Pohořilky
VĚTRNÝ MLÝN V POHOŘILKACH
Roku 1801 žádal Josef Ullrich, chalupník z Pohořílek, o povolení stavby větřáku na gruntě Martina Freislera č. 23. Fulnecká vrchnost mu vyhověla, poněvadž vodní mlýny ležely daleko. Dřevěný větřák byl vybudován následujícího roku. Od roku 1803 provozoval na něm Josef Ullrich mlynářské řemeslo do roku 1809, kdy mlýn převzal za 800 zl. jeho syn Mates Ullrich. Ten se záhy dostal do sporu s fojtem v Pohořílkách pro nedodržování nájemních smluv (1810-12). V letech 1813-1822 se narodily mlynářovi 4 děti. Větřák pod popisným č. 21 stál stále na pozemku Freislerova gruntu č. 23. O větřáku v Pohořílkách se zmiňuje také liž roku 1817 fulnecký kronikář Felix Jaschke, který udává, že před několika lety bylo zde povoleno postavit větrný mlýn. Ullrichův větřák byl v letech 1834 až 1843 i později jediný větrný mlýn v obci.
Roku 1840 převzal od otce větřák za 800 zl. syn Franz Ullrich, který si roku 1845 vzal za ženu Veroniku, dceru Andrese Schindlera, sedláka z č. 14 z Kletného. Měli spolu v letech 1846—1863 9 dětí. V roce 1875 byl větrný mlýn v Pohoříčkách (podle Berichtu) v živnostenském provozu. Veronika zemřela v prosinci 1880, její manžel „vdovec a větrný mlynář“ ji přežil do září 1889. Roku 1869 a 1880 měl Franz Ullrich uvedeno jako hlavní zaměstnání zemědělství, jako vedlejší mlynářství. Syn Jan je zapsán jako mlynářský pomocník.
Roku 1881 převzali větrný mlýn za 1200 zl. syn Jan Ullrich s manželkou Filomenou (nar. 1858, sňatek 1881). Z tohoto manželství vzešlo v letech 1886 až 1901, 9 dětí, ale některé z nich záhy zemřely. Roku 1890 vlastní Jan Ullrich č. 21 a jé uveden jako rolník a větrný mlynář. Roku 1900 je zapsán jako rolník a „mlynářský mistr‘, který občas mele.
Jan Ullrich zemřel 20. 3. 1931 jako výměnkář a počátkem března 1936 ho následovala Filomena „vdova po větrném mlynáři“, oba na rolnické usedlosti č. 3, kterou zdědili po své přízni a kterou držela pak jejich dcera Leopolda, provdaná od roku 1919 za Josefa Butschka ze Staré Vsi u Bílovce. Usedlost č. 21 prodali totiž manželé Ullrichovi už roku 1910, ale bez zmínky o větrném mlýně, majitelům Františku (tesař a rolník) a Marii Klosovým ze Staré Vsi. V letech 1917—1921 na usedlosti hospodařila vdova Marie Klosová sama.
Ullrichův větřák stál pořád na původním pozemku Freislerova gruntu č. 23, který po rodině Freislerově od roku 1879 až do roku 1927 vlastnila rodina Mikschova. Stavební plocha větrného mlýna měla katastr. č. 34. V roce 1903 byla vložena služebnost k používání parcely č. 388 (pastvina) pro svobodný odjezd o příjezd ku prospěchu majitele zděného větrného mlýna k parcele č. 34. Ale roku 1910 byla stavební parcela č. 34 i s uvedenou služebností odepsána a nové číslo 76 ze služebnosti vymazáno. Z uvedeného vidíme, že v roce 1903 stál již v Pohořílkách na místě původního dřevěného větřáku objekt zděný, větrný mlýn.
Po prodeji usedlosti č. 21, k níž zděný větrný mlýn patřil (v roce 1910) si patrně Jan Ullrich ještě mlýn ponechal a nějaký čas na něm mlel. Z kronikářského zápisu víme, že na jaře roku 1920 byl tento mlýn majitelem zbořen. Větřák zprvu dřevěný, pak zděný, pracoval tedy nepřetržitě ve 4 generacích Ullrichova rodu.
Větřák v Pohořílkách stál na hřebenu Kamenné horky (Steihübel) ve vzdálenosti 400 m od procházející silnice ve středu obce sz směrem, azimut 330°, o to nedaleko Boží muky na jz. od kóty 338 m. Je zakreslen na spec. mapě list Nový Jičín i no Ježkově mapě. Obrázek ani snímek větřáku se nedochoval. Při terénním průzkumu (17. 11. 1987) jsme našli z uvedené kapličky jen trosky zdiva bez střechy a s propadlou klenbou. Větřák stál na holém hřebenu protáhlého návrší mezi silnicí vedoucí Pohořílkami a zalesněným údolím Bravinského potoka.