Případ čtvrtý: vražda Jaroslava Pavlíčka
- Nejdříve chci předeslat, že se v tomto případu nejedná o žádnou „nájemnou“ či předem připravovanou vraždu, jedná se o vraždu v určitém afektu jako reakci na vydírání a výhrůžky ze strany Jaroslava P.
- Celá ta událost začala vlastně tím, že se můj známý a komplic někdy v září 1995 snažil prodat jistou zděděnou parcelu v Praze-Suchdol a zrovna se ji snažil přeze mne nabídnout ke koupi bezpečnostní agentuře SAFEGUARD, protože jsem tam nějaký čas pracoval a její provozní ředitel Ivan V. byl můj známý, využíval mě vlastně jako prostředníka, abych mu s Ivanem V. sjednal jakousi oficiální „obchodní“ schůzku (ta agentura tenkrát údajně nějaký pozemek sháněla).
- Jednou ráno mě měl Jaroslav P. vyzvednout doma a měli jsme jet jeho vozem do Prahy na onu schůzku do kanceláře bezpečnostní agentury SAFEGUARD s jejich provozním ředitelem, oným Ivanem V.
- Přijel někdy kolem deváté nebo desáté ráno (tedy spíše dopoledne), zatroubil a já, jelikož jsem teprve vstával, jsem ho pozval nahoru, bydlel jsem tenkrát s rodiči a mladším bratrem, otec byl v tu dobu v přízemí v kanceláři a matka s bratrem byla někde v nějaké místnosti na patře, kde mám pokoj i já, na mé vyzvání přišel Jaroslav P. za mnou nahoru až do mého pokoje.
- Byl jsem ještě ve slipech, pozdravili jsme se, sedl si na okraj mé postele a dali jsme se do řeči o té schůzce, jak reálný je ten prodej pozemku, kolik na tom vydělá a co s těmi penězi udělá.
- Ještě žádné neměl, co s nimi ale udělá, v tom měl tedy jasno, to už měl vymyšlené, postavil mě před hotovou věc, prý peníze uloží do malé pobočky Agrobanky v 3 km vzdáleném městečku Úvaly a já tam prý hned jak odejde vlítnu s bouchačkou, ty peníze uloupím, vrátím mu je a banka mu je bude muset samozřejmě nahradit, tak je vlastně hned zdvojnásobí, na což jsem mu hned řekl, že se asi zbláznil, protože jsem to udělat nechtěl a ani nemohl, já přece nepůjdu provést loupež do malé pobočky banky, kde mám sám konto, všichni mě tam osobně znají, s pokladníkem si dokonce tykám, nevím, jak si to představoval, vždyť by mě tam okamžitě poznali po hlase, on si snad představoval, že jsem úplný magor a všechny je tam při tom postřílím nebo nevím, ani mě nenapadlo požádat ho, aby to zrealizoval třeba v jiné bance, protože hned začal vyhrožovat, že když to pro něj neudělám, tak na mně má jiné páky. Že na mně má tu vraždu v OD KRONE (se kterou jsem se jemu a Milanovi Ch. v opilosti svěřil), dál začal s tím, že se mu Milan Ch. svěřil s tím, jak jsem při přepadení benzínky zastřelil pumpaře a že na mně prý hodí i tu vraždu Martina Srba, s mojí pověstí a už dvěma vraždami na krku to prý díky jeho známostem u policie pro něj bude hračka, dostat mě do sraček a sám z toho vyjít ještě jako zastrašená oběť, div ne hrdina, který našel odvahu vše oznámit na policii (a domluvit si za svědectví vlastní beztrestnost, oficiálně to možné není, ale víme, jak to u policie fungovalo a funguje).
- Ten jeho zděděný pozemek se nacházel v Praze-Suchdol a měl být velký asi necelých 188m čtverečních, chtěl to prodat jako stavební parcelu, počítal s minimální cenou kolem 2 000 000 kč, díky té loupeži by měl najednou miliony čtyři a čtyři, jak známo, jsou víc než dva, prostě začalo mu to být málo, ty peníze z toho pozemku a evidentně mu stálo za to mě za každou cenu přinutit k té loupeži, tedy i za cenu vyhrožování, že mě udá na policii za výše popsané skutky a ještě to prý dosvědčí, když ho neposlechnu.
- Úplně to ve mně tenkrát vařilo, překvapení, vztek, strach, tohle vše jsem cítil zároveň a navrch ještě určitou bezradnost, prostě jak se s tím vypořádat, ale pak převážil vztek, z toho jeho vydírání, výhrůžek a sebejistých posměšků jsem už začínal být téměř vzteky bez sebe.
- Asi bych se na něj stejně tenkrát vrhnul i třeba holýma rukama, ale bohužel jsem měl tenkrát asi už druhý den doma půjčenou od toho známého z té bezpečnostní agentury civilní verzi samopalu ŠKORPION, ten známý ho měl legálně a často mi ho půjčoval, abych si mohl zastřílet, protože to byl můj koníček (byl jsem i členem Českého střeleckého svazu a navštěvoval jsem sportovní střelecký klub), ale policie mi nechtěla vydat zbrojní průkaz na vlastní zbraň, tak mi ji půjčoval ten známý (tuším, že se ta zbraň prodávala pod označením aut. pistole vz. 91), tu zbraň jsem měl položenou na polici ve skříni a ze zvyku (jako každou střelnou zbraň, kterou jsem kdy měl doma) nabitou a připravenou ke střelbě, tenkrát jsem byl (a nejen já) hrozně zblblý z různých akčních filmů i vlastních zážitků a tak bylo in být pořád ve střehu s nějakou zbraní (tedy když jsem zrovna nebyl opilý).
- Jak tam tak seděl na okraji postele a jízlivě se mi poškleboval, že teď budu dělat pro něj, to už jsem prostě nevydržel, ruply mi nervy, v hlavě zkrat tak, že otevřít skříň, vzít zbraň, otočit se a několikrát na něj vystřelit bylo dílem okamžiku (později jsem zjistil, že jsem na něj vystřelil šestkrát). Jaroslav P. byl zřejmě zaražen, svezl se z postele na zem, kde se ještě snažil zvednout a volat o pomoc (později se zjistilo, že ho všechny výstřely naplno nezasáhly, některé ho jen škrábly, protože se stačil pohnout, když uviděl zbraň).
- Už to bylo jako deja-vu, opět ta samá situace, která už nejde vzít zpět a opět strach, celá rodina doma, ta šílená střelba (sice jsem u nás doma občas střílel, ale obvykle na dvoře nebo na zahradě), tolik ran doma v pokoji nelze jen tak přejít, do toho postřelený Jaroslav P. se snaží zvednout a volat o pomoc, zahodil jsem zbraň na postel, ze stolku u postele vzal svůj nůž (úzký středohrotý nůž-dýka s čepelí o délce asi 20cm) a abych ho umlčel, ještě jsem ho tím nožem několikrát bodnul do hrudníku.
- Trvalo to všechno jen pár vteřin, odhodil jsem nůž a rychle jsem přiskočil ke dveřím a zamkl je, protože už na mně bouchala máma, co blbnu a jestli je vše v pořádku, zda se něco nestalo, vypadla ze mě tenkrát jen nějaká hloupá výmluva, že jsem střílel na myš, která odněkud vyběhla a že je všechno v pohodě a nic se nestalo. Sice mi ještě nadávala, ale uklidnilo ji to a zase odešla.
- Bylo jasné, že Jaroslav P. je mrtvý, ale já byl téměř zoufalý, protože jsem netušil, co teď s jeho tělem, tak jsem ho zatím zabalil do deky a zatáhl ho do skříně, kterou jsem zavřel a zamkl, Jaroslav P. ani nijak viditelně nekrvácel a tak to zase najednou v pokoji vypadalo, jako by se tam nikdy nic takového nestalo.
- Odpoledne ke mně jako obvykle přijel Milan Ch., musel jsem mu říci, co se stalo, potřeboval jsem totiž jeho pomoc, někdo musel odvézt auto Jaroslava P. pryč (já neřídím a kdyby tam auto zůstalo, byl bych hned podezřelý) a také jsem potřeboval pomoci s odstraněním mrtvoly, věděl jsem, že mě díky tomu, co už máme za sebou, Milan Ch. jistě neudá a pomůže mi s tím, ukázal jsem mu tedy mrtvolu Jaroslava P. ve skříni a požádal ho pomoc, nijak moc to s ním nehnulo, neměl Jaroslava P. zrovna dvakrát v lásce, tak nakonec souhlasil, že to auto odřídí a mrtvolu mi pomůže v noci zakopat u nás na zahradě, připadalo nám to v tu chvíli jako nejjednodušší řešení.
- Znovu jsem zamkl skříň s mrtvolou i dveře mého pokoje, nasedli jsme do auta Jaroslava P. a odjeli do Prahy, kde jsme ho nechali stát na parkovišti u nějakého sídliště, zpět jsme se vrátili taxíkem, Milan Ch. sedl do auta, kterým ke mně přijel a jel domů s tím, že se ke mně vrátí večer a pomůže mi dostat mrtvolu na zahradu i zakopat ji tam.
- Večer jsem vzal nářadí a vyrazil na zahradu kopat jámu, do které bychom uložili to tělo (máme hodně velkou a terénně členitou zahradu), byl tam tedy předpoklad, že si toho nikdo nevšimne, Milan Ch. se tam večer na chvíli zastavil s tím, že musí ještě domů, aby prý nebyl podezřelý, a že přijede později, nakonec jsem jámu vykopal sám, protože Milan Ch. ještě nedorazil a to už bylo kolem třetí hodiny ráno, stále jsem ještě doufal, že přijede, měl jsem strach, zda sám vůbec zvládnu ztuhlé tělo Jaroslava P. odnést po schodech a přes dvůr až na zahradu a hlavně tak, abych nikoho z rodiny nevzbudil, Milana Ch. jsem se ale nedočkal, musel jsem se tedy pokusit dostat mrtvolu na zahradu sám.
- Vytáhl jsem tělo Jaroslava P. ze skříně, zabalené v dece a horko těžko jsem si ho přehodil přes rameno, vyšel ze svého pokoje, prošel chodbou, sešel schody a přes dvůr jsem s obtížemi došel na zahradu, vzápětí se na terase rozsvítilo světlo, naprosto neslyšně to pronést prostě nešlo, máma se zřejmě tím hlukem probudila a vyšla ven podívat se, co se děje, naštěstí už jsem byl i s tím tělem na zahradě.
- Tělo jsem pak hodil do jámy, zaházel jsem ho hlínou a terén jsem zarovnal, jak to jen bylo v noci možné, uklidil jsem nářadí a šel jsem okamžitě spát, byl jsem za ten den už s nervy úplně na dně, kdybych se u toho kopání „neposilňoval“ alkoholem, asi bych to odstranění mrtvoly tenkrát sotva zvládl, když se na mně „kolega“ vykašlal a nepřijel mi pomoci, jak jsme se domluvili. Později se vymlouval, že prý usnul.
- Krátce po smrti Jaroslava P. nás známý z té bezpečnostní agentury informoval o tom, že ho Jaroslav P. s tím pozemkem chtěl vlastně podvést, protože prý zjistil, že se na tom pozemku nedá normálně stavět, prý jsou tam povoleny jen lehké, dočasné stavby, jelikož tam prý má někdy v budoucnu vést nějaká veřejná komunikace (silnice, dálnice, nebo co já vím) a snad tam ještě měl údajně vést letecký koridor, což by hodnotu pozemku prý také snižovalo, tak mi to bylo vše řečeno.
- Jelikož jsem věděl, že ten známý sám provádí nějaké ne zrovna čisté obchody (auta, cigarety, vymáhání dluhů), svěřili jsme se mu s Milanem Ch., že je Jaroslav P. mrtvý a že máme jeho doklady s tím, zda by toho ohledně onoho pozemku šlo nějak využít, nakonec jsme se dohodli, že ten pozemek zkusíme prodat sami, ten známý Ivan V. sežene kupce, já si nacvičím podpis Jaroslava P. a budu se za něj při prodeji pozemku vydávat, díky staré fotce v jeho občance a nacvičenému podpisu to mohlo projít i u notáře.
- Tento záměr ovšem nevyšel, protože matka Jaroslava P., údajně, když se jí pár dní neozýval, nahlásila to na policii a prý nějak i zablokovala na katastrálním úřadě možný převod toho pozemku, prostě kolem toho začal být docela rozruch. možná to tak bylo a možná chtěl jít Ivan V. od toho, protože to byla opět informace od něj, jak to vše bylo skutečně, nevím dodnes.
- Pro policii a pro soud jsem to vlastně celé obrátil, z pozemku jsem udělal motiv vraždy Jaroslava P. a z Ivana V. jejího organizátora, pravda ale je, že jsem Jaroslava P. zabil ve vzteku (v afektu) kvůli jeho vydírání a zkusit prodat ten pozemek s tím, že se za něj budu vydávat, nás napadlo až po jeho smrti, kdybychom to měli naplánované předem, nepochybně bychom stihli prodat ten pozemek a hlavně bychom jeho vraždu nenaplánovali provést u mě doma v pokoji, za přítomnosti téměř celé rodiny (soudu to samozřejmě divné nebylo).
- I když jsem se ke všem vraždám přiznal, stále jsem se snažil díky radám policie v rámci spolupráce to u některých případů formulovat tak, aby vina nepadla jen na mně, na policii mi radili, mimo přiznání, jaké ještě zvolit polehčující okolnosti, namočit do toho co nejvíc lidí, vina se tak prý nějak rozmělní a největší trest prý nedostane vykonavatel, ale organizátor vraždy, tak tam, kde nebyl, ho bylo třeba najít a čím větší případ, tedy čím víc usvědčím lidí, tím prý pro mě lépe, prý pro mě (asi měsíc po našem zatčení, spíš několik měsíců už vyšetřovatel nepodepisoval protokoly jako major, ale už jako podplukovník).
- Bohužel, i když teď lituji, že jsem ho zabil a možná, kdybych se ovládl, obrátil třeba to jeho vyhrožování v žert a třeba mu s tou loupeží vyhověl v jiné bance, mohlo to dopadnout jinak, ale jemu se bohužel dalo věřit, že by mě udal a v tu chvíli jsem myslel jen na to, jak mu v tom zabránit, za jakoukoliv cenu, nehledě na to, že tam nešlo jen o mně, to jeho udání by zasáhlo i Milana Ch., který byl tenkrát nejen můj komplic, ale i kamarád, což se o Jaroslavovi P. vzhledem k nám rozhodně říci nedalo, ale jak se říká, na kdyby se nehraje a vrátit to nelze, i když bych si to opravdu přál.
Komentáře
Přehled komentářů
Tenhle lhář Ti o Tvém tátovi nemůže říct pravdu,protože by musel přiznat,že všechno co napsal,je lež.
Pro Adama
Pavel, 15. 4. 2011 9:35Věř mi že to byl výborný chlap. Po 12 kamarádství to snad dokážu poznat.
lži
alexandra, 22. 10. 2008 23:48nevím kde jste k těmto blábolům přišli, ale policejní spis a výpověd pana biedermana u výslechu a soudního slyšení je scela odlišná s tím co zde píšete!!!!!máte velice mylné informace/...bývalá žena pana J.Pavlíčka
Re: lži
bruxelles, 14. 12. 2010 14:39je moyne nekde se dostat k vypovedim pana biedermana< rad bych videl to, co vypovedel a ne to, co si tady pise. muj mail> bruxelles seznam.cz
Kecy
maka2, 22. 10. 2008 23:16Četla jsem vyšetřovací spis,a slyšela jsem o vás hodně.Ale to,co se snažíte prezentovat tady,mi vyrazilo dech.Někde jsem slyšela,že jste se obrátil k Bohu.A to nevíte,že lhaní je hřích?Každý se snaží očistit,ale kdo má na rukou tolik krve jako vy,se očistit nemůže.Na to žádný odpustek není a bohužel už zrušili trest smrti.Vy byste byl ideálním a spravedlivým adeptem
prosim o informace
adam horak(pavlicek), 22. 10. 2008 21:55dobry den chtel bych se dozvedet vice o svem otci jaroslavu pavlickovy jestly by jste mi mohly napsat ne muj e mail_ mr.fucker199@seznam.cz ....predem dekuji za odpoved
Strašnéééééé
Godolphin, 21. 7. 2008 17:22Hele,Tarantino by toho půlku koupil na další PULP FICTION!!!!A zbytek na další díl.....to snad není možný že se takový mates narodí.
pro Adama
maka2, 22. 10. 2008 23:18