Na poli
fotbalů, ale vlastně většiny sportovně laděných her, řadu let kraluje
a je v podstatě i jediným významným producentem, firma Electronic
Arts, respektive její divize EA Sports. Jejich sérii FIFA 200x (posledni edice ) není třeba nikomu představovat. Je to nejlepší
fotbal na počítači, i když zde ve značné míře platí pořekadlo o jednookém
králi mezi slepými. Na pohled fotbal velice hezký, ale pod touto slupkou
se skrývá hra, která zkušenějšího hráče vydrží bavit chvíli a jejíž
vývoj v hratelnosti postupuje mravenčími kroky, když nebudu chtít
říct přímo, že stagnuje.
Konkurence není a tak kanadským EA stačí zaktualizovat každý rok sestavy,
přidat anebo zase odebrat stánek s párky u tribun a je zaděláno na
další ročník. Ten letošní nazývali „nebývalou revolucí v enginu“,
což jsme za jediný den testování prokoukli jako veliký kec a FIFA
tak skončila na poli propadáků pro všechny, kteří by namísto stovek
týmů uvítali konečně pořádný fotbal, ve kterém i ve třetím odehraném
zápase dáte méně než deset branek a hra vás nebude unavovat stereotypními
sekvencemi vedoucími k laciným tutovým brankám.
• Licence
na Ligu mistrů
Je to už hodně dlouho, co se neukázal žádný troufalec, který by zkusil
FIFě konkurovat. Série Actua Soccerů skončila po několika nevydařených
pokusech na smetišti dějin a to bylo na dlouhou dobu všechno. Letos
se objevuje titul UEFA Champions League 2001-2002, který zaujme celou
řadou aspektů. Předně je to oficiální licence, která dodává hře autentičnost
a u řady fanoušků tím stoupá i prestiž hry. Champions League neboli
česky Liga mistrů (dříve Pohár Mistrů Evropských Zemí - PMEZ) se hlásí
už v úvodním intru hry svojí krásnou znělkou.
Ve hře pak najdete opravdu aktuální sestavy všech účastníků letošního
ročníku v opravdových dresech s víceméně aktuálními sestavami. Kromě
toho máte k dispozici několik slavných týmů fotbalové historie od
šedesátých let minulého století dál. Celkem je to bratru dobrá čtyřicítka
týmů, což sice v porovnání s několika stovkami prezentovanými FIFOU
je podstatně méně, ale není to podle mého to podstatné a hlavně to
bohatě stačí.
Co naopak za velice důležité považuji, je hratelnost. Na tu má vliv
řada jiných parametrů než zmiňovaný počet týmů. Začněme atmosférou,
kterou tvoří bouřící diváci v zaplněných tribunách, povzbuzující své
miláčky po celou dobu zápasu. Každý dramatický okamžik doprovází jejich
zvýšený hukot a za zmínku stojí i klubové vlajky, které uvidíte hojně
po tribunách a v barvách klubů, které se na utkání sešly. Komentátor
je rovněž moc šikovný chlapík a jeho projev vhodně zapadá do už tak
dobré atmosféry hry.
• Bohatý výběr
stadionů a kamer
Když už
jsme vzpomínali množství týmů, který vyzněl ve prospěch konkurence
od EA, zmiňme také stadiony. Tam se karta naopak přiklání na stranu
UEFY, která nabízí přes dvě desítky evropských stadionů, často zvučných
jmen. K tomu přičtěme šest druhů počasí a čtyři denní doby, kdy se
může zápas konat - poledne, odpoledne, večer a noc s umělým osvětlením.
Velikánské plus má u mě UEFA i v systému kamer, který je skvělý a
na rozdíl od FIFY nejsou jejich pohledy z velké části úplně k ničemu.
U pohledu na hřiště si vyberete jeden ze tří základních - od branky
k brance, boční anebo úhlopříčný.
Pak můžete nastavit naklonění kamer a jejich vzdálenost, ze které
se budou na hru dívat. To vše v tak rozsáhlých mezích, že si vhodných
herních pohledů vyberete tolik, že budete řešit spíš dilema, který
konkrétní z nich použít. Pro ostřílenější je samozřejmě vhodný pohled
z větší dálky, kdy vidíte velký kus hřiště a máte tak přehled o celkovém
rozestavění. I těchto pohledů si můžete užít v míře víc než dostatečné.
Za kamery jdou jasně body UEFY rapidně nahoru. Ještě si rýpnu a dodám,
že nastavený pohled se v UEFě automaticky uloží jako výchozí, což
hráči FIFY bohužel dodnes neznají.
• Přísnost
rozhodčích
Nedílnou součástí fotbalových pravidel je i rozhodčí. Toho lze nastavit
na tři stupně přísnosti, kdy prostřední z nich je „real“ a realitu
víceméně připomíná. Díky tomu najdeme ve hře řadu standardních situací
aniž po každém odpískaném faulu následuje i vyloučení a můžeme si
vychutnat přímé i nepřímé kopy v přiměřeném množství, což prospívá
fotbalovosti. Ty se zahrávají podobně jako v případě FIFY - tři hráči
jsou označeni čísly a stisknutím příslušné klávesy pošleme míč na
některého z nich s tím, že jejich postavení na hřišti lze ještě předtím
přepínat klávesou pro změnu strategie. Navíc můžeme použít i klávesu
pro centr či střelu a jejím držením na příslušné stupnici nastavit
sílu a přesnost.
To samé platí o autových vhazováních, kdy opět lze nahrát některému
ze tří spoluhráčů anebo hodit míč do místa, kam umístíme kurzor. No
a obdobně jsou na tom i rohové kopy, kde centrujeme rovněž na očíslované
spoluhráče anebo si šipkou ála FIFA namíříme a pošleme centr jejím
směrem s možností falší a udání síly kopu.
• Pokutové
kopy
Nakonec jsem si nechal pokutové kopy, které ve FIFě představují bohapustou
autokanonádu, kde neproměnit penaltu nedokáže ani blbec. V UEFě je
tato situace řešena způsobem, na který čekáme už dlouho. Svislá stupnice
síly kopu nejprve směrem nahoru zvyšuje sílu střely a tím i její umístění
(to se děje ve hře tak nějak ruku v ruce). Poté klávesu pustíme a
ukazatel na stupnici sjede rychleji dolů, kde je třeba jej zastavit
druhým stiskem té stejné klávesy v dolní části ukazatele. Ta je rozdělena
na dvě poloviny - jedna znamená střelu vlevo, druhá střelu vpravo
a značka uprostřed střelu doprostřed branky.
Čím víc
ke kraji od středu ukazatel zastavíme, tím víc k tyči střela letí,
přičemž krajní pozice znamenají střelu do tyčky nebo úplně mimo branku.
Jak jednoduché a přitom účelné a zajímavé. Hráči počítačových golfů
tohle znají už od nepaměti. Tato jednoduchá pomůcka dělá i ze zahrání
pokutového kopu akt, kdy je třeba šikovnost i štěstí, navíc i golman
taky dokáže střelu leckdy vyrazit. Další body pro UEFu.
• Herní módy
UEFA nabízí možnost volného tréninku bez soupeře, který je obzvlášť
vhodný pro poklidné seznámení se s ovládáním a funkcemi všech kláves
v praxi. Dále je tu klasický přátelák mezi jakýmikoliv týmy a několik
fiktivních předdefinovaných turnajů. Vrcholem pak není nic jiného,
než Liga mistrů s dvaatřicetičlenným výběrem nejlepších klubů Evropy.
Ve hře najdete i editor pro vytváření vlastních hráčů, sestav a jednoduché
volení herních strategií.
Konečně se dostáváme k vlastnímu hernímu enginu, který je alfou a
omegou pro celou hru. Ovládání je stejně jako v případě FIFy natvrdo
předdefinované (opravdu nechápu proč), používá i podobné klávesy,
akorát jsou trochu jejich funkce popřehazované a není jich tolik.
Výsledkem je, že zpočátku budete mít potíže nedělat překlepy, ale
po pár zápasech to pomalu odezní. Je třeba říci, že systém přihrávek
a hlavně střel je trochu odlišný. Při střele nevybíráte, do kterého
rohu branky míč poletí. Směr je dán postavením hráče vůči brance a
výška stupnicí, která představuje ani ne tak sílu jako výšku, do které
míč poletí. Chce to opět trochu cviku si na tento způsob zvyknout
a zpočátku jsem nechápal, jak to celé vlastně funguje a zda vůbec
dokážu zamířit.
Až dostanete střelbu do krve, zjistíte, že je to šikovné a není otázkou
nacvičeného trojhmatu trefit odkudkoli přesně vybraný kout brány a
z natrénované pozice věšet jeden gól za druhým. Celá hra je pak mnohem
fotbalovější i proto, že i golmani se v brankách činí a řadu pokusů
s přehledem likvidují. Už neplatí, že co střela, to branka, co roh
to jakbysmet. A parádní je i to, že i počítač střílí stejně (ne)přesně,
takže není vůbec výjimkou střela do posledních řad hlediště ale i
těsně mimo, nad, do tyče apod.
I hra v poli je přirozená a hráči jako tým jsou rozestavěni velice
šikovně. Útoky počítače jsou na pohled pěkné a působí přirozeně, žádné
zbytečné parádičky, zmatené přihrávky kamsi dozadu a podobné zkraty
v AI. Navíc jsou akce velice variabilní a nečiší z nich dokola opakovaná
strojovost. Celé to vypadá hodně fotbalově a to se mi na systému UEFy
moc líbí.
• Opět dětské
nemoci
Bohužel,
i zde najdeme chyby, které bych nazval dětskými nemocemi, kterými
si podobná hra musí projít. Jednak animace nejsou občas zcela vychytané,
což by ale nijak herně nevadilo. V enginu mi víc vadilo jakési zpoždění,
se kterým reaguje hráč na vaše povely z klávesnice. Tím pádem někdy
nevystřelí přesně kdy chcete, obranný zákrok nenačasujete vždy jak
byste si přáli apod. Dá se na to zvyknout, ale když jde do tuhého
a je potřeba se rychle otáčet, je to trochu problém.
Rovněž i v této hře mi vadí nemožnost pohybovat s hráčem, na kterého
letí centr. Tím pádem vidím, že potřebuji posunout příjemce centru
o kousek jinam, mám na to spoustu času, ale prostě to nejde a jen
mohu koukat, jak míč v klidu přebírá soupeř. Rovněž kličkování není
nijak šikovné a zahrnuje zcela neužitečné přehození míče přes hlavu,
což ve fotbale moc neuvidíte. Zato taková klička do boku by nebyla
k zahození, ale tu zde zase nenajdeme.
• Nemožnost
přepnutí na spoluhráče
Největší bolest mi ale engine způsobil jednou nepochopitelnou vlastností
- nejde ručně přepínat na hráče, kterého chci ovládat. Systém to dělá
plně automaticky, a navíc dost blbě. Přepíná pozdě a to je v klíčových
momentech průšvih. V důležitých zápasech to rozhoduje a nemožnost
s tím něco udělat je frustrující. Moc velká škoda. No a nemohu nevzpomenout
několik laciných branek od půlky (i dál), které jsem vsítil jak zprvu
na nejlehčí obtížnost, tak bohužel i později na tu nejvyšší.
Ona i výkonnost golmanů - tolik kritizovaná právě ve FIFě - byla tady
propastně rozdílná - v některých zápasech chytali perfektně a jejich
výkon za celé utkání byl vynikající - chytali střely, vyráželi je
rukama i nohama, vybíhali pod centry do vápna a dělali prostě všechno
tak, jak se od brankařů čeká. Jindy ale pouštěli tak laciné branky
hlavičkami a lehkými střelami z dvaceti metrů, že se na to nedalo
dívat. Když na ně jel útočník s míčem, zůstali stát a nechali ho úplně
klidně projít s míčem až do branky. Tyto výkyvy nechápu, je to různé
zápas od zápasu, jako kdyby se jednalo o úplně jinou hru.
I minusy musí jít ven všechny v rámci objektivity, a tak zmíním i
to poslední smutné - nejde hrát po síti. Nekecám, fakt nejde po síti
hrát. Můžete hrát až s osmi ovladači, ale na jediné mašině. Proboha
prooooooč!!!!
• Resumé
Suma sumárum po shrnutí všech pro a proti je UEFA Champions League
2001/2002 projekt, který mě vcelku příjemně překvapil už tím, že vůbec
vyšel. Pokud tvůrcům elán vydrží, může z něj být brzy ten pravý fotbal.
Vzhledem k tomu, že nemusí aktualizovat tisíce hráčů, mají víc času
se věnovat úpravám enginu a pilovat drobnosti, které zatím nejsou
zcela košer. Už dnes se dá UEFA úspěšně hrát a po prvních seznamovačkách
v ní najdete šikovnou kopanou, kde o dramatické situace, spálené šance,
zákroky se štěstím i polepené sportovní smůlou není nouze.
UEFA je
hodně fotbalová a tak to má být. Chybičky jí odpusťme, dá se hrát
i s nimi a držme jí palce do budoucna. Pro mě už nyní je v mnohém
lepší než její slavnější konkurent, u kterého vydržím půl zápasu a
vypínám. Já ji přeji hodně štěstí a vám fajn kopanou. Věřím, že příště
to bude ještě mnohem lepší a že nezůstane jen u obnovených sestav
a změněných stadionů. Uvidíme také, co na to EA Sports s oficiální
hrou world cup 2002 k nacházejícímu mistrovství světa v Japonsku a Koreji. |