oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj! Tak jsem měla dneska nějakou psavou náladu a dokonce jsem dopsala i kapitolu k vlkodlakovi. Jsem moc ráda, že se vám povídka líbí, i když samozřejmě je vám Remuse líto… co na to říct? Asi nic, život je svině…

Jinak vám strašně moc děkuju za komentáře, hrozně mě potěšily! Jsem tak hrozně ráda, že vás mám, moji věrní čtenáři! :) Doufám, že v komentování budete pokračovat (chci samozřejmě slyšet i kritikou – kterou mimochodem potřebuju, aby kvůli vám nenabyla pocitu, jak skvělá a úžasná jsem, což nejsem! – ale chvála také potěší :-P

Teď už vás nechám číst… tahle kapitola se spíš věnuje Jamesovi, Siriusovi a Sandře, i když jsem měla v plánu napsat vše jen z pohledu Remuse, nějak mi přišlo vhod, abych vás seznámila s tím, co pro něj Dvanácterák s Tichošlápkem připravili…

Tak se mějte krásně! Užívejte si kapitolu! A komentujte :)

Dva kluci seděli vedle sebe na nachově rudé sedačce a bez mrknutí oka sledovali vchod do nebelvírské společenské místnosti. Čekali, až vejdou jejich spolužačky, potřebovali si totiž jednu z nich odchytit, i když jeden z nich by si rád odchytil ještě jednu. James, který spíše čekal na svou rudovlasou lásku, na otvor koukal zasněně. Ten druhý, Sirius, spíše přemýšlel, jak by tu druhou dívku, příjemnou plavovlásku, měli oslovit. Jenže ho nic nenapadalo, a tak spoléhal na svůj šarm.

Konečně se portrét, který sloužil jako vchod, odklopil a do společenské místnosti vstoupily tři dívky. První vešla hezká rudovláska – James by namítnul, že hezká je slabé slovo – za ní hned krátkovlasá brunetka, která na kluky hned zamávala – jako jediná je měla opravdu ráda, bylo to asi tím, že hrála v nebelvírském famfrpálovém týmu a s Jamesem si velmi rozuměla – a za ní šla konečně plavovláska, na kterou oba tak dlouho čekali – bylo to asi pět minut, ale pro ně to bylo opravdu dlouho, když nemohli dělat nic jiného. Sirius se rychle zvedl a zamířil k Sandře Carusové. Dívka šla ale stále dál, myslela si, že James jde zase otravovat její kamarádku Lily. A proto byla taky tak překvapená, když Sirius zastavil ji.

„Co potřebuješ?“ zeptala se nechápavě. Musela zvednout hlavu, aby mu viděla do obličeje, byla totiž oproti němu opravdu malá.

„Chtěli jsme s tebou mluvit,“ odpověděl Sirius a koutky úst se mu roztahovaly, až na Sandru vycenil své bílé zuby.

Plavovláska se na ně nedůvěřivě podívala. Nejprve na Siriuse, který se na ni stále usmíval, a potom na Jamese, který se místo na ni koukal na Lily. „O čem?“

„To je tajný,“ mrkl na ni Sirius. „Někde v soukromí. Je to totiž hrozně tajný, nikdo se to nesmí dozvědět.“

Sandra se musela usmát, jak byl Sirius tajemný. A i když se na ni Lily podívala tak, aby nikam s těma dvěma nechodila, rozešla se za svými spolužáky pryč ze společenské místnosti.

OoOoOoOoO

Když James, Peter, Remus a Sirius opouštěli Velkou síň, kde před chvíli ještě večeřeli, James se Siriusem na sebe házeli významné pohledy. Remus nebyl s to si uvědomit, proč to ti dva dělají, ale nedával tomu nijak moc velký význam, pravděpodobně vymýšleli další ze svých vtípků na paní Norissovou.

Remus své kamarády opustil dřív, než došli do společenské místnosti, chtěl si totiž ještě dojít do knihovny pro nějaký materiál na lektvary. I když v tom bylo i něco jiného, napadlo ho totiž, že by se tam mohla ukázat Lily. Chodila tam přeci stejně často jako on, ne? Ale když vešel snad do nejtišší místnosti v celých Bradavicích, rudovlásku se smaragdově zelenýma očima nikde neviděl. Trochu smutně si povzdychl a šel hledat knihu, kterou potřeboval pro svůj úkol.

OoOoOoOoO

Sandra, Sirius a James vyšli ze společenské místnosti – James trochu neochotně – a zamířili do pátého patra, kde byla jedna z prázdných učeben. Sandra stále požadovala odpovědi na své otázky ohledně jejich tajemství. Ale nejvíc ji zajímalo, proč ho chtějí říct právě jí. Mysleli si snad, že pomůže Jamesovi, aby získal Lily? Jenže odpovědí se jí nedostávalo, Sirius vždycky řekl, že tady ne a na další otázky přestal reagovat. Když se zeptala Jamese, ten jí nebyl s to odpovědět, stále totiž byl myslí někde ve společenské místnosti.

Konečně dorazili do prázdné učebny. Sirius s Jamesem si sedli na starou lavici, na které bylo vyryto plno nápisů, jeden z nich tu dokonce zanechal i James. Bylo tam velké L a J v srdci, které bylo mírně kostrbaté. Sandra si stoupla naproti nim, ale teď už se na nic neptala a čekala, až začnou sami.

„Takže, máme zásadní otázku,“ řekl důležitě Sirius.

„A jakou?“

„Potřebujeme vědět, co říkáš na Remuse.“

Sandra se na oba nechápavě podívala, ale když zjistila, že jejich otázka byla myšlena vážně, jednoduše odpověděla: „Je fajn.“

„Fajn?“ zeptal se James. „Jenom fajn?“

„No, určitě je lepší než vy dva,“ řekla a oba si prohlédla. „I když jak v čem.“

Sirius si pomyslel, že je to kompliment na jeho osobu, tedy hlavně na jeho vzhled, a i když to slyšel mnohokrát, tohle ho potěšilo.

„A proč se mě ptáte?“ zeptala se. Najednou vypadala, jakoby se jí v hlavě rozsvítila žárovka a ona si konečně uvědomila, proč tu s nimi vlastně je. Oči se jí rozšířily údivem a chytla se šokovaně za pusu. „On-já…“ začala koktat a nakonec ze sebe nevydala nic víc.

„Á, konečně ti to došlo!“ řekl Sirius a potichu zatleskal.

„Ale…“ jakoby naprosto ztratila řeč.

„Víš, zjistili jsme, že se Remusovi líbíš, a tak nás napadlo, že bychom vás dali dohromady,“ řekl James a snažil se ze Sandřiny tváře vyčíst, jestli bude souhlasit nebo ne.

 „Vy si ze mě děláte srandu, že jo?“

„Ale Carusová! Proč bychom to chudákovi Remusovi dělali?“ řekl Sirius, jako by byla Sandra úplně tupá.

„Víš co, Blacku? Já nemám na ty vaše vtípky náladu!“ řekla naštvaně a chystala se odejít. „Nechápu, co jsem vám udělala. A hlavně nechápu, co vám udělal Remus, že ho musíte tak ztrapňovat.“

„Počkej! Ale my to myslíme vážně!“ vykřikl James, když Sandra otevírala dveře.

Na chvíli se zastavila, ale neotočila se. Vypadalo to, že si nejprve chce rozmyslet, co řekne. „Vy si opravdu myslíte, že se mu líbím?“ zeptala se potichu.

„No jasně! Jinak bychom za tebou nešli. Znáš přece Remuse, nikdy by ti to neřekl. A tak jsme se ujali iniciativy!“

Sandra nic neříkala, ale v obličeji začala postupně rudnout. Snažila se být stále otočená, aby si toho ti dva šašci nevšimli.

„A jak tak koukám, tobě se taky líbí, co?“ řekl překvapivě jemně James a chytl ji za rameno.

„Nic takového jsem neřekla!“

„My víme, ale jde to na tobě vidět. To víš, já to poznám!“ řekl důležitě Sirius.

„Blacku-“ Sandra chtěla něco říct na svou obranu a také ho trochu urazit, ale on ji přerušil.

„Než mi vynadáš a pořádně se na mě naštveš, nejprve mě vyslechni. Chtěli bychom vám domluvit rande. Kolikátého je?“ zeptal se Jamese.

„5. ledna.“

„A kdy bude nějaká návštěva do Prasinek?“

„13. února.“

„Takže den před Valentýnem, co? Ale to je za moc dlouho.“

Sandra je překvapeně pozorovala, nemohla uvěřit tomu, že jí tihle dva domlouvají rande.

„Co příjemné posezení v kuchyni? Skřítci by se o ně perfektně postarali,“ navrhl James.

„V kuchyni?“ zeptala se překvapeně Sandra.

„To by možná šlo, ale jak ho tam dostat?“ Sirius vůbec plavovlásku nevnímal.

„Vy mu to neřeknete?“ zeptala se nechápavě.

„Překvapení, ne?“ řekl Sirius a James přikyvoval.

„Tak na to zapomeňte.“

„Jak jsem správně pochopil, sama chceš jít s Remusem na rande a abychom ti to mohli dopřát, nech nás to všechno naplánovat. Budeš mít rande, na které nikdy nezapomeneš!“ řekl James, aby Sandra neodešla.

„Ale co když se mýlíte a já se mu nelíbím?“ zeptala se na to, co ji napadlo skoro hned, když jí řekli o Remusovi.

„O tom pochybuju, kdybys ho viděla, pochopila bys,“ odpověděl Sirius a vzpomněl si, jak se Remus díval směrem k dívkám, mezi kterými seděla i plavovláska stojící teď před ním.

Sandra se usmála. Tohle jí zvedlo sebevědomí.

„Takže my to zařídíme a včas ti dáme vědět, jo?“ zeptal se James.

„Dobře,“ řekla vesele dívka.

OoOoOoOoO

Když se Remus vrátil do společenské místnosti, překvapilo ho, že nevidí své kamarády. Ale to mu bylo skoro hned jedno, protože zahlédl Lily. Seděla sama v jednom křesle u okna a v ruce držela knihu. Chvíli se snažil přinutit, aby odešel do své ložnice, ale nakonec mu to nedalo a stejně k dívce šel.

„Ahoj Lily,“ řekl a mile se na ni usmál.

„Jé, ahoj Reme!“ pozdravila ho vesele a úsměv mu oplatila. Remus v duchu zajásal.

„Můžu si přisednout?“ zeptal se a ukázal na křeslo naproti ní.

„Ale jistě,“ odpověděla, dala mezi stránky rudou záložku se svým jménem a zaklapla knihu.

Když se Remus posadil, zjistil, že má na Lily úžasný výhled. A tak, i když si za to v duchu nadával, začal obdivovat každý kousek jejího těla. Dnes měla své rudé vlasy svázané do koňského ohonu, ale pár vlasů u čela se jí tam nevešlo, takže je měla volně kolem obličeje. Zelené oči měla lemované tmavou linkou a své jinak hnědo rezavé řasy měla dnes černé. Rty měla červené a trochu napuchlé od toho, jak se trošku nervózně kousla. Chvíli naběhlé rty pozoroval a hned si začal představovat, jak je líbá. Než ale stačil upustit uzdu fantazie úplně, Lily začala mluvit. Na chvilku zavřel oči, aby myšlenku líbání vyhnal z hlavy.

„Už jsi dočetl tu knihu? Nebo ti v tom zabránili Black s Potterem.“ Příjmení Jamese neřekla vůbec nadšeně a Remus si uvědomil, že se mu to líbilo. Dávalo mu to totiž dojmu, že má možná o něco větší šanci než jeho kamarád. Nejradši by si za to ale nafackoval.

„Kousek jsem si přečetl,“ zalhal. Knihu ještě ani neotevřel, chtěl ji mít u sebe ještě alespoň pár dní.

„Až přečteš o něco víc, jsem si jistá, že tě ta kniha nadchne.“

„Když to říkáš ty, tak to bude určitě pravda, neznám snad většího milovníka knih.“

Mírně zčervenala a Remusovi se rozbušilo srdce o něco víc než normálně. Nemohl uvěřit tomu, že ji jeho kompliment potěšil. Koukali se na sebe a chvíli nic neříkali. Remusovi se červenající Lily strašně líbila, nemohl se na ni vynadívat. Byla nádherná, hlavně když se červenala kvůli němu.

Ale tuhle krásnou chvilku přerušil hlasitý jásot jeho kamaráda Jamese. Ten se k nim přiřítil, když zahlédl Lily. Ale ona nebyla tak nadšená jako on. Už nabyla své původní barvy, možná ještě o trochu víc zbledla. Remus věděl, že tohle všechnu tu nádhernou atmosféru zničilo. Povzdechl si a podíval se na Jamese. Ten měl ale pohled jen pro Lily. Rukou si projel vlasy, takže teď vypadaly o dost rozčepýřeněji než obvykle. Potom na dívku mrkl.

„Už budu muset jít,“ řekla Lily a vstala. „Až tu knihu dočteš, tak mi řekni. Chtěla bych slyšet tvé dojmy,“ usmála se a potom odešla, na Jamese se ani nepodívala.

„Co vás na těch knížkách baví?“ zeptal se nechápavě James a sedl si na místo, kde doteď rudovláska seděla.

„To nikdy nepochopíš,“ řekl potichu Remus tak, aby ho James neslyšel. Měl vlastní teorii na to, co ho na knížkách láká a nebylo to pouze to, že se miluje začíst do vymyšleného děje. Láska ke knížkám ho totiž spojovala s Lily.

1. kapitola                                                                                          3. kapitola