Zřejmě to byl úspěch olympijského hnutí na přelomu 19 a 20 století, který povzbudil vznik myšlenky mezinárodní fotbalové organizace. V té době existovala spousta národních asociací. Prim svou organizační propracovaností samozřejmě hrála anglická FA. Nebylo divu, vždyť existovala 40 let zatímco asociace většiny kontinentálních zemí byly ještě v plenkách. Snahy o založení mezinárodní fotbalové organizace projevovali především zástupci Francouzů, Belgičanů a Nizozemců.Ti oslovili Angličany a ostatní Brity, avšak nesetkali se s patřičným pochopením. Ve svém úsilí však nepolevili a tak se v Paříži ve dnech 21.-23.5. 1904 za účasti představitelů národních asociací Francie, Belgie, Nizozemska, Dánska, Švédska a Švýcarska se zrodila FIFA. Prvním prezidentem se stal Francouz Guérin – došlo také ke stanovení práv a povinností členských zemí. Schváleno bylo. Vzájemné a výhradní uznání národních asociací, zákaz klubům i hráčům reprezentovat více než jeden národní svaz, přijetí jednotných pravidel podle anglického vzoru, placení ročního členského poplatku ve výši 50 francouzských franků a výhradní právo FIFA pořádat mezinárodní turnaje.
O rok později se dostavil i respekt FA. Vstup Anglie do FIFA znamenal obrovský přínos jak v organizační oblasti, tak z hlediska čistě sportovního. Výkonnostní rozdíl byl totiž doslova nebetyčný. Angličtí amatéři rozdrtili v roce 1905 Francii 15:0, takže se při zakládání FIFA ani nelze divit počáteční nechuti Angličanů. Příkladu Albionu následovaly i ostatní britské i mnohé kontinentální asociace a snahy o uspořádání mezinárodního turnaje sílily. Přání mnohých se poprvé splnilo na olympiádě v roce 1908.
Další mezník představoval vstup mimoevropských asociací. Před první světovou válkou, která pochopitelně rozmach fotbalu ochromila, to stihly Jižní Afrika, Argentina, Chile, Kanada a USA.Druhého prezidenta FIFA-Angličana Woolfalla (1906-1918) – nahradil v roce 1921 Francouz Jules Rimet. V předchozím poválečném období spravoval FIFA Nizozemec Hirschmann. Právě za Rimetovy éry se v roce 1930 podařilo uskutečnit dávný sen o uspořádání prvního MS. Starý kontinent tehdy sužovala hospodářská krize, proto se MS konalo v Uruguaji a mělo své nedostatky. Nikomu s Evropy se nechtělo podstoupit dvouměsíční výlet přes oceán, a tak se jej zúčastnily pouze čtyři evropské reprezentace. Přesto turnaj zaznamenal sportovní i finanční úspěch a nesporně odstartoval novou epochu rozvoje fotbalu.
V průběhu rekordně dlouhého Rimetova působní v předsednictví FIFA se i navzdory přestávce vynucené druhou světovou válkou uskutečnily ještě další 4 MS. V roce 1954 Rimet odstoupil a ve funkci jej nakrátko nahradil Belgičan Seeldrayers, po jehož úmrtí stanul v čele FIFA Angličan Drewry(1955-1961). Poté se vedení ujal další reprezentant kolébky fotbalu – Sir Rous. Zažil nejen vítězství svých barev na MS 1966 v Anglii, ale také významné přírůstky počtu členů FIFA, především v důsledku osamostatnění mnoha afrických zemí. Převratnou novinku, která urychlila „fotbalovou globalizaci“, se staly fotbalové televizní přenosy, jejichž zásluhou začaly časem do fotbalové pokladny plynout značné finanční částky.
V roce 1974 se dočkali i Jihoameričané- do čela FIFA byl zvolen Brazilec Havelange a přeměnili v obrovskou instituci. Za jeho účinkování došlo ke značnému rozvoji hry v zemích třetího světa, podpoře se těšily i soutěže juniorské a ženské. Za zmínku stojí také úspěchy na poli diplomacie (např. Čína s taiwanem v jedné organizaci). Přelom století zažívá FIFA pod vedením Švýcara Blattera (od roku1998). Do popředí vystupují témata jako fair play a boj proti dopingu. Počtem svých členů představuje současná FIFA jednu z největších světových organizací, vždyť samotná OSN má o 15 členů méně.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář