V noci plné hvězd
A půlměsíce
V krajině
snů a v krajině nebeské
Tančí
apsary svou píseň tichou
Zaslechneš-li kouzelný tón jejich
Jsi začarován
V nekonečnu
Lehký vánek tě
tam odnese
Z této země musíš jít
Za světlem
svého vesmíru!
U nedalekého ornamentu,
který pod rukama
tančí a vypráví
umělci do ucha
jeho oči bloudí od tance k mihotání
víl, které přelétají kolem
usmívá se, když vidí jejich úsměv
vidí je tak rád šťastné
říká si, pro tuto krásu stojí žít
podívejte, to je ta má
kéž by sem lítala častěji
Víla ví co říká
i když je daleko, jeho oči mluví
jeho tělo je mrtvé
protože potřebuje hovořit svou duší
aby víly viděly
ona tomu rozumí
a usmívá se také
na svého umělce.
V nekonečném prostoru
s časem nezadržitelným
vděčně naslouchám tvým slovům
a koukám jak trdlíš kolem dokola
stromů v lese
po staletí životů malé setkání
zase se rozletí
a dopadne jako jiskry na
budoucí vzpomínky.
Proměna v anděla
Ti rozhoří srdce
Toužíš doletět
Ale probouzíš se
Sny jsou krátké
Ležíš v blátě
Ale vstáváš a jdeš dál
-vzadu na zádech
si nahmatal….
….křídlo!
V modré vyniká bílá, která ukrývá všechny barvy světa. V modré vyniká stříbrná jako když měsíc odhalí jen jednu svou tvář,a ty se raduješ, že ta druhá zůstává tajemstvím. V modré je vůní protkána pravda nevyslovitelná slovy a ticho hor, když obloha je posetá hvězdami.
Tóny písní znějící
V duši
Z dalekých huňatých
Kopců hor
Z údolí protkaných
Bílou vůní
A skal prohřátých
Sluncem.
Mrazivé hřejivé ráno
Ranní procházkou probouzí den
nadýchá se vánku z hor
otevře oči pohledem na kapky rosy
zamrzlých šípků
a zavýská jako štěstíčko v kočárku
před ní
tak se jí dnes taky maluje život.
Slunečními paprsky na voňavé louce
cinkotem zvonečků, které jen tak někdo neslyší,
sladkými jahodami a borůvkami
nejsladším medem
nebo rychlým během po trávě až do ledového jezírka
je to, když se navzájem rozzáří úsměvy na našich tvářích:)
.....a víc není třeba......