Jan Werich se narodil 6.2.1905 v Praze. Od podzimu 1916
studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici a po maturitě (1924) na
právnické fakultě Karlovy univerzity. Vysokoškolská studia nedokončil a od roku
1927 se natrvalo věnoval divadelní činnosti. Už během studií na gymnáziu se
seznámil se svým pozdějším partnerem Jiřím Voskovcem a toto přátelství se ještě
více upevnilo po Voskovcově návratu z Dijonu. Oba mladé umělce spojoval zájem o
film, jehož novinky Werich příležitostně recenzoval v Českém filmovém světě a v
magazínu Přerod. Brzy po nástupu zvukové éry začala i jejich spolupráce s
českým filmem. Před svým odchodem do emigrace natočily čtyři filmy: Pudr a
benzín (1931), Peníze nebo život (1932), Hej rup! (1934) a Svět patří nám
(1937). Werich sám pak vytvořil ještě hlavní roli ve filmu U nás v Kocourkově
(1934). První společná hra Voskovce a Wericha Vest pocket revue měla premiéru
na malostranském jevišti Umělecké besedy 19.4.1927. Ve vlastní režii v ní
vytvořily dvojici klaunů se vzory v pantomimickém a absurdním humoru němých
filmových grotesek. Bez vlivu na jejich jevištní projev nezůstalo ani
dadaistické slovní žonglérství Vlasty Buriana.
Nežli se Osvobozené divadlo stalo r. 1929 výhradně scénou Voskovce a Wericha,
střídali se jejich revue s Honzlovými inscenacemi avantgardních her, vybíraných
Vítězslavem Nezvalem. Jedenáctiletá činnost Voskovce a Wericha skončila
nedlouho po mnichovských událostech, když jim byla vládou tzv. druhé republiky
odňata divadelní koncese pro vyhraněně pokrokovou politickou orientaci, která
prý mohla vést k nežádoucí odezvě v hledišti. Neuskutečnila se ani připravovaná
premiéra nové hry Hlava proti Mihuli, nová adaptace Nestroyovy frašky a divadlo
bylo 9.11.1938 uzavřeno. V divadelní práci pracovali oba umělci v USA. Až do
konce druhé světové války hráli jek anglicky pro americké publikum, tak i česky
pro krajany. Marně se snažili prosadit i v Hollywoodu, nicméně jejich hlavním
polem působení se stalo české vysílání amerického rozhlasu, kde vystupovali i v
politicky bojovných pořadech s aktuálními texty pro Ježkovy melodie. Na pražské
jeviště se Werich vrátil po svém návratu do Čech (1945) v postavě Sherida
Whitesieda z americké hry Harta přišel na večeři v Realistickém divadle (1946).
Po Voskovcově návratu (1946) obnovili divadle W+V revue Pěst na oko (1947 –
48). Ještě než Voskovec znovu odešel do Ameriky, nastudoval hudební komedii
Divotvorný hrnec (1948), v níž Werich vytvořil postavu vodníka Čochtana. Jako
člen divadle v Karlíně pak ještě (spolu s Vlastou Burianem) ve hře Nebe na
Zemi. R.1955 se ujal uměleckého vedení Divadla satira, které přejmenoval na
Divadlo ABC. Nemoc vyřadila z pravidelné divadelní činnosti, nezbavila ho však
možnosti vystupovat občas v rozhlase, v televizi, ve filmu, někdy i na jevišti.
Vedle menších rolí v Psohlavcích, Pádu Berlína a Hudbě z Marsu vytvořil několik
nezapomenutelných postav ve filmech Císařův pekař aneb pekařův císař (1951),
Byl jednou jeden král (1955), Až přijde kocour (1963). Dále natočil filmy:
Kočár největší svatosti (1965), Jindřich VIII. (1968), Uspořená libra (1964),
Medvěd (1963), Slzy, které svět nevidí (1966). Jak před válkou, tak i po ní
Werich hodně cestoval. V roce 1951 získal titul laureát státní ceny, v roce
1963 byl jmenován národním umělcem. Zemřel 31.10.1980 v Praze