Ženy prý ve sportu jen paběrkují
Redaktoři deníku Sport Jiří Punčochář a Lukáš Tomek publikovali 27.6.2007 příspěvek na téma ženy a bohatství ve sportu – to zkrátka nejde dohromady. V jakém duchu se text nesl? Stručně řečeno v následujícím: Ženy nejsou natolik dobré, aby byly stejně úspěšné, jako muži, o čemž svědčí například to, že nevydělávají stejné peníze. O jejich soutěže se tolik nezajímají sponzoři ani diváci a navíc neexistuje žádný ženský klub, který by byl stejně věhlasný, jako ten mužský ...
Ženy se pro sport (mimo jiné) nehodí proto, že na předních příčkách v bohatství sportovců a sportovkyň nenajdeme ani jednu z nich - 22. příčka, na níž se umístila tenistka Maria Sharapova, údajně nestačí. Jak totiž autoři uvádějí, je to především proto, že ve sportu je důležité "ukázat svaly, ukázat sílu a vycenit zuby". Muži mají zkrátka svaly a větší sílu než ženy a mužský sport je daleko více sledovaný a lépe placený.
Ženský sport je jen o kráse
Autoři ale směšují více věcí dohromady, aniž by přitom brali v úvahu postavení žen ve společnosti a proměny, ke kterým došlo (včetně sportovní oblasti). Úspěšnost ženského a mužského sportu například porovnávají na proslulých klubech New York Yankees (baseball) a Montreal Canadiens (hokej), které označují za nejslavnější kluby světa. Přitom zdůrazňují, že jde o MUŽSKÉ týmy. Tak daleko se ženy prý nedostaly ...
Další výtky na sebe nenechají dlouho čekat - neexistuje žádný proslulý ženský klub, zájem sponzorů ani vysoká sledovanost ... takže jediné, co sportovkyním zbývá, jsou individuální sporty a když už ani to nevyjde, alespoň mohou na sportovištích prezentovat svůj půvab a krásu!
Jistě, ženský sport je ve stínu toho mužského, to ale není náhoda. Ve společnosti panuje právě tento názor a předsudky spojené s tím, že ženský sport nestojí za nic. Z tohoto důvodu ženy nemohou mít velkou fanouškovskou základnu a když už ji mají, většina příchozích (tedy mužů) uvede, že na jejich zápasy chodí jen proto, aby sledovali sexy ženská těla (což koneckonců nejen autoři tohoto textu potvrdili). A pak je tady další problém - copak se televize zajímají o sportovní přenosy výhradně ženských mužstev? Ta česká rozhodně ne, to třeba Eurosport přináší zápasy z ženských fotbalových, hokejbalových i hokejových turnajů celkem pravidelně.
Větší "úspěšnost" žen v individuálních než kolektivních sportech je pak také logická, vždyť ženy měly možnost účastnit se např. atletických disciplín podstatně dříve než se vůbec společenské klima uvolnilo pro to, aby mohly vykonávat sporty doposud náležející pouze mužům (fotbal, tenis, box). Je pak logické, že tato ztráta se musela někde promítnout. A dnes se promítá právě v nižším zájmu sponzorů a nízké návštěvnosti, což pak zhodnotí sponzoři a organizátoři různých sportovních utkání. Jen tak mezi řečí - například reklamní kontrakty uzavřené tenistkami už mnohdy finančně předčí ty, které uzavřou muži v jiných sportech.
Málo publicity, málo úspěchů
Argument skrz limitující fyzické předpoklady též není dostatečný, vždyť také ve zmiňovaných individuálních sportech (např. atletice) ženy nedosahují stejných výsledků, jako muži. A ani o ně neusilují, stejně jako ženy ve sportech kolektivních.
Stejně tak není pravda, že by například české sportovkyně v kolektivních sportech nebyly úspěšné. Problémem je, že se o nich nemluví. Veřejnost je seznámena s úspěchem českých tenistek, kdo ale například ví, že dcera fotbalového trenéra Zdeňka Ščasného Pavlína hrála v proslulém klubu Bayern Mnichov? A když už to ví, jen stěží si vzpomene na další ženské jméno ... A stejně jako autoři zdůrazňují význam hokejového klubu Montreal Canadiens, pak německé fotbalové mužstvo je též proslulé. V zahraničí přitom právě proslulé fotbalové kluby běžně zakládají také mužstva ženská. A že jsou tato mužstva odvozena od mužských klubů? No a proč by nebyla?
Ohánět se přitom historií klubů jako je Montreal Canadiens či Real Madrid a argumentovat, že žádný ženský tým nikdy nedosáhl takového věhlasu, je scestné. Už jenom proto, že když se kanadský hokejový klub zakládal, postavení žen ve společnosti rozhodně nebylo tak rovnoprávné jako dnes - žena se měla starat o rodinný krb daleko více než o sportování. Z tohoto pohledu se ženský sport jako takový logicky musel odvíjet od toho mužského a rozvíjet pomaleji, vždyť muži nikdy nemuseli překonávat takové překážky jako ženy (např. mateřství či stereotypně nastavené péče o domácnost).
Budiž noční můrou (nejen) pro tyto dva autory, že ženy se alespoň někde už dostaly ke stejným penězům jako muži – například ve Wimbledonu.
Klára Zelenková