Vzpomínky ....
Sedím v křesle, z přehrávače ke mě plují měkké tóny známých koled a na stolku přede mnou si trůní talíř s vánočním cukrovím - linecká kolečeka, rohlíčky, išelské, vosí úly, myslivecké knoflíky, čokoládové kostky... Jen tady tak sedím, užírám ty vlastnoručně vyrobené pochoutky a pozoruju zářící svícen za oknem. Mamka ho ode mě dostala vloni pod stromeček, strašně si ho přála a mě dalo nepředstavitelnou práci ho sehnat. Nikde ho neměli a když jo, byl do druhého dne vyprodaný. Naštěstí jsem pak jeden z posledních objevila v malém krámku v podloubí. Nahoru na křeslo ke mě přiskočí moje dvě kočky. Černá kočička a rezavý kocourek s bílou náprsenkou. Chtějí pohladit, vím to. Lísají se čumáčky pod moje zahřáté ruce a po očku pokukují po cukroví na tom ozdobném talíři. Potvůrky, loudí na mě. A já se stejně vždycky nechám "ukecat" a něco jim podstřčím.
Myšlenky mi nemohou nezalétnou k Floriánkovi, mému prvnímu kocourkovi. Byl také rezavý, měl krásné oči a trávil se mnou celé letní prázdniny. Nebylo mu ještě ani půl roku, když ho srazilo auto a my ho pochovali v zadu na zahradě. Dlouho jsem se z toho vzpamatovávala, byla jsem na něj dost fixovaná a jeho smrt mě hodně zasáhla.... Ještě teď občas tajně, aby nikdo neveděl, bulim do polštáře. Pár týdnů po tom všem se k nám "přistěhovali" tihle dva čertíci. Ano, moje hluboké rány to možná trochu zacelilo, ale až do konce života mým jediným miláčkem zůstane ON. Tyhle mám taky ráda, ale ... Nechci s nimi trávit tolik času. Miluju zvířata, kočky ale nejvíc. A další ztráta by mě asi zlomila. Někdo si řekne, je to jen zvíře, ale pro mě jsou to přátelé, kterí potřebují naši lásku....
Říkám si, jaké by to asi bylo, kdyby tu byl teď Florianek s námi. Nikdo my ho nemůže nahradit, ani zrzeček, který se mi momentálně válí v klíně. Ostatní na něj taky volají Floriánku, ale já ne. Pro mě ten jediný běhá někde v nebíčku a kouká na mě a čeká, až zase budeme spolu. Já tomu věřím.... Nedokázala jsem ho vymazat ze svého srdce, odstřihnout se od něj. Nedokázala jsem smazat jeho fotky z mobilu. Chodím se k jeho hrobečku pomodlit, i když nejsem věřící. Pokaždé, když přijdu domů, vzpomenu si jak ke mě přiběhl a mazlil se. Nejde to zapomenout. Nikdy.
Floriánku, nezapomenu na tebe...
Nikdy....