V sobotu jsme se rozhodli vařit bramboráky (moje byly výtečné a chutí připomínali ambrozii – pokrm olympských bohů, zatímco ty v Karlově podání připomínaly v ústech spíše smažené seno) a dnes, tj. v neděli, 13.4.2008, jsme se rozhodli vydat po stopách zaniklé obce Vitín pod Bukovou horou. Tuto ves odsunutí němci opustili bezprostředně po válce a po chvilkovém spravování ČS vojskem pustne od padesátých let zcela. Výlet to byl vskutku dobrodružný a plný překvapení, i když jsem místo už i tak nevkusného jména „Karel“ používal pro oslovení našeho spolužáka různých forem rozmnožovacích orgánů, neboť z Malého Března, kde byla zastávka vlaku, jsme museli stoupat zhruba tříkilometrovým stoupáním s pětisetmetrovým převýšením. Pohled, který se nám naskytl po zdolání onoho „krpálu“ byl ale vskutku nepopsatelný. Z trosek někdejší zástavby na nás na každém rohu dýchaly dávno zapomenuté životní osudy někdejších obyvatel, což nás naplnilo nespecifikovaným vzrušením. Díky dlouhé a dosti strmé cestě však Vitín zdárně odolává nájezdům všelijakých santusáků a své zubem času ohlodané brány otevírá skutečně jen lidem, kteří mají zájem čistě o onen vzrušující pocit. Ve Vitíně jsme strávili zhruba hodinu, i když celkový počet bývalých usedlostí se sotva vyšplhal ke dvacítce.
„Nejlepší“ část výletu měla ale teprve přijít. Kromě vzdělaných lidí, jakými je bezesporu náš kruh, studují na naší fakultě i idioti z řad KHR (omlouváme se tímto jisté naší bývalé spolužačce), kteří se v nedávné době vytasili sice s chvályhodným, ale naprosto dementním projektem, a to vybudováním nové turistické stezky napříč zaniklými obcemi pod Bukovou horou. Ne, že by v této lokalitě stezka neexistovala, ale regionalisté se rozhodli přijít s novým řešením. Já osobně jsem této stezce nedůvěřoval už od samého začátku, jelikož jsem si dokázal představit, jak třeba takový kolega Hoť a jemu podobní vyměřují turistickou stezku a raději bych se vydal po oné staré, osvědčené, ovšem Mirek Dušín Dvořák trval na tom, že se stůj co stůj vydáme po té „univerzitní“. Proti tomu, co mělo následovat, byly však i neblaze proslulé pochody smrti nevinným víkendovým výletem. Místo cesty jsme se brodili jakousi bahnitou strouhou a Karel dokonce celý výlet málem ani nepřežil, neboť se skoro udusil vinou výbuchu smíchu poté, co jsem „vyhodil kopyta“ a šlehnul sebou naznak přímo do oné připravené bahenní lázně. Tolik upřímné radosti jsem v jeho prasečích očičkách jaktěživ neviděl. Smích ho ale zhruba po hodině a půl přešel, to když jsme po lopocení se hodinu a půl nekončícím kopcem došli oklikou znovu do Vitína. Trošku Záhada Blair Witch! Karlík se poté psychicky zhroutil a dokonce se mi se slzou v oku omluvil. Tímto bychom chtěli oba dva kolegům z KHR vřele poděkovat, jelikož svou naprosto idiotskou „turistickou stezkou“ opět potvrdili "prestižní" jméno naší univerzity. Vůbec bych se nedivil, kdyby byly po lese nastražené skryté kamery a Kuba Pátek s Gedžitkou se nám v kanceláři filosofické fakulty tlemili! Pokud budete mít zájem, nahlédněte do fotogalerie, kde jsou zveřejněny námi zachycené snímky z dnešního nevšedního výletu.
Váš Nečák
Náhledy fotografií ze složky Vitín 2008
Komentáře
Přehled komentářů
Já bych tě chtěl vidět, jak si hodil tu masku do bahnitého brodu! :-) Stezku s KHR dělal dr. Kaiser, a ten, jak známo, dost chlastá. takže se ani nedivím, že jste se "ztratili". Jinak pěkná story (nebo pěkný story? - to ví jen Zimová).
Žůžo dobrodrůžo!
(Karel S., 14. 4. 2008 12:14)