S tetou Janou jsem kamarád
Neměl jsem ani tušení, že se k nám chystá dámská návštěva, přestože se o tom rodičové bavili a já samozřejmě slyším všechno, co slyšet chci. Nejdřív jsme se s tatínkem minuli, když jsme mu šli naproti. Dneska šel z téhle práce a od tohoto vlaku v 15:47 z Andělské Hory NAPOSLEDY. O tom se tady nebudu více rozepisovat, někdy popovídáme.
V 18:00 hodin zvonek a co neslyším? Holky jsou tady! Alexandra s tetou Janou! To je mi ale milé překvapení. Poprvé jsme se viděli, když mi bylo 4 nebo 5 týdnů, tenkrát mi ty hodný holky koupily spoustu nádherných věcí na sebe a my jsme z nich měli tak obrovskou radost. I z těch věcí pochopitelně, ale především z té milé návštěvy. Dneska jsem si je ale osobně užil mnohem víc. Nejdřív jsem se malou chvilku ostýchal, protože se holky změnily - to víte, jsou čím dál krásnější. Začal jsem být plakací a tak mě tatínek uklidil do kočárku, aby vůbec bylo slyšet mluveného slova. Tetě Janě to nedalo, slitovala se a přišla za mnou. Tomu říkám kámoška! Chvíli jsme si povídali, nahlas jsme se i zasmáli a pak mě teta z té tmy vysvobodila. S očividně lepší náladou jsem se tak mohl vrátit do společnosti a zapojit se do diskuze. Obě tety jsem svými příspěvky přímo okouzloval a neskrývavě uměly ocenit i můj smysl pro humor. Po 19:00 hodině jsme se ale museli rozloučit, teta Alexandra měla ještě ten večer ve městě další příjemné povinnosti. A aby tety nebyly smutné, že si mě užily tak krátce, oběma jsem jim navrhnul, zatím neslíbil, že se někdy zase přijedeme podívat my k nim.