Host, který si nevyzvedl z hotelu Castello zavazadla...
Host, který si nevyzvedl z hotelu Castello zavazadla...
Ten prvním májem končící poslední dubnový víkend roku 1994, byl v Imole nervózní od samého počátku. A nakonec přinesl hned dvě tragédie: po páteční těžké havárii Rubense Barrichella se v sobotu zabil v sousedství říčky Santerno rakouský šetřílek Roland Ratzenberger a den nato i 34letý Ayrton Senna. V mládí neduživý Brazilec, který se v F1 dokázal stát legendou.
Samozřejmě, že tahle událost okamžitě nastartovala vyšetřování a nakonec i soudní proces, jehož smyslem bylo zjistit, kdo za smrt pilota, který se tak rád piplal s modýlky letadel, vlastně může. Mnohé se přirozeně zjistilo, ale jestli se dá na vinníka ukázat prstem, je přesto otázkou. Ostatně málokdo je přesvědčen, že po tom svět automobilových závodů opravdu touží...
Co se tehdy v zatáčce Tamburelo stalo? Přesně 11,5 sekund poté, co závod vedoucí modrobílý monopost se startovním číslem 2 prolétl neviditelným elektronickým paprskem do sedmého kola, jeho telemetrie zaznamenala pár neobvyklých signálů. To byl zřejmě moment, v němž přetížený materiál trubky řízení u monopostu nevydržel a praskl. Senna, řítící se v jeho kokpitu k levotočivému Tamburellu, během půlsekundy zjistil, že se s vozem nedá manévrovat a okamžitě zareagoval: telemetrie prokázala, že prudce sešlápl brzdový pedál a během 0,8 s se mu podařilo vůz z 310 km/h zbrzdit na rychlost 218 km/h. Víc nesvedl a jeho neovladatelný vůz se stal hříčkou osudu: přišel náraz do betonu (profesor Niederer z curyšského Institutu pro biomedicinskou mechaniku tehdy napsal, že na Sennovo tělo působilo v okamžiku nárazu přetížení kolem 100 G!) a 263 minut poté musel svět F1 vzít na vědomí, že ho v boloňské nemocnici Maggiore opustil jeden z jeho králů. Dvacet minut poté, co cílem GP San Marina vítězně projel Michael Schumacher...
Sennova rodina sice životní pojistku od londýnské pojišťovny Lloyd (přes 20 milionů liber) větším dílem věnovala na pomoc dětem, ale angažovala z ní i známého konstruktéra Adriana Reynarda. Jako experta, zastupujícího rodinu při rozjíždějícím se vyšetřování nehody. Chtěla mít totiž jistotu, že celá záležitost se nestane jen loutkovým divadýlkem.
Fakt, že Senna bez zjevné příčiny opustil dráhu a nijak se nesnažil korigovat směr jízdy, se totiž okamžitě stal předmětem nejrůznějších spekulací: od jeho fyzického selhání (infarkt), přes technické problémy vozu až po poruchu pneumatik. První příčinu vyvrátila velmi brzy pitva (potvrdila, že bezprostřední příčinou smrti bylo zranění hlavy, způsobené ostrým předmětem, nejspíš ramenem závěsu, který pronikl hledím přilby), ale zkoumání vozu, který byl po nehodě na příkaz soudce Passariniho okamžitě zapečetěn a předán k testům na Vysokou školu technickou v Bologni a do výzkumného ústavu v Římě, se protahovalo.
Tým Franka Williamse zastupující Roberto Causo sice spolu s technickým ředitelem Patrickem Headem vydal prohlášení, že právě v Imole byl Senna s vozem Williams poprvé opravdu spokojen (v prvních dvou GP roku nedojel) a že v Tamburellu měl v tréninku s chováním vozu velké potíže i druhý pilot Damon Hill, jenže vyšetřování od samého počátku ukazovalo na možnost prasklého řízení: vždyť po havárii ležely sloupek řízení i volant vedle vozu. A nebylo žádným tajemstvím, že proti řízení ve williamsu měl Senna nemalé výhrady. Od McLarenu byl zvyklý na větší volant s průměrem 29 cm, jenže ten se do kokpitu vozu Williams nevešel. A tak mu jej alespoň v Imole - na jeho výslovné přání - umístili o něco níž. Více jak pětisetstránkový protokol o nehodě, na němž participoval i bývalý šéfkonstruktér Ferrari Mauro Forghieri či italský pilot Emmanuele Pirro, však poukázal na fakt, že díky použitému řešení byla stěna trubky řízení u vložené části silná pouhých 1,2 mm a navíc byla vyrobena z nekvalitního materiálu! Mnozí proto brzy začali hovořit o tom, že Sennu ve špičkovém týmu F1 vlastně zabilo čiré kutilství...
Soud v Bologni nakonec po čtyřech letech obvinil z trestného činu zabití z nedbalosti (nedostatečná kontrola kvality prací spojených s úpravou řízení) technického ředitele Patricka Heada a konstruktéra Adriana Neweye, přičemž ten druhý byl později osvobozen. A tento výsledek letos v dubnu potvrdil kasační soud v Bologni. Černý Petr tak definitivně zůstal v rukách třetinového vlastníka týmu, sídlícího tehdy v Didcotu...
To samozřejmě neznamená, že by se snad v této záležitosti nevyskytla také celá řada dalších nejrůznějších teorií a hypotéz. Jejich smyslem bylo upozornit, že mnohá fakta soud – jehož primárním smyslem nebylo odsoudit vinníky, ale především najít příčiny havárie – nevzal v potaz. A že tedy všechno nakonec bylo, či přinejmenším mohlo být, jinak. A takový Damon Hill je dodnes přesvědčen o tom, že model WF16 byl – poté, co FIA před sezonou 1994 většinu tehdejších elektronických systémů zakázala - velmi zlobivým a nepokojným dítětem s těžko odhadnutelným chováním. A že vyjetí Ayrtona Senny v Tamburellu bylo chybou pilota, vedeného snahou dostat se až na samý limit možností.
Velmi pobožný Senna řadu věcí v životě komentoval slovy: „To ví jen bůh“. A nám ani dnes vlastně nezbývá nic jiného, než se k této filozofii přidat. Tentokrát ale ne u bronzové sochy pilota, který si před 13 lety v Castel San Pietro nevyzvedl své věci z hotelového pokoje. Formule 1 se totiž Imole tentokrát velkým obloukem vyhnula...
Ayrton Senna a F1
Brazilec v F1 na 30 různých tratích absolvoval 161 GP (je paradoxní, že jeho jediným závodem F1, do něhož se - tehdy spolu s Ghinzanim na Oselle – ve voze Toleman nekvalifikoval, byla GP San Marina 1984) s vozy čtyř značek: McLaren (96), Lotus (48), Toleman (14) a Williams (3). Vyhrál 41 závodů, získal 65 pole position, 19 nejrychlejších kol, 80 pódií a 614 bodů. Jedenašedesát závodů F1 nedokončil a v GP závodech odjel 37 933 km, z nichž 13 430 strávil tam, kde se cítil nejlépe: v jejich čele. Jeho prvním závodem byla GP Brazílie 1984, posledním GP San Marina o deset let později, a jeho týmovými kolegy za tu dobu byli Gerhard Berger, Alain Prost, Elio de Angelis, Satoru Nakajima, Johnny Dumfries, Michael Andretti, Johnny Cecotto, Damon Hill, Mika Häkkinen a Stefan Johansson.
V MS získal Ayrton Senna da Silva tři tituly mistra světa (1988, 1990 a 1991), dva tituly vicemistra (1989 a 1993) a jednou byl v šampionátu třetí (1987).