Na přímý dotaz u Vaší vodárenské společnosti budete nepochybně ubezpečeni, že ano, že Vaše voda vyhovuje současnému platnému závaznému standardu. Odkud se tedy berou čísla z oficiálních statistik o špatné kvalitě pitné vody? A jaká bude nepřikrášlená skutečnost po převzetí přísnějšího předpisu EU?
Lidové noviny (26. 11. 1999, str. 17) zveřejnily zprávu, že bude nutno vynaložit 100 - 120 miliard Kč na to, aby se české vodárny dostaly na technologickou úroveň obvyklou v EU. A že cílová cena vodného + stočného je odhadována na více než 140 Kč za m3. Že by další novinářská kachna nesvědomitých novinářů honících se za senzacemi?
Lze ale z vypouštění novinářských kachen podezírat vodárenské odborníky publikující v odborném vodárenském tisku? Autor z MZ ČR (časopis SOVAK č. 2/00) referuje o nutnosti znovuvzkříšení výzkumné a vývojové základny vodovodů a kanalizací, rozprášené počátkem devadesátých let.... "jestliže nechceme být jen odbytištěm technologií a výrobků pro zahraniční firmy."
Jiní vodárenští odborníci naléhavě upozorňují na často nevyhovující kvalitu pitné vody na zdrojích a především na vodárenských sítích. Podle nich bylo v roce 1998 trvale, či občasně nacházeno na sítích překračování kvalitativních limitů normy pro pitnou vodu na značném počtu vodárenských lokalit: u obsahu železa na 68 %, koliformních bakterií na 56 %, pH na 20 %, obsahu dusitanů na 15 %, CHSK - Mn na 13 % lokalit atd... (SOVAK č. 3/00).
Pro splachování WC jsou tyto aktuální údaje nezajímavé. Pro lidskou potřebu oněch necelých 2 % pitné vody přímé spotřeby jsou tyto údaje zarážející. Žádná ze statistik přitom neudává věrohodné údaje o pachových a chuťových vlastnostech vodovodní vody. Určení pachu a chutí je požadováno v čl.
Přesvědčení či tušení o nedokonalé kvalitě pitné vody z veřejných vodárenských sítí a ze studní přivádí stále více spotřebitelů k přechodu na požívání pitné vody, upravené v domácnostech vodními filtry nebo na balenou vodu.