Co je v životě opravdu důležité?
Co je v životě opravdu důležité?
Možná by se tomu dalo říct, že je to takovej můj žebříček hodnot. A možná recept na to, aby byl člověk šťastej...teda aspoň u mě to tak funguje..Stačí jen mít:
Rodinu - jj,mamča, taťka a brácha..To je moje nejbližší rodina a jsem ráda, že je mám. I když se občas hádáme a nejradši bych je někdy uškrtila :-D, tak vím, že když by bylo nejhůř, tak mi pomůžou!Třeba se mi stalo, že jsem se nějak pohádala s Míšou a byla jsem z toho dost špatná. Seděla jsem v pokoji na posteli a vyplakala bych snad oceán, kdyby za mnou nepřišel brácha. Zeptal se mě, co se stalo, tak jsem mu to řekla, on mě obejmul a dal mi pusu. Chvíli jsem z toho byla vykulená, protože tohle nikdy neudělal, ale fakt mi to moc pomohlo.Tak díky bráško :-) No a nebejt mamči a taťky, tak nevím, jak bych všechny možný věci zvládla..jasně, naučili mě jíst, chodit, mluvit, kakat :-D atd., ale taky mi hodněkrát poradili, když jsem si s něčím nevěděla rady. Mamča se dokonce pohádala se svou mamkou (jako mojí babičkou) jen kvůli tomu, aby mě bránila. A to pro mě hodně znamenalo. Víte, jsem ještě pořád dítě a říká se, že dokud člověk má rodiče, tak je pořád dítětem, ale takový to dětství mám už za sebou a jsem strašně vděčná rodičům za to, jak mě vychovali a jaký super dětství jsem díky nim prožila. Moc si jich vážím!
Lásku - tak to je druhá věc, která je pro mě moc důležitá a bez který by mi určitě v životě něco chybělo. Chodila jsem s plno klukama a s každým jsem se naučila něčemu novýmu. Musím se vám pochlubit, že mám za sebou už taky dvě svatby. Jednu ve školce a druhou v první třídě. :-D A taky už jsem dvakrát rozvedená :-D, tak by se dalo říct, že už jsem v tý lásce toho zažila plno, tak už žádnou nepotřebuju, ale není to tak. Láska je potřeba pořád a bez ní to prostě nejde. Teď chodím už přes rok a půl s Míšou a vím, že se o něj můžu opřít, poplakat si před ním, když mě něco trápí a on mi buďto poradí nebo mě prostě rozesměje. Když tu se mnou není, tak se mi stýská a už se na něj moc těším. Mám pocit, jako by mi chyběl kousek mě samotný. Když jsem ale s ním, mám takovej krásnej pocit a chce mi tancovat a zpívat radostí. Myslím, že každej človíček na tomhle světě si zaslouží člověka, se kterým bude šťastnej a bude ho z celýho srdíčka milovat.
Přátelé - tak bez nich by to taky určitě nebylo ono. Kámoši, jsou lidičky, který vás mají rádi a berou vás takový, jaký jste, ať už jste prostě jakýkoliv. Můžu říct, že já takový "andílky strážný" kolem sebe určitě mám. A jaký, tak to už jsem tady psala v jednom příspěvku. Taky jsem měla takový období, že jsem se mezi náma něco stalo a já s nima nechtěla mluvit. A pár dní jsem si vážně říkala, že je nepotřebuju, ale postupem času jsem přišla na to, že mi něco chybí a byla jsem taková pořád smutná. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se sešli, všechno si vyřikali a já konečně byla zase šťastná.V poho je to do teď. Asi bych to měla někam zaklepat, abych to nezakřikla. Takže si zrovna klepu na zuby :-) Přišla jsem na to, že když mi to zrovna neklape s Míšou, nejde mi to ve škole, nebo se něco děje doma, tak přátelé jsou tu se mnou pořád a můžu se jim vyplakat na rameno. Za to jim moc děkuju!