Reportáž z pořadu Na vlastní oči
Vězeň
18.4.2007 TV Nova str. 1 20:55 Na vlastní oči
Televizní a rozhlasové zpravodajství
Radek JOHN, moderátor
--------------------
Myslíte si, že nemůžete být odsouzeni za vraždu, když nejsou proti vám důkazy, máte alibi a nikdo ze svědků vás jako vraha neoznačil? Ale ano, můžete. Roman Ševčík byl takto odsouzen před listopadem 89. Když jsme před sedmi lety upozornili v pořadu Na vlastní oči na jeho případ, nenašel se mezi policisty, soudci, státními zástupci nikdo, kdo by znovu prověřil podivné vyšetřování a podivný rozsudek. Teď po osmnácti letech trestu tedy Roman požádal alespoň o předčasné propuštění na svobodu. Jak dopadl?
Věra KOVÁŘOVÁ
--------------------
Teď mám pocity nesmírně nepříjemné, protože vstoupit do věznice valdické, to už celý ten proces vstupu je, je nesmírně zatěžující. Celá ta návštěva a vůbec všechno kolem toho je velice nepříjemné a já bych chtěla, aby už to bylo za mnou.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Paní učitelka Kovářová už osmnáct let píše dopisy do vězení Romanu Ševčíkovi, kterého kdysi učila. A více než deset let žádá o pomoc úřady, soudy a všemožné instituce. Chce, aby Romanovi pomohly a dokázaly, že se stal obětí justičního omylu, když byl odsouzen na dvacet jedna let za dvojnásobnou vraždu.
Věra KOVÁŘOVÁ
--------------------
Dobrý den, Romane.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Ahoj, tak co, jak se máš?
Věra KOVÁŘOVÁ
--------------------
Tak, tak všelijak, že.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Sedmatřicetiletý Roman sedí ve vězení osmnáct let. A doufá, že se jeho případem konečně někdo začne zabývat.
Věra KOVÁŘOVÁ
--------------------
Po třech měsících, po třech měsících se zase vidíme tam, kde se vůbec nechceme vidět. Naše představa byla, že už budeš ve Křtinách a zatím tady sedíme za těma mřížema. Je to katastrofa.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
My jsme před sedmi lety natočili reportáž a v ní uvedli důkazy, proč nemohl Roman vraždit. Co se tehdy vlastně stalo? V tomto brněnském domě došlo čtvrtého února roku 89 v jednu hodinu v noci k brutální dvojnásobně vraždě.
Markéta LUŇÁČKOVÁ, svědkyně vraždy
--------------------
Tady v tom obýváku byla velká manželská postel, kde mamka na ní spala.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Tehdy patnáctiletá Markéta byla v době vraždy se svou maminkou, babičkou a dalšími šesti lidmi. Spala. V tomto pokoji nejdřív vrah zaútočil na její matku a zabil ji. Když ji na pomoc přišla Markétina babička, ubodal ji nožem.
A ta babička, ta byla napadená kde?
Markéta LUŇÁČKOVÁ, svědkyně vraždy
--------------------
Musela být už v kuchyni asi, protože tady všude byla krev a od mamky těžko, protože ta byla furt jenom na posteli. To jsme potom až ji našli, když se pohla, že seděla na zemi, ale jinak se nehla z obýváku vůbec. Takže to asi všechno od babičky.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Dál kráčel vrah s nožem v ruce do předsíně. V pokoji se mezitím vzbudili dva svědci. Paní Bednárková a její přítel. otevřeli dveře, vrah je oba pořezal a pokračoval dál.
Alena BEDNÁRKOVÁ, svědkyně vraždy
--------------------
Neutíkal, že by utíkal, normálně dlouhýma klidnýma krokama ten člověk prostě odcházel. Tak jsem vykoukla z těch dveří a viděla jsem, jak on prostě jde k těm dveřím, k těm venkovním, jo, takhle si přejel prstem po těch klíčích a odešel.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Krátce po vraždě přijela policie a začala vyšetřovat. Roman v tu dobu spal doma ve Křtinách, vzdálených dvacet kilometrů od Brna. Ještě kolem půlnoci se bavil se svou babičkou a prastrýcem a pak šel spát. Jen pár hodin po vraždě brzy ráno přijela policie k Romanovi do Křtin. Stejně jako k ostatním příbuzným obětí. Roman právě snídal. Policie ho vyslechla, vzala všechno jeho oblečení a krátce nato ho jako podezřelého vyloučila.
Roman ŠEVČÍK, vězeň
--------------------
Tam byl známej, kterej sám řekl, jo, že pokud by to ten dotyčnej udělal, jo, tak musel bejt vlastně od hlavy až k patě od krve. Veškerý oblečení, co jsem měl vlastně u babičky a i co jsem měla doma ještě u našich, jo, bylo vzitý policajtama na expertízu, tak se mi to vrátilo s tím, že na žádných těch věcech nic není, jo, ani kapka krve prostě.
Alena BEDNÁRKOVÁ, svědkyně vraždy
--------------------
Co vím jako z vyšetřování, to mně teda řekli, když jsem se na to zeptala, to je jediná věc, kterou mně asi řekli, jestli se teda našlo na jeho oblečení nějaká krev, tak pokud já vím, tak dvakrát nebo třikrát to bylo někde až v Praze a nenašli vůbec nic.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Dalšího půlroku se nic nedělo a pak nastal zlomový moment v Romanově životě. Policie ho odvezla do Brna, dvakrát brutálně zbila, až se k Roman vraždě, o které téměř nic nevěděl, přiznal.
/ukázka - vysíláno v roce 2000/
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Proč jste se k tomu vlastně přiznal?
Roman ŠEVČÍK, vězeň
--------------------
Protože jsem si říkal, neřekneš tohle, neřekneš tajdle tohle, nebo neuděláš to takhle, takhle, tak zase dostaneš.
/konec ukázky/
Romanova sestra
--------------------
No, a přijeli si pro něho, no, a pak nám ho vrátili právě zbitýho a on, že se přiznal, že ho stloukli, ne, a že se, že se doznal. A máma říká: "Prosím tě, k čemu si se doznal? Vždyť jsi tady seděl, nic jsi neudělal. K čemu si se doznal?" Jo, ještě se ptaly s babičkou, jako co se děje. Měl červený oko, prasklou žilku do oka měl, rozraženej ret, to měl tady takhle celý prokousnutý a tekla mu jako, měl tam zaschlou krev, tam měl. No, a máma, když mu to umejvala, šáhla na něho, tak on říkal, ať ho nechá, že ho strašně bolí žebra, že ho kopali do žeber. No, a mamka, že teda půjdou, že ho veme na polikliniku, ať ho ošetří a že si půjdou stěžovat a on řekl: "To je stejně k ničemu, protože já jsem podepsal, že na mě nikdo nešáhl."
Renata BERNARDI, redaktorka /ukázka - vysíláno v roce 2000/
--------------------
Soud dostatečně neprověřoval verzi Romana Ševčíka o tom, že jej k doznání donutila násilím policie. Musíme si však uvědomit, že byl rok 89. Ani psychologové se nezabývali tím, jestli mohl být tak labilní, že by nátlaku policie podlehl. Policie neměla proti Romanovi jediný důkaz a soudce, který dostal případ na starosti, ho nejdřív odmítl soudit s tím, že jde o důkazní nouzi. Tentýž soudce však Romana za pár měsíců odsoudil na dvacet jedna let do vězení. A to i přesto, že Roman vůbec neodpovídal popisu vraha a měl alibi. Od počátku vyšetřování bylo jasné jen to, že vraždil černovlasý muž atletické postavy.
Alena BEDNÁRKOVÁ, svědkyně vraždy
--------------------
Prostě jak se ten člověk jako, jako by pomalilinku takhle momentík obracel ke mně, tka jsem si byla jistá, že má ostříhaný kotlety. Kdežto když mně potom ukazovali fotky různejch těch delikventů a mezi nima byl ten Roman právě, tak ten Roman měl dlouhý vlasy na prdelku a za uši, což jsem říkala, že to je nesmysl, že ten člověk měl ustřiženou kotletu.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Alibi Romana Ševčíka potvrzovali tři svědci. Paní, která ho viděla přijet autobusem do Křtin, jeho prastrýc a jeho babička, která dnes už nežije.
Emílie PÁLKOVÁ, sousedka
--------------------
No, ten, ten vyšetřující mně to řekli. Já povídám: "Podívejte se, já ho vidím, já ho vidím ještě dneska tak, jak, jak šel." Já povídám: "Já jsem ho viděla, já přeci nemůžu říct, že jsem neviděla, když jsem ho viděla, že."
Romanova sestra
--------------------
Babička říkala v půl dvanáctý, že se asi dostal do postele, tak kolem té půl dvanácté. No, a ve dvě, ve třičtvrtě na dvě ho šla ještě přikrývat, než si šla lehnout ona, protože ona si brala prášky. Potom šla teda spát. Takže on byl vlastně, měl svědka i toho strejdu i tu babičku, že tam s nima byl, že opravdu se nemohl dostat do toho Brna, nějakým spojem se tam dostat nemohl.
/ukázka - vysíláno v roce 2000/
Romanův strýc
--------------------
Byl jsem tam po jedenácti hodinách. Roman přišel, díval se na televizu, přišel a pak říká: "Babi, já jdu spát, už tam nic není." Já jsem odcházel o jedné hodině v noci a byli jsme se dívat, bylo nějak půl jedné, a Roman navrchu už spal.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Takže v jednu hodinu, když došlo k té vraždě v Brně, tak vy ručíte za to, že on tam byl?
Romanův strýc
--------------------
No, stoprocentně byl doma.
/konec ukázky/
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Po odvysílání naší reportáže se ani soud, ani policie neobtěžovaly Romanův případ přezkoumat. A jediný, kdo se rozhodl Romanovi pomáhat, byl spolek na ochranu nezávislé justice Šalamoun.
Václav PERIČEVIČ, Spolek na ochranu nezávislé justice Šalamoun
--------------------
Tím prvotním impulsem vlastně byla taková celkem zoufalá žádost paní učitelky Kovářový, který vlastně jako učitelka Romana Ševčíka napsala k nám na spolek Šalamoun ve věci právě Romana Ševčíka, že už vyčerpal všechny dostupný prostředky, veškerý prostředky k ochraně práv Romana a že už si neví rady. Tak jsme v podstatě se dostali k této trestní věci Romana Ševčíka, která je vlastně jedna z těch nejhorších, který aspoň za, za tu dobu, co já funguji ve spolku Šalamoun, jsem tam viděl, protože to je naprosto otřesnej případ selhání celý, celý tý justice, kdy vlastně tou obětí je takovejdle človíček, kterej vlastně byl odsouzen k dvaceti jedna letům trestu odnětí svobody, kdy dneska už si z toho sedmnáct let odpykal.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
K paní učitelce Kovářové a spolku Šalamoun postupně přibyli obyvatelé z Romanových rodných Křtin. Romana znali odmalička až do jeho sedmnácti let. A rozhodli se mu taky pomáhat.
Romanova sousedka ze Křtin
--------------------
Takový děcko, takový kluk, kdyby on to mohl udělat, přijde, já nevím, skočí do okna, buh babičku, buh tetu, ještě tam dva lidi zraní a vyskočí z okna, vždyť to není možná, vždyť to, to ne, to ...
Romanův soused ze Křtin
--------------------
Prostě na ty, co měl roky, tak on prostě byl na úrovni takovýho čtrnáctiletýho, dvanáctiletýho až kluka prostě. On si hrál v té době, on si hrál ještě jak malej kluk. Jako to nemohl ani vyšplhat, prostě ...
Romanova sousedka ze Křtin
--------------------
Ano, a říkám, vždyť ho sestra zmlátila, on se nemohl bránit, on se neuměl se bránit.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Jako fyzicky?
Romanova sousedka ze Křtin
--------------------
Ano, fyzicky se, neuměl se bránit.
Romanův kolega z práce
--------------------
On byl v práci taky takovej slabší kluk, ale všichni z toho, byli hrozně z toho všichni na nic, mistři a to a říkali, to je, to je takovej binec, že to svedli na toho nejmíň nevinnýho. To mohl udělat každej jinej, ale on ne, že on by neublížil ani kuřeti.
Věra KOVÁŘOVÁ
--------------------
Já jsem ti tady, tady mám takové tři hromádky, ale asi ta nejpřekvapivější možná bude tady ta fotka, a tam se podívej, jak vyčuhuješ prostě v té horní řadě. No, ale to jsou děcka z tvé třídy, jo ...
Roman ŠEVČÍK, vězeň
--------------------
Já vím, no, jasně.
Věra KOVÁŘOVÁ
--------------------
Mám tě pozdravit, jo, mám tě pozdravit od těch všech, kteří před osmnácti lety s tebou bydleli v pivovaře a kteří se s tebou přátelili, všichni tě pozdravují.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Když podal spolek Šalamoun loni v srpnu k soudu žádost o Romanovo předčasné propuštění na podmínku, ve Křtinách začaly přípravy na jeho návrat domů. Křtinští mu zajistili zaměstnání v obci i na nedaleké farmě, sehnali mu bydlení i zařízení bytu a uspořádali finanční sbírku pro Romana Ševčíka.
Ing. Josef BEDNÁŘ, starosta Křtin
--------------------
My jsme již učinili kroky k tomu, aby měl pan Ševčík kde bydlet, to znamená, že jsme mu zajistili ve spolupráci i se školním lesním podnikem ubytování. A také počítáme s tím, že mu poskytneme příležitost, aby mohl pracovat zde v obci a tak se začlenit mezi, mezi občany Křtin.
Ing. Petr PATKA, Padma farma Renata Bělá u Jevíčka
--------------------
My bysme pro něj chtěli vytvořit nějaký takový chráněný prostor, kde by, jak se říká, s dobrými lidmi nějak mohl žít a vykonávat nějakou jednoduchou smysluplnou práci, jako starat se o zvířata a pracovat tady v zahradě. A zkrátka něco jednoduchého v takovém chráněném dobrém prostředí.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Loni v listopadu měl konečně soud v Jičíně rozhodnout o tom, jestli propustí vězně, který měl obrovskou šanci začít žít na svobodě. Soudkyně nakonec žádost zamítla. Vězeň Ševčík se prý za sedmnáct let dostatečně nepolepšil, je pasivní a má příliš mnoho kázeňských trestů.
A zjišťovali oni třeba nějakej psycholog, jestli, jakým způsobem ty jsi schopen absolvovat ten trest?
Roman ŠEVČÍK, vězeň
--------------------
Vůbec se mnou nikdo nemluvil.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Vůbec, nikdy se tě třeba ani vychovatel nebo lékař ...?
Roman ŠEVČÍK, vězeň
--------------------
Ne, vůbec, vůbec prostě ...
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Nebo psychiatr?
Roman ŠEVČÍK, vězeň
--------------------
Vůbec, ani psychiatr, ani nějakej doktor nebo prostě, nikdo se mnou ...
Věra KOVÁŘOVÁ
--------------------
Ten pocit z toho soudu byl nesmírně jako přímo zdrcující, protože já jsem vždycky věřila státním institucím, věřila jsem soudům a všem prostě. A myslela jsem si, že, že to dobře dopadne, že nebylo, nebyl důvod k tomu, aby Romana nepustili.
Václav PERIČEVIČ, Spolek na ochranu nezávislé justice Šalamoun
--------------------
Já jsem nikdy nezažil, že by třeba takový odsouzený, obzvlášť za tak závažný trestný čin, jako je vlastně vražda a dvojnásobný pokus o vraždu, měl za sebou takový zázemí, jako měl Roman Ševčík. I ten soud v podstatě konstatoval, že takové, takové podmínky v případě propuštění nemá žádný odsouzený v této republice.
Renata BERNARDI, redaktorka
--------------------
Zárukami za Romana Ševčíka se soud nezabýval. Celé jednání navíc vedla předsedající soudkyně v rozporu s jednacím řádem. Takže je musel soud zrušit. Po čtyřech měsících tedy zasedal soud znova. A stejná soudkyně nakonec jednání odročila naneurčito. Roman tak může čekat další týdny, měsíce nebo i roky, že se o jeho případ bude soud vážně zajímat. Zatím na to čeká marně polovinu svého života.
Roman ŠEVČÍK, vězeň
--------------------
Já tvrdím od začátku, já jsem to neudělal, jo. A pokud někdo z těch bejvalejch policajtů prostě, nebo pokud někdo tvrdil opak, že jsem to udělal, jo, nebo tohle, ať mi teda předložej nebo ať předložej důkazy proti mně, který nebyly.