O pohár SDH Úněšov 2015
O pohár SDH Úněšov
21. 3. 2015
Je tu čas na delší dobu poslední branný závod a tak 21. března vyrážíme směr Hvožďany. Ano, tyto závody klamou jménem, neboť se odehrávají ve vískách k Úněšovu přilehlým. Ale my už si během minulých let zvykli, proto nezabloudíme. I dnes nás veze náš milovaný Buldok/Kuckáto, do kterého jsme se protentokrát vešli všichni – holky sokolky totiž dorazí až na místo, přímo ze závodů ve všestrannosti. Ještě před odjezdem ze Bělé nám Jindra Blabenec zarecituje krásou básničku o ježcích a můžeme vyrazit.
Jak je naším zvykem, na branném závodu startujeme mezi posledními.
Tentokrát ve složení - mladší „B“: Jindra Kilian, Pepa Vrchlavský, Ondra Kilian a Tomáš Plevka. Tým měla doplnit ještě naše nejmenší hasička Verča Červená, která se ale rozhodla v šlápějích ségry Kikiny prozatím nevykročit a raději zůstala v maminčině náručí. Určitě ale nebude trvat dlouho a uvidíme ji na závodech. Tato čtveřice se tedy nakonec vydala absolvovat trasu mimo soutěž.
Za mladší „A“ se startovním číslem 34 běželi: Kikča Červená, Tom Walter, Pavel Nágr, Lukáš Plevka a Filip Šípek. Jejich štafeta požárních dvojic byla druhá nejlepší, zatímco střelbu a uzlovou štafetu ovládli úplně. V celkovém součtu však skončili až na pátém místě.
Starší pod startovním číslem 29 vyrazili v sestavě: Klárka Pešíková, Viki Jíchová, Jana a Michal Třeštíkovi a Honza Nový. Zadařilo se jim hlavně na kuželkách, kde skončili třetí. Celkově si ze závodů odnesli místo osmé.
Trenéři, chůvička i rodiče se s ratolestmi šťastně shledali v Číhané, kde na závodníky čekal již – pro tyto závody tradiční – stánek s točenou zmrzlinou. Zájem byl i přes nepříliš teplé počasí opravdu velký, vanilková došla právě ve chvíli, kdy pro ni sestry Pešíkovi vyrazili. Kdo neměl chuť na zmrzku, pochutnal si na hranolkách s tatarkou či kečupem. Hornoběláci si rádi poklábosili s úněšovskými kamarády z tábora a společně probrali, jak moc se těší na ten další.
Stejně jako v Oboře měl i zde největší úspěch kolotoč na dětském hřišti. Naše hasičata mají zřejmě velmi odolné žaludky, neboť tuto zábavu vyhledávají zásadně po jídle a nedělá jim to sebemenší potíže. Tedy snad až Jindru, kterému se po slezení z kolotoče pořádně motaly nožičky.