Z historie policie a četnictva
Zrod četnictva
Území našeho státu patřilo do roku 1918 do rakouské části
habsburské monarchie, čímž byl samozřejmě ovlivněn i vývoj organizace bezpečnostní
služby na našem území.
Snahy státu o systematické řešení otázek spojených s
bezpečnostní službou spadají do druhé poloviny 19. století, kdy po revolučních
událostech v letech 1848-1849 došlo ke změně právní úpravy činnosti státních
policejních úřadů, zavedení četnictva po lombardském vzoru a o několik let
později, po pádu absolutismu představovaného Alexandrem Bachem, byla zavedena
samospráva, v rámci níž mohla působit komunální policie.
Vzhledem k tomu, že samostatný československý stát při svém
vzniku v říjnu 1918 recipoval stávající právní řád (zákon č. 11/1918 Sb. z. a
n. - tzv. recepční norma) a v souvislosti s tím i stávající právní systém,
přešla do jeho služeb rakouská organizace státních policejních úřadů, četnictva
i komunální policie. Zároveň byla stanovena poměrně náročná kritéria pro
doplnění jednotlivých ozbrojených složek, přičemž byl kladen důraz na politický
profil, fyzické a osobní předpoklady.
Ministerstvo vnitra mělo jako nejvyšší instance politické
správy velice širokou působnost. Zabývalo se záležitostmi státní správy,
bezpečnostními otázkami a dalšími velice rozličnými agendami, které nebylo
možno začlenit do jiných resortů. Ve dvacátých letech pečovalo i o agendu
státního a trestního řízení, polepšoven a donucovacích pracoven. Spadalo pod
něj četnictvo, silniční a říční policie, zabývalo se stáním občanstvím a
vydáváním pasů. Dále přistěhovalectvím, vystěhovalectvím, odškodňováním
civilistům poškozených válkou, sčítáním obyvatel, statistikou, automobilismem a
vzduchoplavectvím, registrací spolků atd.
Věnujme se však jeho úkolům v oblasti udržení klidu a
pořádku. Z hlediska místní působnosti udržovalo veřejný pořádek a veřejnou
bezpečnost na celém území četnictvo. Výjimkou byla statutární města, v nichž
fungovaly státní policejní úřady. Na území spravovaném četnictvem mohli v rámci
samostatné působnosti jednotlivých obcí pečovat o bezpečnost osob a majetku
členové komunální policie.
Funkce, pravomoci, hodnosti
Četnictvo bylo vojensky organizovaným strážním sborem,
podléhajícím vojenským trestním zákonum a soudům. Ve výkonu bezpečnostní služby
bylo podřízeno politickým úřadům, po stránce výcviku, vyučování, kázně,
kontroly služby, ve věcech správních a hospodářských pak četnickým důstojníkům.
FOTO G V poslední instanci v obou směrech podléhalo ministerstvu vnitra. Pro
každou zemi bylo zřízeno zemské četnické velitelství v sídle zemského úřadu.
Jeho obvody se dělily na četnická oddělení, ta pak na dvě a více okresní
četnická velitelství a na četnické stanice ve městech nebo větších obcích.
Tato organizace četnictva ověřená lety praktického fungování
byla v letech 1919 - 1920 zavedena i na území Slovenska a Podkarpatské Rusi.
Členové sboru byli rozděleni na mužstvo (gážisté mimo
hodnostní třídy) a důstojníky (gážisty). Gážisté mimo hodnostní třídy chránili
bezpečnost osob, majetku, zjednávali klid a pořádek při obecném ohrožení i
výtržnostech, konali hlídky, zatýkali osoby stíhané a prováděli další úkoly dle
platných zákonů a nařízení. Vrchní strážmistři zastávali zpravidla funkci
velitele stanice.
Četničtí důstojníci zodpovídali za výkon služby, výcvik,
vyučování a kázeň podřízených četníků. Důstojníci výkonní byli většinou
okresními veliteli a učiteli v četnických školách, důstojníci správní pak
veliteli oddělení, dalšími vyššími veliteli a rovněž učiteli. V čele stál
generální velitel četnictva, jenž byl podřízen ministerstvu vnitra, četnictvu
vojensky velel a zodpovídal za udržení kázně.
Četníci vykonávali službu zásadně ve stejnokroji šedozelené
barvy s obdobným hodnostním označením jako vojsko, přičemž hodnost závodčí
odpovídala hodnosti rotný, strážmistr hodnosti rotmistr a hodnost vrchní
strážmistr hodnosti poručíka.
Četničtí kancelářští zřízenci nosili občanský oděv bez
jakéhokoli vnějšího označení a vykonávali hlavně pomocné kancelářské práce.
Jako ostatní příslušníci četnického sboru však podléhali vojenským trestním
zákonům a četnickým disciplinárním předpisům.
Četníci, zejména ti, kteří byli zařazeni na četnických
stanicích, vykonávali četnickou službu, která se dělila na dvě části: službu
obyčejnou, která patřila k základním povinnostem četníka a byla vykonávána bez
zvláštních pokynů a službu zvláštní, která se vztahovala k výkonu zvláštních
vrchnostenských nařízení a asistencí, které byly nařízeny úřady k tomu
určenými, popřípadě eskortování vězňů.
Doba si žádala změny
Během prvních dvaceti let existence
samostatného československého státu doznala původní rakouská organizační
struktura četnictva nebývalého rozmachu a zdokonalení. Byly zaváděny nové
metody činnosti i nové technické prostředky, kterými disponovaly nově se
utvářející specializované útvary na jednotlivých stupních řízení. Působily na
větších územních obvodech, doplňovaly výkon služby zajišťovaný četnickými
stanicemi. Jejich činnost umožnilo a ulehčilo i zavedení spojovacích a
dopravních prostředků, čímž se zvýšila operativnost a akceschopnost četnického
sboru. Zemská četnická velitelství tak vytvářela speciální organizační celky
často dočasné, jako byly kontrolní pohraniční stanice, polní četnictvo,
četnické pohotovostní oddíly. Dalšími speciálními útvary byly četnické silniční
kontrolní stanice (1. 5. 1935), četnické letecké hlídky (1. 7. 1935) a pro
pátrání po kriminálních delikventech od roku 1928 po celém území státu budované
četnické pátrací stanice.
Nový samostatný Československý stát recipoval při svém
vzniku i řídkou soustavou státních policejních úřadů. Šlo o dvě policejní
ředitelství - v Praze a v Brně a dvě policejní komisařství - v Plzni a v
Moravské Ostravě. Ke zřizování dalších byla zákonem č. 165/1920 Sb. z. a n.
zmocněna vláda, jež je mohla řídit „kdekoliv toto sezná potřebu“.
V § 2 zmíněného zákona bylo také vymezeno jejich poslání a
úkoly „…pečovati o veřejnou bezpečnost osob a majetku, udržovati veřejný řád a
vésti v patrnosti obyvatelstvo a cizince.
Pokud nebyla při zřízení úřadům ustanovena užší působnost,
převzaly obor působnosti obecní, pokud se týkalo policie bezpečnostní,
mravnostní a čelední a dosavadní obor působnosti okresní správy politické ve
věcech správy policejní.
Vznik úřadů
Státní policejní úřady vznikaly tedy postupně tam, kde bylo
třeba, a také podle finančních možností státu. Podle velikosti a charakteru
plněných úkolů to byla policejní ředitelství, komisařství, případně expozitury
těchto úřadů a pohraniční policejní komisařství. Ke konci dvacátých let jich
bylo již ke třicítce, avšak jejich činnost nebyla nijak zvlášť koordinována.
Při hrozícím a narůstajícím fašistickém nebezpečí se začala
státní policejní správa sjednocovat, k čemuž napomohlo vládní nařízení č.
51/1936 Sb. z a n. Policejní úřady vznikaly podle potřeby a bez ohledu na
souhlas obce, takže v roce 1938 u nás bylo již přes sto policejních úřadů.
Vedoucími pracovníky byli policejní ředitelé a správci
policejních komisařství s právním vzděláním, kteří nesli zodpovědnost za
policejní službu ve svém obvodu. K dispozici měli potřebný úřednický personál,
pomocný personál kancelářský a zřízenecký, dále sbory uniformované a
neuniformované stráže bezpečnosti, jež byly výkonnými orgány. Patřily vždy k
těm státním policejním nebo politickým úřadům, u nichž byly zřízeny. Služebně,
pořádkově, disciplinárně a osobně byly podřízeny přednostovi úřadu. Dělily se
na úředníky a gážisty mimo hodnostní třídy.
Sbor uniformované stráže bezpečnosti byl organizován na
zásadě velitelské podřízenosti a jeho členové označením na červených špičkách
límců. Gážisté mimo hodnostní třídy konali hlídky a pochůzky, eskortovali a
hlídali vězně, poskytovali první pomoc, konali telefonní a telegrafní službu a
všechny další úkoly, které vyplývaly z předpisů či příkazů. Obvodní inspektoři
sborů uniformované stráže kromě toho vykonávali službu velitelů stanic a
hlídek. U obou sborů tito inspektoři dohlíželi, kontrolovali a vykonávali
činnosti, kde bylo zapotřebí osvědčit důvěryhodnost a zkušenost. Sbor neuniformované
stráže bezpečnosti vykonával prostřednictvím gážistů mimo hodnostní třídy
službu zpravodajskou, vyšetřovací a pátrací. Úředníkům tohoto sboru pak
příslušel dozor, kontrolní činnost a vedení služby, stejně tak péče o odbornou
zdatnost. Při plnění úkolů a výkonu služby se prokazovali služební legitimací
či služebním odznakem.
Praha: působnost i v okolních obcích
Podívejme se např. na činnost pražského
policejního ředitelství, které také přešlo vyhlášením samostatné republiky do
služeb československého státu. Bylo podřízeno ministerstvu vnitra, a také
zemské správě politické v Čechách. Během dvacátých a třicátých let se jeho
působnost postupně rozšířila na okolní obce a vznikala nová policejní
komisařství.
Policejní expozitury byly na čtyřech
pražských nádražích a k policejnímu ředitelství v Praze patřilo pohraniční
komisařství v Podmoklech s policejní expoziturou v Děčíně. Reorganizace byla
provedena ve dvacátých letech v souvislosti s rozšiřováním úřední agendy a
vzniku nových odvětví policejní správy.
Ke konci dvacátých let se tak policejní ředitelství v Praze,
v jehož čele byl policejní prezident, členilo na prezídium, jemu přičleněná
oddělení, samostatná odborná oddělení, zvláštní ústředny s celostátní
působností, sbory uniformované a neuniformované stráže bezpečnosti. Policejní
prezídium provádělo inspekci policejních úřadů, vedlo osobní záležitosti všech
kategorií zaměstnanců policejního ředitelství, dohlíželo na chod služby u
ostatních oddělení, obstarávalo písemný styk s úřady, zastupitelstvími cizích
států, přijímalo intervence, deputace, řídilo administrativu při demonstracích,
táborech lidu, veřejných schůzích politického rázu atd. Vytvářelo situační
zprávy pro zemský úřad a ministerstvo vnitra. Úředník prezidia byl velitelem
parlamentní stráže. Při prezídiu působila disciplinární komise a komise
kvalifikační pro členy sborů uniformované a neuniformované stráže bezpečnosti.
V roce 1919 vzniklo z iniciativy minstra vnitra A. Švehly
zpravodajské oddělení, jež vedlo státně politickou agendu a evidenci cizinců. K
prezídiu patřila i zpravodajská ústředna pro státní působností a její pobočka
pro Čechy. Hospodářskou, finanční agendu a správu budov policejního ředitelství
měl na starosti hospodářský úřad. Prezídium mělo i další pomocné úřady:
podatelnu, spisovnu a výpravnu.
Více odborných oddělení
Místo čtyř oddělení policejního ředitelství v době
Rakouska - Uherska vznikl za první republiky větší počet samostatných odborných
oddělení: tiskové, spolkové a divadelní, dopravní, oddělení pro zbrojní pasy,
úřadovna pro potírání lichvy a oddělení pro poříční policii, které podle
potřeby působilo samostatně nebo jako součást oddělení pro zbrojní pasy.
Vznikl také Ústřední přihlašovací úřad a pasové oddělení,
jenž měl v kompetenci vydávání cestovních pasů, občanských legitimací,
plavebních knížek. Dále evidoval osoby, které přišly do Prahy z míst
postižených nakažlivými chorobami.
Bezpečnostní oddělení se zabývalo všeobecnou
agendou veřejné bezpečnosti a dělilo se na několik dalších speciálních útvarů,
jako např. železniční oddělení, poštovní, mravnostní, evidenční, oddělení
krádeží, korespondenční oddělení, oddělení pro stíhání kapesních zlodějů,
oddělení pro stíhání padělatelů platidel, šeků a cenných papírů, zajišťovací
úřad, trestní rejstřík, oddělení ztrát a nálezů, oddělení pro správu
policejních věznic, stanice policejních psů, redakce policejních tisků. V roce
1929 byla při bezpečnostním oddělení zřízena Všeobecná kriminální ústředna s
celostátní působností. Ta vedla ústřední evidenci zločinců, pátrala po
nezvěstných osobách, poskytovala pomoc úřadům při stíhání zločinců, při
identifikaci mrtvol, měla na starost výcvik bezpečnostních orgánů v organizaci
pátrání. Stejně jako jinde byly výkonnými orgány policejního ředitelství sbory
uniformované a neuniformované bezpečnosti.
Poválečné období
V roce 1945 se základem nové státotvorné
činnosti v osvobozeném československém státě se stal Košický vládní program,
přijatý dne 5. 4. 1945 první československou vládou Národní fronty Čechů a
Slováků v Košicích. Ještě před jmenováním vlády Národní fronty 4. 4. 1945,
vydal prezident ústavní dekret č. 1/1945 ze dne 2. 4. 1945 o nové organizaci
vlády a ministerstev v době přechodné, v němž v § 2 je v čele státní správy
vedle jiných ministerstev uvedeno i ministerstvo vnitra. Do jeho čela byl na
základě jednání představitelů vládních stran s prezidentem jmenován komunista
Václav Nosek. Posláním ministerstva vnitra jako správního úřadu bylo řízení
národních výborů a výkon bezpečnostních úkolů, vyplývajících z Košického
vládního programu. Tím byly pro začátek určeny hlavní úkoly a náplně práce na
úseku bezpečnosti.
Dne 17. 4. 1945 schválila vláda hlavní zásady výstavby
nového bezpečnostního aparátu. Směr výstavby nového bezpečnostního sboru
formuloval ministr vnitra takto:
1. Nařízení SNR č.
6/1945 o rozpouštění četnických a policejních organizací a formací, které
počítalo s tím, že prověření příslušníci mohou být převzati do služeb Národní
bezpečnosti v rámci Pověřenectva SNR pro věci vnitřní.
2. Nařízení SNR č.
7/1945, které stanovilo organizaci bezpečnostní služby na Slovensku, tvořenou
sborem Národní bezpečnosti (NB), složeným z velitelů a členů, kteří byli
zaměstnanci Pověřenectva pro vnitřní věci.
V Čechách a na Moravě ve stejné době existovaly již tři
druhy bezpečnostních složek - revoluční oddíly (Revoluční gardy, Národní milice
apod.), na závodech Závodní milice a policejní a četnický aparát. Z těchto
všech složek byli vybírání příslušníci pro nový Sbor národní bezpečnosti. V
řízení SNB se v tomto období uplatnila zásada dvojí podřízenosti:
Národním výborům v otázkách zaměřených k bezpečnostní službě
a velitelům v otázkách odborných, výcviku, správních, kázeňských apod.
Dvojí podřízenost vyplývala z požadavku, že nový
bezpečnostní aparát bude budován jako "orgán lidu". Postupnou
výstavbou bezpečnostního aparátu se v období do vydání zákona o národní
bezpečnosti vytvořily organizačně samostatné bezpečnostní složky.
Demokratická zásada, podle různých odstínů demokracie různě
formulovaná, zakotvená v § 1 ústavního zákona č. 102/20 Sb. dostala v roce 1945
opět novou náplň, která se samozřejmě dotkla i vnitřní bezpečnosti státu -
struktury státního bezpečnostního aparátu. Obnovená republika uvádějící rychle
v život nové orgány státní a veřejné správy, národní výbory, začala zajišťovat
ve státě vnitřní bezpečnost způsobem odpovídajícím vládnímu programu (Košický
vládní program). Nový Sbor národní bezpečnosti, předmnichovských sborů, dostal
novou politickou i pracovní náplň, byla zlikvidována „nepolitičnost, která byla
za první republiky záměrná a rozumná.
Téhož roku, 30. června, byla vyhlášena nová organizace Sboru
národní bezpečnosti, která měla odstranit odlišný vývoj v jednotlivých částech
republiky. K říjnu 1945 měl celý bezpečnostní aparát 34 396 příslušníků.
Ve stejném měsíci byly vytvořeny tzv. zemské odbory
bezpečnosti (ZOB), působící při zemských národních výborech v Praze a Brně a
expozitura brněnského ZOB v Ostravě.
Zemské odbory bezpečnosti měly za úkol organizovat a řídit
všechny složky vnitřní národní bezpečnosti v Čechách. Jejich vlastní organizaci
tvořily čtyři oddělení:
* ZOB II -
zpravodajský úsek
* ZOB III - právní
a správní úsek
* ZOB IV -
dopravní úsek
Jednotlivé složky bezpečnosti tvořily:
1. Pořádková služba
- většinou příslušníci bývalého četnictva a policie
2. Kriminální
služba - specializovaní příslušníci, také většinou staří příslušníci
3. ZOB II - zcela
nová zpravodajská složka
4. Státní
bezpečnost
5. Pohotovostní
pluk 1 NB - zcela nový útvar, v němž většinu tvořili nově přijatí příslušníci
Pohotovostní pluk 1 NB byl vytvořen v létě
1945. Velitelé byli převážně důstojníci armády a příslušníci bývalého
četnictva. Důvodem pro zřízení tohoto útvaru byla především činnost
nacistických teroristických skupin "wehrwolf" (vlkodlaci), oddílů
sestavených většinou z bývalých příslušníků SS a Hitlerjugend, kteří byli
koncem války vyškolení k provádění teroristických, sabotážních a diverzních
akci na osvobozeném území.
Příslušníci PP 1 NB měli v době svého vzniku i specifickou
výstroj a výzbroj. Výstroj byla pořízena ze skladů německého Afrikakorpsu a od
Sovětské armády dostali příslušníci 1 000 samopalů vz. 41 R. Od ostatních
bezpečnostních útvarů se lišilo jejich označení odznakem Pohotovostního pluku 1
NB.
Vzhledem k úkolům pluku a rychlé potřebě jeho nasazení
prošli jeho příslušníci intenzívním výcvikem tak, že již koncem července 1945
zaujali své pozice v celém severním a severozápadním pohraničí, přibližně na
oblouku Trutnov - Ústí nad Labem - Karlovy Vary - Tachov. Povaha služby těchto
jednotek nebyla jen pohotovostní. Hlavním úkolem bylo zabezpečit střežení
státní hranice.
Na podzim 1945 přicházejí do pohraničí i jednotky armády,
které mají vyplnit mezery mezi bezpečnostními jednotkami a pomoci s odsunem
Němců. Postupně, jak se situace konsolidovala, byly jednotky pluku stále více
využívány přímo pro ochranu státní hranice, kterou do listopadu 1945 vykonávaly
útvary armády a příslušníci Finanční stráže
Celé československé hranice však 12 rot pluku
s celkovým počtem 1 500 příslušníků nezabezpečilo. Z toho důvodu byly počátkem
roku 1946 jednotky Pohotovostního pluku 1 NB reorganizovány a vznikají z nich
Pohraniční útvary SNB - 9600.
Nová sestava těchto útvarů byla zaujata dnem 1. července
1946 a zajištěno tak nepřetržité střežení státní hranice o celkové délce 2 116
km.
Do vnitřních těžkostí poválečného období vpadli na naše
území v létě 1947 banderovci. Nebylo to poprvé. Své nájezdy, plenící pohraničí
Slovenska, podnikali již od roku 1945. Tentokrát však šlo o akci velkých
organizovaných jednotek, které se z Polska snažily probít přes naše území na
Západ. Situace si vyžádala nutnost energického zásahu k likvidaci banderovských
tlup. Kromě armády se ho zúčastnila i část pohraničních jednotek útvarů SNB
9600, z nichž byl pro tuto akci vytvořen pluk „Slovensko“. „Akce B , jak se
protibanderovská bezpečnostní a vojenská opatřený nazývala, byla ukončena na
podzim 1947. Spolu s Pohraničními útvary SNB - 9600 vykonávali službu na
hranici také příslušníci Finanční stráže.
Podstatné organizační změny týkající se československé
bezpečnosti proběhly na počátku padesátých let. Na základě vládního nařízení č.
48 z roku 1950 došlo k rozdělení původního ministerstva vnitra na dvě nová
ministerstva. Ministerstvo národní bezpečnosti, které se stalo ústředním
řídícím orgánem pro Sbor národní bezpečnosti a ministerstvo vnitra, které mělo
na starosti vnitřní správu, včetně národních výborů.
Hlavním cílem nových organizačních opatření, které byly v
platnosti od 23. 5. 1950 mělo být zkvalitnění a zvýšení operativnosti řídící
práce. Při vytváření tohoto projektu byly mnohdy nesmyslně uplatňovány sovětské
zkušenosti. Řízení národních výborů pak mělo být dle možností oproštěno od
bezpečnostní problematiky. Výkonnými orgány ministerstva národní bezpečnosti se
stala Velitelství Státní bezpečnosti a Velitelství Veřejné bezpečnosti.
V průběhu činnosti této nové organizace se nahromadila řada
závažných chyb a nedostatků, chybných metod a forem práce, včetně porušování
zákonnosti i mnohdy nezákonného jednání některých pracovníků. Situace
vyvrcholila na podzim roku 1953, kdy došlo k další reorganizaci. Ta spočívala
ve zrušení ministerstva národní bezpečnosti. Veškeré úkoly přešly pod
ministerstvo vnitra, které počínaje 1. říjnem 1953 odpovídalo za řešení všech
bezpečnostních úkolů s tím, že úkoly týkající se státní správy a řízení národní
výborů řídila od roku 1953 přímo vláda. Za daných podmínek odpovídala tato
organizační změna dlouhodobé společenské potřebě. Novým ministrem vnitra se
stal Rudolf Barák, který v této funkci působil do června 1961, kdy byl z funkce
odvolán.
V lednu 1954 vešla v platnost nová
organizační struktura československé bezpečnosti. Řídícím orgánem Veřejné
bezpečnosti se stala Hlavní správa Veřejné bezpečnosti. Té byly podřízeny
krajské správy a okresní oddělení ministerstva vnitra. Pro boj proti trestné
činnosti byly zřízeny nové odbory podléhající Hlavní správě VB. Znovu však
docházelo na řadě problémů, nejasnostem a neuváženým rozhodnutím, daných
rychlými a ne řádně propracovanými organizačními metodami, dogmatickým
přebíráním sovětských zkušeností, podceňováním klasických forem kriminalistické
práce apod.
Na přelomu 50. a 60. let podstatně ovlivnila činnost
československé bezpečnosti nová územní organizace státu. Místo původních 19
krajů, členěných na 306 okresů a 14 807 obcí, bylo nově vytvořeno 10 krajů se
108 okresy a hlavní město Praha s 10 obvody. V této souvislosti bylo utvořeno
10 krajských správ MV a u každé z nich správa VB. Byla zachována městská správa
VB v Praze s obvodními odděleními. Na jednotlivých okresech byla vytvořena
okresní oddělení MV, v jejichž rámci pracovala oddělení VB. Nová organizace
vešla v platnost od 1. 4. 1960. Koncentrace činnosti do sídel okresů mělo
negativní dopad zejména v tom, že výkon služby se neustále vzdaloval od přímých
potřeb lidí.
Počínaje 1. lednem 1964 byla postupně zřizována oddělení VB,
jako základní organizační článek Veřejné bezpečnosti. Jejich úkolem bylo
zabezpečit veřejný pořádek, ochranu vlastnictví, život a zdraví občanů,
bezpečnost a plynulost silničního provozu apod.
Další významnou organizační změnu zaznamenalo vydání rozkazu
ministra vnitra č. 12 z 24. 3. 1966, na jehož základě byly zrušeny krajské
správy MV a okresní oddělení MV. Zřízeny byly krajské správy SNB a okresní
oddělení VB. Tato úprava prokázala do jisté míry svou životaschopnost a
opodstatněnost.
K dalším zásadním změnám v postavení a systému Sboru národní
bezpečnosti došlo v letech 1968 - 1969. Ústavním zákonem č. 143/1968 vznikla
československá federace. Tento zákon stanovil, že otázky vnitřního pořádku a
bezpečnosti státu jsou ve společné působnosti ČSSR a obou republik. Otázky
bezpečnosti byly svěřeny federálnímu ministerstvu vnitra a ministerstvům vnitra
obou republik. Realizace principů federativního státoprávního uspořádání byla
dána v novém zákoně o SNB ze dne 24. 4. 1974. Rozhodnutím vlády byly zřízeny
také pohotovostní útvary VB.
Koncepce zákona č. 40 z roku 1974 o Sboru národní
bezpečnosti byla politického stavu na počátku sedmdesátých let v
Československu. Zákon byl postaven na vedoucí úloze KSČ, jednotě SNB a
prioritní ochraně majetku v socialistické vlastnictví. Organizace, systém a
řízení SNB vycházely z principu jednoty SNB a jeho podřízenosti ministru vnitra
ČSSR:
Zdůrazňování jednoty SNB se využívalo k vydávání různých
pokynů krajským a okresním správám SNB bez vědomí ministerstev vnitra republik,
přestože šlo v mnohých případech o jejich výlučnou působnost. To vedlo k
dvojkolejnosti řízení. Soustavně byl také vyvíjen tlak na útvary Veřejné
bezpečnosti, aby plnily i úkoly příslušející státní bezpečnosti, což bylo v
rozporu se společenským postavením a posláním složky Veřejné bezpečnosti.
Od vzniku SNB přecházely do Veřejné
bezpečnosti z různých resortů státní správy jednotlivé správní agendy. Ty byly
dosud vedeny národními výbory s výjimkou agendy zbraní, která byla orgány SNB
vedena již od roku 1946. Postupně vznikající agendy byly v roce 1963 sloučeny a
vznikl správní odbor Hlavní správy VB, správní oddělení na krajích a skupiny na
okresech. V polovině 60. let vznikla správní služba, která měla na starosti
veškerou agendu k občanským průkazům, hlášení a evidenci pobytu občanů,
povolovací režim kulových zbraní, zbrojní průkazy a ověřování adres osob v
příslušném obvodu.
Dějinný vývoj organizace a činnosti Sboru národní bezpečnosti byl ukončen revolučními změnami ve státě a společnosti, které započaly 17. listopadu 1989. V polistopadovém období byla v rámci resortu MV ČR provedena řada organizačních změn, které se významně dotkly všech útvarů a služeb.