Trocha poezie ...
3. 4. 2007
Leden 2006 (sladkobolné)
26.
Tlukot v telegrafu zbouřenců
Pod stíny havranů,
na zemi kde mizí duše na světle,
tisíc kamenů a jeden, to je bonus.
Z nich je srdce, co ale neni hráz,
kameny se drolí, přišel na ně mráz
Pod stíny pegasů,
kde ukrývá se perla ve tvých očích,
přetížené linky něžných hlasů,
zlatá cesta trním na mýtiny plné ruží.
Kapky rosy pod krvavým nebem,
umlčené jehně sladkým chladem,
zástup lidí, poutníkův brach,
jeden z nich oponent zrádce, lásky šach
Až ke slunci vysoká ledová hora,
sopka to touhy, hoří, ke slunci se blíží
probudí oheň, duha mrtvého boha,
poklady pirátů pod palmami závisti.
Pod stínem racka,
pod konkurentem kormoránů,
vlny dusí osamění, poslední šedá barva,
hněv bouře, já ale netopím se!!!!!!!!!!!
Pod zpěvy úzkosti, pramínek vlasů tvých,
liány pralesa pletou mi oprátku,
oblázky řek, pamatují každý náš hřích,
já neumíram nikdy pro lásku...
Srdcař
Jediná v srdci, láska rozezvoní zvony,
v katedrálách do věží s hejny holubů,
mezi zdi z kamenů, pod roušky tmy
za tajemstvím amorů
38.
Poklad jménem rozklad
Nenávidim komunisty,
nenávidim rasisty,
nenávidim anarchisty,
nenávidim artisty.
Nenávidim komerci,
nenávidim baviče,
nenávidim zpěváky-shity,
i falešný hasiče.
Nenávidim realityšou,
nenávidim celebrity,
nenávidim karaoke,
nenávidim lobisty.
Nenávidim lásku,
nenávidim krásu..
obě sestry pro tebe past,
ze zálohy zlomí ti pak vaz.
Nenávidim to tu,
nenávidim světlo, tmu
všude vidíš zklamání,
výsměch duše volání.
Nenávidim svůj omyl,
nenávidim její -----,
nenávidim svojí důvěru,
nenávidim její -----...
Nenávidim snad odpuštění?
nenávidim podbitou čest,
nenávidim falešnou omluvu,
nenávidim drzou pomluvu
Nenávidim vzduch kolem sebe,
nenávidim podvedenýho cizího druha,
přece mi soupeře a zloděje naděje..
Nenávidim minulost i přítomnost
Nenávidim uhranutí jejím pohledem,
nenávidim tenkrát ten den,
nenávidim hořký vzpomínky,
nenávidim na zlu lásky omítky.
Nenávidim lež z krásnejch očí,
nenávidim zhaslej plamen touhy,
nenávidim v řece břitký strouhy,
nenávidim svět na kterým se točí.
Nenávidim slepou důvěru,
nenávidim svojí blbost,
nenávidim co k ní cejtim,
nenávidim svojí lásku k ní...
Nenávidim tu samotu bez citu,
nenávidim faleš soucitu,
nenávidim ignoranci, bezmoc,
nenávidim, tak mi, kurva pomoz!
37.
Krásné městečko mé
Víska má v zimě smrdí,
komíny, pálící se smetí.
Humus a stejný držky jen,
odpor, nuda a vzedmutej vztek.
Zádná zábava, mrtvo v ulicích
omezený názory v těch palicích.
Samý starouši, každej komunista,
jednou pro mě přijde očista!
Vypadnu odsaď, sbalim věci,
do dálek odjet, živit se sám!
Bude to těžký, to vim -
Ale už tu díru neuvidim!!!!!!!
22.
Dobyvatel:)
To jednou tenkrát hrad obléhali,
nevěděli už, váhali, ale setrvali!
Hrdí rytíři pod tíhou své zbroje,
sehráli osudové své něžné boje...
Tak jako oni, o srdce něžné víly,
někdy malé porážky, ale plnej síly
¨ já stojím o přízeň mé dvorní dámy,
i když osud mi dává přízně rány..
Snažim se s úsilím rytířů,
poznat srdce vyvolené, touhy světů,
¨ jako v zahradách nejkrásnějších květů.
Dobýt její srdce, s věrností - mou ctí
Poznat porážku k vavřínům se musí,
kruté čekání, výprava to křížová,
na stvolech něhy, v poli plném bodláků,
jen dotknout se chvíli oblaků!
říjen 2005
Tichá společnice
Je tu se mnou, stárá známá,
se mnou často,
bídně se o mě stará.
Přišla - nikým nepozvána
...už je to dlouho....
Nedobrovolná společnice,
němá a stejně tak plachá.
Pohlazení mi nedá,
uštědří jen kopance...
Není pohledu do jejích očí,
není doteku a stejně jí cítíš,
slova prázdnotou padají,
teskně se mi zas vrací...
Společnice Samota,
co ideály rozmotá,
rozpáře a spálí.
její společnost mě bolí.
Zaháníš jí vším,
ona se ale pořád vrací,
lásku a ostatní krutě zvrací,
člověk se v tom ztrácí...
V půlnoční temnotě,
kdy noční lítaj motýli,
lidi lásku k sobě vzívaj,
plameny touhy spalují,
sám na všechno kolem zíram...
Ležím v tichu mučivým,
drtí tvrdě celé moje tělo,
ticho uspalo sny i naděje,
... vlastně se nic neděje?
První i poslední - jeden sen,
upadl v zapomění, v cizí čas,
jiný časoprostor a svět.
Hořká pravda zabije mě.
Sám se sebou a sám,
sám sobě navždy
- poslední věrný kamarád?
A ostatní vidíš žijí jinak...
Našel sem snad něco někdy víc?
proč ale samota si nedá říct?
vlídné slovo dát si sám sobě,
říct si - to zvládneš ...
Co mi všechno vlastně chybí?
co náladu mi rozbijí?
Co trhá moje naděje?
Co okradlo mě o cit?
2005 Alkoholový sračky, červen?
1.
Wirpůl
Koupili jsme pračku.
Pračka není hračka,
hrál si s ní Franta,
teď je z ní sračka.
2.
Méďa Pů
Jeden malý medvídek,
nepil a byl klídek.
Teď to trochu přehnal
šavle divě metal.
Poblil nám tu břečtan,
poblitý je buk,
poblité jsou fialky
jak barevné pastelky.
3.
Božský Kája
Goťák neni žádnej psanec,
ale dost nadupanej samec.
Když vypustí slavíka z hrdla,
to aby selka škopek mlíka zvrhla.
Až budu velký, stejný jako on,
nechci zpívat jako Jirka Korn.
I když si šálek kávy osladí,
pár trenek od fanynek,
mu na kebuli přiletí.¨
4.
Ožralej Vodník
Brekekeke blee!
Brekekeke blee!
Mě je zlee!
5.
Reality šou
Jedna buzna něco kváká,
šlapky a svalouši,
všechno se to peleší,
Nech se i Ty zlákat,
Kamery na hajzlíku,
uvidí tě kakat.
10.
Špatný odhad
Pod skálou stál Petřík,
zvolal- padá šutřík!
Ted tam leží, v krvi, mrtvý,
headshot mu dal macek budřík.
11.
Grigorij Nikitovič N.
V Rusku žije rolník,
nikdo ho tu nezná.
12.
Co je to?
Dvě čáry, kříž to je,
čtyry ramena, čouhaj z něj,
po směru hodin.
Humus.
Háknkrojc to je.
Utečte děti!!
2005 konec roku
18.
Volání Valhally (kryptonacistická)
Měsíc v mrazu, rtuť se nehne,
Žádné jídlo, oblečení skrovné,
Tělo mrtvého kamaráda, týden,
možná déle zahrabat kdo nemá.
Lomoz bitvy ke zbrani tě volá,
všichni srdce - chladný kámen.
Útok za útokem, zteč za ztečí,
poslední salvy z děl, munice nestačí.
Lopata v rukou držet se nedá,
moskevská země, mrazem tak ztuhlá.
Nebe je pusté, poslední hvězdy mizí,
Zmrzlý je každý co v zákopu vězí.
Mužstvo čeká, všude klid před bouří,
mocný lok rumu tvé srdce poslední hladí.
Z dálky hromový pokřik se nese,
svist kulek uši ti tuze týrá,
Prst zas na spoušti, ruka se třese.
Poslední naděje sbohem ti dává.
S obzorem stíny Rudých se mazlí,
leckdo už praporem bílým mává..
Zrada a do týla včelka mu letí,
není čas teď se sběhy se párat.
štěkot kulometů a z pušek salv,
leckdo z nich přes mrtvé již klopýtá.
Jatka zhýralá, další, další...
masa Sibiřanů do pohybu osud dává.
Sníh a krev, zmrzlá hlína, řev-
ryk boží bitvy ovládl širou step.
Muž proti muži, zloděj čas- ten,
kdo život bere všem.
Záblesky granátů, náhlá bolest a křeč,
poslové smrti letí horkým vzduchem,
už neuvidíš svoje ruce, s bludným
kruhem proklely i tebe, ztratils už řeč.
S poslední hodinou, bitva pomalu utichá,
poslední tvé mužstvo do stepi už prchá.
Ty hrdina a bolesti poddajný psanec,
přehlížíš osudný armády tvé hořký konec.
V šedých mundůrech mrtví známí, roztrhaní,
Dřív mluvili, ve vlastní krvi se teď utápí.
Agonie ve tvářích, oči skelné a hrůzně mrtvé,
poházené přilby, pušky okolo nich všude leží...
Hrdina před nepřítelem - vítězem klek se ctí,
zbabělci do náručí matek svých směšně běží.
Těd cítíš poslední hodinu, vzpomínáš na bratry,
Poslední tvá slza zmrzlá pod okem už nezmizí.
Hladoví vlci a vrány na mršiny-lidi se plíží,
ve stepi ze skrýší příležitost oběda cítí,
Nepoznáš už domova, jen díry v širém poli,
daleko od svých, bez syna tvá je rodina...
Tvoje mysl tě opouští v pocitu blaženém,
bolest už necítíš, tělo své nevidíš,
všechno ti uniká, v srdci tom kamenném.
Opona padá, premiéra-derniéra, osud neotočíš.
Zhasla svíce, tvář mrtvá pod tebou leží,
ty stoupáš vzhůru, s Valkýrou do Valhally..
Pod křídly pannen do království plného věží.
Máš se krásně, cosi tě hřeje, pojď ke králi!
Po pravici Odina, do síně bojovníků přisedni,
čekej spásu tíhy Ragnaroku, naději svou ti dali.
Duše není tělo, kde tvá schránka leží?
Oni nevidí tě pod kříži, den spásy, boje se blíží.
19.
Backhord
Dávné legendy zesnulé, tebou
ďáblem z pekla znovu vzkříšené,
kolikrát člověk nepochopí, pak zví,
čas pomsty přišel, satan ti napoví.
21.
Ignorance
Seru na vás!!!!
24.
Fatal Error
Pár pohledů, pár úsměvů,
už sme spolu v náručí,
za to co bude, nikdo neručí.
Chvíle ticha, rty se blíží,
polibků smršť vyburcuje vášeň,
pocit absolutního bosse,
na tom žhavým těle moje ruce.
Já sem prostě drak... hned
je tu výboj, totální zkrat,
a mam tě docela i rád...
Jazyky se loučí, ústa mizí,
pár slůvek za ouško,
je mi fakt teploučko.
Fanouš on je klasa, nadpozemská krása!
26.
Dadaistické útržky (postprodukt nechutného kloboukového experimentu V.P.)
Pozn.: V retrobuřince byla roztřihána tato periodika: Sluníčko, Receptář Kozlíka Šikuly,
Rudá Pravda, Podzim života
PC pro začátečníky, Auto revue,
Hlas Krve, Vlasta
-Tvrdý karburátor Iveta Bartošová rubačka děti francouzká hůl (násilné)
-instalace důchod výfuk málo peníze pedikůra skleník Kozlík monitor (nesmyslné)
-oi oi komunismus procházka rúžová flíc zahrádka odpočinek pohádka (lživé)
-roztomilé Vladko zatepleno vnitřek muž trubka dlouhý ocas (teplé)
-kukuč jupí škola těšíš pro zítra rozmazlované sluníčko pičus (kentus)
29.
Negativní perspektiva civilizačního vývoje v neprospěch citově svobodného jedince
Vole, příde spása,
až ta naše krása,
urve ti kus masa.
Tolik, panska piča,
plus dva je nula,
správně, právě nula.
I ty si taková nula,
včicky ste nula,
Já jsem parník.
31.
SKIKASPERKY.CZ
Lyžování je prima,
když super klima,
hodně sněhu,sluníčko,
tak šup rychle nahoru!
Pak zas ladně dolů,
okolo zasněženejch stromů.
Lyže a bord sou fajn,
SPOUSTY VÝHOD maj.
Na snouhyl hned pádíš,
a tam zrakem válíš.
Z těch cen se snad pokadíš!
A OD TĚCH DOB, CO NÁM UKRADLI VLEK,
Z CIHEL ZLOSTI STAVÍM ZEĎ
¨ Nemelodická
Zrada a louka volá HAMBA!
Lítost a les volá HAMBA!
Smutek a potok volá HAMBA!
Marnost a skála volá HAMBA!
Žal a mrak volá HAMBA!
(Já budu kormidlo osudu,
posel bezpráví, krvelačné pomsty,
konatel rozsudku, vzívatel smrti,
radosti vaše utrpení,
vír strachu otočí vám zraky,
tvář vaší zakryjí vám mraky,
Topíte se v slzách, vzlyku,
a já mam takovou kliku,
satan že ve Mě se vzkřísil,
hrdost vaší v bolestivě podbil.
Nepoznáte světla, ráje,
křeč bezbožná utrhne vám ruku,
Má pěst drtí vaše tváře,
síla nenávisti rozehnala stráže,
co svědomí moje střežily.
Supi nad mršinou tvou krouží,
tvůj duch neštasten se souží,
Mlha pomsty zaslepila oči mé,
už neuvidí světa jas,
odveta zatratila života krás.
Po všechny věky věků,
můj duch pomsty s vámi je tu)
2006 duben
50.
Easyrider
Silnice pod koly mizí rychle,
letní večer, vítr v bezvětří,
ty užíváš si tyhle chvíle.
Ruce nahoře, nohy koplý dopředu,
burácení motoru, uháníš kupředu.
Vůně benzínu, motor se třese,
jeho srdce tepe, rachot vzduchem nese
Zatáčka projede ti krví,
dokud hlava k silnici letí.
Ty bereš otěže s plynem zuřivě,
obratně a vášnivě.
To byla jízda, zejtra jedeš zas,
teď slyšíš svojí žízně hlas,
do knajpy hned razíš,
pivem žízeň schladíš!
Další den na silnici volá,
známá banda doprovod ti dělá.
Z polednem motor se probouzí,
zahřmotí a lomozí.
teplota stoupá, otáčkama houpá,
skoč na sedlo, otoč plynem,
rychlost vykopne nedočkavá bota.
Vejfuk krátká rázná trubka,
zarachotí muziku zhluboka!
Autům šanci nedáš, adrenalin zvedáš,
tachometr mazlí už jemně stovku,
do motoru směsi pošleš dávku.
Třásně ve větru, mouchy na plech,
kámoše máš pořád v zádech...
Hukot prosviští kolem tebe,
parták s hondou rázně jede!
Toho nedáš, čopr neni závoďák
za obzorem mizí tenhle divočák
Přijedeš na sraz, spousty maníků,
co baví se opodál svejch haryků.
Dál než dovymyslel tenhle škvár,
s večerem přišel kalbou o svůj hlas:)
-------------------------------------------------------------------
Tohle jsou krátký útržky ze zminovaný Temný legendy- obsahově podobná Romeovi a Julii, ale odehrává se kdesi v západní Evropě někdy na konci ranného středověku. K napsání mě inspiroval překvapivě obraz Danteho "Svatba sv.Jiří" . Fotku pošlu, i s pokusem o reprodukci. Celý dílo neni pořádně dokončený, i když sem na něm dělal někdy od dubna minulýho roku. Postupem času jsem přestal dodržovat rýmovou skladbu, ale to se snažim vracet zpět do nějaký formy.
Odehrává se to v království Astalon, kdesi ve Svaté Římské říši, králové rozdrobených království usilují o titul císaře a neštítí se žádných praktik na zničení opozice. Astalonu vládne král Gottfried III., který je zákeřně zabit ve svém letním sídle. Na trůn má nastoupit jeho dvacetiletý syn Siegfried, ale mladší bratr Richard prahne také po trůně. Protože je Richard zdatný bojovník, lidé od dvora si přejí jeho panování, protože nevěří bohémskému Siegfriedovi a tak je vydán příkaz, že kdo najde a pomstí smrt Otce, bude korunován.
Nedlouho poté na lovu Siegfried zachrání před mědvědem mladou dívku z vedejšího znepřáteléného vévodství Vaalů. Zamilují se do sebe, ale více už jí zatím neuvidí...
Jinak by to nebylo, aby ona dívka, Sabra, opravdu nezabila otce Gottfrieda, když ho na objednávku svedla a bodla. To se Siegfried za nějakou dobu dozví, ale stejně tak i Richard. Kdo ji zabije?
Siegried se rozhodne, že jí zachrání a uteče s ní. Ta naivita se vymstí a zbytek příběhu se odehrává během jedné noci, kdy dojde k milostnému vzplanutí a stejně tak i k pomstě...Nebyla by to tragédie, aby Sabra nebyla zabita a Siegfried posléze nespáchal sebevraždu. Astalon je převálcován žoldáky Vaalů a Richard zabit v boji. Tady jsou "krátké" úryvky.
"Dávný příběh odnesla času řeka,
doby staré pohltily nové
temná staletí odplula,
a s nimi padlí králové.
Za dávných věků, temných dob,
staletí neklidu a nejstrašnějších pohrom,
tisíciletá řeka času odtekla v stinný otcův hrob.
V zemi nářků a podťatých nadějí chudých,
tam království mocné vládlo zemi Astalon.
Zástupy poutníků pěly ódu rodu mocných.
Astalon dávných tradic archa, Bohem požehnaná.
Tam, král Gottfried, on mečem krutě v zemi vládl.
Ó Velký Gottfried, síla autority dosud nepoznaná!
Zatracen Bohem každý byl nepřítel,
z hradu Astalon jezdci na koních v kraj vyjíždí.
Za bouře smrt smrti je jediný věrný věčný spasitel!
Strachem se třásli ubozí z kraje bandité,
Gottfriedova družina chránila hrdě své nebohé...
však stín duše kazí zlatý slávy lesk,
v srdci kaz a na brnění rez!
Starý, však silný král,
hlas jeho bouře jak z hor poroba.
Ne, nebyla to náhoda: dva synové - otci věrná podoba!
Jejich mládí, květ ze zahrady Semiradiny,
urozený původ, krev dávných bojovníků,
ruce tvrdé, jak z práce robotníků.
Tam stále nad nimi však bděl, denně jako v noci,
mnich Euzius, nejlepší z římských učenců,
první, poslední, alfa i omega- on cti věrný strážce.
Jejich matka, princezna tehdy nekrásnější,
její léta rychle náhle plynula," ........................
.......................................Si: Buď pozdraven svatý otče,
buď pozdravena vaše svatá dobroto,
omlovám se za mojí pozdní návštěvu,
klaním se k zemi k vašim kolenům...
Nechť Bůh mi však jako vy pomůže,
sic mě pomoci snad teď není,
ať čistota pravdu mi ukáže!
E: Neklaň se prostému,
není před Bohem lidských rozdílů,
buďiž však tvé dvoření pozdraveno....
Tak tedy za osamocené noci,
kde v okolím širém není nikoho,
pověz, Siegfriede,
co ke mě tě teď přivádí?
Si: Otče Euziusi,
hledám já dívku jménem Sabra,
tu, kterou jste dávno křtil v řece,
tu, která vám květy k ránu často přináší,
dívku pro mě čistě nevinnou,
však z vraždy všemi viněnou....
E: Počkej Siegfriede,
proč hledáš jí však zde?
proč musel jsi překonat,
kvůli ní vysokou zeď?
pověz, proč tak náhlá sháňka?
Si: Zeď byla jen to nejsnažší,
já musel kvůli Sabře bratra zabít,
kvůli strachu o život nevinný jen její,
teď hledám jí snad kvůli vyznání.
Musím jí najít,
ve městě není pro nás už místo,
Astalon jsem drze zradil,
zločinem nejvyšším, svojí
jsem půdu krví svého bratra polil
Nesmí mi zmizet, já půjdu pro ní světa kraj,
zbavit jí snad její hořké viny.
E: Hřích nejtěží krví sis ruce pošpinil,
nelze špínu jako krev nikdy smýt,
však Bůh svým ovečkám jistě odpouští,
já pro tebe dobrou zprávu mám....
Si: Mluv Euzichusi,
mluv jen rychle, prosím,
já pravdu, jestli pro mě dobrá slyšet chci!
Pro mě o Sabře každá novina,
má víc jak cenu zlata!
E: Já nespal když si pro mě teď sem přišel,
já bděl jak ponocný na věži nad spícím městem,
totiž mě před chvílí tu vzbudila...
Sabra, Z Vaalů rodu princezna.
Její třpytivé oči plné slz,
její tvář hebká žalem zkroucená,
její chůze nápadně tak hrozně smutná.
Ona o tebe se tak moc bála!
Ona starému Euzichovi všechno totiž řekla,
zpověď nejsvatější byla vykonána ,
mě však tajemství u Boha drží,
mlčenlivost porušit jen stěží...
Ona také hledá tě,
Richarda meče tak moc se strašně bojí,
stejně tak všech Astalonů,
ona myslí že ty teď jsi mrtvý.
Si: Pověz mi starý mnichu,
nehleď na žádnou knihu,
pověz mi jestli Sabra,
pověz zda otce zabila,
pověz zda věděl to někdo,
mluv, jestli ti satan peklem
a Bůh tvým bohem!
Jak mohu jen své jméno očistit,
jak uznat svoji pravdu všem.
Poslední z posledních šancí,
bude duši mé snad lék....
E: Těžké je kvůli nebesům
se pravdy zdržet,
Kvůli tobě Siegfriede,
nebude můj jazyk mlčet.
Ať všemohoucí mě,
do pekla bídně uvede,
ať bouře smaže život můj,
Zachránit korunního prince,
je Euzacha úděl...
Sabra se dřív připletla,
v otcovu přízeň falešnou,
Za Vaalského velmože Thula,
otce svého chamtivého,
hrdelní čin měla vykonat.
To ona s ním v loži,
za zdmi hradu oddávala se hříchu,
Vzdor své čistotě - musela se podvolit.
K ránu dne nevlídného ....
Si: Lžeš ty starý mnichu!
Sabra nedokáže zranit,
ona je orchidej v háji nevinnosti,
Nikdy by otce nezabila,
jen někdo jiný z rodu Vaalů,
Zbrocená krev neunikla by smyslům mým...
E: Jen lež v dobrý úmysl vrátí se ještě hůř,
protože pravda někdy bodá jako nůž,
ta sladce něžná lež zvrátí se v bestii,
jako satan co znesvětí hostii.
Má pravda ti odpověď dá,
teď musíš rychle jednat.
Siegfriede máš jen dvě cesty,
stojíš na křižovatce osudu,
rozhodni se rychle,
neb utržíš osudu potupu.
Oni věděli kdo zabil krále,
Richard i Ian, celá tvá družina.
Ty jako dědic musel si ji najít,
bez odpuštění, bez soucitu,
chladně ji kdesi zabít..........................................
...........................................................Sa: To kníže Thule, Vaalský můj pán,
já musela pod tíhou slov výhružných,
svést krále Gottfrieda.... odpusť mi Bože....
Ty Siegfriede, Astalonský dědici,
ty posel pomsty co chuť na smrt mou si dělá,
já bála se dřív tvých činů,
mnou strach dnem i nocí obcházel....
Když poznala jsem málo život tvůj,
když v bažinách zachránil jsi dobrou duši,
to ctí svou u mě jsi povýšil....
Pak ale kníže Thule,
on matku mou na sídlo své unesl,
mě pověřil úkolem mě falešným,
tím nejtěžším a nejhorším....
to zabít i Siegriede tebe!!
Cit je korytem i hrází,
nadlehčuje život, brzdí jeho tok,
bývá nádherný, přes překážky skok
občas ale připraví nám šok...
Já měla ukončit život Siegfriedův,
stejnějako Gottfriedův,
zničit falešnou touhou k vám,
pak nožem probodnout vám srdce...
Zničit naděje je lehké,
pro toho kdo na ně nečeká.
Faleš je oboustraná karta,
do ní vejde se pro všechny vše,
každému naoko to nejsladší....
Proč nemohla jsem konat vraždu?
Proč neuvedla tebe pod drn dávno?
Proč nemohla se k tomu vzchopit?
Dokáže to Siegfried už pochopit?
Si: Není třeba vůbec mlžit,
za pravými jmény se teď ploužit,
Nebylo a není zloby,
byla smrt otce za něco však daň?
Sa: Daň za chvíle s tebou,
byla to ale cena nejvyšší,
za něco co potěší.
Odhodlání přebilo mi něco víc,
něco co cítím stále víc,
něco co vyvolo strach mi o tebe,
city jsou poviností zrada...
Si: My dva po krku si tedy jdeme?
My zabít navzájem se musíme,
abychom povinností dostáli?
Není to šílené, se navzájem proto sebe vzdát?
Zástupy čekajících, rodová čest,
tradice a upjatost,
v tom životě už není pro to místo...
Já Sabro pro tebe si přišel,
vzdát hold kráse a sladké nevinnosti,
pro bezbožné všemi zatracené
Sa: Na tebe rytíři můj sem tady čekala,
za trpělivost dar můj dostala,
totiž tebe.... není všechno jen zlem špinavé.....
Ať zhynou ostatní, ti všichni nepřející,
já za tebe se vždy postavím!
Nebylo už dosti slov,
hřmot bouře a houkání sov,
Poslední z prvních mohykán,
vzájemnost jejich otevřela brány,
oni dva v klášteře nahoře,
kromě lásky sami,
ta k nim potichu, však rychle vstoupila....
Sepjali se k sobě padlí andělé,
bílá křídla oheň dávno pohřbil,
dlouhý jejich ještě pohled do očí,
oni věděli že to nestačí....
Vášní vážnosti neužiješ žádné,
radost těch dvou ovládla je celé.
minuta je život,
hodina krásná věčnost,
noc je nirvána nekonečnosti,
láska a její něžné zbytečnosti,
co nedají ti zapomenout.......................................
.......................................................................Prudký výpad otřásl smysly,
Richard neudržel své emoce,
těm nechal příkrý spád!
Nápřahuje, v ruce meč,
obrovská síla žene ho vpřed!
Než ostří stačilo dopadnout,
sekat a drásat, krví špinit,
-kdosi zas utíká.
Ne, zbabělost nebývá vždy útěk,
útěk pro lepší zítřky sladké odplaty,
odplaty ve jménu důmyslnosti,
důmyslnosti nad zhoubou hněvu,
hněvu bez všech zdravých myšlenek,
myšlenek, které plodí důmysl...
Běželi jako o život,
právě život opustit je snad chtěl,
Mezi stromky, za pilíři,
nároží a uličkami.
Tam jejich stíny zamilovaných mizely,
za nimi bouře vzteku, ohně a smrti
Sabra už nemůže, zastaví se,
on stále, chce jí popadnout,
pomoci jí dál...
Za rohem křik bojechtivých,
v rukou zbraně,
ve tvářích grimasy pomsty
Svist šípů proťal ranní vzduch,
Sabra udýchaná do běhu,
znovu a znovu, běžet musí.
Svist šípů, těch co věští hrůzu.
Siegfried za ruku ji chytá,
musí ihned pryč!!
Než stačily se jejich dlaně dotknout,
tři stíny za zády lidské, pak i jiné ...
Si: Pojď má lásko, oni jdou ...
... nedořekl, s hrůzou pohlédl jí do očí ...
Svist vzduchem víří strach a úzkost,
poslové smrti, ti co nevybírají si,
poslové smrti rozhřešení dali ....
....Andělé padli, ideály zmizely
černá obloha pohltila blankyt,
zkroušené lásky,
těmi nedá se už vábit....
26.
Tlukot v telegrafu zbouřenců
Pod stíny havranů,
na zemi kde mizí duše na světle,
tisíc kamenů a jeden, to je bonus.
Z nich je srdce, co ale neni hráz,
kameny se drolí, přišel na ně mráz
Pod stíny pegasů,
kde ukrývá se perla ve tvých očích,
přetížené linky něžných hlasů,
zlatá cesta trním na mýtiny plné ruží.
Kapky rosy pod krvavým nebem,
umlčené jehně sladkým chladem,
zástup lidí, poutníkův brach,
jeden z nich oponent zrádce, lásky šach
Až ke slunci vysoká ledová hora,
sopka to touhy, hoří, ke slunci se blíží
probudí oheň, duha mrtvého boha,
poklady pirátů pod palmami závisti.
Pod stínem racka,
pod konkurentem kormoránů,
vlny dusí osamění, poslední šedá barva,
hněv bouře, já ale netopím se!!!!!!!!!!!
Pod zpěvy úzkosti, pramínek vlasů tvých,
liány pralesa pletou mi oprátku,
oblázky řek, pamatují každý náš hřích,
já neumíram nikdy pro lásku...
Srdcař
Jediná v srdci, láska rozezvoní zvony,
v katedrálách do věží s hejny holubů,
mezi zdi z kamenů, pod roušky tmy
za tajemstvím amorů
38.
Poklad jménem rozklad
Nenávidim komunisty,
nenávidim rasisty,
nenávidim anarchisty,
nenávidim artisty.
Nenávidim komerci,
nenávidim baviče,
nenávidim zpěváky-shity,
i falešný hasiče.
Nenávidim realityšou,
nenávidim celebrity,
nenávidim karaoke,
nenávidim lobisty.
Nenávidim lásku,
nenávidim krásu..
obě sestry pro tebe past,
ze zálohy zlomí ti pak vaz.
Nenávidim to tu,
nenávidim světlo, tmu
všude vidíš zklamání,
výsměch duše volání.
Nenávidim svůj omyl,
nenávidim její -----,
nenávidim svojí důvěru,
nenávidim její -----...
Nenávidim snad odpuštění?
nenávidim podbitou čest,
nenávidim falešnou omluvu,
nenávidim drzou pomluvu
Nenávidim vzduch kolem sebe,
nenávidim podvedenýho cizího druha,
přece mi soupeře a zloděje naděje..
Nenávidim minulost i přítomnost
Nenávidim uhranutí jejím pohledem,
nenávidim tenkrát ten den,
nenávidim hořký vzpomínky,
nenávidim na zlu lásky omítky.
Nenávidim lež z krásnejch očí,
nenávidim zhaslej plamen touhy,
nenávidim v řece břitký strouhy,
nenávidim svět na kterým se točí.
Nenávidim slepou důvěru,
nenávidim svojí blbost,
nenávidim co k ní cejtim,
nenávidim svojí lásku k ní...
Nenávidim tu samotu bez citu,
nenávidim faleš soucitu,
nenávidim ignoranci, bezmoc,
nenávidim, tak mi, kurva pomoz!
37.
Krásné městečko mé
Víska má v zimě smrdí,
komíny, pálící se smetí.
Humus a stejný držky jen,
odpor, nuda a vzedmutej vztek.
Zádná zábava, mrtvo v ulicích
omezený názory v těch palicích.
Samý starouši, každej komunista,
jednou pro mě přijde očista!
Vypadnu odsaď, sbalim věci,
do dálek odjet, živit se sám!
Bude to těžký, to vim -
Ale už tu díru neuvidim!!!!!!!
22.
Dobyvatel:)
To jednou tenkrát hrad obléhali,
nevěděli už, váhali, ale setrvali!
Hrdí rytíři pod tíhou své zbroje,
sehráli osudové své něžné boje...
Tak jako oni, o srdce něžné víly,
někdy malé porážky, ale plnej síly
¨ já stojím o přízeň mé dvorní dámy,
i když osud mi dává přízně rány..
Snažim se s úsilím rytířů,
poznat srdce vyvolené, touhy světů,
¨ jako v zahradách nejkrásnějších květů.
Dobýt její srdce, s věrností - mou ctí
Poznat porážku k vavřínům se musí,
kruté čekání, výprava to křížová,
na stvolech něhy, v poli plném bodláků,
jen dotknout se chvíli oblaků!
říjen 2005
Tichá společnice
Je tu se mnou, stárá známá,
se mnou často,
bídně se o mě stará.
Přišla - nikým nepozvána
...už je to dlouho....
Nedobrovolná společnice,
němá a stejně tak plachá.
Pohlazení mi nedá,
uštědří jen kopance...
Není pohledu do jejích očí,
není doteku a stejně jí cítíš,
slova prázdnotou padají,
teskně se mi zas vrací...
Společnice Samota,
co ideály rozmotá,
rozpáře a spálí.
její společnost mě bolí.
Zaháníš jí vším,
ona se ale pořád vrací,
lásku a ostatní krutě zvrací,
člověk se v tom ztrácí...
V půlnoční temnotě,
kdy noční lítaj motýli,
lidi lásku k sobě vzívaj,
plameny touhy spalují,
sám na všechno kolem zíram...
Ležím v tichu mučivým,
drtí tvrdě celé moje tělo,
ticho uspalo sny i naděje,
... vlastně se nic neděje?
První i poslední - jeden sen,
upadl v zapomění, v cizí čas,
jiný časoprostor a svět.
Hořká pravda zabije mě.
Sám se sebou a sám,
sám sobě navždy
- poslední věrný kamarád?
A ostatní vidíš žijí jinak...
Našel sem snad něco někdy víc?
proč ale samota si nedá říct?
vlídné slovo dát si sám sobě,
říct si - to zvládneš ...
Co mi všechno vlastně chybí?
co náladu mi rozbijí?
Co trhá moje naděje?
Co okradlo mě o cit?
2005 Alkoholový sračky, červen?
1.
Wirpůl
Koupili jsme pračku.
Pračka není hračka,
hrál si s ní Franta,
teď je z ní sračka.
2.
Méďa Pů
Jeden malý medvídek,
nepil a byl klídek.
Teď to trochu přehnal
šavle divě metal.
Poblil nám tu břečtan,
poblitý je buk,
poblité jsou fialky
jak barevné pastelky.
3.
Božský Kája
Goťák neni žádnej psanec,
ale dost nadupanej samec.
Když vypustí slavíka z hrdla,
to aby selka škopek mlíka zvrhla.
Až budu velký, stejný jako on,
nechci zpívat jako Jirka Korn.
I když si šálek kávy osladí,
pár trenek od fanynek,
mu na kebuli přiletí.¨
4.
Ožralej Vodník
Brekekeke blee!
Brekekeke blee!
Mě je zlee!
5.
Reality šou
Jedna buzna něco kváká,
šlapky a svalouši,
všechno se to peleší,
Nech se i Ty zlákat,
Kamery na hajzlíku,
uvidí tě kakat.
10.
Špatný odhad
Pod skálou stál Petřík,
zvolal- padá šutřík!
Ted tam leží, v krvi, mrtvý,
headshot mu dal macek budřík.
11.
Grigorij Nikitovič N.
V Rusku žije rolník,
nikdo ho tu nezná.
12.
Co je to?
Dvě čáry, kříž to je,
čtyry ramena, čouhaj z něj,
po směru hodin.
Humus.
Háknkrojc to je.
Utečte děti!!
2005 konec roku
18.
Volání Valhally (kryptonacistická)
Měsíc v mrazu, rtuť se nehne,
Žádné jídlo, oblečení skrovné,
Tělo mrtvého kamaráda, týden,
možná déle zahrabat kdo nemá.
Lomoz bitvy ke zbrani tě volá,
všichni srdce - chladný kámen.
Útok za útokem, zteč za ztečí,
poslední salvy z děl, munice nestačí.
Lopata v rukou držet se nedá,
moskevská země, mrazem tak ztuhlá.
Nebe je pusté, poslední hvězdy mizí,
Zmrzlý je každý co v zákopu vězí.
Mužstvo čeká, všude klid před bouří,
mocný lok rumu tvé srdce poslední hladí.
Z dálky hromový pokřik se nese,
svist kulek uši ti tuze týrá,
Prst zas na spoušti, ruka se třese.
Poslední naděje sbohem ti dává.
S obzorem stíny Rudých se mazlí,
leckdo už praporem bílým mává..
Zrada a do týla včelka mu letí,
není čas teď se sběhy se párat.
štěkot kulometů a z pušek salv,
leckdo z nich přes mrtvé již klopýtá.
Jatka zhýralá, další, další...
masa Sibiřanů do pohybu osud dává.
Sníh a krev, zmrzlá hlína, řev-
ryk boží bitvy ovládl širou step.
Muž proti muži, zloděj čas- ten,
kdo život bere všem.
Záblesky granátů, náhlá bolest a křeč,
poslové smrti letí horkým vzduchem,
už neuvidíš svoje ruce, s bludným
kruhem proklely i tebe, ztratils už řeč.
S poslední hodinou, bitva pomalu utichá,
poslední tvé mužstvo do stepi už prchá.
Ty hrdina a bolesti poddajný psanec,
přehlížíš osudný armády tvé hořký konec.
V šedých mundůrech mrtví známí, roztrhaní,
Dřív mluvili, ve vlastní krvi se teď utápí.
Agonie ve tvářích, oči skelné a hrůzně mrtvé,
poházené přilby, pušky okolo nich všude leží...
Hrdina před nepřítelem - vítězem klek se ctí,
zbabělci do náručí matek svých směšně běží.
Těd cítíš poslední hodinu, vzpomínáš na bratry,
Poslední tvá slza zmrzlá pod okem už nezmizí.
Hladoví vlci a vrány na mršiny-lidi se plíží,
ve stepi ze skrýší příležitost oběda cítí,
Nepoznáš už domova, jen díry v širém poli,
daleko od svých, bez syna tvá je rodina...
Tvoje mysl tě opouští v pocitu blaženém,
bolest už necítíš, tělo své nevidíš,
všechno ti uniká, v srdci tom kamenném.
Opona padá, premiéra-derniéra, osud neotočíš.
Zhasla svíce, tvář mrtvá pod tebou leží,
ty stoupáš vzhůru, s Valkýrou do Valhally..
Pod křídly pannen do království plného věží.
Máš se krásně, cosi tě hřeje, pojď ke králi!
Po pravici Odina, do síně bojovníků přisedni,
čekej spásu tíhy Ragnaroku, naději svou ti dali.
Duše není tělo, kde tvá schránka leží?
Oni nevidí tě pod kříži, den spásy, boje se blíží.
19.
Backhord
Dávné legendy zesnulé, tebou
ďáblem z pekla znovu vzkříšené,
kolikrát člověk nepochopí, pak zví,
čas pomsty přišel, satan ti napoví.
21.
Ignorance
Seru na vás!!!!
24.
Fatal Error
Pár pohledů, pár úsměvů,
už sme spolu v náručí,
za to co bude, nikdo neručí.
Chvíle ticha, rty se blíží,
polibků smršť vyburcuje vášeň,
pocit absolutního bosse,
na tom žhavým těle moje ruce.
Já sem prostě drak... hned
je tu výboj, totální zkrat,
a mam tě docela i rád...
Jazyky se loučí, ústa mizí,
pár slůvek za ouško,
je mi fakt teploučko.
Fanouš on je klasa, nadpozemská krása!
26.
Dadaistické útržky (postprodukt nechutného kloboukového experimentu V.P.)
Pozn.: V retrobuřince byla roztřihána tato periodika: Sluníčko, Receptář Kozlíka Šikuly,
Rudá Pravda, Podzim života
PC pro začátečníky, Auto revue,
Hlas Krve, Vlasta
-Tvrdý karburátor Iveta Bartošová rubačka děti francouzká hůl (násilné)
-instalace důchod výfuk málo peníze pedikůra skleník Kozlík monitor (nesmyslné)
-oi oi komunismus procházka rúžová flíc zahrádka odpočinek pohádka (lživé)
-roztomilé Vladko zatepleno vnitřek muž trubka dlouhý ocas (teplé)
-kukuč jupí škola těšíš pro zítra rozmazlované sluníčko pičus (kentus)
29.
Negativní perspektiva civilizačního vývoje v neprospěch citově svobodného jedince
Vole, příde spása,
až ta naše krása,
urve ti kus masa.
Tolik, panska piča,
plus dva je nula,
správně, právě nula.
I ty si taková nula,
včicky ste nula,
Já jsem parník.
31.
SKIKASPERKY.CZ
Lyžování je prima,
když super klima,
hodně sněhu,sluníčko,
tak šup rychle nahoru!
Pak zas ladně dolů,
okolo zasněženejch stromů.
Lyže a bord sou fajn,
SPOUSTY VÝHOD maj.
Na snouhyl hned pádíš,
a tam zrakem válíš.
Z těch cen se snad pokadíš!
A OD TĚCH DOB, CO NÁM UKRADLI VLEK,
Z CIHEL ZLOSTI STAVÍM ZEĎ
¨ Nemelodická
Zrada a louka volá HAMBA!
Lítost a les volá HAMBA!
Smutek a potok volá HAMBA!
Marnost a skála volá HAMBA!
Žal a mrak volá HAMBA!
(Já budu kormidlo osudu,
posel bezpráví, krvelačné pomsty,
konatel rozsudku, vzívatel smrti,
radosti vaše utrpení,
vír strachu otočí vám zraky,
tvář vaší zakryjí vám mraky,
Topíte se v slzách, vzlyku,
a já mam takovou kliku,
satan že ve Mě se vzkřísil,
hrdost vaší v bolestivě podbil.
Nepoznáte světla, ráje,
křeč bezbožná utrhne vám ruku,
Má pěst drtí vaše tváře,
síla nenávisti rozehnala stráže,
co svědomí moje střežily.
Supi nad mršinou tvou krouží,
tvůj duch neštasten se souží,
Mlha pomsty zaslepila oči mé,
už neuvidí světa jas,
odveta zatratila života krás.
Po všechny věky věků,
můj duch pomsty s vámi je tu)
2006 duben
50.
Easyrider
Silnice pod koly mizí rychle,
letní večer, vítr v bezvětří,
ty užíváš si tyhle chvíle.
Ruce nahoře, nohy koplý dopředu,
burácení motoru, uháníš kupředu.
Vůně benzínu, motor se třese,
jeho srdce tepe, rachot vzduchem nese
Zatáčka projede ti krví,
dokud hlava k silnici letí.
Ty bereš otěže s plynem zuřivě,
obratně a vášnivě.
To byla jízda, zejtra jedeš zas,
teď slyšíš svojí žízně hlas,
do knajpy hned razíš,
pivem žízeň schladíš!
Další den na silnici volá,
známá banda doprovod ti dělá.
Z polednem motor se probouzí,
zahřmotí a lomozí.
teplota stoupá, otáčkama houpá,
skoč na sedlo, otoč plynem,
rychlost vykopne nedočkavá bota.
Vejfuk krátká rázná trubka,
zarachotí muziku zhluboka!
Autům šanci nedáš, adrenalin zvedáš,
tachometr mazlí už jemně stovku,
do motoru směsi pošleš dávku.
Třásně ve větru, mouchy na plech,
kámoše máš pořád v zádech...
Hukot prosviští kolem tebe,
parták s hondou rázně jede!
Toho nedáš, čopr neni závoďák
za obzorem mizí tenhle divočák
Přijedeš na sraz, spousty maníků,
co baví se opodál svejch haryků.
Dál než dovymyslel tenhle škvár,
s večerem přišel kalbou o svůj hlas:)
-------------------------------------------------------------------
Tohle jsou krátký útržky ze zminovaný Temný legendy- obsahově podobná Romeovi a Julii, ale odehrává se kdesi v západní Evropě někdy na konci ranného středověku. K napsání mě inspiroval překvapivě obraz Danteho "Svatba sv.Jiří" . Fotku pošlu, i s pokusem o reprodukci. Celý dílo neni pořádně dokončený, i když sem na něm dělal někdy od dubna minulýho roku. Postupem času jsem přestal dodržovat rýmovou skladbu, ale to se snažim vracet zpět do nějaký formy.
Odehrává se to v království Astalon, kdesi ve Svaté Římské říši, králové rozdrobených království usilují o titul císaře a neštítí se žádných praktik na zničení opozice. Astalonu vládne král Gottfried III., který je zákeřně zabit ve svém letním sídle. Na trůn má nastoupit jeho dvacetiletý syn Siegfried, ale mladší bratr Richard prahne také po trůně. Protože je Richard zdatný bojovník, lidé od dvora si přejí jeho panování, protože nevěří bohémskému Siegfriedovi a tak je vydán příkaz, že kdo najde a pomstí smrt Otce, bude korunován.
Nedlouho poté na lovu Siegfried zachrání před mědvědem mladou dívku z vedejšího znepřáteléného vévodství Vaalů. Zamilují se do sebe, ale více už jí zatím neuvidí...
Jinak by to nebylo, aby ona dívka, Sabra, opravdu nezabila otce Gottfrieda, když ho na objednávku svedla a bodla. To se Siegfried za nějakou dobu dozví, ale stejně tak i Richard. Kdo ji zabije?
Siegried se rozhodne, že jí zachrání a uteče s ní. Ta naivita se vymstí a zbytek příběhu se odehrává během jedné noci, kdy dojde k milostnému vzplanutí a stejně tak i k pomstě...Nebyla by to tragédie, aby Sabra nebyla zabita a Siegfried posléze nespáchal sebevraždu. Astalon je převálcován žoldáky Vaalů a Richard zabit v boji. Tady jsou "krátké" úryvky.
"Dávný příběh odnesla času řeka,
doby staré pohltily nové
temná staletí odplula,
a s nimi padlí králové.
Za dávných věků, temných dob,
staletí neklidu a nejstrašnějších pohrom,
tisíciletá řeka času odtekla v stinný otcův hrob.
V zemi nářků a podťatých nadějí chudých,
tam království mocné vládlo zemi Astalon.
Zástupy poutníků pěly ódu rodu mocných.
Astalon dávných tradic archa, Bohem požehnaná.
Tam, král Gottfried, on mečem krutě v zemi vládl.
Ó Velký Gottfried, síla autority dosud nepoznaná!
Zatracen Bohem každý byl nepřítel,
z hradu Astalon jezdci na koních v kraj vyjíždí.
Za bouře smrt smrti je jediný věrný věčný spasitel!
Strachem se třásli ubozí z kraje bandité,
Gottfriedova družina chránila hrdě své nebohé...
však stín duše kazí zlatý slávy lesk,
v srdci kaz a na brnění rez!
Starý, však silný král,
hlas jeho bouře jak z hor poroba.
Ne, nebyla to náhoda: dva synové - otci věrná podoba!
Jejich mládí, květ ze zahrady Semiradiny,
urozený původ, krev dávných bojovníků,
ruce tvrdé, jak z práce robotníků.
Tam stále nad nimi však bděl, denně jako v noci,
mnich Euzius, nejlepší z římských učenců,
první, poslední, alfa i omega- on cti věrný strážce.
Jejich matka, princezna tehdy nekrásnější,
její léta rychle náhle plynula," ........................
.......................................Si: Buď pozdraven svatý otče,
buď pozdravena vaše svatá dobroto,
omlovám se za mojí pozdní návštěvu,
klaním se k zemi k vašim kolenům...
Nechť Bůh mi však jako vy pomůže,
sic mě pomoci snad teď není,
ať čistota pravdu mi ukáže!
E: Neklaň se prostému,
není před Bohem lidských rozdílů,
buďiž však tvé dvoření pozdraveno....
Tak tedy za osamocené noci,
kde v okolím širém není nikoho,
pověz, Siegfriede,
co ke mě tě teď přivádí?
Si: Otče Euziusi,
hledám já dívku jménem Sabra,
tu, kterou jste dávno křtil v řece,
tu, která vám květy k ránu často přináší,
dívku pro mě čistě nevinnou,
však z vraždy všemi viněnou....
E: Počkej Siegfriede,
proč hledáš jí však zde?
proč musel jsi překonat,
kvůli ní vysokou zeď?
pověz, proč tak náhlá sháňka?
Si: Zeď byla jen to nejsnažší,
já musel kvůli Sabře bratra zabít,
kvůli strachu o život nevinný jen její,
teď hledám jí snad kvůli vyznání.
Musím jí najít,
ve městě není pro nás už místo,
Astalon jsem drze zradil,
zločinem nejvyšším, svojí
jsem půdu krví svého bratra polil
Nesmí mi zmizet, já půjdu pro ní světa kraj,
zbavit jí snad její hořké viny.
E: Hřích nejtěží krví sis ruce pošpinil,
nelze špínu jako krev nikdy smýt,
však Bůh svým ovečkám jistě odpouští,
já pro tebe dobrou zprávu mám....
Si: Mluv Euzichusi,
mluv jen rychle, prosím,
já pravdu, jestli pro mě dobrá slyšet chci!
Pro mě o Sabře každá novina,
má víc jak cenu zlata!
E: Já nespal když si pro mě teď sem přišel,
já bděl jak ponocný na věži nad spícím městem,
totiž mě před chvílí tu vzbudila...
Sabra, Z Vaalů rodu princezna.
Její třpytivé oči plné slz,
její tvář hebká žalem zkroucená,
její chůze nápadně tak hrozně smutná.
Ona o tebe se tak moc bála!
Ona starému Euzichovi všechno totiž řekla,
zpověď nejsvatější byla vykonána ,
mě však tajemství u Boha drží,
mlčenlivost porušit jen stěží...
Ona také hledá tě,
Richarda meče tak moc se strašně bojí,
stejně tak všech Astalonů,
ona myslí že ty teď jsi mrtvý.
Si: Pověz mi starý mnichu,
nehleď na žádnou knihu,
pověz mi jestli Sabra,
pověz zda otce zabila,
pověz zda věděl to někdo,
mluv, jestli ti satan peklem
a Bůh tvým bohem!
Jak mohu jen své jméno očistit,
jak uznat svoji pravdu všem.
Poslední z posledních šancí,
bude duši mé snad lék....
E: Těžké je kvůli nebesům
se pravdy zdržet,
Kvůli tobě Siegfriede,
nebude můj jazyk mlčet.
Ať všemohoucí mě,
do pekla bídně uvede,
ať bouře smaže život můj,
Zachránit korunního prince,
je Euzacha úděl...
Sabra se dřív připletla,
v otcovu přízeň falešnou,
Za Vaalského velmože Thula,
otce svého chamtivého,
hrdelní čin měla vykonat.
To ona s ním v loži,
za zdmi hradu oddávala se hříchu,
Vzdor své čistotě - musela se podvolit.
K ránu dne nevlídného ....
Si: Lžeš ty starý mnichu!
Sabra nedokáže zranit,
ona je orchidej v háji nevinnosti,
Nikdy by otce nezabila,
jen někdo jiný z rodu Vaalů,
Zbrocená krev neunikla by smyslům mým...
E: Jen lež v dobrý úmysl vrátí se ještě hůř,
protože pravda někdy bodá jako nůž,
ta sladce něžná lež zvrátí se v bestii,
jako satan co znesvětí hostii.
Má pravda ti odpověď dá,
teď musíš rychle jednat.
Siegfriede máš jen dvě cesty,
stojíš na křižovatce osudu,
rozhodni se rychle,
neb utržíš osudu potupu.
Oni věděli kdo zabil krále,
Richard i Ian, celá tvá družina.
Ty jako dědic musel si ji najít,
bez odpuštění, bez soucitu,
chladně ji kdesi zabít..........................................
...........................................................Sa: To kníže Thule, Vaalský můj pán,
já musela pod tíhou slov výhružných,
svést krále Gottfrieda.... odpusť mi Bože....
Ty Siegfriede, Astalonský dědici,
ty posel pomsty co chuť na smrt mou si dělá,
já bála se dřív tvých činů,
mnou strach dnem i nocí obcházel....
Když poznala jsem málo život tvůj,
když v bažinách zachránil jsi dobrou duši,
to ctí svou u mě jsi povýšil....
Pak ale kníže Thule,
on matku mou na sídlo své unesl,
mě pověřil úkolem mě falešným,
tím nejtěžším a nejhorším....
to zabít i Siegriede tebe!!
Cit je korytem i hrází,
nadlehčuje život, brzdí jeho tok,
bývá nádherný, přes překážky skok
občas ale připraví nám šok...
Já měla ukončit život Siegfriedův,
stejnějako Gottfriedův,
zničit falešnou touhou k vám,
pak nožem probodnout vám srdce...
Zničit naděje je lehké,
pro toho kdo na ně nečeká.
Faleš je oboustraná karta,
do ní vejde se pro všechny vše,
každému naoko to nejsladší....
Proč nemohla jsem konat vraždu?
Proč neuvedla tebe pod drn dávno?
Proč nemohla se k tomu vzchopit?
Dokáže to Siegfried už pochopit?
Si: Není třeba vůbec mlžit,
za pravými jmény se teď ploužit,
Nebylo a není zloby,
byla smrt otce za něco však daň?
Sa: Daň za chvíle s tebou,
byla to ale cena nejvyšší,
za něco co potěší.
Odhodlání přebilo mi něco víc,
něco co cítím stále víc,
něco co vyvolo strach mi o tebe,
city jsou poviností zrada...
Si: My dva po krku si tedy jdeme?
My zabít navzájem se musíme,
abychom povinností dostáli?
Není to šílené, se navzájem proto sebe vzdát?
Zástupy čekajících, rodová čest,
tradice a upjatost,
v tom životě už není pro to místo...
Já Sabro pro tebe si přišel,
vzdát hold kráse a sladké nevinnosti,
pro bezbožné všemi zatracené
Sa: Na tebe rytíři můj sem tady čekala,
za trpělivost dar můj dostala,
totiž tebe.... není všechno jen zlem špinavé.....
Ať zhynou ostatní, ti všichni nepřející,
já za tebe se vždy postavím!
Nebylo už dosti slov,
hřmot bouře a houkání sov,
Poslední z prvních mohykán,
vzájemnost jejich otevřela brány,
oni dva v klášteře nahoře,
kromě lásky sami,
ta k nim potichu, však rychle vstoupila....
Sepjali se k sobě padlí andělé,
bílá křídla oheň dávno pohřbil,
dlouhý jejich ještě pohled do očí,
oni věděli že to nestačí....
Vášní vážnosti neužiješ žádné,
radost těch dvou ovládla je celé.
minuta je život,
hodina krásná věčnost,
noc je nirvána nekonečnosti,
láska a její něžné zbytečnosti,
co nedají ti zapomenout.......................................
.......................................................................Prudký výpad otřásl smysly,
Richard neudržel své emoce,
těm nechal příkrý spád!
Nápřahuje, v ruce meč,
obrovská síla žene ho vpřed!
Než ostří stačilo dopadnout,
sekat a drásat, krví špinit,
-kdosi zas utíká.
Ne, zbabělost nebývá vždy útěk,
útěk pro lepší zítřky sladké odplaty,
odplaty ve jménu důmyslnosti,
důmyslnosti nad zhoubou hněvu,
hněvu bez všech zdravých myšlenek,
myšlenek, které plodí důmysl...
Běželi jako o život,
právě život opustit je snad chtěl,
Mezi stromky, za pilíři,
nároží a uličkami.
Tam jejich stíny zamilovaných mizely,
za nimi bouře vzteku, ohně a smrti
Sabra už nemůže, zastaví se,
on stále, chce jí popadnout,
pomoci jí dál...
Za rohem křik bojechtivých,
v rukou zbraně,
ve tvářích grimasy pomsty
Svist šípů proťal ranní vzduch,
Sabra udýchaná do běhu,
znovu a znovu, běžet musí.
Svist šípů, těch co věští hrůzu.
Siegfried za ruku ji chytá,
musí ihned pryč!!
Než stačily se jejich dlaně dotknout,
tři stíny za zády lidské, pak i jiné ...
Si: Pojď má lásko, oni jdou ...
... nedořekl, s hrůzou pohlédl jí do očí ...
Svist vzduchem víří strach a úzkost,
poslové smrti, ti co nevybírají si,
poslové smrti rozhřešení dali ....
....Andělé padli, ideály zmizely
černá obloha pohltila blankyt,
zkroušené lásky,
těmi nedá se už vábit....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář