Přírodní stanoviště v řešeném území
Jiří Dostálek a Jan Skaloš
.
Dílčí cíl aktivity
- Zjistit, do jaké míry jsou v řešeném území zastoupeny vegetační typy, které mají význam z hlediska ochrany přírody a krajiny.
- Posoudit současný stav těchto vegetačních typů.
- Připravit podklad k tomu, aby mohly být přírodní biotopy zakomponovány do celkové koncepce projektu a stát se součástí doporučení pro posílení biodiverzity a ekologické rovnováhy území.
Metody
- K analýze výskytu přírodních biotopů byl využit systém mapování soustavu NATURA 2000 v ČR.
- Digitalizovaný výstup tohoto mapování byl revidován v terénu a upraven podle potřeby projektu v souladu s metodikou mapování biotopů (Guth 2002, Guth et Kučera 2005; Chytrý, Kučera et Kočí 2001).
- Jako hlavní mapový podklad byla použita Státní mapa odvozená 1: 5 000.
- Jako doplňující zdroje byly využity digitální mapové podklady přístupné na geoportálu České informační agentury životního prostředí, CENIA (ortofoto barevné letecké snímky, digitální model území 1: 25 000).
- Ke zpracování a analýze dat v prostředí GIS je pro studované území využíván software ArcView 9.2.
.
Výsledky
Souhrnnou informaci o poloze přírodních stanovišť v řešeném území Nové Dvory – Kačina přináší obr. 1. Mapa na obr. 1 ukazuje, že přírodní stanoviště nejsou v území rozmístěna rovnoměrně. Jejich největší souvislá plocha je soustředěna v blízkosti zámku Kačina (většinou zámecký park). Jihovýchodně od této lokality je roztroušena celá řada segmentů těchto stanovišť. Větší plochy přírodních biotopů se také zachovaly v blízkosti obcí Nové Dvory, Jakub a v nivě říčky Klejnarky. Porosty náhradní přirozené vegetace vznikly v hojné míře také podél odvodňovacích kanálů.
Při mapování biotopů byl také hodnocen jejich stav, respektive míra degradace. Z celkové plochy řešeného území zaujímají přírodní stanoviště 11,4 %, což je ve srovnání s celým zájmovým územím o 4% více (viz obr. 2). Na 41 % této plochy jsou porosty silně degradované, o kterých je obtížné rozhodnout, zdali je zařadit ještě mezi přírodní stanoviště soustavy Natura 2000, či nikoliv. Jedná se zejména o degradované lesní porosty nelužních poloh a intenzivně obhospodařované luční porosty na odvodněných stanovištích. Stav přírodních stanovišť je možné označit za výborný na 27 % jejich celkové plochy. U dalších 31 % plochy byl stav hodnocen jako dobrý. Polygony tohoto typu jsou dobře přiřaditelné k přírodním stanovištím Natura 2000. Jedná se převážně o zachovalé zbytky lužního lesa a mezofilních lučních porostů. Celková bilance zachovalosti přírodních stanovišť je oproti celému zájmovému území příznivější (viz obr. 3).
.
Formační skupiny přírodních stanovišť
Podrobnější charakteristika stanovišť v území je uvedena v podobě mapy jejich formačních skupin (obr. 4). Podle klasifikace přírodních stanovišť (Chytrý, Kučera et Kočí 2001) byly v území zaznamenány následující formační skupiny: lesy, sekundární trávníky, mokřady a pobřežní vegetace, vodní toky a nádrže, křoviny. Nejhojněji zastoupenou formační skupinou v území jsou lesy, které představují 69 % celkové plochy přírodních stanovišť. Poté následují sekundární trávníky (12 %), které jsou reprezentovány téměř výhradně loukami a pastvinami. V poměrně menší míře jsou zastoupeny stanoviště přírodních toků a nádrží (8 %), mokřadů a pobřežní vegetace v podobě rákosin a vysokých ostřic (7 %) a stanoviště křovin (5 %), která jsou zastoupena mokřadními vrbinami, vrbovými křovinami podél vodních toků a mezofilními až xerofilními křovinami. V řešeném území nejsou přítomna stanoviště skal a sutí. Ve srovnání s celým zájmovým územím je v řešeném území přítomna pouze polovina plochy sekundárních trávníků. Poměr zastoupení ostatních biotopů je rámcově odpovídající (viz obr 5).
.
Výčet přírodních biotopů, které byly zaznamenány v řešeném území v rámci výše popsaných formačních skupin:
1. Vodní toky a nádrže
· Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod |
· Makrofytní vegetace vodních toků |
2. Rákosiny a vegetace vysokých ostřic
· Rákosiny eutrofních stojatých vod |
· Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty |
· Říční rákosiny |
· Pobřežní vegetace potoků |
· Vegetace vysokých ostřic |
3. Louky a pastviny
· Mezofilní ovsíkové louky |
· Aluviální psárkové louky |
· Vlhké pcháčové louky |
· Střídavě vlhké bezkolencové louky |
4. Křoviny
· Mokřadní vrbiny |
· Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů |
· Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny |
5. Lesy
· Mokřadní olšiny |
· Údolní jasanovo olšové luhy |
· Tvrdé luhy nížinných řek |
· Hercynské dubohabřiny |
· Vlhké acidofilní doubravy |
.
Přírodní stanoviště lesů, luk a pastvin
Největší plochu přírodních stanovišť v území zaujímají lesy, louky a pastviny.
Přehled zastoupení základních jednotek lesních stanovišť je uveden na obr. 6 a 7. Z obr. 7 vyplývá, že největší plochu lesních stanovišť zaujímají lužní lesy, jejichž porosty jsou poměrně dobře zachovalé. Potom následují stanoviště do značné míry lesnickým hospodařením degradovaných dubohabřin a relativně dobře zachovalých mokřadních olšin. Acidofilní a teplomilné doubravy se v řešeném území nevyskytují. Zastoupení jednotlivých typů lesních biotopů s celým zájmovým územím je porovnáno na obr. 7.
V území se vyskytují dvě základní jednotky sekundárních trávníků. Převládají louky a pastviny, které představují 98% jejich celkové plochy. Relativně velmi malou plochu (2%) zaujímají suché trávníky. Ostatní jednotky, trávníky písčin a mělkých půd, smilkové trávníky a lesní lemy, nejsou v řešeném území zastoupeny (viz obr. 8 a 9).
Největší procento plochy zaujímají mezofilní ovsíkové louky, které jsou v poměrně dobrém stavu, a aluviální psárkové louky, jejichž stav je v důsledku odvodnění stanovišť méně příznivý. Nepříznivý vliv odvodňování území se projevil zejména na porostech vlhkých pcháčových luk, vlhkých tužebníkových lad a střídavě vlhkých bezkolencových luk.
.
Použitá literatura:
European Commission, 1999: Interpretation Manual of European Union Habitats – EUR 15. European Commission, Brussels.
European Commission, 2003: Interpretation Manual of European Union Habitats – EUR 25. European Commission, Brussels.
Guth J. [ed.] (2002): Metodika mapování biotopů soustavy Natura
Guth J. et Kučera T. (2005): Natura 2000 habitat mapping in the Czech Republic: methods and general results. – Ecológia (Bratislava), 24, Suppl.: 39–51.
Chytrý M., Kučera T. et Kočí M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Mikyška R. et al. (1968): Geobotanická mapa ČSSR 1. České země. – In: Vegetace ČSSR, ser. A, 2, Praha [textová část].
Mikyška R. et al. (1972): Geobotanická mapa ČSSR. 1. České země. – Academia, Praha.[mapová část].
Moravec J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. –Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995: 1–206.
Neuhäuslová Z.et al. (2001): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha.
Jiné zdroje:
Mapování biotopů pro účely vymezení soustavy Natura 2000 v ČR, AOPK ČR 2000–
2006. Verze 5/2006.
ZABAGED (2006): Základní báze geodetických dat. ČÚZK, MŽP, Praha.
Mapové podklady přístupné na geoportálu České informační agentury životního prostředí,
CENIA [online].[cit.2008-01-04]. URL:<http://geoportal.cenia.cz>.
Mapové podklady přístupné na geoportálu Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL)
[online].[cit.2008-01-04]. URL:< http://212.158.143.149/ows/wms_jtsk.php?>.
Datový sklad MŽP (2003): Základní mapa ČR M 1: 10 000
.
Obrazové přílohy:
Obr. 1: Přírodní stanoviště v řešeném území
.
Obr. 2: Zastoupení přírodních stanovišť v zájmovém a řešeném území
.
Obr. 3: Zachovalost přírodních stanovišť v zájmovém a řešeném území
.
Obr. 4: Základní formační typy přírodních stanovišť v řešeném území
Obr. 5: Zastoupení základních formačních typů přírodních stanovišť v zájmovém území
Obr. 6: Základní typy lesních biotopů v řešeném území
Obr. 7: Zastoupení základních typů lesních biotopů v řešeném území
Obr. 8: Základní typy biotopů sekundárních trávníků v řešeném územíObr. 6: Základní typy lesních biotopů v řešeném území
Obr. 9: Zastoupení základních typů biotopů sekundárních trávníků v zájmovém a řešeném území
.