39. hodina Kožešinové oděvy
39. hodina Kožešinové oděvy
KOŽEŠINOVÉ ODĚVY
Kožešina je kůže zvířat vyčiněná i se srstí. Vyčiněním se mění fyzikálně-chemické a mechanické vlastnosti původní zvířecí kůže. Zpracováním kožešin se zabývá kožešnictví. Obchodní sortiment kožešin je velmi široký (zahrnuje více než 300 druhů) a jejich názvy nejsou vždy totožné s názvem zvířete, z něhož pocházejí (například kožešina z ondatry se nazývá bizam, z lachtana medvědího sealskin, zimní kožka hranostaje se označuje jako hermelín apod.). Nejhodnotnější kožešiny pocházejí ze studených krajů Aljašky, Kanady, Grónska a Sibiře. Velmi rozšířený je chov kožešinových zvířat, například lišek, norků, nutrií, sobolů, hranostajů, bobrů aj. K výrobě kožešinových výrobků se používají pravé zvířecí kožešiny v přírodní podobě nebo kožešinové imitace (kožešina upravená například stříkáním nebo potiskováním tak, aby napodobovala kožešinu jiného, zpravidla cennějšího druhu, například ovčina leopard, králičina ocelot, králičina sobol apod.). Sortiment klasických přírodních kožešin doplňují i syntetické kožešiny vyráběné za použití nových synt. vláken.
Charakteristika kožešinové kožky
Kožešinová kožka se skládá z vlastní kůže (tzv. řemen) a z vrstvy chlupů (tzv. kožešinová srst). Třebaže se u kožešin nejvíce cení srst, má pro hodnotu kožešiny velký význam i řemen, který určuje její pevnost, tažnost, vláčnost a hmotnost. Tyto vlastnosti a celková stavba řemene jsou důležité nejen z hlediska zpracování, ale i z hlediska použ. a trvan. kožešiny.
Kožešinová srst je chlupový porost zvířete. Jednotlivé chlupy vyrůstají z váčků, které jsou ve škáře. Je složena z různých druhů chlupů, které se navzájem liší rozměry, tvarem, barvou i složením. Hustota srsti se řídí podle druhu, pohlaví, stáří, roční doby a celkového stavu zvířete. Kožešnicky významné základní typy chlupů se rozdělují na pesíky (štětinové a osinové) a podsadu kožešinové srsti (smíšené typy chlupů, tzv. osiníky a podsadové chlupy, tzv. viníky). Pesíky štětinové a osinové chrání povrch jemné podsady (tzv. krycí srst). Kromě těchto základních typů existuje ještě řada dalších přechodných a kombinovaných typů, dále chlupy patalogicky změněné (nevěrné a psí chlupy) a chlupy kožešnicky bezvýznamné (hmatové chlupy a krycí chlupy).
Štětinové pesíky přesahují délku srsti a od ostatních chlupů v porostu se liší svou tuhostí a tloušťkou. Stvol majívřetenovitý a barva pesíků je obvykle jednotná.
Osinové pesíky jsou kratší, ale silnější než pesíky štětinové. Obyčejně bývají zploštělé a svými širokými konci kryjí slabší chlupy podsady. U některých zvířat mají jiné zabarvení než ostatní srst, a proto jsou jednotlivá pásma srsti barevně odlišná.
Přechodné chlupy tvoří přechod mezi vlastní podsadou kožešinové srsti a pesíkem. Jsou kratší než pesíky a obvykle stejně tlusté jako podsada. Jejich horní část je zploštělá jako u pesíků. Dolní část mívá stejné zbarvení jako podsada, zploštělé konce bývají světlejší.
Podsada jsou velmi tenké a hebké chlupy, které tvoří nejhustší vrstvu srsti. Stvoly jsou válcovité, lehce zvlněné nebo zahnuté. Zbarvení je po délce stvolu stejné nebo střídavě stínované až ostře odlišné. Podsada, která tvoří spolu s přechodnými chlupy asi 94 % až 98 % srsti, převládá v chlupové vrstvě hlavně v zimním období.
Mezi základní vlastnosti kožešinové srsti důležité z hlediska hodnocení kožešin patří délka, hustota, tvar, lesk, zabarvení, omak, plstitelnost, pružnost, pevnost, hygroskopičnost, tepelná izolačnost a elektrické vlastnosti.
Délka srsti a chlupů se řídí druhem zvířete a bývá 5 až
Hustota srsti závisí na množství a tloušťce chlupů a vyjadřuje se počtem chlupů na 1 cm2a tloušťkou jednotlivých chlupů.
Tvar srsti závisí na tvaru jednotlivých chlupů. Některé kožešiny se vyznačují vyrovnaností, tj. hladkostí a stejnoměrným vzhledem, jiné naopak zkadeřením a kresbou, kterou tvoří zkadeřené chlupy (například perzián).
Lesk závisí na struktuře pokožky vlasu, velikosti šupin a obsahu vzduchu ve dřeni. Lesk také ovlivňuje vyrovnaná srst (větší plochy lépe odrážejí světelné paprsky v jednom směru).
Zabarvení srsti a chlupů způsobují žluté, hnědé až černohnědé pigmenty obsažené v chlupu, výsledné zbarvení chlupu závisí na jejich množství, lomu světla a obsahu vzduchu v chlupu.
Omak srsti závisí na hustotě, jemnosti, měkkosti a pružnosti. U jemných (měkkých) kožešin se hodnotí kladně měkkost a jemnost a naopak pevnost a tuhost (nikoli však hrubost); zkadeření se oceňuje u perziánů.
Plstitelnost je vlastnost zvířecích chlupů, která je v kožešnictví nežádoucí, neboť urychluje znehodnocování kožešinových výrobků.
Pružnost srsti je schopnost podržet si určitý tvar, a tím i vzhled povrchu. Je podmíněna obsahem tuku a vlhkostí jednotlivých chlupů. Pro různé druhy kožešin je charakteristický určitý stupeň pružnosti. Její snížení mohou způsobit různé chemické pochody při úpravě kožešin.
Pevnost v tahu a ohybu je podmíněna optimálním obsahem tuku a vlhkostí chlupu a významnou měrou ovlivňuje fyzickou životnost kožešiny.
Hygroskopičnost je schopnost srsti přijímat ve vlhkém prostředí určité množství vody. Normální zdravý vlas má určitou relativní vlhkost, která může být narušena poškozením jeho struktury (například chemickými zásahy nebo přesušením).
Pohlcování vlhkosti z prostředí je důležité nejen z hlediska mechanických vlastností srsti, ale také vzhledem k hygienickým vlastnostem kožešinové konfekce, kdy je kožešina schopna vytvářet uvnitř oděvu optimální klima.
Tepelná izolačnost srsti je určena především množstvím vzduchu, které je kožešina schopna vázat a je podmíněna zejména délkou, hustotou a jemností chlupů.
Elektrické vlastnosti srstí se projevují zejména ve slepování chlupů narušující vzhled povrchu kožešiny.
Kožešinová zvířata
Z hlediska zoologického systému patří kožešinová zvířata bez výjimky mezi obratlovce, z nichž kožešnicky významné jsou kožky savců, a to především z těchto řádů:
- šelmy: cibetka, fretka, gepard, hranostaj, jaguár, jezevec, kočka, kolčava, kuna, levhart, liška, medvěd, medvídek mýval, norek, ocelot, pardál, pes, puma, serval, skunk, sobol, tchoř, vydra aj;
- zajíci: králík (domácí, divoký) a zajíc (bělák, polární); tento řád poskytuje z hlediska celkového množství největší počet kožešin;
- hlodavci: bobr, činčila, křeček,nutrie, ondatra, plch, popelka, svišť, sysel, veverka;
- vačnatci: klokan, koala, vačice opossum;
- sudokopytníci: koza domácí (kašmírská, angorská, čínská) a ovce domácí (karakulská, různá plemena ušlechtilých kožešnických ovcí a některé běžné druhy ovcí);
- ploutvonožci: lachtan medvědí a tuleň;
- hmyzožravci: krtek a vychuchol.
Rozdělení kožešin podle ušlechtilosti
Podle stupně ušlechtilosti se kožešiny rozdělují do tří skupin.
K nejcennějším druhům patří sibiřský sobol, mořská vydra, sealskin, liška černá, polární a kanadská, skunk a činčila.
Mezi velmi jakostní kožešiny se zařazují norek, kastoret (kožešina kanadského bobra), nutrie a hermelín (zimní kožešina hranostaje).
K obecným kožešinám patří perzián (kožka z jehňat ovce karakul-ské), astrachán (kožka z jehňat ovce kirgizské), muflon (kožka divokých o ve O, popelka, vačice, liška červená, bizam (ondatra), kuna a tchoř.
Vedle těchto kožešin se v kožešnické výrobě ve značném rozsahu uplatňují ve formě kožešinových imitací různé jehnětiny, králičiny a kočičí kožky.