Má rodná obec KRÁLOVSKÉ VINOHRADY
Reklama vinohradské akciové společnosti z r.1895
(připravuje se)
Můj domov – Královské Vinohrady
Již v názvu je cítit hrdost, ušlechtilost a soběstačnost.Vše to a jistě i mnohé další, pomohlo významné části Prahy Vinohradům k rozkětu. Kdysi Vinohrady byly třetím největším českým městem a dlouho se bránily začlenění do města Prahy.To se podařilo až zákonem Čečskoslovenské republiky č.114 z února roku 1920 o Velké Praze.Kdo ví jak by to dopadlo, kdyby se mohlo svobodně rozhodnout vinohradské zastupitelstvo nebo zdejší občané.
Vinice v Havlíčkových sadech založená Mořicem Grobem na pozemcích "Landhauska" kolem roku 1860-1870
Vinice
Královské Vinohrady mají spojitost s králi a císaři. Otec vlasti dal vážnost vinicím před městskými hradbami, cícař František Josef I., povýšil Vinohrady na město. Karel IV. Rozhodl roku 1358 zúrodnit a hospodářsky využít území kolem Prahy pro zakládání vinic. Ty měly rozhodný vliv pro pojmenování území i obce, odráží se to i ve znaku Vinohrad.Dodnes jsou na území Vinohrad symbolické vinice, vinohradští rodáci o nich tvrdí, že jsou původní.Popularita vinic Vinohrad byla posílena v sedumdesátých letech minulého století, když se objevilo na pultech bezkonkurečně levné Vinohradské víno za 13.-.Kčs.To je již také historií.Osud vinic byl neslavný.Časté neúrody, nemoci a škůdci révy, husitské války, škody způsobené vpády Švédů a Prusů zcela zničily původní vinice. Když mizely vinice, vznikaly zde usedlosti a rozsáhlé sady. Paroubka, Pštroska,sady barona Jakuba Wimmera, zahrada hraběte Josefa Emanuela Canala de Malabaily, měly celopražskou, poslední dokonce celosvětovou pověst. Některé části Vinohrad se však podobaly spíše poušti.Byly to části po zničených vinicích. Dokonce se dochoval i případný místní název „Na Sahaře“.
Hrabě Joseph de Canal zakladatel světoznámé botanické stylové vědecké a zábavné zahrady, český vlastenec, který zde zřídil botanickou zahradu a botanický ústav v 18.století,rokládal se od dnešního náměstí Krále Jiřího na území kolem Vinohradské třídy.U náměstí Krále Jiřího byly dva velké rybníky.
Potoky, řeky a rybníky.
Nevídané pro dnešní obyvatele Vinohrad je, že zde byl dostatek vodních pramenů,potoků říček i rybníků.Kdo by dnes řekl, že na rohu ulic Francouzské a Jana Masaryka, tam kde bývala velká rohová drogerie „u Květa“ se prostíral rozsáhlý rybník.Korunní ulicí mezi obilnými poli směřoval do oblasti Náměstí Míru potok a po Vinohradské třídě tekl směrem k Národnímu Museu tekla dokonce říčka.Podívejte se pozorně, jak se Vinohradská tříta spádem vine od Čechových sadů k Muzeu. Silnice téměř kopíruje původní tok říčky.
Pod Vinohradským divadlem, tam kde je dnes ulice Anny Letenské, byl léčivý pramen a svého času i lázně.Zeptejte se někoho z budovatelů pražského metra, kolik problémů jim přichystaly zdejší hojné prameny a mohutné vodní přítoky.Na stanici metra „Museum“ se o tom můžete čas od času přesvědčit sami.
Kostel sv.Ludmily dnešní Náměstí míru v r.1906,vysvěcený r.1884
Vinohrady jako město
Když císař habsburského mocnářství František Josef I.povýšil 3.října 1879 Královské Vinohrady na město měla obec za sebou již vyhraných zápasů.
Jedním z nich byl spor se sousedním Žižkovem. Od roku 1849 bylo území dnešního Žižkova a Vinohrad jednou nerozdílnou obcí Vinohrady.Za dalších dvacet let již původníá skromný název nestačil a z Vinohrad se roku 1867 stávají Královské Vinohrady. Bylo zde již pěkrát více obyvatel než v polovině století, ale to jistě nšbyl ten hlavní důvod změny.
J.A.Votýpka,Kostel sv.Ludmily
Přesný název zněl ještě vznešeněji: Královská vinohradská obec.Začala velká konjuktura, hodně se stavělo.Navrhovala se různá řešení rozvoje a opět nebyla nouze o spory.Tradiční spory se vedly i na zastupitelstvu. Výsledkem bylo rozdělení obce na dvě části: Vinohrady I(dnešní Žižkov) a Vinohrady II (území Královských Vinohrad). Rozdělení se uskutečnilo čtyři roky před povýšením Královských Vinohrad na samostatné město.
Reklama z dvacátých let 20.století továrny Orion, kde pak býval ˇUstav sér a očkovacích látek, odštěpných provozů Státního zdravotního ústavu. Objekty byly zbořeny začátkem 21.století a vybodovány zde obytné objekty "Residence Korunní"
Vinohradský pivovar jeden z nevětších svého času v Praze byl též začátkem 21.století po požáru přestavěn na byty a nákupní středisko
Rozkět Vinohrad
Rozkvět a koncepčnost rozvoje se po rozdělení ještě zvýšily.Obec si po rozvážení učinila jasný plán a vysoký cíl – vybudovat moderní českou obec.Přesto, že nebyly téměř žádné finanční prostředky, nescházela vůle,cílevědomost,, poctivost a pomoc živnostníků, obchodníků a jednota se členy zastupitelstva. To rozhodlo.ˇUřady,školy,kostely,hřbitov,vodárna,kanalizace,dlažba,osvětlenítržnice,knihovna,divadla,nemocnicechudobinec,vychovatelna,sady,hřiště,rodinné domy,peněžní ústavy,továrny a živnosti.A co je pro tehdejší Vinohrady typické – kvalitní a rozsáhlá bytová výstavba, to vše se podařilo vybudovat v neuvěřitelně krátké době. A během této exploze podnikavosti se odehrála první světová válka. Dlouho věhlas Vinohrad zzůstával. Kdo by nechtěl bydlet na Vinohradech?A to se týkalo i prominentů všech vlád v minulosti.Zájem trvá i dnes.
stav.1906
Vinohradská synagoga v Sázavské ulici, která byla zapálena při bombardování spojenců v roce 1945, na jejím místě stojí dnes škola. Na Vinohradech byla velká komunita židovských občanů mluvících německy. Vlastnili zde řadu novostaveb.
Bitva o samostatnost.
Člověk se potom nemůže ani divit, že se nechtělo vinohradským jen tak do Velké Prahy.Každá oblast výše uvedená, mnohé stavby, parky, četné pozoruhodnosti si zaslouží samostatné zpracování.S jakým přehledem a vitalitou byly řešeny stále vznikající spory, v tom může být příkladem vinohradská vodárna. Z dálky rozeznatelná charakteristická věž je pomníkem a symbolem vinohradského vzdoru a nápaditosti i podnikavosti.Na přelomu 19. a 20.století došlo ke sporům o podmínkách dodávání vody pro Vinohrady. Vinohradská obec se dlouho neprosila o výhodnější podmínky a roku 1891 postavila svoji vodárnu a vodárenskou věž o takovém výkonu, že zásobovala vodou i další sousedící městké části.Stojí zde dodnes.
Věhlasná drogerie " U PhMr.Květa" na Francouzské ulici se držela desítiletí, až do dnešních dob kdy jí využívají asiaté k herně.
Kultura
Kultura byla na území Vihorad vždy doma.Je třeba vědět, že od roku 1849 zde působilo nejméně 10 divadel a divadelních arén. Z těch známějších dvě arény v Pštrosce, aréna v Kravíně, Pištěkova aréna, Vinohradské divadlo, Nové německé divadlo aj.Slyšel jsem na vlastní uši povzdech bývalého vinohradského knihpupce na nakladatele. „Jó na Vinohradech se knihy prodávaly samy, nikde se jich před válkou neprodalo tolik!“ Určitě i dnes bude ke Královským Vinohradům patřit královská kultura nejen touha po zisku.
(Jiří Votýpka, zveřejněno v Novinách obvodu Prahy 2 č.1/červenec 1991)
Použitá literatura:
Týdeník Český svět ročník 1905,1906,Památník města Královských Vinohradů, 1929 a Větstník fary u sv.Ludmily, 1934