báseň Nostalgie od Josefa Macha
NOSTALGIE
Josef Mach
Když člověk v cizině čas delší žije,
tu zachvátí ho časem nostalgie.
Mně stává se to.Za takových chvil
na vlast svou myslím v dálce tří set mil.
Na osoby,jimž říkal jsem kdys drazí,
na literaturu a české mrazy,
na naši politiku,na přátele,
nevěrné lásky,věrné věřitele.
V politice jsem po marné teď práci
přijali stanovisko vyčkávací.
A jak už to tak v politice chodí,
to čekání nám aspoň neuškodí.
Též věřitelé zasluhují zmínky.
Ti mají na mne hezké upomínky.
Jen,bože můj – se modlím v závětří -,
kéž svými upomínkami mne ušetří!
Když vzpomínám na dobrodince tyto,
přiznám se,bývá mi jich časem líto.
Musili též,ač s velkou indigací,
zaujmout stanovisko vyčkávací.
A bojím se – ač věc tu nepřeháním -,
že přivedou to s tím svým vyčkáváním
- tušení jakés pořád mi to říká –
k týmž koncům jako česká politika.
(Robinson Krusoe,1909)