Penologie – je věda o trestu a trestání.
Pojem pochází z latinského poena= trest + řeckého logos = slovo, nauka.
Zkoumá efektivnost všech druhů trestů, nejvíce se orientuje na problematiku výkonu trestu odnětí svobody (VTOS). Zkoumá zdravotní stav, sociální zázemí, věk, dosažené vzdělání pachatele. Hledá i jiné sankce, které by pozitivně ovlivňovali pachatele trestních činů tr.č.).
Zajímá se o proces polepšení, nápravy a pozitivní změny chování.
Čerpá z dalších vědních oborů (kriminalistiky, kriminologie, psychologie, sociologie...).
Zabývá se:
· účinky trestu a trestání, zkoumá účinnost různých druhů trestů
· zabývá se vývojem penologie a jejích různých koncepcí v historických souvislostech
· zkoumá sociálně psychologické procesy, jevy, vztahy a zákonnosti, které vznikají v důsledku aplikování trestu
· zabývá se psychosociální a fyzickou realitou pachatele – např. zdravotní stav, sociální zázemí, věk, dosažené vzdělání apod.
· zkoumá přístupy k výchovnému zacházení s vězněnými, aby bylo dosaženo co nejefektivněji účelu trestu
· zkoumá systém institucí a jejich funkcí při realizaci zákonného postihu
· zkoumá, hledá i jiné sankce, které by účinně ovlivňovaly chování pachatelů trestných činů, ochranná opatření, alternativní zacházení s pachatelem
Někteří autoři považují penologii za součást kriminologie, avšak tento názor není přijímán
jednoznačně. Do obsahu penologie zahrnují také zacházení s odsouzenými v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, popřípadě i v jiných opatřeních ukládaných pachatelům trestných činů a přečinů soudem. V tomto šířeji chápaném obsahu se pak penologie v mnoha aspektech překrývá s kriminální pedagogikou. Penologie má vztah zejména k aplikovaným pedagogickým a psychologickým disciplínám.Jsou to např. penitenciární pedagogika a penitenciární psychologie
Penitence – z latinského poenitentia = pokání, lítost, trest.
Penitenciární pedagogika – je aplikovaná pedagogická věda, která se zabývá zkoumáním, výchovou a vzděláváním osob odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody všech kategorií (věkových, dle pohlaví, charakteru trestné činnosti, délky trestu atd.).. Jejím předmětem zkoumání je výchovná funkce VTOS, zákonitosti procesu penitenciárního působení na všechny kategorie odsouzených ve VTOS. Obecným cílem penitenciární pedagogiky je výchova člověka v souladu se zásadami obecné pedagogiky, která je však omezena zejména délkou trestu odnětí svobody a needukativním prostředím, v němž se vězeň nachází. Proto nelze obecné cíle pedagogiky v plném rozsahu v podmínkách věznice realizovat.
Penitenciární psychologie – je součástí forenzní psychologie. Zabývá se psychologickou problematikou věznění člověka, jeho adaptací, prožíváním, psychologickými aspekty zacházení s vězněm včetně aplikace psychologických metod, penitenciární diagnostikou (zařazování odsouzených do skupin), vhodností pracovního zařazení vězně, expertizou pro posouzení možného podmíněného propuštění, interakcí vězeň – personál, psychologickým výběrem personálu apod. Nedílnou součástí snah penitenciární psychologie je i harm reduction – minimalizace negativních dopadů věznění na psychiku člověka. Obecně lze říci, že zkoumá psychologické problémy procesu penitenciárního zacházení.
Kriminologie – věda o stavu, dynamice a příčinách trestné činnosti, o metodách zkoumání kriminality jako společenského jevu, o způsobech a prostředcích k jejímu předcházení. Je to věda, která zobecňuje a integruje poznatky a metody i jiných vědních oborů (práva, psychologie, pedagogiky, sociologie a psychiatrie) a současně vytváří vlastní metodologii a soustavu vlastních poznatků.
Trest – opatření následující po provinění. Shledá-li soud po provedeném důkazním řízení obžalovaného vinným, vynese trest, jehož základním účelem je ochrana společnosti proti porušování podmínek její existence. Zejména má takto být dosaženo účelu výkonu trestu, tedy aby se pachatel dále další trestné činnosti nedopouštěl a jako další účel trestní zákon uvádí , aby byl pachatel vychováván k tomu, aby vedl řádný život a byla kultivována jeho osobnost tak, aby směřoval jedinec ke schopnosti rozpoznat nebezpečnost svého trestného chování. Postupně by mělo docházet k pozitivnímu rozvoji v jeho jednání a konání („ převýchově“ ), vztahu k lidem a, společnosti a cizího majetku. Naplňováním programu zacházení pak dochází k jeho resocializaci (reedukaci).
Trest je jedním ze základních výchovných prostředků. V celospolečenském (sociálním) kontextu je používán jako významný obranný mechanismus před chováním a jednáním, které porušuje zavedené sociální konvence, pravidla nebo normy, tedy i delikventním jednáním, přičemž systém trestů je vymezen sociálními normami, zejména právem. Měl by být pro pachatele citelný a následovat co nejrychleji po provinění.
V penologickém chápání má trest dvě základní roviny:
· ochranu společnosti před pachateli trestných činů
· korektivní úlohu, nebo-li kompenzaci chyby (nápravu pachatele)
„Trest může být vykonáván jen takovým způsobem, který respektuje důstojnost osobnosti odsouzeného a omezuje škodlivé účinky zbavení svobody; tím však nesmí být ohrožena potřeba ochrany společnosti…. S odsouzenými ve výkonu trestu se musí jednat tak, aby bylo zachováno jejich zdraví, a pokud to doba výkonu trestu umožní, podporovaly se takové postoje a dovednosti, které odsouzeným pomohou k návratu do společnosti a umožní vést po propuštění soběstačný život v souladu se zákonem.“
(Trestní předpisy, 2004, s. 334 /zákon. č.169/1999 ve znění pozdějších předpisů./)
Vězeňská služba České republiky – Vězeňská služba České republiky se člení na vězeňskou stráž, justiční stráž a správní službu. Vězeňská stráž a justiční stráž mají postavení ozbrojeného sboru.
Vězeňská služba ČR zajišťuje výkon vazby, výkon trestu odnětí svobody a v rozsahu stanoveném zákonem ochranu pořádku a bezpečnosti při výkonu soudnictví a správě soudů a při činnostech státních zastupitelství a Ministerstva spravedlnosti ČR.
Vězeňská služba České republiky se člení na vězeňskou stráž, justiční stráž a správní službu. Vězeňská stráž a justiční stráž mají postavení ozbrojeného sboru.
Vězeňskou službu České republiky řídí ministr spravedlnosti prostřednictvím generálního ředitele, kterého jmenuje a odvolává. Za činnost Vězeňské služby ČR odpovídá generální ředitel ministru spravedlnosti. Základní organizační jednotky zřizuje a ruší ministr spravedlnosti. V čele jednotlivých organizačních jednotek stojí ředitelé, které ustanovuje nebo jmenuje a odvolává generální ředitel.
Vězeňská stráž střeží, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody, střeží vazební věznice, věznice a věznice pro místní výkon trestu a při této činnosti a v uvedených místech zajišťuje stanovený pořádek a kázeň.
Justiční stráž zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů a státních zastupitelství a v jiných místech činnosti soudů a Ministerstva spravedlnosti ČR a v rozsahu stanoveném zákonem zajišťuje bezpečnost výkonu pravomocí soudů a státních zastupitelství.
Správní služba rozhoduje ve správním řízení podle všeobecně platných právních předpisů a zabezpečuje organizační, ekonomickou, výchovnou a další odbornou činnost.
Institut vzdělávání - je resortním vzdělávacím zařízením a organizační jednotkou Vězeňské služby České republiky s celorepublikovou působností. V souladu s koncepcí vzdělávání a Programem celoživotního vzdělávání ve Vězeňské službě ČR v součinnosti s řediteli organizačních jednotek zabezpečuje, aby příslušníci a občanští zaměstnanci Vězeňské služby ČR byli náležitě vycvičeni a vyškoleni pro výkon služby nebo práce a zvyšovala se jejich odborná úroveň. Za tímto účelem Institut vzdělávání vytváří potřebné podmínky pro soustavné prohlubování odborné úrovně zaměstnanců, organizuje a zabezpečuje zejména základní profesní přípravu, specializační kurzy a další formy odborného vzdělávání v Programu celoživotního vzdělávání.
Speciální pedagog - je odborný zaměstnanec oddělení, který garantuje u svěřených odsouzených odbornou úroveň realizace programu zacházení a vnitřní diferenciace. Metodicky usměrňuje výkon práce vychovatelů a pedagogů volného času. Odpovídá, ve spolupráci s ostatními odbornými zaměstnanci, za úroveň odborného zacházení s jednotlivými odsouzenými v návaznosti na jejich komplexní zprávy.
Provádí např. pedagogickou diagnostiku, zpracovává přehled jednotlivých aktivit programu zacházení, spolupracuje v součinnosti se sociálním pracovníkem se zákonným zástupcem mladistvého při řešení přípravy mladistvého na budoucí povolání, podílí se na výběru odsouzených k zařazení do práce, vzdělávání a rekvalifikace, zabezpečuje všeobecné a odborné vzdělávání odsouzených, provádí orientační pedagogické pohovory z podnětu odsouzených, zaměstnanců nebo na základě vlastních poznatků, poskytuje poradenskou pedagogickou pomoc v souladu s povahou daného případu a podmínkami, zabezpečuje individuální pedagogickou péči o odsouzené, kteří jsou v krizových psychických stavech, podílí se na zkoumání příčin vzniku mimořádných událostí ve vztahu k vězněným osobám a navrhuje z pedagogického hlediska příslušná opatření, vedoucí k jejich řešení, prevenci a eliminaci, realizuje svěřenou kázeňskou pravomoc, podílí se na návrhu k rozhodování o udělení přerušení výkonu trestu, povolování volného pohybu mimo věznici, dočasného opuštění věznice, účasti odsouzených na akcích mimo věznici, vyjadřuje se k výběru odsouzených k zařazení do práce, návštěv bez zrakové či sluchové kontroly a přeřazování odsouzených do jiného typu věznice nebo jejich přemístění.
Vychovatel – je členem týmu, jehož základním úkolem je komplexní výchovná, vzdělávací, diagnostická a preventivní činnost zaměřená na celkový rozvoj osobnosti a na socializaci, resocializaci a reedukaci včetně cílených opatření k optimalizaci vzdělávacího procesu odsouzených a realizaci protidrogové prevence v rámci věznice.
Při práci s odsouzenými zejména tyto úkoly: zná osobně a pedagogicky usměrňuje jemu svěřené odsouzené, zná sociální vztahy a skupinovou atmosféru v přidělené skupině, vede osobní karty odsouzených, provádí průběžné zápisy postihující probíhající naplňování účelu výkonu trestu u odsouzeného, podílí se na hromadně organizovaných akcích, dbá na kázeň odsouzených, na pořádek a upravenost ubytovacích prostor a motivuje odsouzené k přiměřené estetické úpravě, realizuje svěřenou kázeňskou pravomoc, zpracovává návrhy na přerušení výkonu trestu, povolování volného pohybu mimo věznici, dočasného opuštění věznice, účasti odsouzených na akcích mimo věznici, návštěv bez zrakové či sluchové kontroly a přeřazování odsouzených do jiného typu věznice nebo jejich přemístění, podílí se na výběru odsouzených k zařazení do práce, zná odsouzené mající sklony k sebepoškozování, útěkům, odsouzené vytypované jako možné objekty napadení nebo možné pachatele násilného jednání, odsouzené, kteří jsou vyšetřováni nebo obžalováni z další trestné činnosti, a ty, jimž by měl být nařízen další nepodmíněný trest odnětí svobody nebo přeměněn trest podmíněný na nepodmíněný, vytypovává odsouzené s aktuálními psychickými problémy a upozorňuje na ně odpovědné zaměstnance věznice, podílí se na zkoumání příčin vzniku mimořádných událostí a navrhuje příslušná opatření k jejich řešení, předcházení a eliminaci, spolupracuje s příslušníky vykonávajícími dozorčí službu a předvádění odsouzených.
Dále se podílí se na zajištění organizačního chodu oddělení tím, že u svěřených odsouzených vede početní a jmenný přehled, rozhoduje o jejich ubytování do jednotlivých ložnic nebo cel, zabezpečuje kontrolu korespondence odsouzených a uskutečňování telefonických hovorů, zabezpečuje realizaci práv odsouzených zejména na přijetí a odesílání korespondence a balíčků, na přijetí návštěv, provedení nákupů, vycházek a telefonických hovorů a k tomu vede příslušnou evidenci, vyjadřuje se k návrhu na přiznání a výši sociálního kapesného, zprostředkovává vyřizování žádostí, stížností a podnětů a styk odsouzených s ostatními zaměstnanci věznice, pravidelně organizuje shromáždění odsouzených za účelem projednávání otázek souvisejících s jejich životem ve věznici, navštěvuje pravidelně pracoviště svěřených odsouzených s cílem zajištění potřebné spolupráce s mistry při komplexní realizaci zacházení, zabezpečuje přístup odsouzených k právním předpisům upravujícím výkon trestu a k vnitřnímu řádu věznice, předkládá požadavky na materiálně technické vybavení ubytovacích prostor, zabezpečení chodu jemu svěřeného úseku a na odstraňování zjištěných závad a nedostatků, realizuje v příjmovém oddělení poučení odsouzených o právech a povinnostech podle zákona, vyhlášky a seznamuje je s vnitřním řádem věznice, zaznamenává chování a jednání odsouzených do osobní karty včetně upozornění na eventuální specifiku osobnosti odsouzeného.
Typy věznic
Věznice typu A – s dohledem. Do tohoto typu věznice jsou obvykle soudem zařazeni odsouzení, kterým (§ 39a trestního zákona) byl uložen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a kteří dosud nebyli ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin. Do základní skupiny A se zařazují odsouzení se základní charakteristikou osobnosti v normálu, u nichž poruchy chování vyplývají z nevhodného sociálního prostředí, emocionální a sociální nevyzrálosti, popřípadě špatného zacházení.
Věznice typu B – s dozorem. Do tohoto typu věznice zařazuje soud zpravidla odsouzené, kterým byl uložen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a který již byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, nebo pachatele, kterému byl uložen trest za úmyslný trestný čin ve výměře nepřevyšující dva roky a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin. Do základní skupiny B se zařazují odsouzení s naznačeným disharmonickým vývojem osobnosti.
Věznice typu C – s ostrahou. Do tohoto typu věznice jsou zařazováni odsouzení, kterým byl trest uložen za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou, a pachatele, který byl odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti a nebyl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem nebo s dozorem. Do základní skupiny C se zařazují odsouzení s poruchami chování včetně poruch chování způsobených užíváním návykových látek, kteří vyžadují specializovaný výkon trestního opatření.
Věznice typu D – se zvýšenou ostrahou. Do tohoto typu věznice zařadí soud odsouzeného, kterému byl uložen trest odnětí svobody na doživotí, kterému byl uložen trest odnětí svobody jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi (§ 41 odst. 1 tr.z.), kterému byl za zvlášť závažný trestný čin (§ 41 odst. 2 tr.z.) uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let, nebo který byl odsouzen za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchl z vazby nebo z výkonu trestu. Do základní skupiny D se zařazují odsouzení s mentální retardací.
Další členění
Věznice pro mladistvé. Slouží k výkonu trestu odsouzených ve věku mladistvých (15 – 18 let) a dále pro ty, kteří již sice překročili 18. rok věku, ale v této věznici „dokončí“ svůj trest. Jen v poměrně výjimečných případech je mladistvý vězeň po dosažení plnoletosti přemístěn do výkonu trestu do věznice pro dospělé a to, zejména tehdy, pokud do konce jeho trestu ještě zbývá delší doba, popř. svým chováním narušuje ve věznici pro mladistvé pořádek a kázeň.
Věznice pro odsouzené za nedbalostní trestné činy (věznice typu A). Výchozím předpokladem je to, že trestný čin byl spáchán neúmyslně, bez záměru ublížit. Těmto vězňům zpravidla velmi pomáhá jejich rodinné zázemí, které se od nich neodklání. Většinou si také uvědomují svoji vinu a trest akceptují, navíc se snaží si trest co nejvíce zkrátit a dosáhnout podmíněného propuštění. Osobnosti těchto vězňů nebývají narušeny, naprostá většina z nich je v psychické normě.
Věznice pro ženy. Jsou zřízeny všechny typy věznic – A,B,C,D. Specifika zacházení se ženami vyplývají z podstaty pohlavní diverzity, psychiky a psychosomatického uspořádání. Mají nízký práh emotivní vzrušivosti, jsou náchylnější k patickým afektům i hysteroidním výbuchům, trpí fixovanými a velmi těžko vyvratitelnými představami o ztrátě dětí během pobytu ve věznici.
Věznice pro matky s dětmi. Odsouzená matka může mít u sebe ve výkonu trestu odnětí svobody dítě do tří let věku. Na vycházky mimo věznici chodí s dětmi zaměstnankyně věznice.
Oddělení pro odsouzené sexuální devianty. Jsou zde umístěni odsouzení, u nichž byla diagnostikována některá z parafilií (sexuálních deviací). Odsouzení jsou zde podrobováni sexuologické ochranné léčbě a specializovanému působení odborníků.
Oddělení pro odsouzené závislé na alkoholu nebo drogách. Zde vykonávají trest ti vězni, kteří mají soudem nařízeno ochranné ústavní protialkoholní nebo protitoxikomanické léčení nebo ti, kteří se do léčby přihlásí dobrovolně.
Oddělení pro odsouzené trpící poruchami osobnosti. Cílem je tlumení negativních projevů těchto vězňů zejména pracovní terapií, individuální nebo skupinovou psychoterapií apod.
Oddělení pro trvale pracovně nezařaditelné vězně, kterými jsou např. vězni v důchodovém věku nebo vězni vážně nemocní, popř.upoutaní na lůžko nebo vážně tělesně postižení.
Oddělení pro vězně se závažnými poruchami chování. Jsou sem umisťováni vězni, kteří se chovají agresivně k sobě nebo svému okolí nebo jsou jinak nebezpeční. Bývají to např. agresivní a nepřizpůsobiví vězni, apatičtí a rezignující vězni, vězni opozičním, negativistickým a resistenčním chováním, stěžovatelé, sudiči, simulanti a vězni unikající z reality
Oddělení pro mentálně retardované vězně vyžadují specializované zacházení nejen z důvodů vyplývajících z jejich specifik, ale zejména proto, že tito vězni bývají často předmětem šikany jak fyzické tak psychické.
Cizinci. Specifickými skupinami vězňů jsou odsouzení z řad cizinců, pocházejících často se zemí s naprosto odlišnými kulturními, stravovacími i společenskými návyky, větší či menší jazykovou bariérou.
Vězni odsouzení na doživotí nebo k dlouhodobým či výjimečným trestům.
Tito vězni jsou z penologického hlediska velmi rozdílnou skupinou. Najdeme zde vězně s vážnými psychickým poruchami (poruchami osobnosti, parafiliemi), pachatele nájemných vražd, pachatele závažné hospodářské kriminality a další skupiny. Zacházení s těmito vězni, osobnostmi s vážnými psychickými poruchami a problémy až po relativně psychicky „normální“ vězně musí být vysoce individuální a profesionální.
Vězni z prostředí organizovaného zločinu.
Zpravidla se výrazně až na výjimky na první pohled neliší od běžné populace, jejich chování je „bezproblémové a slušné“, dokáží si získat důvěru zaměstnanců, protože v běžném kontaktu vystupují jako každý jiný člověk. Rovněž se přímo nedopouštějí násilností, sexuálního zneužívání atd., někdy však stojí v pozadí těchto aktivit.
Výkon trestu odnětí svobody (VTOS) - zajišťuje Vězeňská služba České republiky, řízená generálním ředitelem. VS ČR spadá do resortu ministerstva spravedlnosti České republiky. Místem výkonu trestu odnětí svobody jsou vězeňská zařízení – věznice a vazební věznice. V těchto věznicích mohou být zřízena tzv. vězeňská zařízení jako jsou např. nemocnice nebo specializovaná oddělení pro vězně s psychopatickou strukturou osobnosti. Jsou to státní instituce zajišťující v celém komplexu zacházení s vězněnými osobami.
Resocializace – opětná socializace; hovoříme o socializačním procesu u osoby, u které následkem získaného defektu a následné defektivity byla snížena úroveň socializace.
Reedukace – je to proces pedagogické povahy, využívající speciálně výchovné prostředky, kterými se u jedince chce dosáhnout zlepšení (zlepšování) jeho společenského uplatnění.
Program zacházení – ve výkonu trestu odnětí svobody je pro každého odsouzeného ve vzájemné spolupráci psychologa, pedagoga, vychovatele, sociálního pracovníka a lékaře zpracován program zacházení (dříve resocializační nebo reedukační program). Program zacházení zahrnuje pracovní, vzdělávací, terapeutické a zájmové aktivity s diferencovaným přístupem ke každému odsouzenému při jejich realizaci.
Sestavení a stanovení programu zacházení musí vždy sledovat dosažení účelu výkonu trestu. Odsouzený má mít možnost zvolit si z těch programů, které správa věznice považuje za vhodné. Pokud si žádný z těchto programů nezvolí, účastní se minimálního programu stanoveného vnitřním řádem věznice.
Hlavním cílem programu zacházení s odsouzeným je vytvoření předpokladů pro úspěšnou reintegraci.
Reintegrace - opětovné spojení; znovuustavení celku, společenství; obnovení starých poměrů. Rozhodujícími pro resocializaci a úspěšnou reintegraci se jeví postoje odsouzeného k sobě samému, postoj k trestnému činu, pocity viny a motivace ke změně.
Pravděpodobně největší šanci k úspěšné reintegraci a opuštění kriminální kariéry mají podle Netíka:
- mladí
- prvotrestaní
- bez poruch chování v anamnéze
- po krátkodobém trestu
- s bohatšími a nenarušenými extramurálními vazbami (dobré sociální zázemí, funkční rodina, pozitivní zájmy)
- s pevnými a kvalitními pracovními návyky
- dobře motivovaní při současné absenci závažnějších poruch osobnosti, resp. závažnější psychopatologie obecně (alkohol, drogy, parafilie apod.)
Defektivita – rozumíme tím to, co činí člověka stíženého defektem člověka defektivního, je to porucha celistvosti, projevující se v poruše společenských vztahů.V užším pojetí je řeč o jedinci s narušenými postoji k výchově, vzdělání, práci, k jiným lidem. Za určitých okolností je to stav, který se mění a to směrem k lepšímu až k případnému vymizení anebo zhoršující se.
Adiktologie – věda zabývající se etiologií (nauka o příčinách vzniku nemocí, původ onemocnění ), prevencí (předcházení něčemu, ochrana před něčím) a léčbou a výzkumem závislostí
Postpenitenciární péče – je v podstatě nabídkou sociálních služeb propuštěnému, avšak může ji pojmout jako specifický druh sekundární a zejména terciární prevence a to v širokém spektru působnosti (recidiva kriminálního chování, relaps v oblasti alkoholu nebo drog, neadekvátní sociální jednání atd.).
Postpenitenciární péči dělíme na:
Nucenou – která je obvykle vymezená zákonem a v určité míře nadále propuštěného omezuje (např. probace, parola, ambulatní ochranné léčby apod.)
Dobrovolnou – znamená dobrovolné rozhodnutí klienta o zahájení ale i ukončení kontaktu, např. nízkoprahová centra, charitativní organizace, atd.
Postpenitenciární péče by měla plynule navázat na péči penitenciární. Včasné zahájení postpenitenciární péče např. snižuje riziko „šoku ze svobody“, zejména po dlouhodobějších trestech.
Černíková uvádí následující důvody potřebnosti postpenitenciární péče:
Ø cíle penitenciráního procesu nebyly zcela dosaženy nebo nejsou ustáleny a propouštěný potřebuje odbornou pomoc při adaptaci na podmínky života ve společnosti
Ø první dny po propuštění je jakoby „v rekonvalescenci“ a může snadno podlehnout negativním vlivům (recidiva nastává nejčastěji do jednoho roku po propuštění)
Ø prožívaná krize prvních dnů na svobodě, bezradnost při řešení jinak běžných situací, obavy, úzkost, nevhodné sociální chování
Ø nálepka „kriminálníka“
Ø důsledky prizonizace (např. nutnost svobodného rozhodování se o splnění povinnosti, např. vstát do práce – pozn. J.S.)
Ø pocit sociální vykořeněnosti
Ø problémy s absencí nebo obnovením partnerských vztahů
Ø obnovení rodičovské role, obnovení nebo nalezení vztahu k dětem
Dále můžeme připojit:
Ø nutnost splácení dluhů a škod z trestné činnosti,
Ø „vábení“ bývalých kamarádů, často právě z podsvětí nebo bývalých spoluvězňů
Ø riziko relapsu (relaps = opakované selhání ) zneužívání alkoholu, drog nebo patologického hráčství zejména tehdy, pokud byly tyto fenomény v přímé nebo nepřímé souvislosti s trestnou činností
Ø obnovení pracovních návyků a profesních dovedností (pokud nebyl zaměstnán ve VTOS)
Literatura:
Černíková, V.Sedláček,V. Základy penologie pro policisty. 1. vydání. PAČR, Praha 2002. 148 s. ISBN 80-7251-104-1
Černíková, V. Sociální ochrana. 1. vydání. PAČR, Praha: 2005, 163 s. ISBN 80-7251-207-2
Netík,K. et al. Psychologie v právu. 1. vydání. C.H.Beck. Praha1997.140 s. ISBN 80-7179-177-6
PENOLOGIE
okruhy ke zkoušce
I.
0. Semestrální práce na určené/zadané téma
1 (rozsah cca 2 – 3 strany + titulní list)
II.
1. Penologie (předmět, definice, pojetí a vztah k jiným disciplínám)
2. Historický vývoj vězeňství ve světě (tzv. vězeňské systémy)
3. Dějiny vězeňství v ČR
4. Filozofie trestu (funkce)
5. Účel výkonu trestu (základní funkce, délka a další formy trestů)
6. Alternativní tresty v ČR
7. VTOS - (práva odsouzených)
8. VTOS - (povinnosti odsouzených)
9. Poruchy chování během uvěznění
10. Některé typologie pachatelů trestných činů
11. Poruchy socializace (deviantní a deficitní socializace)
12. Chování – sociální, antisociální, asociální, disociální
13. Poruchy osobnosti (psychopatie, sociopatie, depravace)
14. Metody zacházení s odsouzenými (resocializace,reedukace, sociální reintegrace)
15. Programy zacházení (tvorba, obsah, význam)
16. Zaměstnávání odsouzených, finanční odměňování a jejich vzdělávání
17. Odměny a kázeňské tresty
18. Odlišnosti výkonu trestu u některých skupin odsouzených (mladistvých, žen, trvale pracovně nezařaditelných, s poruchou duševní a poruchou chování, cizinců a výkon doživotního trestu)
19. Propuštění z výkonu trestu (vyjmenujte podmínky a možné důvody)
20. Vězeňská služba ČR (členění, personál, typy vězeňských zařízení)
Základní doporučená literatura:
- Bajcura, L.: Práva vězně. Od vazby po propuštění z trestu odnětí svobody, Grada Publishing, Praha 1999
- Černíková, V. – Makariusová,V.: Úvod do penologie, SPI Most, Praha 1997
- Mařádek, V.: Vězeňství, OU – Pedagogická fakulta, Ostrava 2005
- Netík, K., Netíková D. , Hájek, S.: Psychologie v právu (kap.7- penitenciární psychologie, s. 25 – 45) C-H-Beck, Praha 1997
5. ÚZ č. 679 (kapitola III.- Výkon trestu odnětí svobody
(zákon č.169/1999 Sb.,o VTOS, vyhláška č.345/1999, kterou se vydává řád VTOS, Probační a mediační služba) Sagit, Ostrava 2008
- Zapletal, J. a kol.: Kriminologie /díl II. Zvláštní část, (5. kap. –„Kriminální osobnost“ a její vývoj –s.56 – 70), Policejní akademie České republiky, Praha 1996
Další doporučená literatura:
· Černíková, V., Sedláček, V. Základy penologie pro policisty. Praha : PA ČR, 2002.
· Černíková, V. a kol. Prekriminalita dětí a kriminalita mladistvých, kterým byla uložena ochranná výchova. Praha : Policejní Akademie ČR, 2002.
· Flegl, M. Minimální standardní pravidla pro zacházení s vězněnými osobami. In Mezinárodní ochrana spravedlnosti a lidskosti. (Dokumenty OSN). Praha : Spektrum, 1990, str. 24-33.
· Inciardi, J.A. Trestní spravedlnost. Praha : Victoria Publishing, 1994.
· Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestně-právních sankcí. Brno : Masarykova univerzita, 2002.
· Kalvodová, V. Trest odnětí svobody na doživotí, 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1998.
· Karabec, Z. Účel trestání. Kriminalistika, 2000, č. 2.
· Lortie, S., Polanski, M., Sotolář, A., Válková, M. Soudnictví pro mladistvé v Kanadě a v České republice. Praha : Institut Ministerstva spravedlnosti České republiky pro další vzdělávání soudců, státních zástupců a Ministerstva spravedlnosti Kanady. Praha : MS ČR, 2000.
· Mezník, J., Kalvodová, V., Kuchta, J. Základy penologie. Brno : Masarykova univerzita, 1995.
· Mülpacher, P., Sociální a postpenitenciární péče. Brno : Masarykova univerzita, 2004.
· Novotný, O. O trestu a vězeňství.Praha : Academia, 1969.
· Sotolář, A., Válková, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy, 1999, č. 12, s. 617-624.
· Válková, H., Mecerodová, L. Možnosti uplatnění sociální práce v trestní justici. Praha : Sdružení pro rozvoj sociální práce v trestní justici, 1995.
· Voňková, J., Chalupová, J. Sociální práce s pachateli. Praha : Leges, 1992.
Časopisy: České vězeňství, Právní rozhledy.
1. Sochůrek, J. Kapitoly z penologie. I. díl: Úvod do teorie trestu a trestání. 1. vydání. Liberec: TU, 2007. 57 s. ISBN 978-80-7372-203-6
2. Sochůrek, J. Kapitoly z penologie, II díl: Teorie a praxe zacházení s vězněnými. 1. vydání. Liberec: TU, 2007. 77 s. ISBN 978-80-7372-204-6
3. Sochůrek, J. Kapitoly z penologie, III díl: Negativní jevy ve vězení. 1. vydání. Liberec: TU, 2007. 69 s. ISBN 978-80-7372-205-0
4. Sochůrek, J. Úvod do penologie. Studijní texty pro distanční studium Technická univerzita v Liberci, Fakulta pedagogická,Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky. Liberec 2007
II.
1. Penologie (předmět, definice, pojetí a vztah k jiným disciplínám)
2. Historický vývoj vězeňství ve světě (tzv. vězeňské systémy)
3. Dějiny vězeňství v ČR
4. Filozofie trestu (funkce)
5. Účel výkonu trestu (základní funkce, délka a další formy trestů)
6. Alternativní tresty v ČR
7. VTOS - (práva odsouzených)
8. VTOS - (povinnosti odsouzených)
9. Poruchy chování během uvěznění
10. Některé typologie pachatelů trestných činů
11. Poruchy socializace (deviantní a deficitní socializace)
12. Chování – sociální, antisociální, asociální, disociální
13. Poruchy osobnosti (psychopatie, sociopatie, depravace)
14. Metody zacházení s odsouzenými (resocializace,reedukace, sociální reintegrace)
15. Programy zacházení (tvorba, obsah, význam)
16. Zaměstnávání odsouzených, finanční odměňování a jejich vzdělávání
17. Odměny a kázeňské tresty
18. Odlišnosti výkonu trestu u některých skupin odsouzených (mladistvých, žen, trvale pracovně nezařaditelných, s poruchou duševní a poruchou chování, cizinců a výkon doživotního trestu)
19. Propuštění z výkonu trestu (vyjmenujte podmínky a možné důvody)
20. Vězeňská služba ČR (členění, personál, typy vězeňských zařízení)
Základní doporučená literatura:
- Bajcura, L.: Práva vězně. Od vazby po propuštění z trestu odnětí svobody, Grada Publishing, Praha 1999
- Černíková, V. – Makariusová,V.: Úvod do penologie, SPI Most, Praha 1997
- Mařádek, V.: Vězeňství, OU – Pedagogická fakulta, Ostrava 2005
- Netík, K., Netíková D. , Hájek, S.: Psychologie v právu (kap.7- penitenciární psychologie, s. 25 – 45) C-H-Beck, Praha 1997
5. ÚZ č. 679 (kapitola III.- Výkon trestu odnětí svobody
(zákon č.169/1999 Sb.,o VTOS, vyhláška č.345/1999, kterou se vydává řád VTOS, Probační a mediační služba) Sagit, Ostrava 2008
- Zapletal, J. a kol.: Kriminologie /díl II. Zvláštní část, (5. kap. –„Kriminální osobnost“ a její vývoj –s.56 – 70), Policejní akademie České republiky, Praha 1996
Další doporučená literatura:
· Černíková, V., Sedláček, V. Základy penologie pro policisty. Praha : PA ČR, 2002.
· Černíková, V. a kol. Prekriminalita dětí a kriminalita mladistvých, kterým byla uložena ochranná výchova. Praha : Policejní Akademie ČR, 2002.
· Flegl, M. Minimální standardní pravidla pro zacházení s vězněnými osobami. In Mezinárodní ochrana spravedlnosti a lidskosti. (Dokumenty OSN). Praha : Spektrum, 1990, str. 24-33.
· Inciardi, J.A. Trestní spravedlnost. Praha : Victoria Publishing, 1994.
· Kalvodová, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestně-právních sankcí. Brno : Masarykova univerzita, 2002.
· Kalvodová, V. Trest odnětí svobody na doživotí, 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1998.
· Karabec, Z. Účel trestání. Kriminalistika, 2000, č. 2.
· Lortie, S., Polanski, M., Sotolář, A., Válková, M. Soudnictví pro mladistvé v Kanadě a v České republice. Praha : Institut Ministerstva spravedlnosti České republiky pro další vzdělávání soudců, státních zástupců a Ministerstva spravedlnosti Kanady. Praha : MS ČR, 2000.
· Mezník, J., Kalvodová, V., Kuchta, J. Základy penologie. Brno : Masarykova univerzita, 1995.
· Mülpacher, P., Sociální a postpenitenciární péče. Brno : Masarykova univerzita, 2004.
· Novotný, O. O trestu a vězeňství.Praha : Academia, 1969.
· Sotolář, A., Válková, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy, 1999, č. 12, s. 617-624.
· Válková, H., Mecerodová, L. Možnosti uplatnění sociální práce v trestní justici. Praha : Sdružení pro rozvoj sociální práce v trestní justici, 1995.
· Voňková, J., Chalupová, J. Sociální práce s pachateli. Praha : Leges, 1992.
Časopisy: České vězeňství, Právní rozhledy.
1. Sochůrek, J. Kapitoly z penologie. I. díl: Úvod do teorie trestu a trestání. 1. vydání. Liberec: TU, 2007. 57 s. ISBN 978-80-7372-203-6
2. Sochůrek, J. Kapitoly z penologie, II díl: Teorie a praxe zacházení s vězněnými. 1. vydání. Liberec: TU, 2007. 77 s. ISBN 978-80-7372-204-6
3. Sochůrek, J. Kapitoly z penologie, III díl: Negativní jevy ve vězení. 1. vydání. Liberec: TU, 2007. 69 s. ISBN 978-80-7372-205-0
4. Sochůrek, J. Úvod do penologie. Studijní texty pro distanční studium Technická univerzita v Liberci, Fakulta pedagogická,Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky. Liberec 2007