Prodloužený víkend na Vysočině - Cyrilov
Po loňském vydařeném pobytu v penzionu v Krásném jsme se rozhodli, že si akci zopakujeme.
Tentokrát jsme ale chtěli chatu nebo chalupu, kde bychom si sami vařili.
Nejprve se nás přihlásilo víc, ale pak začaly naše řady nějak řídnout: Diana s Luckou nemohly, Lucka maturuje, Trnkovi čekají miminko, Kaláškovi nemají hlídání pro pejska.
Nakonec jsme zůstali tři rodiny a zajistili jsme si pro sebe chatu v Cyrilově poblíž Křižanova.
Jeli jsme ve čtvrtek 8.5. a po důkladném převzetí od majitelů (paní počítala lžičky, vidličky, nože, skleničky – no prostě všechno počitatelné), jsme chatu zabydlili dle obrazu svého. Kolem byla velká oplocená zahrada, u domu končila cesta, zkrátka pro děti ideální. Oběd byl v režii rodiny Máckové, tak se ostatní mohli kochat okolím (musím dodat, že tu byla myčka,což jsme po hromadném obědě všichni ocenili).
Po obědě jsme se vypravili na procházku po okolí, která se protáhla skoro na 3 hodiny. Večer bylo opékání špekáčků a pro děti jsme ukryly papírky s úkoly, které bohužel musely plnit v chatě, protože se přihnaly mraky.
Nakonec vůbec nepršelo, ale alespoň se šlo brzo spát.
Večer byla porada o následujícím dnu. Bylo rozhodnuto, že se zajede do Velkého Meziříčí a projdeme údolím řeky Balinky.
Byla to nádherná procházka (cca 12 km) – pletli jsme věnečky z pampelišek, pouštěli je po řece, vymýšleli dětem úkoly a taky jsme si společně zazpívali. Večer jsme grilovali masíčko a děti opět hledaly papírky s úkoly, kterých vyžadovaly den ode dne víc a víc.
V sobotu dopoledne jsme se vydali na další obhlídku okolí a objevili jsme chráněnou oblast kolonií mravenců lesních, kde bylo přes 1000 mravenišť – osobně jsme jich napočítali kolem 150 a pak jsme raději prchli, protože mravenci byli opravdu všude.
Odpoledne se Lenka vydala s Hanou a Pavlou připravit trasu plnou úkolů. My ostatní jsme šli po šipkách za nimi a sbírali úkoly. Všichni jsme se výborně bavili a pokud nás někdo pozoroval, asi se bavil i on.
No a večer bylo poslední grilování, poslední úkoly a pomalu příprava na ranní odjezd.
V neděli jsme paní všechno předali (dokonce o 1 malou lžičku víc) a putovali jsme každý zvlášť domů.
Myslím si, že se tu líbilo nejen dětem, ale i rodičům. Byl to takový víkend plný her a zapojil se opravdu každý.
Tak už přemýšlíme, kam se pojede příští rok – jen doufám, že nás pojede víc………