33. kapitola - OVCE
Nenávidím jakoukoli učebnici.
Nikdy by mě nenapadlo, že bych tohle někdy řekla. Ale tohle je fakt strašný.
Ať už to skončí! Prosím! Já to chci mít za sebou.
Seděla jsem ve společenské místnosti a hádejte, co jsem dělala. Samozřejmě, že jsem se učila, co jiného. Maminka by byla na mě hrdá, kdyby mě viděla. Stal se ze mě prvotřídní šprt, jinak to nevidím.
V pondělí jsou OVCE a já jsem vy-víte-kde. Nic neumím. Učila jsem se ze svých poznámek z Obrany. Pamatuju si, jak jsem se to už učila, ale nic si z toho nepamatuju, tedy alespoň se mi to tak zdá.
Učitelé už nám přestali dávat úkoly, a proto jsme měli všichni více času na učení. James dokonce zrušil tréninky a taky se začal učit. Všichni páťáci a sedmáci se učili. Ostatní se sice také učili, ale ne tolik jako my.
Mezi studenty pátého a sedmého ročníky mezitím rozkvětl černá trh s nejrůznějšími pomůckami na učení a tak dále. Naštěstí jsem si nic nekoupila, protože jsem se poučila z pátého ročníku, když někdo prodal Sally Madisonová láhev Baruffiova mozkového elixíru. Dala za to asi padesát galeonů, nic zrovna nejlevnějšího. Samozřejmě to nebyl mozkový elixír, ale nějaká nechutná tekutina z bůhví čeho. Naštěstí to Sally nepožila, takže se jí nic nestalo. Někdy ty věci fungují, ale jen když jsou pravé a tady na škole opravdu nejsou. Je fakt obtížný sehnat přísady do těhlech elixírů.
Rozpisy zkoušek a podrobné informace o způsobu skládání OVCE jsme dostali na poslední hodině přeměňování před zkouškami.
„Jak vidíte,“ oslovila nás profesorka McGonagallová, když jsem z tabule opisovali data zkoušek, „jsou vaše OVCE rozloženy do dvou po sobě jdoucích týdnů. Dopoledne budete psát teoretická pojednání a odpoledne budete skládat praktické zkoušky.“
„Paní profesorko, budou OVCE probíhat jako NKÚ?“ zeptala Paula Feralová.
„Ano, OVCE se skládají jako NKÚ. Ještě vás musím varovat, že vaše písemné prověrky budou chráněny těmi nejpřísnějšími kouzly proti podvádění. Ve zkušebních místnostech jsou zakázány samoodpovídací brky, jakož i pamatováčky, odepínatelné opisovací manžety a samoopravovací inkoust.“
Jako první jsem měla zkoušku z Kouzelných formulí. Pořád jsem si opakovala kouzla, na která jsem si vzpomněla. Snad nezapomenu na žádný pohyb hůlkou.
Páťáci a my sedmáci jsme šli do Velké síně, kde už byly připravené stolečky pro jednoho, uspořádaným čelem ke katedře. O půl desáté nás začali volat třídu po třídě.
Sedla jsem si k jednomu stolku, na kterém ležel brk, kalamář s inkoustem a pergamen se zadáním práce.
Před katedrou stála profesorka McGonagallová a dívala se na nás. „Můžete začít.“ Převrátila obrovské přesýpací hodiny.
Rychle jsem otočila své zadání a začala pracovat. Snažila jsem se psát co nejrychleji, abych když tak měla na konci alespoň trochu času na kontrolu.
„Tak co, jak se vám to povedlo?“ zeptala se nás Ginny, když jsme vycházeli z Velké síně.
„Hele, já nechci vidět ani slyšet žádnou otázku z formulí alespoň týden, takže se o tom přede mnou nebav,“ řekl jí Martin. Já jsem taky zrovna neměla náladu na opakování si otázek z testu.
Po obědě jsme se šli do malé komnaty u Velké síně, kde jsme měli čekat, až nás vyvolají na praktickou zkoušku.
„Arnett, Bootová, Brownová a Celer!“ ozvalo se. Čtyři zmiňovaní se zvedli a opustili komnatu.
O pět minut později profesor Kratiknot zavolal: „Johnson, Johnsonová, Kane a Longová!“
Kate s Brianem se zvedli a odešli. Viděla jsem, jak se Kate klepe, doufám, že nic nezkazí. Ještě než zašla do Velké síně, ukázala jsem jí, že jí držím palce.
Nikdo z těch, co měli zkoušku za sebou, se nevrátil, takže jsme vůbec netušili, jak dopadli.
Za chvilku zase vylezl profesor Kratiknot a zavolal: „Loranová, Madisonová, Malfoyová a Marrant!“
„Hodně štěstí,“ popřál mi James a políbil mě na tvář.
Snažila jsem se na něj usmát, ale moc mi to nešlo. Svírala jsem hůlku v ruce, která se mi třásla. Uklidni se, všechno dobře dopadne, u NKÚ jsi byla taky takhle nervózní a udělala jsi je všechny. Klid.
„Profesorka Abbotová je volná, slečno Malfoyová.“ sdělil mi pisklavým hláskem profesor Kratiknot.
Došla jsem k ženě asi stejně staré jako jsou moji rodiče. To jméno mi něco říká, že by o ní naši někdy něco říkali? Fakt si teď nevzpomenu.
„Vy jste slečna Malfoyová, nepletu se?“
„Ano, Anna Malfoyová.“
„Takže začneme s něčím jednoduchým. Udělejte pár kroků vzad a přivolejte k sobě tento brk,“ řekla a ukázala na velký bílý brk na stole.
Udělala jsem pár kroků vzad, jak mi profesorka poručila. „Accio brk!“ Brk ke mně okamžitě přiletěl.
Profesorka Abbotová mi dala za úkol udělat ještě pár kouzel a potom mě propustila. Musím přiznat, že se mi ta zkouška docela povedla, tedy alespoň si to myslím.
No, první den jsme měli za sebou, ale na žádný odpočinek nebyl čas. Museli jsme si opakovat na lektvary. Když jsem šla spát, musela jsem si pořád připomínat účinky různých jedů a dalších lektvarů.
Lektvary jsem celkem zvládla. Písemný test byl v pohodě, praktická část nebyla nejlepší, mohlo být i lépe. Ale nemyslím, že to bylo něco strašného. Chudákovi Emily Longové z Havraspáru vybuchl kotlík. Jed v kotlíku se rozprskl skoro po celé Velké síni. Dokonce jedna profesorka musela na ošetřovnu, kde si ji madame Pomfreyová nechala celý zbytek dne.
Ve středu jsem měla volno, takže jsem se připravovala na Obranu, kterou jsme měli další den. Ginny odešla na zkoušku z jasnovidectví, teď už to není tak strašné jako ve třetím ročníku, protože profesorka Trelawneyová asi před čtyřmi lety zemřela. Osobně si myslím, že se zbláznila a odvezli ji ke Sv. Mungovi, tedy ona už blázen byla, ale konečně si toho někdo všimnul. Místo ní přišla nějaká další profesorka, ani nevím, jak se jmenuje. Jasnovidectví mě nikdy nějak nebralo, takže na něj nechodím.
Středu jsem strávila ve společenské místnosti a opakovala si znaky vlkodlaků, upírů, karkulinek a tak dál. Potom obranná kouzla a také pár útočných kouzel.
Po snídani jsme se všichni kromě Ginny, vydali do Velké síně, Ginny měla dneska volno a učila se na svoji další zkoušku.
Sedla jsem k jednomu stolku a čekala až zkouška začne. Profesor Kratiknot obrátil přesýpací hodiny a zkouška začala.
Obrátila jsem zadání a pustila se do práce.
a) Vyjmenujte všechny způsoby, které znáte, jak můžete zabít upíra.
b) Jak to, že je nemůžeme zabít jako obyčejného člověka?
Chvilku jsem přemýšlela a potom se rychle pustila do práce. Pracovala jsem asi tři čtvrtě hodiny, když přede mnou sebou sekla Mary Bootová z Havraspáru. Spadla na zem a dostala pěknou ránu o nohu vedlejšího stolku. Všichni přestali pracovat a podívali se jejím směrem. Mary ležela na zemi a z hlavy jí tekla krev. Profesor Kratiknot si toho všiml jen díky tomu, že se všichni dohadovali o tom, co se jí mohlo stát.
Přiběhl k ní a chvilku si ji prohlížel. Potom se k němu přidal i jeden ze zkoušejících profesorů.
„Slečno Malfoyová, nevšimla jste si, že by používala něco před tím, než začala zkouška?“ zeptal se mě profesor Kratiknot.
Proč se ptá mě? Proč se nezeptá nějaké její kamarádky? Kdo ví.
„Ne, pane profesore. Já jsem si ji všimla, až když padala k zemi a praštila se o nohu vedlejšího stolku.“
„Všichni se vraťte ke své práci,“ ozvala se jedna z profesorek někde vepředu.
Sklonila jsem se zase ke své práci, ale stejně jsem se dívala, co dělali s Mary. Chvilku se profesoři o něčem dohadovali, potom profesor Kratiknot použil na Mary levitační kouzlo a odnesl ji na ošetřovnu.
Co se jí mohlo stát? Radši jsem to neřešila a pustila se do práce, přeci jenom mi zbývala asi hodina do konce.
Během zkoušky se už nic jiného nestalo. Napsala jsem tam snad všechno, na co jsem si v tu dobu vzpomněla, ale nejsem si jistá, jestli to dobře dopadlo. Snad ano.
Praktická část byla v pohodě, ukázala jsem jim pár kouzel a zase odešla. James tam prý byl o něco déle a to kvůli tomu, že je syn Harryho Pottera a oni chtěli vědět, jak pak se má tatínek a jestli už umí Patronovo zaklínadlo jako jeho otec. Prý si pamatují, jak na NKÚ ho vyčaroval.
„Nevíte, co se mohlo stát Mary Bootové?“ zeptala se Kate, když jsme seděli ve společenské místnosti a opakovali si na další zkoušku.
„Netuším, psala jsem a najednou jsem viděla, jak padá k zemi a potom si dala pořádně o stůl. Kdyby byla při smyslech, tak by jí to dost bolelo. Z hlavy ji tekla krev.“
„Co se stalo?“ zeptala se Ginny, která na zkoušce nebyla.
„Při zkoušce z Obrany se složila Mary Bootová. Teď by měla být na ošetřovně. Chudák má smůlu, jestli se do večera neuzdraví, tak tedy netuším, kdy si udělá zbývající testy,“ řekla Kate.
„Určitě existuje způsob, jak by si je mohla dodělat. Přeci nemůže za to, že se složila. Představ si, že by se ti něco stalo před OVCEmi. Pochybuju, že by ti zakázali je dělat, asi mají ještě nějaký termín,“ ozval se Brian z pod famfrpálového časopisu. Hajzl, zítra se fláká, tedy skoro všichni se flákají kromě mě a Ginny, protože zítra skládáme zkoušku z run.
Runy proběhli v klidu, ale nejsem si jistá, jestli jsem správně přeložila pár slov, přeci jenom něco jsme se učili už ve třetím ročníku a všechno si také pamatovat nemůžu, že jo?
Konečně byl víkend. Stejně jsem se pořád učila, takže to nebylo nic skvělého. O víkendu se zjistilo, že Mary Bootová se složila, kvůli nějakému lektvaru, co používala. Prý si ho koupila před OVCEmi, aby se mohla více učit. Byla už tak vyčerpaná, že se prostě už musela složit. Na ošetřovně byla do neděle, takže o žádnou zkoušku nepřišla. Možná by odešla z ošetřovny už v pátek, ale kvůli té ráně do hlavy tam musela být déle.
V pondělí jsem se flákala zase já. Tedy neflákala jsem se, ale učila na přeměňování, které jsem měla v úterý.
Jako první přišli Kate s Brianem.
„Jak se vám to povedlo?“
„Nám to celkem šlo, ale kdybys viděla Sally Madisonovou. Ta to pěkně zmastila,“ řekl Brian a sedl si vedle mě.
„Co se jí proboha nepovedlo? Vždyť tohle by měla být jedna z nejlehčích zkoušek.“
„Jí totiž zkoušel Findley,“ řekla Kate.
„No a co? Mě už taky zkoušel a nic se nestalo.“
„Jestli o tom nevíš, tak nenávidí studenty z mudlovských rodin a snaží se, aby tu zkoušku neudělali,“ vysvětlil mi Brian.
„A vy jste ho už měli?“ zeptala jsem se, protože oba jsou z mudlovské rodiny a ještě nic neříkali o tom, že by se nějaký profesor snažil, aby tu zkoušku neudělali.
„Já ještě ne,“ řekla s úlevou v hlase Kate.
„Já jo, dneska. Ale naštěstí jsem tohle měl dobře našprtaný, takže jsem tu zkoušku musel udělat. Neříkám, že by to bylo něco skvělého, ale určitě jsem jí nezkazil jako Sally.“
„A co se jí vůbec stalo?“
„Měla se postarat o tlustočerva,“ odpověděla mi Kate.
„A co je na tom těžkého?“ nechápala jsem.
„Samozřejmě, že nic, ale Findley ji tak znervózňoval, že ho chudáka zabila. On je něco jako Snape na Nebelvírské, prostě se najdou lidi, kteří se ho bojí, no a Sally patří mezi ně.“ vysvětlil mi Brian.
„Co tady řešíte?“ zeptal se James, který akorát přišel.
„To jak Findley znervózňoval Sally,“ řekla Kate.
„Jo, o tom jsem slyšel. Ale svět se nezboří, když se ti jedna zkouška nepovede.“
„Máš pravdu, ale jen doufám, že to bude jen jedna.“
„Tak to asi každej, Briane,“ řekl James a sedl si k nám.
Zkouška z přeměňování taky proběhla. Tady si nejsem, ale vůbec jistá, jak dopadla, snad dobře. Potom jsme měla ještě zkoušku z věštění z čísel a Bylinkářství.
Opustila jsem Velkou síň. Konečně to mám za sebou a teď se bude jen slavit a rozlučovat se s Bradavicemi!
