23. kapitola - Svatební oznámení
A/N: Ahoj :) Tak
tu jsem s další kapitolou. Patří mezi ty kratší, tak se pokusím přidat
další brzy, abych Vám to nějak vynahradila :)
Tak se mějte
krásně a užijte si další kapitolu :)
Vaše Naiad :)
Jestli byla někdy nešťastná, že má v životě málo mužů,
kteří by jí věnovali svou pozornost, byla tak akorát hloupá. Není nic horšího
než řešit problémy s opačným pohlavím. Měla na to vůbec ještě sílu? Vždyť
za poslední rok skoro nic jiného nedělala. Nejprve rozvod s Ronem, potom
Severusova nevšímavost, Nevillova zamilovanost a ještě k tomu ta hloupá
hádka s Ronem. Měla tohle zapotřebí?
Vlastně na Rona už málem zapomněla. Připomněl se jí sám,
když jí poslal dopis, ve kterém psal, že by se s ní rád sešel. Chtěl si
s ní dát malý oběd v Prasinkách, kde by vše vyřešili. Nebyla si
jistá, jestli se jim to podaří. Sice už na něj nebyla tolik naštvaná,
s odstupem času vztek odešel, ale stále mu jeho chování neodpustila. Neměl
právo se takhle chovat, i kdyby byl úplně na mol.
Souhlasila, že si s ním dá schůzku v sobotu za
týden. I když se chtěl sejít dřív, přizpůsobil se. Teď už stála
v Prasinkách na nádraží a čekala na něj. Pomalu začala litovat, že není na
hradě zachumlaná do deky a s hrnkem horkého čaje v ruce. Kdyby se poštěstilo,
mohla by u toho sledovat Severuse, jak si čte. Jen ta představa jí na tváři
vykouzlila úsměv.
„Ahoj Mio,“ vyrušil jí ze snění Ron. „Promiň, že jdu pozdě,
ale musel jsem si ještě odskočit do Medového ráje. Bylo tam šíleně moc lidí,
dneska je snad vycházka do Prasinek?“
„Ahoj. Ne, není, ta je až příští týden. To víš, blíží se
Valentýn.“
Plácl se do čela. „Sakra, Valentýn. A já si říkal, proč tam
jsou samá čokoládová srdce.“
„Zapomněl jsi na Levanduli?“ zeptala se, ale odpověď jí byla
jasná. I když byli spolu, musel mu někdo připomenout, že se má něco slavit. Ani
výročí jejich svatby si nepamatoval.
„Vždyť mě znáš. Koupím jí něco v Londýně.“
„Dobrý nápad, ale teď už pojď, je mi zima.“ Jen přikývl a
bok po boku vyrazili ke Třem košťatům. Před lety by se do něj se vší radostí
zavěsila a užívala si tepla, které z něho sálalo. Teď na to neměla ani
pomyšlení, naopak by od něj šla klidně i metr daleko. Časy se mění.
Posadila se blízko ke krbu a Ron šel pro teplý máslový
ležák. Už se nemohla dočkat, až kolem půllitru obtočí prsty. Když ho před ní
postavil, vděčně přijala. Mlčeli, oba vychutnávajíc si sladkou chuť ležáku.
„Jak se ti daří?“ zeptal se po chvíli Ron, potom co si utřel
ze rtů máslovou pěnu.
„Dobře řekla bych. A tobě?“
„Prožívám teď trochu rušnější období. Mám hodně zařizování.“
„Hodně práce?“
„To ani ne, ale o tom až později. Já, Mio, je mi to fakt
líto. Choval jsem se jak pitomec. Neměl jsem právo říkat ti něco takového.“
„Ne, to jsi rozhodně neměl,“ zamumlala směrem
k půllitru. Potom k němu zvedla oči. „Bylo mi to líto, Rone.“
„Strašně se omlouvám,“ řekl a chytil ji za ruku. Měla
neskutečnou chuť mu ji vytrhnout. Nepustil ji. „Mio, mám tě fakt rád-“
Násilím vyprostila ruku z jeho sevření. „Važ slova,
Rone. Neříkej nic, čeho bys mohl jednou litovat. Jestli máš potřebu vylít si
srdce, nedělej to. Ublíží to jak tobě, tak i mně. Doufám, že jsi předem odhadl
mou odpověď.“ Radši dala ruce pod stůl, aby ji znovu nechytil.
„Myslela sis, že ti chci říct, že tě miluju? Ne, mám tě
neskutečně rád, jsi moje kamarádka, ale už tě nemiluju.“
Měla pocit, jakoby se rána kamene, který jí spadl ze srdce,
ozvala neskutečně hlasitě. „Ulevilo se mi,“ přiznala.
„Ale to, že už to k tobě necítím, neznamená, že nemám
potřebu tě chránit.“
„Před čím mě chceš, prosím tě, chránit?“ zeptala se
nechápavě.
„Hermiono, pořád prostě nedokážu pochopit, proč Snape. Jak
se to mohlo stát? Vždyť… je to prostě Snape! Nezaslouží si tě.“
„Myslím, že to není tvoje starost. Jsem dospělá a výběr je
jen na mě. A jestli narazím…“ pohodila rukama. „Tak prostě narazím a zasloužím
si to.“
„Miluješ ho?“
„Miluješ Levanduli?“
„Co to má s tím co společného?“ Byl zmatený.
Pokrčila rameny. „Jen mě to zajímalo.“
„Takže ho nemiluješ?“ zeptal se. „Tak proč s ním sakra
jsi? Proč s ním spíš? Ty taková přeci nejsi!“
„Já jsem nic podobného neřekla. A můžeš mi říct, z čeho
usuzuješ, že s ním mám sex?“
„A nemáš snad?“ zeptal se překvapeně.
„Mám a moc si to užívám.“ Opřela si lokty o stůl a na
založené prsty si dala bradu.
Vytřeštil oči. „Nechci slyšet žádný detaily.“
Usmála se. „Neměl ses ptát.“
„Já se ptal, jestli ho miluješ, ne jestli s ním spíš.“
„Miluju ho a spím s ním.“
Zaúpěl. „Prosím, slib mi, že už nikdy nebudeš mluvit o vašem
sexuálním životě.“
„Když mi ty slíbíš, že se do našeho života nebudeš plést,
tak s velkou radostí.“
„Slibuju, stejně bych s tebou nehnul ani o píď.“
„To máš naprostou pravdu,“ usmála se. „Takže ti slibuju, že
už před tebou nikdy nebudu mluvit o sexu se Severusem.“
„Už to mám stejně vryté do mozku.“
„Nepřeháněj,“ řekla a doufala, že lže. „A teď mi řekni to,
cos na začátku tak nakousnul.“
Čekala, že jí začne něco vyprávět, ale místo toho sáhl do
kapsy hábitu a vytáhl pergamenovou obálku. „Takhle to bude nejjednodušší,“ řekl
a podal jí ji.
Nechápavě si ji od něj převzala, otevřela a vytáhla tvrzený
bílý papír se zlatým lemováním. Text byl napsán krasopisem.
Levandule Brownová
Ronald Weasley
Dovolují si
oznámit,
že budou oddáni
dne 26. února 2005
v kapli Svatého
Jiří
S každým řádkem vykulovala oči víc a víc. On se bude
ženit? Byla v šoku, nechápala. „Vy se budete brát? Proč tak brzy?“
„Už jsme o tom přemýšleli od Vánoc, ale kvůli jedné
skutečnosti jsme to museli trochu urychlit.“ Starostlivě se na ni díval,
protože byla neskutečně bledá.
„Co se stalo?“ Začínala mít tušení, a jestli měla pravdu,
asi tu omdlí.
„Levandule je těhotná.“
Snažila se něco říct, ale ústa se jí jen naprázdno otevírala
a zavírala. „Jak?“ dostala nakonec ze sebe.
„Ty se mě opravdu ptáš jak?“ zeptal se se smíchem.
„Já vím jak! Jen jak je to možné?“ Sama nevěděla, proč je
tak v šoku. Možná to bylo tím, že jednoho času s ním chtěla mít taky
děti, že po nich sama toužila.
„Asi jsme nedávali pozor,“ pokrčil rameny. „Ale to je jedno,
oba to chceme.“
„Potom, co jsi viděl Harryho, se chceš taky stát otcem?“
„Určitě tomu není naopak. Těším se,“ přiznal.
„Tak gratuluju,“ dostala ze sebe ne zrovna radostně.
Když odcházela ze Tří košťat, byla akorát tak zmatená. Ron
se bude znovu ženit? A dokonce bude mít i dítě. A ještě k tomu
s Levandulí. Svět se musel zbláznit.
OoOoOoOoO
Severus seděl u sebe v obývacím pokoji a v ruce
držel knihu. Nečetl. Nedokázal to. Jediné, co se mu honilo hlavou, bylo, že je
teď Hermiona s Weasleyem. Najednou pociťoval něco, co už dlouho ne. Bál
se, že se k němu vrátí, že ji nějaký způsobem – pro Severuse naprosto
nepochopitelným – zase učaruje. Pro Merlina, on na toho zrzavého usmrkance
žárlil! Zadoufal, že se brzy vrátí.
Po hodině úmorného čekání se dočkal. Přišla rovnou za ním.
Potěšilo ho to, ale měl obrovskou chuť ji obejmout, aby měl pocit, že je jeho.
Neudělal to. Nakonec to vyřešila za něj, když se na něj vrhla a pevně mu
obtočila ruce okolo pasu a zabořila obličej do hábitu.
„Těšila jsem se na tebe,“ zamumlala do látky. Pláč, který na
ni začal přicházet během cesty do hradu, pomalu přecházel. Mohla za to jeho
vůně, jeho blízkost, která ji vždycky dokázala zvláštním způsobem uklidnit.
V tuhle chvíli si uvědomila, že ho opravdu neskutečně miluje.
Z kapsy kabátu jí vypadl lístek, nevěnovala tomu
pozornost, za to on ano. Zamžoural na zlaté písmo, které se ve světle svící
odráželo. Stačila mu jen první dvě jména, aby pochopil, o co se jedná.
„Weasley se bude ženit?“ zeptal se a pořád koukal na to
oznámení.
„Jak to víš?“ Odpovědí jí bylo jen kývnutí hlavy směrem
k zemi. „Ano, na konci února se budou s Levandulí brát.“
S přimhouřenýma očima se na ni koukal. „Vadí ti to,“
konstatoval.
„Ne, nevadí, jen jsem překvapená.“
Nevěděl, co ho k tomu vedlo, ale věřil jí. Nebo jí
chtěl alespoň věřit.
„Nemám důvod, proč by mi to mělo vadit, možná jsem jen
překvapená, že tak brzy a že hlavním důvodem je její těhotenství. Já přeci mám
to, co chci, mám tebe.“ s tím si stoupla na špičky a políbila ho.
Tohle vlastně bylo její první slovní vyznání a jemu bylo
najednou úplně jedno, že byla ze setkání s Weasleym rozrušená. Pevně ji
k sobě přitiskl a polibek prohloubil. Líbal ji a byl jí neskutečně vděčný,
že neřekla ta slova začínající na M, protože on by jí je neřekl, i když by je
čekala.
Komentáře
Přehled komentářů
to Eloise: Ani nevíš, jak se něco podobnýho krásně čte :) doufám, že ti v tom nedělám moc velkej guláš :D
to zuzka: miluju tyhle názvy kapitol, které donutí se trochu zhrozit :D jo já bych byla taky dost v šoku :) no nějak nějak se to muselo projevit a žárlivost je na to celkem vhodná :) moc děkuju :)
:-)
(zuzka, 4. 3. 2010 18:54)
hned na začátku jsem si říkala, proboha jaký svtební oznámení? :-D a on to ron s levandulí :-D ani se herm nedivím, že byla v šoku. já bych asi slítla ze židle :-)
severus nám žárlí...nevídané, neslýchané.
pěkná kapitola!
...
(Eloise, 4. 3. 2010 18:23)Po pravdě... někdy se zamyslím, co jsem četla u tebe a co u Rowlingové. Často se stane, že nevím, co bylo kde :D
:-)
(Naiad, 4. 3. 2010 17:02)
to Moony: malý Lonánek :D už teď to dítě lituju :D Na to, aby to byli oni dva, by bylo podle mě brzo... moc děkuju za komentář i za upozornění na další kapitolu :) díky
to Eloise: normálně jsem na ten tvůj komentář koukala několik minut a nevěřila svým očím. Opravdu jsi to napsala? Já prostě nevím, jak ti poděkovat, protože tohle je opravdu jeden z nejhezčích komentářů, co jsem kdy četla, a jelikož je ten komentář o mně, je ještě hezčí :) Mockrát děkuju a i když si myslím, že si to nezasloužím, jsem ti za to vděčná, protože tohle mě opravdu donutí psát víc a víc :)
...
(Eloise, 3. 3. 2010 14:42)Teda Naiad, jak ty to děláš? Dokážeš člověka dostatdo takového stavu, že si myslí, že čte samotného Harryho Pottera. Myslím, že na to máš ohromný talent.
Moony
(www.hawaiiiii.blog.cz, 2. 3. 2010 17:57)
wow.. no Ron se teda nezdá... mít dítě s Levandulí:-) to bude malý Lonánek:-D ne sranda je to na tobě, jsem ráda, že to takhle je, protože zprvu jsem si myslela že to bude Mia a Sev, ale pak se mi to nějak uzdálo divné:-D a tak dobře že Rond s Levandulí xD super kapča.. těším se na další...
p.s. pokud si četla Prázdniny snů, tak je na blogu další kapča... překonala jsem se xD
:-)
(Naiad, 5. 3. 2010 1:33)