časopis
King Stephen
The Body
Horor od Stephena Kinga The Body obsahuje 100 stran možná není ani opravdovou knihou, je to spíše učebnice, neboť je upravena tak, aby ji přečetli ti více pokročilí v angličtině. Na zadních stranách jsou dokonce úkoly pro studenty (nebo čtenáře) a učitele. Děj nás zavede do anglického města Castle Rock, kde panují velice drsné vztahy mezi staršími a mladšími teenagery (mladiství). Mám na mysli, že se zde rodiče příliš nestarají o děti a ty si bezprizorně hrají na ulicích až do pozdních hodin. Stejný osud postihl i čtyři hrdiny této knihy: Teddy (brýlatý ztřeštěny chlapec), Chris (moudry, jež byl spolu s Gordiem), Gordi (tento chlapec představuje autora knihy), Vern (další ztřeštěny hlupák). Jednoho dne se doslechnou o chlapci jménem Ray Brower, ktery se ztratil v lese a policie ho nemůže najít. Neboť nemají nic na práci, rozhodnou se, že zmizelého přítele najdou. Jedno odpoledne se vydají po kolejích směrem k místu, kde údajně Ray zmizel. Během této cesty narazí na řadu překážek jakými jsou např.: zlý správce skládky aut nebo vlak, jež jede přes most, když oni přecházejí. Nakonec tělo Raye najdou a naskytne se jim hrůzný pohled na jeho zuboženou tvář, po které lezli oporní brouci. Rozhodnou se objev hlásit policie, ale to se jim snaží překazit Chrisův starší bratr, který si chce odměnu za nalezení přivlastnit. Ale nakonec je spravedlnosti učiněno za dost. Poslední kapitola je velice smutná, neboť autor v krátkosti vypráví o dalším životě jeho tří přátel. Teddy, jež chtěl vždycky vstoupit do armády, je odmítnut a když jedou jede z oslavy, nabourá a zahyne v autě. Vern zemřel při požáru, který vznikl z nepozornosti jednoho muže. Chris, nejbližší přítel autora = Gorie, zemřel, když se snažil udobřit dva hádající se muže ve frontě. Jeden z nich mu vrazil nůž do krku a on ihned zemřel. Jediný, jež přežil z jejich party, byl autor sám. V knize je přesně vyobrazená hořkost života, se kterou se museli děti autorovy generace vypořádat.
kniha
King Stephen
Nespavost
V této knize popisuje autor osud Ralfa Robertse (jímž je autor sám) po smrti jeho manželky Carolin. Ovdověly Ralf začíná trpět nespavostí. Nejprve si myslí, že za jeho nespavost může jeho stáří, později ovšem zjišťuje, že se zapletl do věci, která se netyká jenom jeho, ale celého městečka, ve kterém žije. Po problémech s jeho sousedem, začíná vidět všude kolem sebe barevné aury. Když už začíná pochybovat o svém duševním zdraví, ukáže se že není jediný, který spí denně dvě hodiny a vidí aury. Potká dva muže, kterým říká holohlavý doktůrci, kteří mu někdy pomáhají. Ale i oni nejsou zrovna kladnymi postavami, jak Ralf později zjišťuje. Některé důležité věci mu zatajují a dělají si z něho jen figurku se kterou šoupou po šachovnici. Zamotá se do problémů ze kterých už nemůže ven. Potká třetího holohlavého doktůrka, který mu ovšem nepomáhá, ale naopak je proti němu. Podporuje Ralfova šíleného souseda v ďábelském plánu. Chystá se shodit bombu na kulturní dům, ve kterém se konná přednáška předesedkyně Práva na volbu, slavné feministky. Ralfův soused, Edd Dnephaut, člen klubu Chléb náš vezdejší, odpůrce Práva na volbu hodlá zabít dva tisíce lidí, jenom kvůli předsedkyni práva na volbu. Nepodaří se mu to ovšem, Ralf a jeho přítelkyně Lois mu v tom zabrání. Feministka, předsedkyně spolku Právo na volbu zemře, ovšem kluk, který nesměl zemřít se zachránil. Ralf a Lois se vezmou a oba zapomenou na celou záležitost. Po letech ovšem Ralf zase začíná trpět nespavostí, vidět aury a začíná ho pálit jeho jizva na ruce, kterou mu udělal jeden z holohlavych doktůrků, na důkaz, že může Ralf zachránit dceru své sousedky, bývalé manželky Edda Dnephauta. Jednoho dne odejde na jinou úroveň vidění aur. Zestoupí na normální úroveň až tehdy, když malou Natálii málem srazí auto. Odhodí ji na kraj silnice a sám se nechá srazit autem. Jí se nic nestane, ale Ralfa auto rozmetá na kousky. Ralf umírá na ulici, v obětí své ženy.
kniha
Kafka Frantz
Proměna
Hlavní postavu tvoří obchodní cestující Řehoř Tomsa. Je to zodpovědny člověk, ktery se stará o své rodiče a sestru. Pracuje poctivě, aby mohl zaměstnavatel uhradit dluh - peníze, ze které mu bylo umožněno vystudovat. Jednoho rána se s hrůzou probouzí a zjišťuje, že se proměnil za nespecifikovany hmyz velikosti člověka. Svym zjevem všechny odpuzuje a útočištěm se pro něho stává jeho vlastní pokoj. Patronem mu je jeho vlaství sestra. Poté, co vyleká svym zevnějškem i svou matku, je svým otcem surově zbit a postupně umírá. Rodina ztrácí svého živitele a ne nucena ubytovat podnájemníky, avšak i oni jsou otřeseni vzhledem hmyzovým. Ten však ještě téže noci umírá. Rodina přijímá jeho smrt spíše s radostí a zapomíná na ně. Autor v této knize popisuje pocity bezvychodnosti, nerozhodnosti a nedůvěry.
Kniha
Kafka Frantz Proces
Posmrtně vydany román pražského německého spisovatele, jenž hluboce ovlivnil literaturu zejména po 2. světové válce. Nedokončený román se skládá z 10 poměrně samostatnych kapitol, jejichž pořadí není zcela jednoznačné. Josef K., prokurista banky v nejmenovaném městě (ale s jistymi pražskými znaky), je v den svých 30. narozenin zatčen. Nikdo mu nesdělí důvod zatčení ani obvinění, které je zřejmě vážné, a které proti němu vznesl neznámy soud. Zatím je ponechán na svobodě a jen občas je předvolán k podrobnému vyšetřování, jež se koná na zaprášené půdě odlehlého činžáku, kde panuje křiklavý nepořádek. Josef K. zpočátku považuje obžalobu (jíž sám nezná) za nesmyslnou, cítí se nevinen a snaží se zlehčovat svůj případ. Později se snaží různými prostředky soudní řízení ovlivnit. Vyhledává pomoc advokáta, malíře, který má styky se soudem, i různých žen. Dozvídá se, že soud opírající se o široce rozvětvenou a neprůhlednou organizaci, neuznává hmatatelné důvody neviny, je vždy přesvědčen o vině obžalovaného a žádá doznání. Přitom se přizná. Při náhodné návštěvě v chrámu se Josef K. setkává s knězem, ktery mu vykládá příběh o člověku, ktery po cely život čekal před dveřmi zákona, aniž by vstoupil. Josef K. nikdy nespatří své soudce, ani neslyší rozsudek. V předvečer svých 31. narozenin ho dva muži odvádějí z bytu a v opuštěném lomu nad ním vykonají ortel ranou nožem do srdce. Umírá "jako pes". Proces je psán v er-formě. Události jsou však představovány z perspektivy hlavního hrdiny, prostředí i postavy jsou jen mlhavě charakterizovány. Otřesné situace jsou líčeny nevzrušeně, chladně registrujícím monotónním a věcnym stylem, s banálními detaily. Josef K., ktery se domníval, že přehledně líčí svůj život, se náhle ocitá v postavení člověka osaměle a beznadějně bloudícího v labyrintu, v nemilosrdně se zužujícím kruhu.
Kniha
Jirásek Alois Skaláci
Kniha Skaláci mi velmi připomíná Jiráskovu knihu Psohlavci. Hlavní postavou této knihy je rod Skaláků, kteří žili na statku na “Skalce” - odtud Skaláci. Děj knihy začíná seznámením čtenáře s dějem. V Českých zemích v té době - 2. polovina 18. století - byla velká bída, sedláci museli chodit na robotu, takže se mnohdy stalo, že kvůli robotě nestihli včas zasadit, sklidit nebo zorat svá pole. Vrchnost mohla vše, sedlák nic. Vlastní děj knihy začíná tím, že se mladý kníže Piccolomini projíždí se svým komorníkem po kraji, téměř všude se však setká s opuštěnymi a zchátralymi statky. Na Skalce hospodář byl, ale také žil z posledních zásob. Protože se schylovalo k večeru, rozhodl se kníže, že v na Skalce přespí. Hospodář ho přijal a obsloužil, odměnou za to mu byla knížecí “vděčnost”: poslední slámu, kterou šetřil pro krávu musel podestlat pod panské koně, poslední zbytky mouky které měli musel dát koňům jako žrádlo, a nakonec kníže našel jeho dceru, která se schovávala, a chtěl ji znásilnit. Marie se však nenechala, vyškubla se mu, a utekla. Venku však byl sníh, ona byla bosá, a tak když ji později našli, byla promrzlá, a později zemřela na zápal plic. Sedlák musel ze statku odejít, protože už stejně neměl co jíst, a navíc by ho stejně začala vrchnost stíhat, že se jeho dcera příčila vůli knížete. Statek mezitím dostal vysloužilý voják Salva guardia - Baltazar Užďan, přítel skaláků, a přijal k sobě malou žebrající dívku (Lidku) i s její babičkou. Pokoušel se vypátrat, kam se skaláci poděli, ale marně. Jakoby se po nich zem slehla. Skaláci se na Skalce objevili až po roce, pár dní před svatbou knížete Piccolominiho. Když procházel při slavnosti kníže po nádvoří, protlačil se k němu Mikuláš Skalák, a chtěl ho podříznout. Poskoci knížete mu v tom zabránili, a po několika soudních řízeních byl popraven. Ještě než ho popravili, vykřikl do lidu: “Chtěl jsem Vás osvobodit.”. Ta slova utkvěla lidem v paměti, a stala se první jiskrou selského povstání. Když Mikuláše Skaláka popravili, byl u popraviště dlouho jeho syn, a nechtěl odejít. Na Skalce o něm dlouho neměli žádné zprávy. Když se po roce vrátil, předstíral šílenství, a začal pobuřovat lid. Jednoho roku přišla dlouhá zima, když přece odešla, museli sedláci na panské, a tak nestačili v čas zasít, a přišel veliký hlad. Vrchnost své obilí předražovala, a tak sedláci trpěli hladem, a museli jíst různé placky z kůry a pilin apod. Když už neměli nic co jíst, odvolali se k soudu, ale ten jejich žalobu zamítl. Tak se vypravili ke dvoru do Vídně, kde se císařovna slitovala nad ubohými sedláky, a ihned přikázala otevřít všechny královské sípky, a slíbila, že o jejich robotu se také postará. Když na zámek přišel rozkaz od císařovny, že sedlákům se snižuje robota i poplatky na desetinu, nechtěla vrchnost sedlákům vůbec pergameny rozdat. Když je nakonec rozdali, sedláci si mysleli, že je okradli, a že pravé pergameny s úplným osvobozením od roboty schovávají na zámku. Vznikla tak velká selská bouře, a sedláci si od vrchnosti vynutili pergameny, kde jim potvrdili, že je úplně zbavují roboty. Jakmile dostali sedláci co chtěli, bouře umlkla tak rychle, jako začala. Vrchnost si to nenechala líbit, a zavolala vojsko. Největší buřiči a podněcovači bouře byli popraveni nebo uvězněni.
KNIHA
Jirásek Alois
Psohlavci
Tato kniha vypráví o chodech po 30. leté válce, kdy východní pohraničí státu získal svobodný pán z Albenreuthu, mezi lidmi Lomikar. Ten po Chodech, kteří byli zvyklí na svou volnost a majestáty od jiných králů chce, aby robotovali, úplně se mu podřídili a vydali mu všechny majestáty, které už stejně pry neplatí. To se chodům nelíbí a posílají své vyslance do Vídně k císaři, aby jejich práva uznal. Ovšem Lomikar má kontakty a tak na soudu ve Vídni jen vydělá a poté svolává chody na svůj Trhanovský zámek, aby jim přečetl jejich práva. Chodové ovšem od svých velvyslanců slyšeli, že soud je na dobré cestě (Lomikar jejich dopisy zabavil) a že určitě vyhrají. A tak se proti tomu ozval jeden sedlák Kozina, že tomu nevěří a že si to vymyslel. A tak vyslali posla do Vídně a tam se dozvěděli, že se proti tomu mohou odvolat u soudu v Plzni. A tak poslali Kozinu, protože byl dobrý řečník, a ještě pět lidí do Prahy na odvolání. Ovšem i tam Lomikar zkorumpoval soudce a tak byli všichni uvrhnuti do žaláře. V tuto dobu na Chodsku vypukají bouře a teprve několik stovek vojáků je částečně uklidnilo (Chodů bylo asi čtyři sta). Potom ovšem proběhla jedna bitva, kdy hlavní buřič povstání zahynul a zbytek utekl do lesů a do Bavor. Ti se ale postupně začali vracet a v okovech robotovali skoro celý den. Zatím v Praze pět ze sedmi lidí slíbilo poslušnost Lomikarovi a šli také v okovech robotovat. Jen dva neodvolali. Jan Sladký Kozina a jeho strýc postřekovský Brychta. Po tomto bylo na Chodsku ticho. Všichni poslušně robotovali, ale mnohem více a déle než kdysi. Ale ani s tímto se Lomikar neuspokojil. Podal svou stížnost k soudu hrdelnímu a tam dospěli k rozhodnutí. Poté toto rozhodnutí bylo posláno císaři do Vídně a ten trest zmírnil na jednu smrt a dále deset a osm let ve věznici, potom po dvou a jednom, nebo vyhostění ze země. Tento upraveny rozsudek byl poslán posly přímo na Chodsko, tam tento rozsudek vyhlásili, jak se manželka Koziny dozvěděla, že má být popraven, popadly jí mdloby. Poté Lomikar nařídil, že z každé vesnice se musí jet určitý počet lidí podívat na popravu do Plzně. Zatím Kozinu i s Brychtou převezli do Plzně a tam je poprvé od uvěznění dali do společné cely proto, že Brychta umíral. Brychta nakonec asi čtyři dny před popravou zemřel a v tu dobu ke Kozini byly poprvé puštěny manželka a matka Koziny. Ty přivedly Kozinovy děti a přišel s nimi i Jiskra Řehůřek, Kozinův největší přítel. Poté už byli puštěni jednou denně a den před popravou dvakrát. V den popravy přišel do cely kněz, ať aspoň teď odvolá to co řekl Lomikarovi. Kozina ale neodvolal a tak mu kněz řekl ať to nechá na Bohu. A tak potom šel Kozina na popravu. Šel vzpřímeně a jak lezl na žebřík po všech se otočil a jak už měl hlavu na špalku zvolal: „Lomikare! Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže, hdo z nás-“. A potom už Kozina nebyl mezi živými. To bylo 28. listopadu. Chodové byli potichu, ale Lomikar měl muka, jak se blížil listopad, měl noční můry, byl stále tak nějak nemocny. Potom za ním přijela vdaná dcera a Lomikar se trochu rozveselil. Blízko 29. listopadu jeli na hon, když přijeli započal hovor a Lomikar potom v řeči, když narazili na Kozinovu výzvu říká: ,,-oprátku má již na krku a ještě si troufá mne zváti na boží soud. Ó kozino, špatný proroku! Rok už tu, ty tam a já dosud tu -“. A zemřel. A tak byl na Chodsku klid, ale byla zde také volnost.
kniha
Jirásek Alois
Proti všem
I. Skonání věku. Hvozdensky hejtman Ctibor Usuzuje, že nastane boj "bratří" proti všem. Jsou už počátky husitských bouří (bratři dobudou Bukovska) a před takovými hrůzami prchají louňovicky probošt, únavou vyčerpaná novicka Marta a starý sakristián. Omylem se dostanou do Hvozdna místo do Příběnic, ale Ctibor jim dopřál jako hostům útulek, třebas byli katolíci. Pak je dá doprovodit na hrad Příběnice. Mezi bratrancem Ctiborovym Ondřejem a novickou Martou vznikne láska. Pak je založen Tábor. Všichni venkované opouštějí své statky a přidávají se k božímu městu. I Zdena, ovdovělá dcera vladyky Ctibora, přispěchala sem, puzena touhou po zbožném žití, ale také podvědomou láskou k táborskému knězi Janu Bydlínskému. II. Pojednává se v ní o křížové výpravě císaře Zikmunda, jež svými důsledky postihla „kacířské Čechy“. V Kutné Hoře Němci chycené husity hází do šachet. Zikmund zde přijímá poselstvo Pražanů. Požaduje však takové podmínky, že je nemohou přijmout. Pomoc Praze přináší Žižka vítězstvím nad železnou jízdou na Vítkově hoře roku 1420. Také Ondřej se Ctiborem Hvozdenským bojují na Vítkově. Zdena se zatím stará v Táboře o raněné a slíbí Bydlinskému manželství. Tím vzbudí žárlivost jiného kněze, blouznivého Kániše. Tábor byl napaden Oldřichem z Rožmberka, ale na pomoc mu přišlo několik set jezdců, poslaných Žižkou z Prahy. III. Boží zástup. Tímto jménem se označovali přívrženci výstředních kněží. Ty Žižka z Tábora vypudil a poslal na hrad Příběnice, kde je správcem Zdenin otec. Kániš, toužící nezřízeně po Zdeně, přivede zástup do náboženského šílenství a způsobí, že kněz Bydlínsky s chotí Zdenou jsou ve své chyši upáleni. Pak odtáhne boží zástup k Dražicům a oddává se tam orgiím. Ctibor vše oznámí na Tábor a Žižka adamitům neodpustí. Na Táboře se sejde bývalá novicka Marta, nyní Jana, s Ondřejem a je s ním šťastna.
kniha
Jirásek Alois
Poklad
Tato kniha popisuje život protestantů v Českých zemích, kde byli všichni po násilné rekatolizaci nuceni vyznávat křesťanskou víru. Děj knihy začíná jízdou mladého doktora Kamenického na Podštejnský hrad. Cestou je svědkem pronásledování neznámého mladíka drábem. Když se od drába dozví, že ho stíhá jen pro jeho vyznání, úmyslně mu ukáže opačný směr. Když dorazí na hrad, nejde jen starou pustou rozvalinu. Hrad je v rozkladu, jen obytné prostory jsou udržovány. Na hradě toho času přebývá hrbě Podštejnský se svou chotí a její služkou, “Abbé” Steydel, zásadní katolík, pronásledovatel protestantů, slečna Renata z Těmic se svou služkou Žanetkou. Hrabě se cely svůj život zabývá kopáním a obnovováním podzemních chodeb pod hradem, kde má být údajně ukryt “ poklad ”. Jediny, kdo mu tvrdil že ví, kde poklad je, a kterým směrem má kopat byl bratr sterého Bartodějského, tajného protestanta. Hrabě mu nejdříve nevěřil, a když ho chtěl vyslechnout, dozvěděl se, že spadl z ležení, a je mrtvý. Mezitím Bartodějsky, ktery bydlel na samotě pod hradem, poskytl útočiště Václavu Horákovi, kterého tenkrát doktor zachránil před drábem. Tomáš Celer je mladý chlapec z vesnice, asi stejně stary jako Horák, ktery se dvoří Bartodějského dceři Frantině. Když zjistí, že je zamilovaná do Horáka, začne jim všelijak škodit, a hledat v lese tajnou skrýš, kam Horáka ukrývají. Horák mezitím odejde zpět do Německa, protože začíná zima, a ve sněhu by mohli snadno najít jeho stopy, a chytit ho. Přes zimu se doktor spřátelí s Bartodějskym, ktery ví o jeho skutku vůči Václavovi. Také se blíže seznámí s Renatou, která sdílí jeho sympatie s protestanty. Pak nastane jaro. Znovu přijde mladý Horák, a přinese Bratrské knihy, které se v Čechách tisknout nesměly. Hrabě mezitím odkryje další chodbu, o které tvrdí že je to určitě ta pravá. Na jejím vyklízení pracují dělníci bez přestávek, na oběd mají jen minimum času. Tou dobou se podaří Tomášovi Celerovi opravdu odhalit, kde je tajná skrýš protestantů. Řekne to Steydelovi, a společně tam počíhají. Podaří se jim chytit Horáka, i se starým Bartodějskym, ktery ho tam byl navštívit. Když je v podzemní jeskyni svazují, ozvou se najednou prudké a silné rány na mohutné dveře, které jsou na druhém konci jeskyně. Hrabě se totiž mezitím prohrabal na konec chodby, a nalezl tam dveře, které nechal vyrazit. Když se dostal do jeskyně, strnul, a postupně si uvědomoval, že žádný poklad zde není. Nechá jeskyni prohledat, a najdou jen starou almaru, kterou jim Bartodějsky, ač nerad, otevře. Postupně z ní vyndá šest dílů Bible Kralické, a spoustu jiných bratrských knih. Nakonec vyndá i starý pozlacený kalich. Dosud si držel důstojnost, ale nyní klekl před knížete, a začal ho prosit o knihy a kalich, že prodá vše co má včetně chalupy, a vykoupí je od něj, jen ať je neničí, že to je ten poklad, který on celou dobu hledá. Kníže řekl, že je vezme na faru na přezkoumání. Když je nese jeho sluha na faru, požádá ho doktor, aby mu je na moment půjčil, a nanosil je k němu do komnaty. Pak šel do vězení k Horákovi, kterému dá pilník, aby mohl utéct. V noci uteče s Renatou, Horákem i Frantinou pryč. V pohraničí se s Renatou vezmou, a Horák si vezme Frantinu. Nedlouho nato je vydán Toleranční patent, kterým povolil Josef II. svobodu vyznání. Horák se svou matkou a s Frantinou se vrátili k Bartodějskému, a přivezli všechny bratrské relikvie, které doktor tenkrát zachránil. Bartodějsky brzy nato zemřel, ale na rtech měl úsměv, a věděl, že Českým Bratům začínají lepší časy.
Kniha
Jirásek Alois Lucerna
Lucerna je pohádková hra, ve které vystupují též vodníci a jiné neskutečné bytosti. Děj se odehrává za dob poddanství. Jedině mlady mlynář Libor je zproštěn poddanství a roboty. Jedinou jeho povinností je svítit kněžně lucernou na cestě od mlyna k starému zámečku v lese. Kněžna ohlásila vrchnímu svůj příjezd. Je již unavena společenským životem ve městě a touží po změně, po pobytu na venkově. Pan vrchní poslal k mlynáři, aby v čele sedláků přivítal paní kněžku, a jeho schovanka, aby uvítala kněžnu jako družička. Mlynář je však na vrchního rozhněván, že mu chtěl dát porazit starou Lípu a odmítne rozkazy vrchního. Tím ho proti sobě popudí a vrchní žaluje kněžně. Kněžna, která viděla stále jen shrbená záda svych poddanych a služebníků, zatouží uvidět přímého a hrdého člověka. Když se kněžna dozví, jakou má mlynář k vrchnosti povin- nost, poručí mlynáři, aby ji doprovodil na lesní zámeček a svítil ji na cestu. Mlynář poslechne a kněžnu doprovází. Zatím spěchá k zámečku učitelský mládenec s vesnickými šumaři, aby zahrál kněžně v zámečku "kasaci," když mu to bylo znemožněno při uvítání. Chce při té příležitosti požádat kněžnu o místo učitele ve městě. Kněžna nabízí mlynáři, že ho vezme s sebou do města a slibuje mu krásny život. Mlynář odmítá a když mu Klásková donese zprávu, že vrchní se chystá skácet lípu, a že chtěl odvléci Haničku, vyčítá mlynář kněžně, že jej úskokem odvedla z domu a spěchá hájit Haničku a posvátnou lípu. Vrchní se již chystá, že dá lípu skácet, v tom přiběhne mlynář, aby mu v jeho počínání zabránil. Po menší potyčce přichází kněžna, rozbije lucernu ve znamení, že zbavuje mlynáře všech povinností k vrchonosti. Učitelský mládenec, který neprozradil, kde je Hanička a proto byl vrchním propuštěn, dostává od kněžny místo učitele ve městě. Vodník Michal, ktery toužil po Haničce se odstěhuje a Hanička je šťastná pod ochranou statečného mlynáře, když vystoupila z lípy, do které se před vrchním skryla.
Kniha
Jirásek Alois Filozovská historie
V letech 1752 - 1849 bylo k šestitřídním gymnasiím přičleněno filozofické studium; posluchači těchto ústavů se na nich připravovali pro studium na universitě. Nejoblíbenější zábavou studentů filozofie v Litomyšli byly "majales", studentské slavnosti. Filozofické studium v Litomyšli bylo podřízeno dozoru královehradeckých biskupů. Biskupové už 2 roky "majales" nedovolili. Roku 1847 se studenti chystali, že "majales" tento rok uspořádají, i když byl zákaz znovu ohlášen. Nejvíce se příprav účastnili filozofové Vavřena a Frybort, kteří bydleli u slečny Elis. S Vavřenou a Frybortem bydleli také filozofové Zelenka a Špína. Frybort miloval domácí Márinku, Vavřena zase skromnou Lenku, schovanku aktuára Roubínka, do jehož rodiny chodil Vavřena vyučovat. Lenka se mu zamlouvala svou skromností více než aktuárova dcerka Lotka, která byla trochu domýšlivá a velkopanská. Márinku miloval tajně i Špína, ale protože byl nesměly, neodvážil se lásku k Márince vyjevit. "Majales" toho roku skutečně byly, i když je duchovní vrchnost přísně zakázala. účastnila se jich celá Litomyšl. Na slavnosti byla i Lenka; slečna Elis se tam s ní seznámila a byla pak sprostředkovatelkou mezi Frybortem a Lenkou. Studenti byli za "majáles" potrestáni, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Přišly prázdniny a studenti se rozešli. Frybort a Vavřena jeli domů, Špína ze zoufalství, že Márinka milovala Fryborta, ale i z nedostatku odešel do kláštera. Na jaře r. 1848 nastalo politické hnutí v Praze. Vlastenecký ruch se rozšířil i po venkově. Studenti v Litomyšli utvořili studentskou legii a cvičili se zbraněmi. Frybort a Vavřena se stali důstojníky studentské legie. V zámecké gardě musel cvičit také aktuár Roubínek. Když vypukla v Praze revoluce, vypravili se Frybort a Vavřena tajně do Prahy, kde bojovali na barikádách. Tam se setkali se Špínou, který se také účastnil v řeholním rouchu bojů; byl zasažen střelou a naposledy vydechl ve Vavřenově náruči. Když byla revoluce vojskem potlačena, Frybort a Vavřena utekli z Prahy; Frybort do Litomyšle, Vavřena domů. Frybort potom nechal studií, převzal po otci na Hané statek a přijel si do Litomyšle pro Márinku. Vavřena se stal lékařem a vzal si Lenku, jež žila po smrti pana aktuára u slečny Elis. Všichni s radostí vzpomínali na krásné chvíle svého mládí v Litomyšli.
Kniha
Jirásek Alois F.L.Věk
F. L.Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autor čerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury. I. díl Nejmladším synem kupce Věka byl hodny a hezky František. Měl velmi rád hudbu a vynikal vybornym hlasem. Díky němu se dostal na doporučení svého kmotra Havránka do benediktinského kláštera ke studiu a zpěvu ve sboru. Tam získává přítele, pátera Matyáše, který se stává knihovníkem a umožní mu navštěvovat klášterní knihovnu. Nachází tam i knihy označené: " Hibri prohibiti " ( kacířské ) a mezi nimi i Bibli Kralickou, která dříve patřila sousedovi Žalmanovi. Když císař Josef zrušil klášter i knihovnu, skoupí všechny knihy za hodnotu papíru. František vrací Žalmanovi bibli a ten se stává jeho přítelem. Po skončení středoškolských studií, které si hradí penězi, které získal za prodej knih. Po střední škole se dal František zapsat na filosofii a seznamuje se s hereckou rodinou Butteaových, kde dává němé dceři Paule kondice ve hře na housle. Poznává i její sestry Lotty a Betty. Obě působí v divadle, kde se František seznamuje s vlastencem Václavem Thámem. František se zamiluje do Pauly, ale ta má ráda Václava a stává se jeho manželkou. Díky lásce k českému jazyku a české historii se František seznamuje s uznávaným matematikem, vlastencem páterem Vydrou a jeho spolužákem Hněvkovskym. Věk vypomáhá v Mozartově premiéře opery " Don Giovanni ", která se stala velmi významnou kulturní událostí. Otec se dozví, že František účinkuje v divadle a odjíždí z Dobrušky do Prahy. S Františkem se pohádá. Ten stále vzpomíná na svou milovanou matku. Dozvídá se o Paulině lásce k Thámovi a dostává zprávu o matčině nemoci. Odjíždí z Prahy a vrací se do Dobrušky. S jeho příjezdem se matka uzdravuje a odpouští mu. Otec si přeje, aby se František stal obchodníkem, ale František chce do Prahy. Na jedné obchodní cestě se setkává s Paulou, které se narodil syn a při porodu se jí vrátil hlas. Thám mu vypráví o trampotách, které zažily a radí mu, aby zůstal v Dobrušce a nejezdil nikam. II. díl V druhém díle se opět vracíme do Prahy. Tam se seznamujeme s vlastenci okolo Krameriovy expedice, jimiž jsou páter Vrba, Šedivý i sám Kramerius. Páter Vrba vyjíždí každé jaro na venkov, aby prodával Krameriovy knihy a časopisy, čímž podporoval vlastenectví. Do děje se dostává příběh chudé vdovy Terezie Mattennové. Když přichází do Prahy, je to obyčejná česká dívka, která se ve společnosti svých přátel velmi změnila. Za svůj mateřský jazyk se stydí a mluví pouze německy. Po smrti svého stryce utíká s italskym hercem. Také v Dobrušce se mnoho změnilo. Stary Věk zemřel a František se stal principálem. Stal se z něj velmi obratny obchodník a dobry kupec. Všude si ho vážili. Odjíždí za obchodem do Prahy a tam se setkává s bývalými přáteli. Seznamuje se s páterem Vrbou a ostatními vlastenci. Setkává se i s Betty Butteaovou, která by si Františka ráda přivlastnila jen a jen pro sebe. Ne proto, že by po něm tolik toužila, ale líbí se jí jeho majetek. Ten ji však odhalí, a s ní i s rodinou Butteaových se rozchází. František se vrací domů a zanedlouho se zamiluje do krásné vlastenky Márinky Smíškové, V Praze se mezitím chystá velká událost. Má být za českého krále korunován Leopold II. I z Dobrušky, jako z mnoha jiných měst vyjíždí vlastenci ku Praze. Samozřejmě s Františkem a Márinkou. Při plese jí vyzná lásku a po návratu do Dobrušky si ji bere za manželku.
Kniha
Jirásek Alois Do Němec
Tento příběh vypráví o malém Vašíčkovi Zemanovi. Vašík chodil do třetí třídy, a byl velmi nadaný, učení mu šlo dobře a rád četl. U otce však velikou oblibu neměl, protože nerad chodil na pastvu s krávami, a radši se vždycky někam zašil s knížkou a četl. Když se blížil konec školního roku, začal mu otec domlouvat učení v Německu. Vašík o tom věděl, ale do Německa se mu vůbec nechtělo. Na jednu stranu se těšil, protože se rád učil, ale na druhou stranu se mu vůbec nechtělo, protože věděl, že bude u někoho úplně cizího. Když nadešel den odjezdu, Vašík skoro celý den brečel, ale nakonec odjel. Když dojeli na místo, které jim určil dohazovač, který Vašíkovy studie v Německu zprostředkoval výměnou s jinou, Německou rodinou, zjistili, že je ošidil, protože stavení nebylo čtvrt hodiny cesty od města, ale obzvlášť pro malého chlapce nejméně třikrát tolik. Ve městě pak nastala další komplikace - knězi, kteří učili ve škole, a určovali koho přijmou, Vašíka pro jeho mladistvý věk nechtěli přijmout. Nakonec, po dlouhém přesvědčování svolili, že Vašíka přijmou. Když pak otec s Vašíkem nakoupili knihy, a dojeli ke statku, kde měl Vašík bydlet, bylo Vašíkovi opět úzko, a když otec odjížděl, dal se do breku. Dlouho se nemohl s novym prostředím srovnat a často dlouho do noci tajně brečel. Ve škole nerozuměl téměř ničemu, protože německy neuměl skoro nic. Tak se musel ještě po večerech celé stránky učit doslovně nazpaměť, aby nepropadl. Jeho jedinou útěchou bylo, že na Vánoce pojede domů, jenže když nadešel den, kdy už si všichni jezdili pro své syny, a jen Vašíkův otec nejel, rozhodl se Vašík, že půjde pěšky, a nenechal se přesvědčit, že bude brzy tma, a že by mohl zabloudit, nebo by se mu mohlo něco stát. On se však nenechal přesvědčit, že prý někoho chytne, a tak se vydal na cestu. Cestou opravdu potkal jednoho známého - řezníka Švejdu z jejich městečka, který ho svezl. Švejda však jel jako vítr, ale stavěl v každé hospodě, takže Vašík se vždy propotil, a pak zase zchladl. Když dojeli k jejich vsi, zastavil Švejda zase u hospody, Vašík už to nevydržel, a běžel pěšky. Když se dostal domů, byli všichni velmi překvapeni. Otec se mu omluvil, že se mu porouchal vůz, a že chtěl vyjet až druhý den ráno. Vašík byl šťastný že je doma. Šel spát až pozdě v noci, protože si chtěl s každým povídat. Ráno mu však bylo zle. Všechno ho píchalo a měl strašnou horečku. První den to rodiče nebrali jako nic zvláštního, ale druhý den už raději poslali pro doktora. Doktor konstatoval prudky zápal plic, a moc nadějí rodičům nedával. Vašík opravdu druhého dne potom zemřel.
Kniha
Historie knihy Ve 4. století před n. l. byly pálené hliněné tabulky Sumerů, Asyřanů a Babyloňanů. Římané a Řekové psali na dřevěné, olověné, nebo tabulky vyrobené ze slonové kosti.
Svitek a papyrus Papyrus byla látka získávaná ze šáchoru papírodárného. Lista, které se vyráběly křížovým lepením tenkých pásků ze stonku, byly spojeny do svitku. Papyrus vynašli Číňané kolem roku 3 000 před n. l. Na papyrus se psalo pomocí stébel, náplň na psaní byla vyrobena z roztoků sazí a rumělky.
Kodex a pergamen V 2. století před n. l. byl svitek nahrazen kodexem. Jsou to poskládané pergamenové papíry sepnuté dvěma dřevěnými tabulkami. Pergamen se vyráběl z jemné, sušené a hlazené oslí, vepřové, kozí, ovčí či telecí kůže. Byl usušený v napnutém stavu za nízké teploty. Často byl natírán plavenou křídou a hlazený pastou. Mohl se použít i vícekrát. Rozmnožování textů ve starověku zabezpečovali speciálně vyškolení nevolníci, ve středověku mniši nebo učenci.
Kniha a papír Ve 12. století se přes Španělsko díky Arabům dostal do Evropy papír. První mlýn na papír je historicky doložen roku 1389 v Německu. Na začátku 15. století se knihy v Evropě vyráběly pomocí techniky dřevorytu, kterou už dávno před tím používali Číňané.
Gutenberg a knihtisk Největší revolucí byl vynález knihtisku. Německý zlatník Johannes Gutenberg kolem roku 1450 zhotovil matraci z tvrdého kovu, kterou je možné používat ve stále nových kombinacích. První tištěnou knihou byla 42 řádková Bible v nákladu 200 kusů. Tento vynález umožnil mnohonásobné zvýšení produkce knih.
Elektronická kniha Poslední výraznou změnou zažila kniha koncem 20. století. Světlo světa spatřila tzv. „e-book“- elektronická kniha a knihy se začaly vydávat i na CD.
kniha
Jacq Christian
Mistr Hiram a král Šalamoun
Tato kniha popisuje život Izraelského krále Šalamouna, především období stavby Jahveho chrámu na svaté hoře. Kniha je rozdělena na tři části. Popisuje, jak Šalamoun sjednotil svůj lid, a uzavřel příměrí s Egyptem. 2., nejobsáhlejší, popisuje samotnou stavbu chrámu, a 3. Popisuje, co se dělo po dostavení chrámu. Když Šalamoun nastoupil na Izraelský trůn, byl Izrael rozvrácený, kmeny proti sobě válčily a v zemi vládl nepořádek. Šalamounovi se podařilo lid sjednotit, a nastolit v Izraeli mír a klid. Šalamoun věděl, že jedině v trvalém míru je budoucnost Izraele. Faraón Siamon byl stejného názoru, a tak po nedlouhych jednáních uzavřel s Izraelem mírovou smlouvu. Jako záruku trvalého míru si vzal Šalamoun za ženu faraónovu dceru Nagsaru. Nagsara se zprvu bouřila, a nechtěla odjet do Izraele, ale když uviděla Šalamouna, na první pohled se do něj bezmezně zamilovala, a byla ochotná pro něj udělat cokoli. Šalamoun dlouho bádal, kdo má postavit jeho chrám, ale nenašel ve své zemi nikoho, kdo by dokázal něco tak monumentálního postavit. Napadlo ho však, že by mohl požádat o radu Egyptského faraóna. Faraón mu doporučil Mistra Hirama, jednoho ze svých předních architektů, a zároveň mu slíbil, že ho k němu pošle. Když se Mistr Hiram dozvěděl o faraónově rozhodnutí, byl zoufaly. Věděl že stavba velkého chrámu zabere několik let času, a on nechtěl opouštět rodny Egypt. Faraónově vůli však vyhovět musel. Odebral se tedy do Izraele ke králi Šalamounovi. Před ním si kladl spoustu podmínek, a doufal že král odmítne, a on se bude moci vrátit do Egypta. Šalamounovi však šlo o to aby se postavil chrám, a tak vyhověl ve všem. Mistr Hiram poznal, že Šalamoun ho jen tak nepustí. Hiram řekl Šalamounovi, ať začne shromažďovat dřevo, zlato, a drahé kameny. Šalamoun neváhal, a ještě ten den vydal pokyny k vystavění přístavů, těžení dřeva, …atd. Hiram si mezitím připravoval první nákresy. Když byl hotov s předběžným odhadem zlata, zjistil, že Šalamoun nemá zdaleka ani desetinu. Nabídl mu však, že se spojí s královnou ze Sáby, a že dohodne výměnu zlata za obilí, kterého bylo v Izraeli dost. Když bylo zlato na místě, začal Hiram shromažďovat schopné dělníky, kterych bylo v Izraeli málo, a tak povolal i dělníky ze Sírie, Egypta, a Sáby. Sám si je sestavil do pracovních oddílů, a některé učedníky povýšil na tovaryše. Stavba trvala asi deset let, a po celou tu dobu Hiram vše koordinoval, a měl pod kontrolou každou píď na staveništi. Sadok, vrchní velekněz se mu snažil celou tu dobu práci komplikovat, a snažil se přesvědčit krále, ať Hirama odvolá. Král však neustoupil, a stále doufal, že Hiram chrám dostaví, i když byl sotva v polovině, a dno královské pokladnice se přibližovalo čím dál tím rychleji. Nakonec se král dohodl s Hiramem, který dohodl ještě jednou vyměnu Sábského zlata za Izraelské obilí. Nakonec byl chrám přece dostaven, a Hiram chtěl dát jako definitivní tečku za svým dílem k chrámu pridat velkou měděnou nádobu na vodu, podpíranou z každé světivé strany jedním bykem. Utvořil se svými dělníky ohromnou formu, do které začali v noci, aby bylo lépe vidět sebemenší trhlinu, odlévat měď. Všudypřítomný Sadok se však chtěl pomstít, za to, že chrám byl dostaven, a tak nechal předem formu poničit. Když byla nádoba skoro plná, začala praskat, a na několik dělníků vytekla roztavená měď. Dělníci byli na místě mrtví. Dílo se nakonec podařilo, a Hiram ho umístil ke vchodu do chrámu. Když bylo dílo definitivně hotovo, začal Hiram s výstavbou jiných zajímavých staveb po celém Izraeli. Izrael začal vzkvétat a prosperovat. Jednoho dne přišla králi zpráva, že přijede královna ze Sáby, aby viděla na vlastní oči dílo, na které poslala tolik zlata. Král ji přijal, a když přijela, zamiloval se do ní. Časem si však královna ze Sáby všimla, jak to ničí jeho ženu Nagsaru, a dobrovolně se rozhodla odjet. Šalamoun se psychicky zhroutil, hledal útěchu u jinych božstev, a ani si nevšiml, že Sadok jeho jménem najal několik nespokojenych dělníků, které Hiram odmítl povýšit, aby ho zabili. Opravdu se tak stalo, a Šalamoun si teprve uvědomil, jak moc s Hiramem srostl. Obdivoval jeho hrdost, jeho moudrost a umění, a nakonec zjistil, že nepřímo povolil jeho vraždu. Úplně se uzavřel sám do sebe, a vyřizoval jen ty nejnutnější záležitosti. Když zemřela jeho žena Nagsara, věděl že už také dlouho žít nebude. Po jeho smrti se Izrael opět rozpadl na jednotlivé kmeny, opět propadl bojům a válkám, a chrám byl zbořen.
Kniha
Irving John Svět podle Garpa
Jenny Fieldsová už od útlého mládí opovrhuje muži a systémem běhu světa, kterému podle ní muži vládnou. Přes nevoli zámožných rodičů se odmítá vdát, vezme svůj život do vlastních rukou a stane se zdravotní sestrou. Po čase začne toužit po dítěti, ale styk s mužem pro ni nepřipadá v úvahu. Proto se otcem jejího syna stane zraněny seržant Garp, který záhy po splození dítěte umírá. Jenny svého syna pojmenuje T.(=technik) S. (=seržant) Garp, přijme práci sestry na Steeringské chlapecké střední škole, kde svého syna vychovává v prostředí spekulací o jeho původu a otci. Po dosažení patřičného věku začne Garp sám tuto školu navštěvovat a na návrh Jenny začne navštěvovat také kroužek zápasu vedený Erniem Holmem. Seznámí se s jeho krásnou, chytrou a sečtělou dcerou Helenou. Helena je rozhodnuta vzít si za manžela pouze spisovatele, a tak se Garp rozhodne, že se stane spisovatelem. Po vyjití Steeingu s Jennny odjíždějí do Vídně, kde Jenny sepíše svůj životní příběh, ktery později vydá pod názvem Sexuálně podezřelá. Tato kniha, která se díky svému svéráznému pohledu na svět a muže stane feministickou biblí, Jenny navěky proslaví. Garp ve Vídni napíše svou první povídku Penzion Grillparzer. Kromě ní si z Vídně odváží bohaté zkušenosti s prostitutkami. Po návratu do států se Garp s Helenou vezmou a pořídí si syna Duncana. Helena dostuduje a začne vyučovat na dívčí fakultě angličtinu, Garp se stará o dítě a píše svůj první a nepříliš výrazný román Otálení. Kromě pasní a domácích prací se stále věnuje zápasu. Několikrát Helenu podvede s dívkami na hlídání dětí. Garpovi se seznámí s manžely Flatcherovými a na určitou dobu se oba páry promíchají. Díky zkušenostem z tohoto vztahu vzniká Garpova druhá kniha, velký propadák. Garp je ohledně svého synka i ženy přehnaně úzkostlivy, a aby svoje obavy trochu zředil, požaduje po H. další dítě. Narodí se jim syn Walt, ale ani s jeho příchodem se Garpovy obavy o rodinu nezmenší. Ve všem vidí číhající nebezpečí, dokonce si v duchu přehrává všelijaké katastrofické události a trápí jej noční můry. Svému pocitu strachu a bezmocnosti s H. říkají Spodní Výr. Jeho vášeň k hlídačkám dětí pomalu pohasíná, zato H. vzplane vášní k mladému studentu Michaeli Miltonovi. Garp se o vztahu doví a H. chce vztah okamžitě ukončit. Poslední schůzka s Miltonem se změní v drama, při němž Garpovi přijdou a o Wlata, Duncan o oko a Michaela o penis. Zbytek rodiny se z ošklivé nehody léčí u babičky Jenny v jejím sídle v Dog’s Head Harboru, které se stalo pevností žen zklamaných a zneužitých muži, které Jenny považují za svou velkou vůdkyni. Garp všechny ty ženy nenávidí, protože ví, že jeho matku jen zneužívají. Jen s jednou se sblíží natolik, že se stane jeho i Heleninou nejlepší přítelkyní. S Robertou Muldoonovou, bývalým Robertem Muldoonem, hráčem rugby. V Jennine domě se Garpovym narodí dcera Jenny a G. napíše svůj další román - Svět podle Bensenhavera, do kterého alegoricky promítne všechny své pocity strachu a bezmocnosti v brutálním a nebezpečném světě. Přestože Jenny zazlíval, že ve své knize odkrývá ze svého soukromí až příliš, sám to nevědomky dělal také. Jeho kniha, přestože o její umělecké hodnotě sám oprávněně pochyboval, se stala bestsellerem a udělala Garpa bohatym a známym. Na doporuční svého vydavatele, dobrého přítele, se v době vydání své knihy se svou rodinou vydává opět do Vídně. Během jeho nepřítomnosti je Jenny zabita při jedné z kampaní, které probíhaly pod její záštitou. Krátce nato umírá i Helenin otec. Garpovi se vrací do Steeringu, kde se usazují ve zdejším sídle. G. Unikne pokusu o vraždu, ale nakonec se stejně stane obětí dívky, která s ním vyrůstala od dětství. Děj knihy je zasazen do poválečné Ameriky a naráží na nejožehavější témata té doby (válečné oběti, homosexualita, sex, feministická a jiná hnutí, brutalita . Kniha je unikátní svym stylem, kdy autor jen jakoby povrchně konstatuje, naprosto překvapivé situace jsou popsány ledabyle, jakoby to prostě bylo něco úplně normálního. Toto poněkud zlehčené pojetí je ještě umocněno tím, že autor na mnoha místech (nejčastěji na konci kapitol,kdy citace jakoby shrne obsah celé kapitoly) používá citace, které o svém životě napsala Jenny a Garp. Kniha je napsána zprostředkovaně - autor do příběhu nevstupuje. V několika bodech autor rozvádí Garpovo rozhořčení nad tím, že jej čtenáři nechápou. Domnívám se, že v těchto momentech autor vyjadřoval hlavně své vlastní pocity a obavy a z tohoto hlediska považuji Svět podle Garpa za „knihu o knize
King Stephen
The Body
Horor od Stephena Kinga The Body obsahuje 100 stran možná není ani opravdovou knihou, je to spíše učebnice, neboť je upravena tak, aby ji přečetli ti více pokročilí v angličtině. Na zadních stranách jsou dokonce úkoly pro studenty (nebo čtenáře) a učitele. Děj nás zavede do anglického města Castle Rock, kde panují velice drsné vztahy mezi staršími a mladšími teenagery (mladiství). Mám na mysli, že se zde rodiče příliš nestarají o děti a ty si bezprizorně hrají na ulicích až do pozdních hodin. Stejný osud postihl i čtyři hrdiny této knihy: Teddy (brýlatý ztřeštěny chlapec), Chris (moudry, jež byl spolu s Gordiem), Gordi (tento chlapec představuje autora knihy), Vern (další ztřeštěny hlupák). Jednoho dne se doslechnou o chlapci jménem Ray Brower, ktery se ztratil v lese a policie ho nemůže najít. Neboť nemají nic na práci, rozhodnou se, že zmizelého přítele najdou. Jedno odpoledne se vydají po kolejích směrem k místu, kde údajně Ray zmizel. Během této cesty narazí na řadu překážek jakými jsou např.: zlý správce skládky aut nebo vlak, jež jede přes most, když oni přecházejí. Nakonec tělo Raye najdou a naskytne se jim hrůzný pohled na jeho zuboženou tvář, po které lezli oporní brouci. Rozhodnou se objev hlásit policie, ale to se jim snaží překazit Chrisův starší bratr, který si chce odměnu za nalezení přivlastnit. Ale nakonec je spravedlnosti učiněno za dost. Poslední kapitola je velice smutná, neboť autor v krátkosti vypráví o dalším životě jeho tří přátel. Teddy, jež chtěl vždycky vstoupit do armády, je odmítnut a když jedou jede z oslavy, nabourá a zahyne v autě. Vern zemřel při požáru, který vznikl z nepozornosti jednoho muže. Chris, nejbližší přítel autora = Gorie, zemřel, když se snažil udobřit dva hádající se muže ve frontě. Jeden z nich mu vrazil nůž do krku a on ihned zemřel. Jediný, jež přežil z jejich party, byl autor sám. V knize je přesně vyobrazená hořkost života, se kterou se museli děti autorovy generace vypořádat. |
kniha
King Stephen
Nespavost
V této knize popisuje autor osud Ralfa Robertse (jímž je autor sám) po smrti jeho manželky Carolin. Ovdověly Ralf začíná trpět nespavostí. Nejprve si myslí, že za jeho nespavost může jeho stáří, později ovšem zjišťuje, že se zapletl do věci, která se netyká jenom jeho, ale celého městečka, ve kterém žije. Po problémech s jeho sousedem, začíná vidět všude kolem sebe barevné aury. Když už začíná pochybovat o svém duševním zdraví, ukáže se že není jediný, který spí denně dvě hodiny a vidí aury. Potká dva muže, kterým říká holohlavý doktůrci, kteří mu někdy pomáhají. Ale i oni nejsou zrovna kladnymi postavami, jak Ralf později zjišťuje. Některé důležité věci mu zatajují a dělají si z něho jen figurku se kterou šoupou po šachovnici. Zamotá se do problémů ze kterých už nemůže ven. Potká třetího holohlavého doktůrka, který mu ovšem nepomáhá, ale naopak je proti němu. Podporuje Ralfova šíleného souseda v ďábelském plánu. Chystá se shodit bombu na kulturní dům, ve kterém se konná přednáška předesedkyně Práva na volbu, slavné feministky. Ralfův soused, Edd Dnephaut, člen klubu Chléb náš vezdejší, odpůrce Práva na volbu hodlá zabít dva tisíce lidí, jenom kvůli předsedkyni práva na volbu. Nepodaří se mu to ovšem, Ralf a jeho přítelkyně Lois mu v tom zabrání. Feministka, předsedkyně spolku Právo na volbu zemře, ovšem kluk, který nesměl zemřít se zachránil. Ralf a Lois se vezmou a oba zapomenou na celou záležitost. Po letech ovšem Ralf zase začíná trpět nespavostí, vidět aury a začíná ho pálit jeho jizva na ruce, kterou mu udělal jeden z holohlavych doktůrků, na důkaz, že může Ralf zachránit dceru své sousedky, bývalé manželky Edda Dnephauta. Jednoho dne odejde na jinou úroveň vidění aur. Zestoupí na normální úroveň až tehdy, když malou Natálii málem srazí auto. Odhodí ji na kraj silnice a sám se nechá srazit autem. Jí se nic nestane, ale Ralfa auto rozmetá na kousky. Ralf umírá na ulici, v obětí své ženy. |
kniha
Kafka Frantz
Proměna
Hlavní postavu tvoří obchodní cestující Řehoř Tomsa. Je to zodpovědny člověk, ktery se stará o své rodiče a sestru. Pracuje poctivě, aby mohl zaměstnavatel uhradit dluh - peníze, ze které mu bylo umožněno vystudovat. Jednoho rána se s hrůzou probouzí a zjišťuje, že se proměnil za nespecifikovany hmyz velikosti člověka. Svym zjevem všechny odpuzuje a útočištěm se pro něho stává jeho vlastní pokoj. Patronem mu je jeho vlaství sestra. Poté, co vyleká svym zevnějškem i svou matku, je svým otcem surově zbit a postupně umírá. Rodina ztrácí svého živitele a ne nucena ubytovat podnájemníky, avšak i oni jsou otřeseni vzhledem hmyzovým. Ten však ještě téže noci umírá. Rodina přijímá jeho smrt spíše s radostí a zapomíná na ně. Autor v této knize popisuje pocity bezvychodnosti, nerozhodnosti a nedůvěry. |
Kniha
Kafka Frantz Proces
Posmrtně vydany román pražského německého spisovatele, jenž hluboce ovlivnil literaturu zejména po 2. světové válce. Nedokončený román se skládá z 10 poměrně samostatnych kapitol, jejichž pořadí není zcela jednoznačné. Josef K., prokurista banky v nejmenovaném městě (ale s jistymi pražskými znaky), je v den svých 30. narozenin zatčen. Nikdo mu nesdělí důvod zatčení ani obvinění, které je zřejmě vážné, a které proti němu vznesl neznámy soud. Zatím je ponechán na svobodě a jen občas je předvolán k podrobnému vyšetřování, jež se koná na zaprášené půdě odlehlého činžáku, kde panuje křiklavý nepořádek. Josef K. zpočátku považuje obžalobu (jíž sám nezná) za nesmyslnou, cítí se nevinen a snaží se zlehčovat svůj případ. Později se snaží různými prostředky soudní řízení ovlivnit. Vyhledává pomoc advokáta, malíře, který má styky se soudem, i různých žen. Dozvídá se, že soud opírající se o široce rozvětvenou a neprůhlednou organizaci, neuznává hmatatelné důvody neviny, je vždy přesvědčen o vině obžalovaného a žádá doznání. Přitom se přizná. Při náhodné návštěvě v chrámu se Josef K. setkává s knězem, ktery mu vykládá příběh o člověku, ktery po cely život čekal před dveřmi zákona, aniž by vstoupil. Josef K. nikdy nespatří své soudce, ani neslyší rozsudek. V předvečer svých 31. narozenin ho dva muži odvádějí z bytu a v opuštěném lomu nad ním vykonají ortel ranou nožem do srdce. Umírá "jako pes". Proces je psán v er-formě. Události jsou však představovány z perspektivy hlavního hrdiny, prostředí i postavy jsou jen mlhavě charakterizovány. Otřesné situace jsou líčeny nevzrušeně, chladně registrujícím monotónním a věcnym stylem, s banálními detaily. Josef K., ktery se domníval, že přehledně líčí svůj život, se náhle ocitá v postavení člověka osaměle a beznadějně bloudícího v labyrintu, v nemilosrdně se zužujícím kruhu.
Posmrtně vydany román pražského německého spisovatele, jenž hluboce ovlivnil literaturu zejména po 2. světové válce. Nedokončený román se skládá z 10 poměrně samostatnych kapitol, jejichž pořadí není zcela jednoznačné. Josef K., prokurista banky v nejmenovaném městě (ale s jistymi pražskými znaky), je v den svých 30. narozenin zatčen. Nikdo mu nesdělí důvod zatčení ani obvinění, které je zřejmě vážné, a které proti němu vznesl neznámy soud. Zatím je ponechán na svobodě a jen občas je předvolán k podrobnému vyšetřování, jež se koná na zaprášené půdě odlehlého činžáku, kde panuje křiklavý nepořádek. Josef K. zpočátku považuje obžalobu (jíž sám nezná) za nesmyslnou, cítí se nevinen a snaží se zlehčovat svůj případ. Později se snaží různými prostředky soudní řízení ovlivnit. Vyhledává pomoc advokáta, malíře, který má styky se soudem, i různých žen. Dozvídá se, že soud opírající se o široce rozvětvenou a neprůhlednou organizaci, neuznává hmatatelné důvody neviny, je vždy přesvědčen o vině obžalovaného a žádá doznání. Přitom se přizná. Při náhodné návštěvě v chrámu se Josef K. setkává s knězem, ktery mu vykládá příběh o člověku, ktery po cely život čekal před dveřmi zákona, aniž by vstoupil. Josef K. nikdy nespatří své soudce, ani neslyší rozsudek. V předvečer svých 31. narozenin ho dva muži odvádějí z bytu a v opuštěném lomu nad ním vykonají ortel ranou nožem do srdce. Umírá "jako pes". Proces je psán v er-formě. Události jsou však představovány z perspektivy hlavního hrdiny, prostředí i postavy jsou jen mlhavě charakterizovány. Otřesné situace jsou líčeny nevzrušeně, chladně registrujícím monotónním a věcnym stylem, s banálními detaily. Josef K., ktery se domníval, že přehledně líčí svůj život, se náhle ocitá v postavení člověka osaměle a beznadějně bloudícího v labyrintu, v nemilosrdně se zužujícím kruhu. |
Kniha
Jirásek Alois Skaláci
Kniha Skaláci mi velmi připomíná Jiráskovu knihu Psohlavci. Hlavní postavou této knihy je rod Skaláků, kteří žili na statku na “Skalce” - odtud Skaláci. Děj knihy začíná seznámením čtenáře s dějem. V Českých zemích v té době - 2. polovina 18. století - byla velká bída, sedláci museli chodit na robotu, takže se mnohdy stalo, že kvůli robotě nestihli včas zasadit, sklidit nebo zorat svá pole. Vrchnost mohla vše, sedlák nic. Vlastní děj knihy začíná tím, že se mladý kníže Piccolomini projíždí se svým komorníkem po kraji, téměř všude se však setká s opuštěnymi a zchátralymi statky. Na Skalce hospodář byl, ale také žil z posledních zásob. Protože se schylovalo k večeru, rozhodl se kníže, že v na Skalce přespí. Hospodář ho přijal a obsloužil, odměnou za to mu byla knížecí “vděčnost”: poslední slámu, kterou šetřil pro krávu musel podestlat pod panské koně, poslední zbytky mouky které měli musel dát koňům jako žrádlo, a nakonec kníže našel jeho dceru, která se schovávala, a chtěl ji znásilnit. Marie se však nenechala, vyškubla se mu, a utekla. Venku však byl sníh, ona byla bosá, a tak když ji později našli, byla promrzlá, a později zemřela na zápal plic. Sedlák musel ze statku odejít, protože už stejně neměl co jíst, a navíc by ho stejně začala vrchnost stíhat, že se jeho dcera příčila vůli knížete. Statek mezitím dostal vysloužilý voják Salva guardia - Baltazar Užďan, přítel skaláků, a přijal k sobě malou žebrající dívku (Lidku) i s její babičkou. Pokoušel se vypátrat, kam se skaláci poděli, ale marně. Jakoby se po nich zem slehla. Skaláci se na Skalce objevili až po roce, pár dní před svatbou knížete Piccolominiho. Když procházel při slavnosti kníže po nádvoří, protlačil se k němu Mikuláš Skalák, a chtěl ho podříznout. Poskoci knížete mu v tom zabránili, a po několika soudních řízeních byl popraven. Ještě než ho popravili, vykřikl do lidu: “Chtěl jsem Vás osvobodit.”. Ta slova utkvěla lidem v paměti, a stala se první jiskrou selského povstání. Když Mikuláše Skaláka popravili, byl u popraviště dlouho jeho syn, a nechtěl odejít. Na Skalce o něm dlouho neměli žádné zprávy. Když se po roce vrátil, předstíral šílenství, a začal pobuřovat lid. Jednoho roku přišla dlouhá zima, když přece odešla, museli sedláci na panské, a tak nestačili v čas zasít, a přišel veliký hlad. Vrchnost své obilí předražovala, a tak sedláci trpěli hladem, a museli jíst různé placky z kůry a pilin apod. Když už neměli nic co jíst, odvolali se k soudu, ale ten jejich žalobu zamítl. Tak se vypravili ke dvoru do Vídně, kde se císařovna slitovala nad ubohými sedláky, a ihned přikázala otevřít všechny královské sípky, a slíbila, že o jejich robotu se také postará. Když na zámek přišel rozkaz od císařovny, že sedlákům se snižuje robota i poplatky na desetinu, nechtěla vrchnost sedlákům vůbec pergameny rozdat. Když je nakonec rozdali, sedláci si mysleli, že je okradli, a že pravé pergameny s úplným osvobozením od roboty schovávají na zámku. Vznikla tak velká selská bouře, a sedláci si od vrchnosti vynutili pergameny, kde jim potvrdili, že je úplně zbavují roboty. Jakmile dostali sedláci co chtěli, bouře umlkla tak rychle, jako začala. Vrchnost si to nenechala líbit, a zavolala vojsko. Největší buřiči a podněcovači bouře byli popraveni nebo uvězněni.
Kniha Skaláci mi velmi připomíná Jiráskovu knihu Psohlavci. Hlavní postavou této knihy je rod Skaláků, kteří žili na statku na “Skalce” - odtud Skaláci. Děj knihy začíná seznámením čtenáře s dějem. V Českých zemích v té době - 2. polovina 18. století - byla velká bída, sedláci museli chodit na robotu, takže se mnohdy stalo, že kvůli robotě nestihli včas zasadit, sklidit nebo zorat svá pole. Vrchnost mohla vše, sedlák nic. Vlastní děj knihy začíná tím, že se mladý kníže Piccolomini projíždí se svým komorníkem po kraji, téměř všude se však setká s opuštěnymi a zchátralymi statky. Na Skalce hospodář byl, ale také žil z posledních zásob. Protože se schylovalo k večeru, rozhodl se kníže, že v na Skalce přespí. Hospodář ho přijal a obsloužil, odměnou za to mu byla knížecí “vděčnost”: poslední slámu, kterou šetřil pro krávu musel podestlat pod panské koně, poslední zbytky mouky které měli musel dát koňům jako žrádlo, a nakonec kníže našel jeho dceru, která se schovávala, a chtěl ji znásilnit. Marie se však nenechala, vyškubla se mu, a utekla. Venku však byl sníh, ona byla bosá, a tak když ji později našli, byla promrzlá, a později zemřela na zápal plic. Sedlák musel ze statku odejít, protože už stejně neměl co jíst, a navíc by ho stejně začala vrchnost stíhat, že se jeho dcera příčila vůli knížete. Statek mezitím dostal vysloužilý voják Salva guardia - Baltazar Užďan, přítel skaláků, a přijal k sobě malou žebrající dívku (Lidku) i s její babičkou. Pokoušel se vypátrat, kam se skaláci poděli, ale marně. Jakoby se po nich zem slehla. Skaláci se na Skalce objevili až po roce, pár dní před svatbou knížete Piccolominiho. Když procházel při slavnosti kníže po nádvoří, protlačil se k němu Mikuláš Skalák, a chtěl ho podříznout. Poskoci knížete mu v tom zabránili, a po několika soudních řízeních byl popraven. Ještě než ho popravili, vykřikl do lidu: “Chtěl jsem Vás osvobodit.”. Ta slova utkvěla lidem v paměti, a stala se první jiskrou selského povstání. Když Mikuláše Skaláka popravili, byl u popraviště dlouho jeho syn, a nechtěl odejít. Na Skalce o něm dlouho neměli žádné zprávy. Když se po roce vrátil, předstíral šílenství, a začal pobuřovat lid. Jednoho roku přišla dlouhá zima, když přece odešla, museli sedláci na panské, a tak nestačili v čas zasít, a přišel veliký hlad. Vrchnost své obilí předražovala, a tak sedláci trpěli hladem, a museli jíst různé placky z kůry a pilin apod. Když už neměli nic co jíst, odvolali se k soudu, ale ten jejich žalobu zamítl. Tak se vypravili ke dvoru do Vídně, kde se císařovna slitovala nad ubohými sedláky, a ihned přikázala otevřít všechny královské sípky, a slíbila, že o jejich robotu se také postará. Když na zámek přišel rozkaz od císařovny, že sedlákům se snižuje robota i poplatky na desetinu, nechtěla vrchnost sedlákům vůbec pergameny rozdat. Když je nakonec rozdali, sedláci si mysleli, že je okradli, a že pravé pergameny s úplným osvobozením od roboty schovávají na zámku. Vznikla tak velká selská bouře, a sedláci si od vrchnosti vynutili pergameny, kde jim potvrdili, že je úplně zbavují roboty. Jakmile dostali sedláci co chtěli, bouře umlkla tak rychle, jako začala. Vrchnost si to nenechala líbit, a zavolala vojsko. Největší buřiči a podněcovači bouře byli popraveni nebo uvězněni. |
KNIHA
Jirásek Alois
Psohlavci
Tato kniha vypráví o chodech po 30. leté válce, kdy východní pohraničí státu získal svobodný pán z Albenreuthu, mezi lidmi Lomikar. Ten po Chodech, kteří byli zvyklí na svou volnost a majestáty od jiných králů chce, aby robotovali, úplně se mu podřídili a vydali mu všechny majestáty, které už stejně pry neplatí. To se chodům nelíbí a posílají své vyslance do Vídně k císaři, aby jejich práva uznal. Ovšem Lomikar má kontakty a tak na soudu ve Vídni jen vydělá a poté svolává chody na svůj Trhanovský zámek, aby jim přečetl jejich práva. Chodové ovšem od svých velvyslanců slyšeli, že soud je na dobré cestě (Lomikar jejich dopisy zabavil) a že určitě vyhrají. A tak se proti tomu ozval jeden sedlák Kozina, že tomu nevěří a že si to vymyslel. A tak vyslali posla do Vídně a tam se dozvěděli, že se proti tomu mohou odvolat u soudu v Plzni. A tak poslali Kozinu, protože byl dobrý řečník, a ještě pět lidí do Prahy na odvolání. Ovšem i tam Lomikar zkorumpoval soudce a tak byli všichni uvrhnuti do žaláře. V tuto dobu na Chodsku vypukají bouře a teprve několik stovek vojáků je částečně uklidnilo (Chodů bylo asi čtyři sta). Potom ovšem proběhla jedna bitva, kdy hlavní buřič povstání zahynul a zbytek utekl do lesů a do Bavor. Ti se ale postupně začali vracet a v okovech robotovali skoro celý den. Zatím v Praze pět ze sedmi lidí slíbilo poslušnost Lomikarovi a šli také v okovech robotovat. Jen dva neodvolali. Jan Sladký Kozina a jeho strýc postřekovský Brychta. Po tomto bylo na Chodsku ticho. Všichni poslušně robotovali, ale mnohem více a déle než kdysi. Ale ani s tímto se Lomikar neuspokojil. Podal svou stížnost k soudu hrdelnímu a tam dospěli k rozhodnutí. Poté toto rozhodnutí bylo posláno císaři do Vídně a ten trest zmírnil na jednu smrt a dále deset a osm let ve věznici, potom po dvou a jednom, nebo vyhostění ze země. Tento upraveny rozsudek byl poslán posly přímo na Chodsko, tam tento rozsudek vyhlásili, jak se manželka Koziny dozvěděla, že má být popraven, popadly jí mdloby. Poté Lomikar nařídil, že z každé vesnice se musí jet určitý počet lidí podívat na popravu do Plzně. Zatím Kozinu i s Brychtou převezli do Plzně a tam je poprvé od uvěznění dali do společné cely proto, že Brychta umíral. Brychta nakonec asi čtyři dny před popravou zemřel a v tu dobu ke Kozini byly poprvé puštěny manželka a matka Koziny. Ty přivedly Kozinovy děti a přišel s nimi i Jiskra Řehůřek, Kozinův největší přítel. Poté už byli puštěni jednou denně a den před popravou dvakrát. V den popravy přišel do cely kněz, ať aspoň teď odvolá to co řekl Lomikarovi. Kozina ale neodvolal a tak mu kněz řekl ať to nechá na Bohu. A tak potom šel Kozina na popravu. Šel vzpřímeně a jak lezl na žebřík po všech se otočil a jak už měl hlavu na špalku zvolal: „Lomikare! Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže, hdo z nás-“. A potom už Kozina nebyl mezi živými. To bylo 28. listopadu. Chodové byli potichu, ale Lomikar měl muka, jak se blížil listopad, měl noční můry, byl stále tak nějak nemocny. Potom za ním přijela vdaná dcera a Lomikar se trochu rozveselil. Blízko 29. listopadu jeli na hon, když přijeli započal hovor a Lomikar potom v řeči, když narazili na Kozinovu výzvu říká: ,,-oprátku má již na krku a ještě si troufá mne zváti na boží soud. Ó kozino, špatný proroku! Rok už tu, ty tam a já dosud tu -“. A zemřel. A tak byl na Chodsku klid, ale byla zde také volnost. |
kniha
Jirásek Alois
Proti všem
I. Skonání věku. Hvozdensky hejtman Ctibor Usuzuje, že nastane boj "bratří" proti všem. Jsou už počátky husitských bouří (bratři dobudou Bukovska) a před takovými hrůzami prchají louňovicky probošt, únavou vyčerpaná novicka Marta a starý sakristián. Omylem se dostanou do Hvozdna místo do Příběnic, ale Ctibor jim dopřál jako hostům útulek, třebas byli katolíci. Pak je dá doprovodit na hrad Příběnice. Mezi bratrancem Ctiborovym Ondřejem a novickou Martou vznikne láska. Pak je založen Tábor. Všichni venkované opouštějí své statky a přidávají se k božímu městu. I Zdena, ovdovělá dcera vladyky Ctibora, přispěchala sem, puzena touhou po zbožném žití, ale také podvědomou láskou k táborskému knězi Janu Bydlínskému. II. Pojednává se v ní o křížové výpravě císaře Zikmunda, jež svými důsledky postihla „kacířské Čechy“. V Kutné Hoře Němci chycené husity hází do šachet. Zikmund zde přijímá poselstvo Pražanů. Požaduje však takové podmínky, že je nemohou přijmout. Pomoc Praze přináší Žižka vítězstvím nad železnou jízdou na Vítkově hoře roku 1420. Také Ondřej se Ctiborem Hvozdenským bojují na Vítkově. Zdena se zatím stará v Táboře o raněné a slíbí Bydlinskému manželství. Tím vzbudí žárlivost jiného kněze, blouznivého Kániše. Tábor byl napaden Oldřichem z Rožmberka, ale na pomoc mu přišlo několik set jezdců, poslaných Žižkou z Prahy. III. Boží zástup. Tímto jménem se označovali přívrženci výstředních kněží. Ty Žižka z Tábora vypudil a poslal na hrad Příběnice, kde je správcem Zdenin otec. Kániš, toužící nezřízeně po Zdeně, přivede zástup do náboženského šílenství a způsobí, že kněz Bydlínsky s chotí Zdenou jsou ve své chyši upáleni. Pak odtáhne boží zástup k Dražicům a oddává se tam orgiím. Ctibor vše oznámí na Tábor a Žižka adamitům neodpustí. Na Táboře se sejde bývalá novicka Marta, nyní Jana, s Ondřejem a je s ním šťastna. |
kniha
Jirásek Alois
Poklad
Tato kniha popisuje život protestantů v Českých zemích, kde byli všichni po násilné rekatolizaci nuceni vyznávat křesťanskou víru. Děj knihy začíná jízdou mladého doktora Kamenického na Podštejnský hrad. Cestou je svědkem pronásledování neznámého mladíka drábem. Když se od drába dozví, že ho stíhá jen pro jeho vyznání, úmyslně mu ukáže opačný směr. Když dorazí na hrad, nejde jen starou pustou rozvalinu. Hrad je v rozkladu, jen obytné prostory jsou udržovány. Na hradě toho času přebývá hrbě Podštejnský se svou chotí a její služkou, “Abbé” Steydel, zásadní katolík, pronásledovatel protestantů, slečna Renata z Těmic se svou služkou Žanetkou. Hrabě se cely svůj život zabývá kopáním a obnovováním podzemních chodeb pod hradem, kde má být údajně ukryt “ poklad ”. Jediny, kdo mu tvrdil že ví, kde poklad je, a kterým směrem má kopat byl bratr sterého Bartodějského, tajného protestanta. Hrabě mu nejdříve nevěřil, a když ho chtěl vyslechnout, dozvěděl se, že spadl z ležení, a je mrtvý. Mezitím Bartodějsky, ktery bydlel na samotě pod hradem, poskytl útočiště Václavu Horákovi, kterého tenkrát doktor zachránil před drábem. Tomáš Celer je mladý chlapec z vesnice, asi stejně stary jako Horák, ktery se dvoří Bartodějského dceři Frantině. Když zjistí, že je zamilovaná do Horáka, začne jim všelijak škodit, a hledat v lese tajnou skrýš, kam Horáka ukrývají. Horák mezitím odejde zpět do Německa, protože začíná zima, a ve sněhu by mohli snadno najít jeho stopy, a chytit ho. Přes zimu se doktor spřátelí s Bartodějskym, ktery ví o jeho skutku vůči Václavovi. Také se blíže seznámí s Renatou, která sdílí jeho sympatie s protestanty. Pak nastane jaro. Znovu přijde mladý Horák, a přinese Bratrské knihy, které se v Čechách tisknout nesměly. Hrabě mezitím odkryje další chodbu, o které tvrdí že je to určitě ta pravá. Na jejím vyklízení pracují dělníci bez přestávek, na oběd mají jen minimum času. Tou dobou se podaří Tomášovi Celerovi opravdu odhalit, kde je tajná skrýš protestantů. Řekne to Steydelovi, a společně tam počíhají. Podaří se jim chytit Horáka, i se starým Bartodějskym, ktery ho tam byl navštívit. Když je v podzemní jeskyni svazují, ozvou se najednou prudké a silné rány na mohutné dveře, které jsou na druhém konci jeskyně. Hrabě se totiž mezitím prohrabal na konec chodby, a nalezl tam dveře, které nechal vyrazit. Když se dostal do jeskyně, strnul, a postupně si uvědomoval, že žádný poklad zde není. Nechá jeskyni prohledat, a najdou jen starou almaru, kterou jim Bartodějsky, ač nerad, otevře. Postupně z ní vyndá šest dílů Bible Kralické, a spoustu jiných bratrských knih. Nakonec vyndá i starý pozlacený kalich. Dosud si držel důstojnost, ale nyní klekl před knížete, a začal ho prosit o knihy a kalich, že prodá vše co má včetně chalupy, a vykoupí je od něj, jen ať je neničí, že to je ten poklad, který on celou dobu hledá. Kníže řekl, že je vezme na faru na přezkoumání. Když je nese jeho sluha na faru, požádá ho doktor, aby mu je na moment půjčil, a nanosil je k němu do komnaty. Pak šel do vězení k Horákovi, kterému dá pilník, aby mohl utéct. V noci uteče s Renatou, Horákem i Frantinou pryč. V pohraničí se s Renatou vezmou, a Horák si vezme Frantinu. Nedlouho nato je vydán Toleranční patent, kterým povolil Josef II. svobodu vyznání. Horák se svou matkou a s Frantinou se vrátili k Bartodějskému, a přivezli všechny bratrské relikvie, které doktor tenkrát zachránil. Bartodějsky brzy nato zemřel, ale na rtech měl úsměv, a věděl, že Českým Bratům začínají lepší časy. |
Kniha
Jirásek Alois Lucerna
Lucerna je pohádková hra, ve které vystupují též vodníci a jiné neskutečné bytosti. Děj se odehrává za dob poddanství. Jedině mlady mlynář Libor je zproštěn poddanství a roboty. Jedinou jeho povinností je svítit kněžně lucernou na cestě od mlyna k starému zámečku v lese. Kněžna ohlásila vrchnímu svůj příjezd. Je již unavena společenským životem ve městě a touží po změně, po pobytu na venkově. Pan vrchní poslal k mlynáři, aby v čele sedláků přivítal paní kněžku, a jeho schovanka, aby uvítala kněžnu jako družička. Mlynář je však na vrchního rozhněván, že mu chtěl dát porazit starou Lípu a odmítne rozkazy vrchního. Tím ho proti sobě popudí a vrchní žaluje kněžně. Kněžna, která viděla stále jen shrbená záda svych poddanych a služebníků, zatouží uvidět přímého a hrdého člověka. Když se kněžna dozví, jakou má mlynář k vrchnosti povin- nost, poručí mlynáři, aby ji doprovodil na lesní zámeček a svítil ji na cestu. Mlynář poslechne a kněžnu doprovází. Zatím spěchá k zámečku učitelský mládenec s vesnickými šumaři, aby zahrál kněžně v zámečku "kasaci," když mu to bylo znemožněno při uvítání. Chce při té příležitosti požádat kněžnu o místo učitele ve městě. Kněžna nabízí mlynáři, že ho vezme s sebou do města a slibuje mu krásny život. Mlynář odmítá a když mu Klásková donese zprávu, že vrchní se chystá skácet lípu, a že chtěl odvléci Haničku, vyčítá mlynář kněžně, že jej úskokem odvedla z domu a spěchá hájit Haničku a posvátnou lípu. Vrchní se již chystá, že dá lípu skácet, v tom přiběhne mlynář, aby mu v jeho počínání zabránil. Po menší potyčce přichází kněžna, rozbije lucernu ve znamení, že zbavuje mlynáře všech povinností k vrchonosti. Učitelský mládenec, který neprozradil, kde je Hanička a proto byl vrchním propuštěn, dostává od kněžny místo učitele ve městě. Vodník Michal, ktery toužil po Haničce se odstěhuje a Hanička je šťastná pod ochranou statečného mlynáře, když vystoupila z lípy, do které se před vrchním skryla.
Lucerna je pohádková hra, ve které vystupují též vodníci a jiné neskutečné bytosti. Děj se odehrává za dob poddanství. Jedině mlady mlynář Libor je zproštěn poddanství a roboty. Jedinou jeho povinností je svítit kněžně lucernou na cestě od mlyna k starému zámečku v lese. Kněžna ohlásila vrchnímu svůj příjezd. Je již unavena společenským životem ve městě a touží po změně, po pobytu na venkově. Pan vrchní poslal k mlynáři, aby v čele sedláků přivítal paní kněžku, a jeho schovanka, aby uvítala kněžnu jako družička. Mlynář je však na vrchního rozhněván, že mu chtěl dát porazit starou Lípu a odmítne rozkazy vrchního. Tím ho proti sobě popudí a vrchní žaluje kněžně. Kněžna, která viděla stále jen shrbená záda svych poddanych a služebníků, zatouží uvidět přímého a hrdého člověka. Když se kněžna dozví, jakou má mlynář k vrchnosti povin- nost, poručí mlynáři, aby ji doprovodil na lesní zámeček a svítil ji na cestu. Mlynář poslechne a kněžnu doprovází. Zatím spěchá k zámečku učitelský mládenec s vesnickými šumaři, aby zahrál kněžně v zámečku "kasaci," když mu to bylo znemožněno při uvítání. Chce při té příležitosti požádat kněžnu o místo učitele ve městě. Kněžna nabízí mlynáři, že ho vezme s sebou do města a slibuje mu krásny život. Mlynář odmítá a když mu Klásková donese zprávu, že vrchní se chystá skácet lípu, a že chtěl odvléci Haničku, vyčítá mlynář kněžně, že jej úskokem odvedla z domu a spěchá hájit Haničku a posvátnou lípu. Vrchní se již chystá, že dá lípu skácet, v tom přiběhne mlynář, aby mu v jeho počínání zabránil. Po menší potyčce přichází kněžna, rozbije lucernu ve znamení, že zbavuje mlynáře všech povinností k vrchonosti. Učitelský mládenec, který neprozradil, kde je Hanička a proto byl vrchním propuštěn, dostává od kněžny místo učitele ve městě. Vodník Michal, ktery toužil po Haničce se odstěhuje a Hanička je šťastná pod ochranou statečného mlynáře, když vystoupila z lípy, do které se před vrchním skryla. |
Kniha
Jirásek Alois Filozovská historie
V letech 1752 - 1849 bylo k šestitřídním gymnasiím přičleněno filozofické studium; posluchači těchto ústavů se na nich připravovali pro studium na universitě. Nejoblíbenější zábavou studentů filozofie v Litomyšli byly "majales", studentské slavnosti. Filozofické studium v Litomyšli bylo podřízeno dozoru královehradeckých biskupů. Biskupové už 2 roky "majales" nedovolili. Roku 1847 se studenti chystali, že "majales" tento rok uspořádají, i když byl zákaz znovu ohlášen. Nejvíce se příprav účastnili filozofové Vavřena a Frybort, kteří bydleli u slečny Elis. S Vavřenou a Frybortem bydleli také filozofové Zelenka a Špína. Frybort miloval domácí Márinku, Vavřena zase skromnou Lenku, schovanku aktuára Roubínka, do jehož rodiny chodil Vavřena vyučovat. Lenka se mu zamlouvala svou skromností více než aktuárova dcerka Lotka, která byla trochu domýšlivá a velkopanská. Márinku miloval tajně i Špína, ale protože byl nesměly, neodvážil se lásku k Márince vyjevit. "Majales" toho roku skutečně byly, i když je duchovní vrchnost přísně zakázala. účastnila se jich celá Litomyšl. Na slavnosti byla i Lenka; slečna Elis se tam s ní seznámila a byla pak sprostředkovatelkou mezi Frybortem a Lenkou. Studenti byli za "majáles" potrestáni, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Přišly prázdniny a studenti se rozešli. Frybort a Vavřena jeli domů, Špína ze zoufalství, že Márinka milovala Fryborta, ale i z nedostatku odešel do kláštera. Na jaře r. 1848 nastalo politické hnutí v Praze. Vlastenecký ruch se rozšířil i po venkově. Studenti v Litomyšli utvořili studentskou legii a cvičili se zbraněmi. Frybort a Vavřena se stali důstojníky studentské legie. V zámecké gardě musel cvičit také aktuár Roubínek. Když vypukla v Praze revoluce, vypravili se Frybort a Vavřena tajně do Prahy, kde bojovali na barikádách. Tam se setkali se Špínou, který se také účastnil v řeholním rouchu bojů; byl zasažen střelou a naposledy vydechl ve Vavřenově náruči. Když byla revoluce vojskem potlačena, Frybort a Vavřena utekli z Prahy; Frybort do Litomyšle, Vavřena domů. Frybort potom nechal studií, převzal po otci na Hané statek a přijel si do Litomyšle pro Márinku. Vavřena se stal lékařem a vzal si Lenku, jež žila po smrti pana aktuára u slečny Elis. Všichni s radostí vzpomínali na krásné chvíle svého mládí v Litomyšli.
V letech 1752 - 1849 bylo k šestitřídním gymnasiím přičleněno filozofické studium; posluchači těchto ústavů se na nich připravovali pro studium na universitě. Nejoblíbenější zábavou studentů filozofie v Litomyšli byly "majales", studentské slavnosti. Filozofické studium v Litomyšli bylo podřízeno dozoru královehradeckých biskupů. Biskupové už 2 roky "majales" nedovolili. Roku 1847 se studenti chystali, že "majales" tento rok uspořádají, i když byl zákaz znovu ohlášen. Nejvíce se příprav účastnili filozofové Vavřena a Frybort, kteří bydleli u slečny Elis. S Vavřenou a Frybortem bydleli také filozofové Zelenka a Špína. Frybort miloval domácí Márinku, Vavřena zase skromnou Lenku, schovanku aktuára Roubínka, do jehož rodiny chodil Vavřena vyučovat. Lenka se mu zamlouvala svou skromností více než aktuárova dcerka Lotka, která byla trochu domýšlivá a velkopanská. Márinku miloval tajně i Špína, ale protože byl nesměly, neodvážil se lásku k Márince vyjevit. "Majales" toho roku skutečně byly, i když je duchovní vrchnost přísně zakázala. účastnila se jich celá Litomyšl. Na slavnosti byla i Lenka; slečna Elis se tam s ní seznámila a byla pak sprostředkovatelkou mezi Frybortem a Lenkou. Studenti byli za "majáles" potrestáni, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Přišly prázdniny a studenti se rozešli. Frybort a Vavřena jeli domů, Špína ze zoufalství, že Márinka milovala Fryborta, ale i z nedostatku odešel do kláštera. Na jaře r. 1848 nastalo politické hnutí v Praze. Vlastenecký ruch se rozšířil i po venkově. Studenti v Litomyšli utvořili studentskou legii a cvičili se zbraněmi. Frybort a Vavřena se stali důstojníky studentské legie. V zámecké gardě musel cvičit také aktuár Roubínek. Když vypukla v Praze revoluce, vypravili se Frybort a Vavřena tajně do Prahy, kde bojovali na barikádách. Tam se setkali se Špínou, který se také účastnil v řeholním rouchu bojů; byl zasažen střelou a naposledy vydechl ve Vavřenově náruči. Když byla revoluce vojskem potlačena, Frybort a Vavřena utekli z Prahy; Frybort do Litomyšle, Vavřena domů. Frybort potom nechal studií, převzal po otci na Hané statek a přijel si do Litomyšle pro Márinku. Vavřena se stal lékařem a vzal si Lenku, jež žila po smrti pana aktuára u slečny Elis. Všichni s radostí vzpomínali na krásné chvíle svého mládí v Litomyšli. |
Kniha
Jirásek Alois F.L.Věk
F. L.Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autor čerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury. I. díl Nejmladším synem kupce Věka byl hodny a hezky František. Měl velmi rád hudbu a vynikal vybornym hlasem. Díky němu se dostal na doporučení svého kmotra Havránka do benediktinského kláštera ke studiu a zpěvu ve sboru. Tam získává přítele, pátera Matyáše, který se stává knihovníkem a umožní mu navštěvovat klášterní knihovnu. Nachází tam i knihy označené: " Hibri prohibiti " ( kacířské ) a mezi nimi i Bibli Kralickou, která dříve patřila sousedovi Žalmanovi. Když císař Josef zrušil klášter i knihovnu, skoupí všechny knihy za hodnotu papíru. František vrací Žalmanovi bibli a ten se stává jeho přítelem. Po skončení středoškolských studií, které si hradí penězi, které získal za prodej knih. Po střední škole se dal František zapsat na filosofii a seznamuje se s hereckou rodinou Butteaových, kde dává němé dceři Paule kondice ve hře na housle. Poznává i její sestry Lotty a Betty. Obě působí v divadle, kde se František seznamuje s vlastencem Václavem Thámem. František se zamiluje do Pauly, ale ta má ráda Václava a stává se jeho manželkou. Díky lásce k českému jazyku a české historii se František seznamuje s uznávaným matematikem, vlastencem páterem Vydrou a jeho spolužákem Hněvkovskym. Věk vypomáhá v Mozartově premiéře opery " Don Giovanni ", která se stala velmi významnou kulturní událostí. Otec se dozví, že František účinkuje v divadle a odjíždí z Dobrušky do Prahy. S Františkem se pohádá. Ten stále vzpomíná na svou milovanou matku. Dozvídá se o Paulině lásce k Thámovi a dostává zprávu o matčině nemoci. Odjíždí z Prahy a vrací se do Dobrušky. S jeho příjezdem se matka uzdravuje a odpouští mu. Otec si přeje, aby se František stal obchodníkem, ale František chce do Prahy. Na jedné obchodní cestě se setkává s Paulou, které se narodil syn a při porodu se jí vrátil hlas. Thám mu vypráví o trampotách, které zažily a radí mu, aby zůstal v Dobrušce a nejezdil nikam. II. díl V druhém díle se opět vracíme do Prahy. Tam se seznamujeme s vlastenci okolo Krameriovy expedice, jimiž jsou páter Vrba, Šedivý i sám Kramerius. Páter Vrba vyjíždí každé jaro na venkov, aby prodával Krameriovy knihy a časopisy, čímž podporoval vlastenectví. Do děje se dostává příběh chudé vdovy Terezie Mattennové. Když přichází do Prahy, je to obyčejná česká dívka, která se ve společnosti svých přátel velmi změnila. Za svůj mateřský jazyk se stydí a mluví pouze německy. Po smrti svého stryce utíká s italskym hercem. Také v Dobrušce se mnoho změnilo. Stary Věk zemřel a František se stal principálem. Stal se z něj velmi obratny obchodník a dobry kupec. Všude si ho vážili. Odjíždí za obchodem do Prahy a tam se setkává s bývalými přáteli. Seznamuje se s páterem Vrbou a ostatními vlastenci. Setkává se i s Betty Butteaovou, která by si Františka ráda přivlastnila jen a jen pro sebe. Ne proto, že by po něm tolik toužila, ale líbí se jí jeho majetek. Ten ji však odhalí, a s ní i s rodinou Butteaových se rozchází. František se vrací domů a zanedlouho se zamiluje do krásné vlastenky Márinky Smíškové, V Praze se mezitím chystá velká událost. Má být za českého krále korunován Leopold II. I z Dobrušky, jako z mnoha jiných měst vyjíždí vlastenci ku Praze. Samozřejmě s Františkem a Márinkou. Při plese jí vyzná lásku a po návratu do Dobrušky si ji bere za manželku.
F. L.Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autor čerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury. I. díl Nejmladším synem kupce Věka byl hodny a hezky František. Měl velmi rád hudbu a vynikal vybornym hlasem. Díky němu se dostal na doporučení svého kmotra Havránka do benediktinského kláštera ke studiu a zpěvu ve sboru. Tam získává přítele, pátera Matyáše, který se stává knihovníkem a umožní mu navštěvovat klášterní knihovnu. Nachází tam i knihy označené: " Hibri prohibiti " ( kacířské ) a mezi nimi i Bibli Kralickou, která dříve patřila sousedovi Žalmanovi. Když císař Josef zrušil klášter i knihovnu, skoupí všechny knihy za hodnotu papíru. František vrací Žalmanovi bibli a ten se stává jeho přítelem. Po skončení středoškolských studií, které si hradí penězi, které získal za prodej knih. Po střední škole se dal František zapsat na filosofii a seznamuje se s hereckou rodinou Butteaových, kde dává němé dceři Paule kondice ve hře na housle. Poznává i její sestry Lotty a Betty. Obě působí v divadle, kde se František seznamuje s vlastencem Václavem Thámem. František se zamiluje do Pauly, ale ta má ráda Václava a stává se jeho manželkou. Díky lásce k českému jazyku a české historii se František seznamuje s uznávaným matematikem, vlastencem páterem Vydrou a jeho spolužákem Hněvkovskym. Věk vypomáhá v Mozartově premiéře opery " Don Giovanni ", která se stala velmi významnou kulturní událostí. Otec se dozví, že František účinkuje v divadle a odjíždí z Dobrušky do Prahy. S Františkem se pohádá. Ten stále vzpomíná na svou milovanou matku. Dozvídá se o Paulině lásce k Thámovi a dostává zprávu o matčině nemoci. Odjíždí z Prahy a vrací se do Dobrušky. S jeho příjezdem se matka uzdravuje a odpouští mu. Otec si přeje, aby se František stal obchodníkem, ale František chce do Prahy. Na jedné obchodní cestě se setkává s Paulou, které se narodil syn a při porodu se jí vrátil hlas. Thám mu vypráví o trampotách, které zažily a radí mu, aby zůstal v Dobrušce a nejezdil nikam. II. díl V druhém díle se opět vracíme do Prahy. Tam se seznamujeme s vlastenci okolo Krameriovy expedice, jimiž jsou páter Vrba, Šedivý i sám Kramerius. Páter Vrba vyjíždí každé jaro na venkov, aby prodával Krameriovy knihy a časopisy, čímž podporoval vlastenectví. Do děje se dostává příběh chudé vdovy Terezie Mattennové. Když přichází do Prahy, je to obyčejná česká dívka, která se ve společnosti svých přátel velmi změnila. Za svůj mateřský jazyk se stydí a mluví pouze německy. Po smrti svého stryce utíká s italskym hercem. Také v Dobrušce se mnoho změnilo. Stary Věk zemřel a František se stal principálem. Stal se z něj velmi obratny obchodník a dobry kupec. Všude si ho vážili. Odjíždí za obchodem do Prahy a tam se setkává s bývalými přáteli. Seznamuje se s páterem Vrbou a ostatními vlastenci. Setkává se i s Betty Butteaovou, která by si Františka ráda přivlastnila jen a jen pro sebe. Ne proto, že by po něm tolik toužila, ale líbí se jí jeho majetek. Ten ji však odhalí, a s ní i s rodinou Butteaových se rozchází. František se vrací domů a zanedlouho se zamiluje do krásné vlastenky Márinky Smíškové, V Praze se mezitím chystá velká událost. Má být za českého krále korunován Leopold II. I z Dobrušky, jako z mnoha jiných měst vyjíždí vlastenci ku Praze. Samozřejmě s Františkem a Márinkou. Při plese jí vyzná lásku a po návratu do Dobrušky si ji bere za manželku. |
Kniha
Jirásek Alois Do Němec
Tento příběh vypráví o malém Vašíčkovi Zemanovi. Vašík chodil do třetí třídy, a byl velmi nadaný, učení mu šlo dobře a rád četl. U otce však velikou oblibu neměl, protože nerad chodil na pastvu s krávami, a radši se vždycky někam zašil s knížkou a četl. Když se blížil konec školního roku, začal mu otec domlouvat učení v Německu. Vašík o tom věděl, ale do Německa se mu vůbec nechtělo. Na jednu stranu se těšil, protože se rád učil, ale na druhou stranu se mu vůbec nechtělo, protože věděl, že bude u někoho úplně cizího. Když nadešel den odjezdu, Vašík skoro celý den brečel, ale nakonec odjel. Když dojeli na místo, které jim určil dohazovač, který Vašíkovy studie v Německu zprostředkoval výměnou s jinou, Německou rodinou, zjistili, že je ošidil, protože stavení nebylo čtvrt hodiny cesty od města, ale obzvlášť pro malého chlapce nejméně třikrát tolik. Ve městě pak nastala další komplikace - knězi, kteří učili ve škole, a určovali koho přijmou, Vašíka pro jeho mladistvý věk nechtěli přijmout. Nakonec, po dlouhém přesvědčování svolili, že Vašíka přijmou. Když pak otec s Vašíkem nakoupili knihy, a dojeli ke statku, kde měl Vašík bydlet, bylo Vašíkovi opět úzko, a když otec odjížděl, dal se do breku. Dlouho se nemohl s novym prostředím srovnat a často dlouho do noci tajně brečel. Ve škole nerozuměl téměř ničemu, protože německy neuměl skoro nic. Tak se musel ještě po večerech celé stránky učit doslovně nazpaměť, aby nepropadl. Jeho jedinou útěchou bylo, že na Vánoce pojede domů, jenže když nadešel den, kdy už si všichni jezdili pro své syny, a jen Vašíkův otec nejel, rozhodl se Vašík, že půjde pěšky, a nenechal se přesvědčit, že bude brzy tma, a že by mohl zabloudit, nebo by se mu mohlo něco stát. On se však nenechal přesvědčit, že prý někoho chytne, a tak se vydal na cestu. Cestou opravdu potkal jednoho známého - řezníka Švejdu z jejich městečka, který ho svezl. Švejda však jel jako vítr, ale stavěl v každé hospodě, takže Vašík se vždy propotil, a pak zase zchladl. Když dojeli k jejich vsi, zastavil Švejda zase u hospody, Vašík už to nevydržel, a běžel pěšky. Když se dostal domů, byli všichni velmi překvapeni. Otec se mu omluvil, že se mu porouchal vůz, a že chtěl vyjet až druhý den ráno. Vašík byl šťastný že je doma. Šel spát až pozdě v noci, protože si chtěl s každým povídat. Ráno mu však bylo zle. Všechno ho píchalo a měl strašnou horečku. První den to rodiče nebrali jako nic zvláštního, ale druhý den už raději poslali pro doktora. Doktor konstatoval prudky zápal plic, a moc nadějí rodičům nedával. Vašík opravdu druhého dne potom zemřel.
Tento příběh vypráví o malém Vašíčkovi Zemanovi. Vašík chodil do třetí třídy, a byl velmi nadaný, učení mu šlo dobře a rád četl. U otce však velikou oblibu neměl, protože nerad chodil na pastvu s krávami, a radši se vždycky někam zašil s knížkou a četl. Když se blížil konec školního roku, začal mu otec domlouvat učení v Německu. Vašík o tom věděl, ale do Německa se mu vůbec nechtělo. Na jednu stranu se těšil, protože se rád učil, ale na druhou stranu se mu vůbec nechtělo, protože věděl, že bude u někoho úplně cizího. Když nadešel den odjezdu, Vašík skoro celý den brečel, ale nakonec odjel. Když dojeli na místo, které jim určil dohazovač, který Vašíkovy studie v Německu zprostředkoval výměnou s jinou, Německou rodinou, zjistili, že je ošidil, protože stavení nebylo čtvrt hodiny cesty od města, ale obzvlášť pro malého chlapce nejméně třikrát tolik. Ve městě pak nastala další komplikace - knězi, kteří učili ve škole, a určovali koho přijmou, Vašíka pro jeho mladistvý věk nechtěli přijmout. Nakonec, po dlouhém přesvědčování svolili, že Vašíka přijmou. Když pak otec s Vašíkem nakoupili knihy, a dojeli ke statku, kde měl Vašík bydlet, bylo Vašíkovi opět úzko, a když otec odjížděl, dal se do breku. Dlouho se nemohl s novym prostředím srovnat a často dlouho do noci tajně brečel. Ve škole nerozuměl téměř ničemu, protože německy neuměl skoro nic. Tak se musel ještě po večerech celé stránky učit doslovně nazpaměť, aby nepropadl. Jeho jedinou útěchou bylo, že na Vánoce pojede domů, jenže když nadešel den, kdy už si všichni jezdili pro své syny, a jen Vašíkův otec nejel, rozhodl se Vašík, že půjde pěšky, a nenechal se přesvědčit, že bude brzy tma, a že by mohl zabloudit, nebo by se mu mohlo něco stát. On se však nenechal přesvědčit, že prý někoho chytne, a tak se vydal na cestu. Cestou opravdu potkal jednoho známého - řezníka Švejdu z jejich městečka, který ho svezl. Švejda však jel jako vítr, ale stavěl v každé hospodě, takže Vašík se vždy propotil, a pak zase zchladl. Když dojeli k jejich vsi, zastavil Švejda zase u hospody, Vašík už to nevydržel, a běžel pěšky. Když se dostal domů, byli všichni velmi překvapeni. Otec se mu omluvil, že se mu porouchal vůz, a že chtěl vyjet až druhý den ráno. Vašík byl šťastný že je doma. Šel spát až pozdě v noci, protože si chtěl s každým povídat. Ráno mu však bylo zle. Všechno ho píchalo a měl strašnou horečku. První den to rodiče nebrali jako nic zvláštního, ale druhý den už raději poslali pro doktora. Doktor konstatoval prudky zápal plic, a moc nadějí rodičům nedával. Vašík opravdu druhého dne potom zemřel. |
Kniha
Historie knihy Ve 4. století před n. l. byly pálené hliněné tabulky Sumerů, Asyřanů a Babyloňanů. Římané a Řekové psali na dřevěné, olověné, nebo tabulky vyrobené ze slonové kosti.
Svitek a papyrus Papyrus byla látka získávaná ze šáchoru papírodárného. Lista, které se vyráběly křížovým lepením tenkých pásků ze stonku, byly spojeny do svitku. Papyrus vynašli Číňané kolem roku 3 000 před n. l. Na papyrus se psalo pomocí stébel, náplň na psaní byla vyrobena z roztoků sazí a rumělky.
Kodex a pergamen V 2. století před n. l. byl svitek nahrazen kodexem. Jsou to poskládané pergamenové papíry sepnuté dvěma dřevěnými tabulkami. Pergamen se vyráběl z jemné, sušené a hlazené oslí, vepřové, kozí, ovčí či telecí kůže. Byl usušený v napnutém stavu za nízké teploty. Často byl natírán plavenou křídou a hlazený pastou. Mohl se použít i vícekrát. Rozmnožování textů ve starověku zabezpečovali speciálně vyškolení nevolníci, ve středověku mniši nebo učenci.
Kniha a papír Ve 12. století se přes Španělsko díky Arabům dostal do Evropy papír. První mlýn na papír je historicky doložen roku 1389 v Německu. Na začátku 15. století se knihy v Evropě vyráběly pomocí techniky dřevorytu, kterou už dávno před tím používali Číňané.
Gutenberg a knihtisk Největší revolucí byl vynález knihtisku. Německý zlatník Johannes Gutenberg kolem roku 1450 zhotovil matraci z tvrdého kovu, kterou je možné používat ve stále nových kombinacích. První tištěnou knihou byla 42 řádková Bible v nákladu 200 kusů. Tento vynález umožnil mnohonásobné zvýšení produkce knih.
Elektronická kniha Poslední výraznou změnou zažila kniha koncem 20. století. Světlo světa spatřila tzv. „e-book“- elektronická kniha a knihy se začaly vydávat i na CD.
Papyrus byla látka získávaná ze šáchoru papírodárného. Lista, které se vyráběly křížovým lepením tenkých pásků ze stonku, byly spojeny do svitku. Papyrus vynašli Číňané kolem roku 3 000 před n. l. Na papyrus se psalo pomocí stébel, náplň na psaní byla vyrobena z roztoků sazí a rumělky.
Kodex a pergamen V 2. století před n. l. byl svitek nahrazen kodexem. Jsou to poskládané pergamenové papíry sepnuté dvěma dřevěnými tabulkami. Pergamen se vyráběl z jemné, sušené a hlazené oslí, vepřové, kozí, ovčí či telecí kůže. Byl usušený v napnutém stavu za nízké teploty. Často byl natírán plavenou křídou a hlazený pastou. Mohl se použít i vícekrát. Rozmnožování textů ve starověku zabezpečovali speciálně vyškolení nevolníci, ve středověku mniši nebo učenci.
Kniha a papír Ve 12. století se přes Španělsko díky Arabům dostal do Evropy papír. První mlýn na papír je historicky doložen roku 1389 v Německu. Na začátku 15. století se knihy v Evropě vyráběly pomocí techniky dřevorytu, kterou už dávno před tím používali Číňané.
Gutenberg a knihtisk Největší revolucí byl vynález knihtisku. Německý zlatník Johannes Gutenberg kolem roku 1450 zhotovil matraci z tvrdého kovu, kterou je možné používat ve stále nových kombinacích. První tištěnou knihou byla 42 řádková Bible v nákladu 200 kusů. Tento vynález umožnil mnohonásobné zvýšení produkce knih.
Elektronická kniha Poslední výraznou změnou zažila kniha koncem 20. století. Světlo světa spatřila tzv. „e-book“- elektronická kniha a knihy se začaly vydávat i na CD.
Ve 12. století se přes Španělsko díky Arabům dostal do Evropy papír. První mlýn na papír je historicky doložen roku 1389 v Německu. Na začátku 15. století se knihy v Evropě vyráběly pomocí techniky dřevorytu, kterou už dávno před tím používali Číňané.
Gutenberg a knihtisk Největší revolucí byl vynález knihtisku. Německý zlatník Johannes Gutenberg kolem roku 1450 zhotovil matraci z tvrdého kovu, kterou je možné používat ve stále nových kombinacích. První tištěnou knihou byla 42 řádková Bible v nákladu 200 kusů. Tento vynález umožnil mnohonásobné zvýšení produkce knih.
Elektronická kniha Poslední výraznou změnou zažila kniha koncem 20. století. Světlo světa spatřila tzv. „e-book“- elektronická kniha a knihy se začaly vydávat i na CD.
Poslední výraznou změnou zažila kniha koncem 20. století. Světlo světa spatřila tzv. „e-book“- elektronická kniha a knihy se začaly vydávat i na CD.
kniha
Jacq Christian
Mistr Hiram a král Šalamoun
Tato kniha popisuje život Izraelského krále Šalamouna, především období stavby Jahveho chrámu na svaté hoře. Kniha je rozdělena na tři části. Popisuje, jak Šalamoun sjednotil svůj lid, a uzavřel příměrí s Egyptem. 2., nejobsáhlejší, popisuje samotnou stavbu chrámu, a 3. Popisuje, co se dělo po dostavení chrámu. Když Šalamoun nastoupil na Izraelský trůn, byl Izrael rozvrácený, kmeny proti sobě válčily a v zemi vládl nepořádek. Šalamounovi se podařilo lid sjednotit, a nastolit v Izraeli mír a klid. Šalamoun věděl, že jedině v trvalém míru je budoucnost Izraele. Faraón Siamon byl stejného názoru, a tak po nedlouhych jednáních uzavřel s Izraelem mírovou smlouvu. Jako záruku trvalého míru si vzal Šalamoun za ženu faraónovu dceru Nagsaru. Nagsara se zprvu bouřila, a nechtěla odjet do Izraele, ale když uviděla Šalamouna, na první pohled se do něj bezmezně zamilovala, a byla ochotná pro něj udělat cokoli. Šalamoun dlouho bádal, kdo má postavit jeho chrám, ale nenašel ve své zemi nikoho, kdo by dokázal něco tak monumentálního postavit. Napadlo ho však, že by mohl požádat o radu Egyptského faraóna. Faraón mu doporučil Mistra Hirama, jednoho ze svých předních architektů, a zároveň mu slíbil, že ho k němu pošle. Když se Mistr Hiram dozvěděl o faraónově rozhodnutí, byl zoufaly. Věděl že stavba velkého chrámu zabere několik let času, a on nechtěl opouštět rodny Egypt. Faraónově vůli však vyhovět musel. Odebral se tedy do Izraele ke králi Šalamounovi. Před ním si kladl spoustu podmínek, a doufal že král odmítne, a on se bude moci vrátit do Egypta. Šalamounovi však šlo o to aby se postavil chrám, a tak vyhověl ve všem. Mistr Hiram poznal, že Šalamoun ho jen tak nepustí. Hiram řekl Šalamounovi, ať začne shromažďovat dřevo, zlato, a drahé kameny. Šalamoun neváhal, a ještě ten den vydal pokyny k vystavění přístavů, těžení dřeva, …atd. Hiram si mezitím připravoval první nákresy. Když byl hotov s předběžným odhadem zlata, zjistil, že Šalamoun nemá zdaleka ani desetinu. Nabídl mu však, že se spojí s královnou ze Sáby, a že dohodne výměnu zlata za obilí, kterého bylo v Izraeli dost. Když bylo zlato na místě, začal Hiram shromažďovat schopné dělníky, kterych bylo v Izraeli málo, a tak povolal i dělníky ze Sírie, Egypta, a Sáby. Sám si je sestavil do pracovních oddílů, a některé učedníky povýšil na tovaryše. Stavba trvala asi deset let, a po celou tu dobu Hiram vše koordinoval, a měl pod kontrolou každou píď na staveništi. Sadok, vrchní velekněz se mu snažil celou tu dobu práci komplikovat, a snažil se přesvědčit krále, ať Hirama odvolá. Král však neustoupil, a stále doufal, že Hiram chrám dostaví, i když byl sotva v polovině, a dno královské pokladnice se přibližovalo čím dál tím rychleji. Nakonec se král dohodl s Hiramem, který dohodl ještě jednou vyměnu Sábského zlata za Izraelské obilí. Nakonec byl chrám přece dostaven, a Hiram chtěl dát jako definitivní tečku za svým dílem k chrámu pridat velkou měděnou nádobu na vodu, podpíranou z každé světivé strany jedním bykem. Utvořil se svými dělníky ohromnou formu, do které začali v noci, aby bylo lépe vidět sebemenší trhlinu, odlévat měď. Všudypřítomný Sadok se však chtěl pomstít, za to, že chrám byl dostaven, a tak nechal předem formu poničit. Když byla nádoba skoro plná, začala praskat, a na několik dělníků vytekla roztavená měď. Dělníci byli na místě mrtví. Dílo se nakonec podařilo, a Hiram ho umístil ke vchodu do chrámu. Když bylo dílo definitivně hotovo, začal Hiram s výstavbou jiných zajímavých staveb po celém Izraeli. Izrael začal vzkvétat a prosperovat. Jednoho dne přišla králi zpráva, že přijede královna ze Sáby, aby viděla na vlastní oči dílo, na které poslala tolik zlata. Král ji přijal, a když přijela, zamiloval se do ní. Časem si však královna ze Sáby všimla, jak to ničí jeho ženu Nagsaru, a dobrovolně se rozhodla odjet. Šalamoun se psychicky zhroutil, hledal útěchu u jinych božstev, a ani si nevšiml, že Sadok jeho jménem najal několik nespokojenych dělníků, které Hiram odmítl povýšit, aby ho zabili. Opravdu se tak stalo, a Šalamoun si teprve uvědomil, jak moc s Hiramem srostl. Obdivoval jeho hrdost, jeho moudrost a umění, a nakonec zjistil, že nepřímo povolil jeho vraždu. Úplně se uzavřel sám do sebe, a vyřizoval jen ty nejnutnější záležitosti. Když zemřela jeho žena Nagsara, věděl že už také dlouho žít nebude. Po jeho smrti se Izrael opět rozpadl na jednotlivé kmeny, opět propadl bojům a válkám, a chrám byl zbořen. |
Kniha
Irving John Svět podle Garpa
Jenny Fieldsová už od útlého mládí opovrhuje muži a systémem běhu světa, kterému podle ní muži vládnou. Přes nevoli zámožných rodičů se odmítá vdát, vezme svůj život do vlastních rukou a stane se zdravotní sestrou. Po čase začne toužit po dítěti, ale styk s mužem pro ni nepřipadá v úvahu. Proto se otcem jejího syna stane zraněny seržant Garp, který záhy po splození dítěte umírá. Jenny svého syna pojmenuje T.(=technik) S. (=seržant) Garp, přijme práci sestry na Steeringské chlapecké střední škole, kde svého syna vychovává v prostředí spekulací o jeho původu a otci. Po dosažení patřičného věku začne Garp sám tuto školu navštěvovat a na návrh Jenny začne navštěvovat také kroužek zápasu vedený Erniem Holmem. Seznámí se s jeho krásnou, chytrou a sečtělou dcerou Helenou. Helena je rozhodnuta vzít si za manžela pouze spisovatele, a tak se Garp rozhodne, že se stane spisovatelem. Po vyjití Steeingu s Jennny odjíždějí do Vídně, kde Jenny sepíše svůj životní příběh, ktery později vydá pod názvem Sexuálně podezřelá. Tato kniha, která se díky svému svéráznému pohledu na svět a muže stane feministickou biblí, Jenny navěky proslaví. Garp ve Vídni napíše svou první povídku Penzion Grillparzer. Kromě ní si z Vídně odváží bohaté zkušenosti s prostitutkami. Po návratu do států se Garp s Helenou vezmou a pořídí si syna Duncana. Helena dostuduje a začne vyučovat na dívčí fakultě angličtinu, Garp se stará o dítě a píše svůj první a nepříliš výrazný román Otálení. Kromě pasní a domácích prací se stále věnuje zápasu. Několikrát Helenu podvede s dívkami na hlídání dětí. Garpovi se seznámí s manžely Flatcherovými a na určitou dobu se oba páry promíchají. Díky zkušenostem z tohoto vztahu vzniká Garpova druhá kniha, velký propadák. Garp je ohledně svého synka i ženy přehnaně úzkostlivy, a aby svoje obavy trochu zředil, požaduje po H. další dítě. Narodí se jim syn Walt, ale ani s jeho příchodem se Garpovy obavy o rodinu nezmenší. Ve všem vidí číhající nebezpečí, dokonce si v duchu přehrává všelijaké katastrofické události a trápí jej noční můry. Svému pocitu strachu a bezmocnosti s H. říkají Spodní Výr. Jeho vášeň k hlídačkám dětí pomalu pohasíná, zato H. vzplane vášní k mladému studentu Michaeli Miltonovi. Garp se o vztahu doví a H. chce vztah okamžitě ukončit. Poslední schůzka s Miltonem se změní v drama, při němž Garpovi přijdou a o Wlata, Duncan o oko a Michaela o penis. Zbytek rodiny se z ošklivé nehody léčí u babičky Jenny v jejím sídle v Dog’s Head Harboru, které se stalo pevností žen zklamaných a zneužitých muži, které Jenny považují za svou velkou vůdkyni. Garp všechny ty ženy nenávidí, protože ví, že jeho matku jen zneužívají. Jen s jednou se sblíží natolik, že se stane jeho i Heleninou nejlepší přítelkyní. S Robertou Muldoonovou, bývalým Robertem Muldoonem, hráčem rugby. V Jennine domě se Garpovym narodí dcera Jenny a G. napíše svůj další román - Svět podle Bensenhavera, do kterého alegoricky promítne všechny své pocity strachu a bezmocnosti v brutálním a nebezpečném světě. Přestože Jenny zazlíval, že ve své knize odkrývá ze svého soukromí až příliš, sám to nevědomky dělal také. Jeho kniha, přestože o její umělecké hodnotě sám oprávněně pochyboval, se stala bestsellerem a udělala Garpa bohatym a známym. Na doporuční svého vydavatele, dobrého přítele, se v době vydání své knihy se svou rodinou vydává opět do Vídně. Během jeho nepřítomnosti je Jenny zabita při jedné z kampaní, které probíhaly pod její záštitou. Krátce nato umírá i Helenin otec. Garpovi se vrací do Steeringu, kde se usazují ve zdejším sídle. G. Unikne pokusu o vraždu, ale nakonec se stejně stane obětí dívky, která s ním vyrůstala od dětství. Děj knihy je zasazen do poválečné Ameriky a naráží na nejožehavější témata té doby (válečné oběti, homosexualita, sex, feministická a jiná hnutí, brutalita . Kniha je unikátní svym stylem, kdy autor jen jakoby povrchně konstatuje, naprosto překvapivé situace jsou popsány ledabyle, jakoby to prostě bylo něco úplně normálního. Toto poněkud zlehčené pojetí je ještě umocněno tím, že autor na mnoha místech (nejčastěji na konci kapitol,kdy citace jakoby shrne obsah celé kapitoly) používá citace, které o svém životě napsala Jenny a Garp. Kniha je napsána zprostředkovaně - autor do příběhu nevstupuje. V několika bodech autor rozvádí Garpovo rozhořčení nad tím, že jej čtenáři nechápou. Domnívám se, že v těchto momentech autor vyjadřoval hlavně své vlastní pocity a obavy a z tohoto hlediska považuji Svět podle Garpa za „knihu o knize
Jenny Fieldsová už od útlého mládí opovrhuje muži a systémem běhu světa, kterému podle ní muži vládnou. Přes nevoli zámožných rodičů se odmítá vdát, vezme svůj život do vlastních rukou a stane se zdravotní sestrou. Po čase začne toužit po dítěti, ale styk s mužem pro ni nepřipadá v úvahu. Proto se otcem jejího syna stane zraněny seržant Garp, který záhy po splození dítěte umírá. Jenny svého syna pojmenuje T.(=technik) S. (=seržant) Garp, přijme práci sestry na Steeringské chlapecké střední škole, kde svého syna vychovává v prostředí spekulací o jeho původu a otci. Po dosažení patřičného věku začne Garp sám tuto školu navštěvovat a na návrh Jenny začne navštěvovat také kroužek zápasu vedený Erniem Holmem. Seznámí se s jeho krásnou, chytrou a sečtělou dcerou Helenou. Helena je rozhodnuta vzít si za manžela pouze spisovatele, a tak se Garp rozhodne, že se stane spisovatelem. Po vyjití Steeingu s Jennny odjíždějí do Vídně, kde Jenny sepíše svůj životní příběh, ktery později vydá pod názvem Sexuálně podezřelá. Tato kniha, která se díky svému svéráznému pohledu na svět a muže stane feministickou biblí, Jenny navěky proslaví. Garp ve Vídni napíše svou první povídku Penzion Grillparzer. Kromě ní si z Vídně odváží bohaté zkušenosti s prostitutkami. Po návratu do států se Garp s Helenou vezmou a pořídí si syna Duncana. Helena dostuduje a začne vyučovat na dívčí fakultě angličtinu, Garp se stará o dítě a píše svůj první a nepříliš výrazný román Otálení. Kromě pasní a domácích prací se stále věnuje zápasu. Několikrát Helenu podvede s dívkami na hlídání dětí. Garpovi se seznámí s manžely Flatcherovými a na určitou dobu se oba páry promíchají. Díky zkušenostem z tohoto vztahu vzniká Garpova druhá kniha, velký propadák. Garp je ohledně svého synka i ženy přehnaně úzkostlivy, a aby svoje obavy trochu zředil, požaduje po H. další dítě. Narodí se jim syn Walt, ale ani s jeho příchodem se Garpovy obavy o rodinu nezmenší. Ve všem vidí číhající nebezpečí, dokonce si v duchu přehrává všelijaké katastrofické události a trápí jej noční můry. Svému pocitu strachu a bezmocnosti s H. říkají Spodní Výr. Jeho vášeň k hlídačkám dětí pomalu pohasíná, zato H. vzplane vášní k mladému studentu Michaeli Miltonovi. Garp se o vztahu doví a H. chce vztah okamžitě ukončit. Poslední schůzka s Miltonem se změní v drama, při němž Garpovi přijdou a o Wlata, Duncan o oko a Michaela o penis. Zbytek rodiny se z ošklivé nehody léčí u babičky Jenny v jejím sídle v Dog’s Head Harboru, které se stalo pevností žen zklamaných a zneužitých muži, které Jenny považují za svou velkou vůdkyni. Garp všechny ty ženy nenávidí, protože ví, že jeho matku jen zneužívají. Jen s jednou se sblíží natolik, že se stane jeho i Heleninou nejlepší přítelkyní. S Robertou Muldoonovou, bývalým Robertem Muldoonem, hráčem rugby. V Jennine domě se Garpovym narodí dcera Jenny a G. napíše svůj další román - Svět podle Bensenhavera, do kterého alegoricky promítne všechny své pocity strachu a bezmocnosti v brutálním a nebezpečném světě. Přestože Jenny zazlíval, že ve své knize odkrývá ze svého soukromí až příliš, sám to nevědomky dělal také. Jeho kniha, přestože o její umělecké hodnotě sám oprávněně pochyboval, se stala bestsellerem a udělala Garpa bohatym a známym. Na doporuční svého vydavatele, dobrého přítele, se v době vydání své knihy se svou rodinou vydává opět do Vídně. Během jeho nepřítomnosti je Jenny zabita při jedné z kampaní, které probíhaly pod její záštitou. Krátce nato umírá i Helenin otec. Garpovi se vrací do Steeringu, kde se usazují ve zdejším sídle. G. Unikne pokusu o vraždu, ale nakonec se stejně stane obětí dívky, která s ním vyrůstala od dětství. Děj knihy je zasazen do poválečné Ameriky a naráží na nejožehavější témata té doby (válečné oběti, homosexualita, sex, feministická a jiná hnutí, brutalita . Kniha je unikátní svym stylem, kdy autor jen jakoby povrchně konstatuje, naprosto překvapivé situace jsou popsány ledabyle, jakoby to prostě bylo něco úplně normálního. Toto poněkud zlehčené pojetí je ještě umocněno tím, že autor na mnoha místech (nejčastěji na konci kapitol,kdy citace jakoby shrne obsah celé kapitoly) používá citace, které o svém životě napsala Jenny a Garp. Kniha je napsána zprostředkovaně - autor do příběhu nevstupuje. V několika bodech autor rozvádí Garpovo rozhořčení nad tím, že jej čtenáři nechápou. Domnívám se, že v těchto momentech autor vyjadřoval hlavně své vlastní pocity a obavy a z tohoto hlediska považuji Svět podle Garpa za „knihu o knize |