Existuje celá škála forem práce s rodinou a také široké spektrum profesionálů, kteří se prací s rodinou zabývají (psycholog, sociální pracovník, lékař).
Sociální práce s rodinou je založena spíše na institucionální úrovni. Na některé instituce se lidé obracejí sami (například manželská a rodinná poradna), jiné rodiny sami vyhledávají (instituce zabývající se ohroženými dětmi, úřady městských částí- oddělení péče o dítě a rodinu, orgány sociálně-právní ochrany dětí). Nejsnazší kontakt s rodinou mají často instituce, které nabízí rodinám pomoc. Naopak nesnadný bývá kontakt s rodinami, kde hrozí nějaká sankce (například odejmutí dítěte z rodiny).
TYPOLOGIE RODIN
Tyto typologie mají postupně ubývající schopnosti zvládat těžkosti a mají rostoucí nároky na pomáhajícího pracovníka. Opírá se o znaky fungování rodiny, které sociální pracovníci zjišťují.
1) perfekcionistické- rodiny úzkostné, depresivní, utažené, neurotické. Buď jeden nebo oba partneři nadměrně zdůrazňují žádoucí chování (co je dobré, jak se kdo má chovat..).Jestliže se normy překročí, přichází stav úzkosti. Jsou vysoce konformní s většinou společnosti a u všech členů chtějí úspěch v každé situaci. Všechny problémy se snaží řešit vlastními silami, až na rozvody. Šance na přizpůsobení při práci s nimi je vysoká, často vyhledávají sami pomoc.
2) nepřiměřené- nezralé, dětinské, extrémně závislé rodiny. Při řešení očekávají pomoc z vnějšku a to i při problémech, které jsou běžně zvládnutelné vlastními silami. Pomoc přichází od širší rodiny nebo od sociálního pracovníka. Neví, jak problémy řešit. Mají velké problémy se získáváním peněz, s jejich hospodařením, i ve výchově dětí. Nevyskytuje se zde žádné antisociální jednání, mívají nižší vzdělání. Bývají to velmi mladé rodiny. Jestliže bude práce s nimi delší a efektivnější, spolupráce s nimi bude dobrá.
3) egocentrické rodiny- prestižní, chladné rodiny. Jeden nebo oba partneři jsou orientovaní především na svou společenskou kariéru. Nechybí jim příjmy, které jsou vydávány také na prestižní záležitosti. Mívají chladnější vztahy, chybí vřelost. Úspěšný, reprezentující jedinec mívá největší hodnotu v rodině. Bývá zde časté domácí násilí, které bývá dobře skrýváno. Jsou zde potíže s komunikací, děti mívají psychické obtíže, zanedbávají školní docházku, experimentují s drogami, delikvence…Jestliže jednotlivec z rodiny žádá o pomoc, stává se nepřítelem rodiny. Když už využívají sociálních služeb, zneužívají jich- např.při rozvodu křivé obvinění ze sexuálního zneužití. Spolupráce s nimi je špatná, jsou zde malé šance na úspěch.
4) asociální- impulsivní, agresivní, deviantní, delikventní rodiny. Nejsou zaměřena na většinovou společnost. Uspokojují své potřeby překročováním norem. Vztahy v rodině jsou neodpovědné, mělké. Těhotenství partnerky bývá nechtěné, rodiče jsou schopni se zde zříci dítěte. Vyskytuje se zde zanedbávání, týrání, zneužívání dětí. Dospělí nechodí pravidelně do práce. Vyskytují se zde časté závislosti- alkohol, drogy, gambling. Upozornění na ně sousedy, policií..Spolupráce s nimi bude špatná, úspěchy jen při malých krocích, , nedávat si nerealistické cíle (např.zlepšení hygieny- možnost úspěchu). Komunikaci se většinou nepodaří navázat.