Následující legenda pochází z okolí dnešního Vyškova.Je možné dokonce částečně historicky doložit její pravdivost. Odehrává se přibližně v roce 1786 (jiný pramen však uvádí datum 1788) v rodině jednoho sedláka.
Ten sedlák si o sobě nejspíš dost myslel, protože zaměstnával několik lidí, měl dvě pole a plný statek domácích zvířat. Svou ženu si bral, když byla ještě strašně mladá, tenkrát jí táhlo teprve na šestnáct. A už v šestnácti se jí narodilo první dítě.... Dvakrát potratila, příliš ji to všechno vyčerpávalo a stresovalo. Při porodu sedmého dítěte umřela.
Říká se, že od její smrti nastalo všem osobám na statku hotové peklo. Všechny děti, až po ty nejmladší, musely denně tvrdě pracovat. Pán hodlal využít každé příležitosti k rozšíření svého majetku, dělaly se zde tedy téměř všechny práce. Dívky předly a služky potom chodily plátno prodávat. Čeledíni zase trávili celé dny v lese, kde buď poráželi dřevo nebo pálili dřevěné uhlí. Na statku ve chlévech bylo ustájeno několik krav a sedlák jejich mléko prodával ve vesnici, v menších chlívcích a po dvoře se proháněla prasata, slepice a husy. Sedlák je porážel a maso prodával místnímu zemanovi, který byl znám svým naustálým hodováním. Sám sedlák dohlížel na svůj sklep- tam spatřovalo světlo světa víno a různé další lihoviny.
Mohlo by se zdát, že peněz bylo dost. Jenže sedlákovi to tak nepřipadalo. Měl dva syny- Jaromíra a Vojtěcha. Jaromírovi bylo sedmnáct let, Vojtěchovi dvanáct. Sedlák je donutil vydávat se v noci na hlavní lesní cestu a přepadat tam pocestné. Lidi z okolních vesnic tudy totiž každý večer chodili buď města, kde prodávali své věci, anebo z a do hospody U Vnoučků.
Kluci to dělat nechtěli, ale báli se otce. Ten na ně totiž neváhal pustit psy nebo použít hůl, pokud nepřinesli dost. A první dny nenosili nic. Nevěděli, jestli mají jen tak v noci vyskočit z keře na prvního chudáka a křiknout na nej, ať kouká navalit peníze. Navíc chlapi, kteří se denně valili z hospody, by je oba přetrhli vejpůl, ani by nemrkli. A tak oba uléhali s modřinami a kolikrát nemohli ani pořádně vstát z postele.
Pak se jim podařilo neštěstí prolomit. Začalo to jednou starou paní, která očividně nebyla zdejší a vypadala, že se ztratila. Mladší Vojta se nabídl, že jí pomůže a schválně se jí na vyptával. Stará paní mu důvěřivě pověděla úplně všechno a vybídla ho, aby se spolu na chvilku posadili, že už je celá utrmácená. To klukům hrálo do krámu. Jaromír jí v nestřežené chvíli vybral košík, kde měla v kapesníku zabalené nějaké peníze, růženec z malých perliček a bylinky.
V houstnoucí tmě se pak oba hoši s těžkých svědomím vypařili a nechali babičku napospas vlastnímu osudu.
Otec je ten večer poprvé nezbil. Sice opět nadával, že toho přinesli málo, ale úlovek ho ve skrytu duše hodně potěšil. Peníze byly nejlepší, růženec z pravých perel se dal výhodně prodat a ukázalo se, že použitím těch bylinek získají jeho pálenky ten správný šmrnc.
Vojta s Jaromírem ve dne tvrdě pracovali a každý večer nachodili spoustu kilometrů. Nechtěli číhat hned u vesnice, tam bylo příliš známých lidí, kteří by je mohli poznat. Raději chodili asi o pět kilometrů na východ, kde ležela jedna větší vesnice. Lidi je tam nemohli poznat a také jich bylo víc. Často i osamocené děti, které šly z nějaké návštěvy. Pokaždé došly domů, kromě psychické újmy se jim nic nestalo, ovšem pokaždé přišly o to, co nesly.
Jednoho večera uviděli velkou postavu, jak se prodírá houštím mimo cestu směrem k jejich vesnici. Postava zakopla, upadla a zaklela. Kluci podle hlasu poznali, že je to Prokop- asi pětadvacet let starý, nesmírně hloupý a u rodičů stáležijící pořízek. Přes rameno nesl veliký pytel. Jaromír zavětřil příležitost a řekl, že tohle bude snadné. S Vojtou se kradl několik metrů od Prokopa a co chvíli udělal tichý, ale zřetelný strašidelný zvuk. Prokopovi to mohlo připomínat hladovou zvěř, nebo stašidlo. Každopádně se každou chvíli polekaně rozhlížel a snažil se ve tmě zahlédnout i ten nejmenší pohyb. Jaromír chtěl, aby Prokop strachy odhodil pytel a dal se na útěk, proto několikrát silně dupnul a praskal větvemi. Prokop kňučel jako štěně a začal zrychlovat. Neohlížel se a toho využil mrštnější Vojta a kradl se těsně za ním. Jaromír zavyl hlasitěji a v tu chvíli Vojta hrábl Prokopovi po noze.
Prokop zaječel a pytel odhodil. Chtěl utéct, ale najednou mu připadalo, že stromy jsou úplně všude a že mezi nimi není žádná úniková cestička. Točil se v kruhu a přitom brečel. Kluci se museli držet, aby nevyprskli smíchy, připadalo jim to hrozně směšné. Rozhodli se, že Prokopa ještě trochu postraší, aby se taky jednou pobavili.
Začali kolem Prokopa pobíhat a už se ani nepokoušeli tlumit svůj smích. Byli si jisti, že Prokop je nepozná a krutě toho využívali. Vojta naběhl až těsně k němu, aby ho poplácal po rameni, a v tu chvíli se Prokop ohnal svojí silnou paží. Náraz malého Vojtěcha smetl, letěl kus vzduchem a pak s nechutným křupnutím padl hlavou přímo na kámen. Jaromír i Prokop vykřikli.
V tu chvíli vyšel měsíc a pronikl mezi stromy. Vojta ležel s prázdrým výrazem v obličeji, hlavu otočenou přímo na ně. Přes čelo mu stékaly tmavé pruhy. Nehýbal se. Byl mrtvý. Prokop zpanikařil. Co to jen udělal?! Tenhle druhý kluk teď půjde do vesnice a všechno na něj vyžvaní! Musel jednat.
Než se stačil Jaromír vzpamatovat, sevřely se mu kolem krku Prokopovy ruce. Prokop měl tvář zkřivenou nepředstavitelnou hrůzou, ale musel to udělat. Jaromír se mu v rukou škubal, chrčel, několikrát ho udeřil slábnoucíma rukama. Ale Prokop nepovolil. Bezvládné Jaromírovo tělo položil vedle bratra. Moc se nerozmýšlel, co by měl udělat. Vrátil se k pytli a vytáhl z něj lopatu. Potom vykopal velkou jámu a obě těla do ní shodil. Věděl, že příští den ho budou bolet všechny svaly, ale přesto jámu zase pečlivě zaházel.
Byla už hluboká noc a les se zdál nehybný. Prokop na sobě přímo cítil tisíce neviditelných očí, které ho sledují, budou sledovat navěky a připomínat mu tak jeho hrozný čin. Uvědomil si, že se nemůže vrátit do vesnice, měl na sobě příliš mnoho krve.
Brzy ráno, když se ještě den halil do mlžného přísvitu, se ozvaly několikeré dívčí výkřiky. Sedlákovy dcery měly nakázáno nasbírat jahody na koláč. Vydaly se na místa, kde rostlo nejvíc jahod. Místo jahod však spatřily čerstvě navršený rov a vedle něj ležící, bledou postavu hromotluka Prokopa....
husty
(anetka, 22. 7. 2010 14:00)