oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj :) Tak tu jsem s další kapitolou. Patří mezi ty kratší, tak se pokusím přidat další brzy, abych Vám to nějak vynahradila :)

Tak se mějte krásně a užijte si další kapitolu :)

Vaše Naiad :)

Jestli byla někdy nešťastná, že má v životě málo mužů, kteří by jí věnovali svou pozornost, byla tak akorát hloupá. Není nic horšího než řešit problémy s opačným pohlavím. Měla na to vůbec ještě sílu? Vždyť za poslední rok skoro nic jiného nedělala. Nejprve rozvod s Ronem, potom Severusova nevšímavost, Nevillova zamilovanost a ještě k tomu ta hloupá hádka s Ronem. Měla tohle zapotřebí?

Vlastně na Rona už málem zapomněla. Připomněl se jí sám, když jí poslal dopis, ve kterém psal, že by se s ní rád sešel. Chtěl si s ní dát malý oběd v Prasinkách, kde by vše vyřešili. Nebyla si jistá, jestli se jim to podaří. Sice už na něj nebyla tolik naštvaná, s odstupem času vztek odešel, ale stále mu jeho chování neodpustila. Neměl právo se takhle chovat, i kdyby byl úplně na mol.

Souhlasila, že si s ním dá schůzku v sobotu za týden. I když se chtěl sejít dřív, přizpůsobil se. Teď už stála v Prasinkách na nádraží a čekala na něj. Pomalu začala litovat, že není na hradě zachumlaná do deky a s hrnkem horkého čaje v ruce. Kdyby se poštěstilo, mohla by u toho sledovat Severuse, jak si čte. Jen ta představa jí na tváři vykouzlila úsměv.

„Ahoj Mio,“ vyrušil jí ze snění Ron. „Promiň, že jdu pozdě, ale musel jsem si ještě odskočit do Medového ráje. Bylo tam šíleně moc lidí, dneska je snad vycházka do Prasinek?“

„Ahoj. Ne, není, ta je až příští týden. To víš, blíží se Valentýn.“

Plácl se do čela. „Sakra, Valentýn. A já si říkal, proč tam jsou samá čokoládová srdce.“

„Zapomněl jsi na Levanduli?“ zeptala se, ale odpověď jí byla jasná. I když byli spolu, musel mu někdo připomenout, že se má něco slavit. Ani výročí jejich svatby si nepamatoval.

„Vždyť mě znáš. Koupím jí něco v Londýně.“

„Dobrý nápad, ale teď už pojď, je mi zima.“ Jen přikývl a bok po boku vyrazili ke Třem košťatům. Před lety by se do něj se vší radostí zavěsila a užívala si tepla, které z něho sálalo. Teď na to neměla ani pomyšlení, naopak by od něj šla klidně i metr daleko. Časy se mění.

Posadila se blízko ke krbu a Ron šel pro teplý máslový ležák. Už se nemohla dočkat, až kolem půllitru obtočí prsty. Když ho před ní postavil, vděčně přijala. Mlčeli, oba vychutnávajíc si sladkou chuť ležáku.

„Jak se ti daří?“ zeptal se po chvíli Ron, potom co si utřel ze rtů máslovou pěnu.

„Dobře řekla bych. A tobě?“

„Prožívám teď trochu rušnější období. Mám hodně zařizování.“

„Hodně práce?“

„To ani ne, ale o tom až později. Já, Mio, je mi to fakt líto. Choval jsem se jak pitomec. Neměl jsem právo říkat ti něco takového.“

„Ne, to jsi rozhodně neměl,“ zamumlala směrem k půllitru. Potom k němu zvedla oči. „Bylo mi to líto, Rone.“

„Strašně se omlouvám,“ řekl a chytil ji za ruku. Měla neskutečnou chuť mu ji vytrhnout. Nepustil ji. „Mio, mám tě fakt rád-“

Násilím vyprostila ruku z jeho sevření. „Važ slova, Rone. Neříkej nic, čeho bys mohl jednou litovat. Jestli máš potřebu vylít si srdce, nedělej to. Ublíží to jak tobě, tak i mně. Doufám, že jsi předem odhadl mou odpověď.“ Radši dala ruce pod stůl, aby ji znovu nechytil.

„Myslela sis, že ti chci říct, že tě miluju? Ne, mám tě neskutečně rád, jsi moje kamarádka, ale už tě nemiluju.“

Měla pocit, jakoby se rána kamene, který jí spadl ze srdce, ozvala neskutečně hlasitě. „Ulevilo se mi,“ přiznala.

„Ale to, že už to k tobě necítím, neznamená, že nemám potřebu tě chránit.“

„Před čím mě chceš, prosím tě, chránit?“ zeptala se nechápavě.

„Hermiono, pořád prostě nedokážu pochopit, proč Snape. Jak se to mohlo stát? Vždyť… je to prostě Snape! Nezaslouží si tě.“

„Myslím, že to není tvoje starost. Jsem dospělá a výběr je jen na mě. A jestli narazím…“ pohodila rukama. „Tak prostě narazím a zasloužím si to.“

„Miluješ ho?“

„Miluješ Levanduli?“

„Co to má s tím co společného?“ Byl zmatený.

Pokrčila rameny. „Jen mě to zajímalo.“

„Takže ho nemiluješ?“ zeptal se. „Tak proč s ním sakra jsi? Proč s ním spíš? Ty taková přeci nejsi!“

„Já jsem nic podobného neřekla. A můžeš mi říct, z čeho usuzuješ, že s ním mám sex?“

„A nemáš snad?“ zeptal se překvapeně.

„Mám a moc si to užívám.“ Opřela si lokty o stůl a na založené prsty si dala bradu.

Vytřeštil oči. „Nechci slyšet žádný detaily.“

Usmála se. „Neměl ses ptát.“

„Já se ptal, jestli ho miluješ, ne jestli s ním spíš.“

„Miluju ho a spím s ním.“

Zaúpěl. „Prosím, slib mi, že už nikdy nebudeš mluvit o vašem sexuálním životě.“

„Když mi ty slíbíš, že se do našeho života nebudeš plést, tak s velkou radostí.“

„Slibuju, stejně bych s tebou nehnul ani o píď.“

„To máš naprostou pravdu,“ usmála se. „Takže ti slibuju, že už před tebou nikdy nebudu mluvit o sexu se Severusem.“

„Už to mám stejně vryté do mozku.“

„Nepřeháněj,“ řekla a doufala, že lže. „A teď mi řekni to, cos na začátku tak nakousnul.“

Čekala, že jí začne něco vyprávět, ale místo toho sáhl do kapsy hábitu a vytáhl pergamenovou obálku. „Takhle to bude nejjednodušší,“ řekl a podal jí ji.

Nechápavě si ji od něj převzala, otevřela a vytáhla tvrzený bílý papír se zlatým lemováním. Text byl napsán krasopisem.

Levandule Brownová

Ronald Weasley

Dovolují si oznámit,

že budou oddáni

dne 26. února 2005

v kapli Svatého Jiří

S každým řádkem vykulovala oči víc a víc. On se bude ženit? Byla v šoku, nechápala. „Vy se budete brát? Proč tak brzy?“

„Už jsme o tom přemýšleli od Vánoc, ale kvůli jedné skutečnosti jsme to museli trochu urychlit.“ Starostlivě se na ni díval, protože byla neskutečně bledá.

„Co se stalo?“ Začínala mít tušení, a jestli měla pravdu, asi tu omdlí.

„Levandule je těhotná.“

Snažila se něco říct, ale ústa se jí jen naprázdno otevírala a zavírala. „Jak?“ dostala nakonec ze sebe.

„Ty se mě opravdu ptáš jak?“ zeptal se se smíchem.

„Já vím jak! Jen jak je to možné?“ Sama nevěděla, proč je tak v šoku. Možná to bylo tím, že jednoho času s ním chtěla mít taky děti, že po nich sama toužila.

„Asi jsme nedávali pozor,“ pokrčil rameny. „Ale to je jedno, oba to chceme.“

„Potom, co jsi viděl Harryho, se chceš taky stát otcem?“

„Určitě tomu není naopak. Těším se,“ přiznal.

„Tak gratuluju,“ dostala ze sebe ne zrovna radostně.

Když odcházela ze Tří košťat, byla akorát tak zmatená. Ron se bude znovu ženit? A dokonce bude mít i dítě. A ještě k tomu s Levandulí. Svět se musel zbláznit.

OoOoOoOoO

Severus seděl u sebe v obývacím pokoji a v ruce držel knihu. Nečetl. Nedokázal to. Jediné, co se mu honilo hlavou, bylo, že je teď Hermiona s Weasleyem. Najednou pociťoval něco, co už dlouho ne. Bál se, že se k němu vrátí, že ji nějaký způsobem – pro Severuse naprosto nepochopitelným – zase učaruje. Pro Merlina, on na toho zrzavého usmrkance žárlil! Zadoufal, že se brzy vrátí.

Po hodině úmorného čekání se dočkal. Přišla rovnou za ním. Potěšilo ho to, ale měl obrovskou chuť ji obejmout, aby měl pocit, že je jeho. Neudělal to. Nakonec to vyřešila za něj, když se na něj vrhla a pevně mu obtočila ruce okolo pasu a zabořila obličej do hábitu.

„Těšila jsem se na tebe,“ zamumlala do látky. Pláč, který na ni začal přicházet během cesty do hradu, pomalu přecházel. Mohla za to jeho vůně, jeho blízkost, která ji vždycky dokázala zvláštním způsobem uklidnit. V tuhle chvíli si uvědomila, že ho opravdu neskutečně miluje.

Z kapsy kabátu jí vypadl lístek, nevěnovala tomu pozornost, za to on ano. Zamžoural na zlaté písmo, které se ve světle svící odráželo. Stačila mu jen první dvě jména, aby pochopil, o co se jedná.

„Weasley se bude ženit?“ zeptal se a pořád koukal na to oznámení.

„Jak to víš?“ Odpovědí jí bylo jen kývnutí hlavy směrem k zemi. „Ano, na konci února se budou s Levandulí brát.“

S přimhouřenýma očima se na ni koukal. „Vadí ti to,“ konstatoval.

„Ne, nevadí, jen jsem překvapená.“

Nevěděl, co ho k tomu vedlo, ale věřil jí. Nebo jí chtěl alespoň věřit.

„Nemám důvod, proč by mi to mělo vadit, možná jsem jen překvapená, že tak brzy a že hlavním důvodem je její těhotenství. Já přeci mám to, co chci, mám tebe.“ s tím si stoupla na špičky a políbila ho.

Tohle vlastně bylo její první slovní vyznání a jemu bylo najednou úplně jedno, že byla ze setkání s Weasleym rozrušená. Pevně ji k sobě přitiskl a polibek prohloubil. Líbal ji a byl jí neskutečně vděčný, že neřekla ta slova začínající na M, protože on by jí je neřekl, i když by je čekala.

22. kapitola                                                                                         24. kapitola