Pirát
24. 3. 2007
Pirát
Crrr. Proč musí každý krásný sen tímto zvukem? Povzdychnu si, ale potom si vzpomenu, co je dnes za den. Čtvrtek, první den prázdnin. Zamáčknu budík řvoucí na celý byt, až musí sousedi hrůzou nadskakovat na posteli, a převalím se na druhý bok. S peřinou přitaženou pod bradu usnu a nechám si zdát sen o Alešovi, nejhezčím klukovi ze školy a kapitánu školního fotbalového mužstva, v jedné osobě.
Jenže i tento sen je nemilosrdně odehnán. Budík tentokrát neviním, vzbudí mě mamka, která nakoukne do mého pokoje. Jakmile uzří, že ještě stále ležím v posteli, zatřese se mnou.
Zvednout se z vyhřátého pelíšku je pro mne nadlidský úkol a neusnadní mi to ani program na dnešní den,návštěva babičky Běly.
…
„Děti,“ vítá naši šestičlennou rodinu babička Běla a všem nám vlepí pusu na čelo. Po přivítání nás zažene do domu, kde ochutnáme její domácí buchty s tvarohem a rybízem a malinama.Babička ví, že naše rodina má mlsný jazýček. Po jejích buchtách se můžeme všichni utlouct.
Ovšem jakmile jsem najezená, neváhám jít z domu pryč. Vždyť se zvířátkama se musím taky přivítat. S kočkou Mickou, Králíkem Vaškem a hlavně s fenkou Lady.
Nejšťastnější je ze setkání se mnou právě Lady. Je to zlatá kokršpanělka. Jenom mě mrzí, že už nemá žádná štěňátka. Babička je všechny prodala, vždyť kdo by nechtěl čistokrevného pejska.
„Ahoj, ty jsi tady nová?“ ozve se za mnou. Otočím se po hlase a najednou hledím do těch nejkrásnějších oříškových očí, jaké jsem kdy viděla. A myslím, že nikde na světě nemůže být člověk s hezčíma, než jsou ty, do kterých právě hledím. Srdce mi buší jako o život a nemůžu ze sebe vymáčknout ani písknutí, i když jsem jindy hovorná až moc a každý mě má po chvíli plné zuby. Spolužáci mi říkají po vzoru Lyry Zlatoústé z trilogie Jeho šerá hmota, Zlatoústá Dany.
Nadchnu se a vykoktám: „Jsem…tu…na…náv…návštěvě u…ehm…babičky. Jo, jsem na návštěvě u babičky.“ Tak pěkný kluk a já se musím tak znemožnit.
Věnuje mi kouzelný úsměv a mě dojde, že jsem v tom až po uši. Láska na první pohled. Pro jeho úsměv bych udělala cokoli, klidně i vraždila. Divím se tomu, nikdy se mi nikdo nelíbil a tudíž jsem nikdy s nikým nechodila. Soustředím se jen na školu a moji spolužáci tvrdí, že jsem šprtka. Jenže v tom nemají tak úplně pravdu. Chci ve svém životě něco dokázat a hlavně poslat do vězení mého biologického otce, který si to zaslouží, protože na mě mamce už asi dva roky neplatí. Jen kvůli němu jsme byli jednu dobu docela na mizině. Mamka na tom tudíž nebyla psychicky dobře a uchýlila se k pití. Tohle období však skončilo, jakmile se mamka seznámila s Benem, jejím současným mužem. Když se za něj provdala, přibili mi tři sourozenci – dvojčata, Jonáš a Kristián, a jedna sestra, Markéta. Naštěstí jsme se spolu všichni sžili celkem rychle, takže jsme jedna rodina a já Benovi občas řeknu tati. Je totiž mnohem lepší než můj pravý táta. I když jsem si to dřív nemyslela.
„Páni, divím se, že tak pěkná holka jezdí do takový díry,“ usměje se klučina a já jsem na pokraji zkratu, vážně řekl „pěkná“. Která holka by ráda neposlouchala pochvaly, zvlášť pokud je stejně jako já zamindrákovaná. „Jsem Marek a ty, vílo?“
„Nejsem víla,“ odpovím a zadívám se do jeho překrásných hnědých očí. Jsou tak krásné a nebezpečné, každý nerv v těle se mi při pohledu do jeho očí zachvěje, cítím jak ztrácím půdu pod nohama a propadám se do hlubiny. Páni, tak tohle jsem ještě nikdy nezažila.
„Anděl?“ usměje se Marek a odhalí dvě řádky bělostných zubů. Jeho úsměv mi připomíná úsměv Bena Afflecka.
„Mýlíš se, jsem Daniela, ale všichni mi říkají Dany,“ řeknu a uhnu před jeho pohledem, nedá se ustát a tak se zachytím plotu, za kterým Marek stojí. Pokusím se o úsměv, ale vyjde z toho jen úšklebek.
Viděla jsem už plno hezkých kluků, ale takhle krásného nikdy, žádný se Markovi nevyrovná. A to jsem si ještě nedávno myslela, že nepotkám hezčího kluka než je spolužák Lukáš. Fíha a stačí jeden den a Lukáš je zapomenut. Fantasie mi pracuje na plné obrátky, ostatně jako pokaždé. Mám v hlavě plno obrázků, ale jen jeden si vychutnám až do morku ostí, líbající dvojici a tou dvojicí jsem já s Markem. Teda to by mi holky záviděli, kdybych sbalila tak pěknýho kluka. Hlavně Lucka, největší koza ze školy.
„Tak Dany, jo?“ povídá. Zadívá se kamsi do dáli a chvíli mlčí. „Co si takhle spolu zítra někam zajít? Co ty na to?“
Bez přemýšlení kývnu. Marek dodá ještě čas, zastaví se pro mne zítra ve dvě hodiny a půjdeme se jen tak „cournout“ po okolí. Páni, páni, páni!
…
Na rande se připravuju skoro hodinu, chci se Markovi líbit. Největší pozornost věnuju výběru toho správného oblečení. Nechci aby bylo moc vyzývavé, ale zase v něm nemůžu vypadat jako „vidlák“. Po pečlivém zvážení pro a proti se rozhodnu pro kostkovanou košili, mini šortky a bílé květované kecky. Vlasy bez rozmyslu stáhnu do „koňského ohonu“, je nejpohodlnější a trochu se namaluju, stíny, řasen a les na rty. Naposled se zkontroluju v zrcadle, načež se ledabylým „přijdu na večeři“ rozloučím se členy rodiny. Tedy jen se sourozenci a prarodiči. Mamka s Benem odjeli včera navečer a své ratolesti nechali v přírodě, ať se starají taky babička s dědou, že?
Marek na mě opravdu ve dvě hodiny čeká před brankou. Je opřený o vrátka a neskutečně falešně si pohvizduje. Ale to je taky jediné, co mu mohu vytknout, protože mu to hrozně sluší, dokonce vypadá ještě lépe než včera. V bílém tričku Niké vyniká jeho opálení, včera jsem se si nevšimla, že má tak snědou pleť. Jakmile mě spatří, přestane si hvízdat a přeměří si mě stejnýma rentgenovýma očima, jako včera. A stejně jako včera projdu na výbornou. To mi dojde při jeho obdivném hvízdnutí. Je mi tedy jasné, že jsem zvolila správné oblečení, i když jsem si tím nebyla moc jistá. Teď jsem nad míru spokojená.
„Tak kam vyrazíme, princezno?“ zeptá se mě sotva za mnou zaklapnou vrátka.
„Ty jsi hostitel, tak mě veď, jsem jen tvá.“
Sladce se usměje a vede mě po cestě k lesu. Poslušně jdu za ním a neptám se, kam mě vede. Nechám všechno na něm a to po celé rande. Nejprve se procházíme po lese a hledáme maliny, borůvky a jahody a potom se posadíme na malé louce plné rozkvetlých lučních květin. Romantika jak vyšitá, přeju si, aby mě políbil, ale on se k ničemu nemá. K polibku se dostaneme až když chci odejít.
„Budu muset jít,“ omluvím se a vstanu ze země. Marek mě však stáhne k sobě a jemně políbí. V tu chvíli vylétnu do oblak a proháním se po obláčcích, zatím co se spolu něžně líbáme. Marek vycítí moji otupělost a povalí mě na zem. Nalehne na mě a kdybych se nevzpamatovala z otupělosti z polibku, asi by mě znásilnil. Takto mám dost rozumu a zvládnu v obraně vymrštit kolena. Kopancem, který jsem se nemohla naučit nikde jinde než v televizi, se trefím do nejcitlivější klukovského místa. Okamžitě se ze mě odvalí a já rychle utíkám pryč. Neběží za mnou.
Doběhnu domů a zavřu se do koupelny. Vysvleču se a ponořím do teplé vody, kterou si mezi tím napustím. Teprve teď si dovolím plakat. Tak krásný kluk a zdál se tak milý a on mě tak znemožní. Myslela jsem si, že je ten PAN PRAVÝ, ale on mě chtěl jen zneužít.
…
V pokoji vyhledám v mobilu kontakt uložený pod heslem UHLÍK. Zmáčknu zelený telefonek a číslo se vytočí. Po prvním zazvonění se ozve hlas: „Ahoj Danielo.“
„Ahoj Járo,“ pozdravím nervozně svého kamaráda z dětství. „Ráda bych se s tebou sešla, jsem u babičky.“
„Vážně? Dlouho ses neozvala, bál jsem se o tebe. Co zítra v půl čtvrté u TŘETÍ LAVIČKY?“ navrhne a já opět souhlasím.
Vybavím si text své nejoblíbenější písničky...
U TŘETÍ LAVIČKY JSI VŽDYCKY STÁLA, JÁ JSEM BYL MALEJ, TY JSI BYLA MALÁ. MY JSME SE PRALI JENOM KVŮLI TOBĚ, TY JSI SE TOMU VŠEMU SMÁLA…
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář