Jsi dokonalý?!?
Řekněte, kdo z vás někdy nezatoužil být dokonalý? No dobře, když ne dokonalý, tak alespoň trošku lepší. Trošku hezčí, chytřejší, mít jiné vlasy, pár kilo víc či míň? Kdo nechtěl být někdy někým jiným? Holky, upřímně, ruku na srdce. Kolikrát jste stály u zrcadla a přemýšlely, co s tím:) Hele, jen se kluci moc nesmějte! Vy na tom nejste o moc líp:-). I na vás se z obrazovek usmívají Pittové a Bloomové, kteří vám jistě nahlodávají vaši pověstnou ješitnost…:-)
Neříkali jste si někdy, že ten, co stojí vedle, je daleko lepší? Že on určitě zaujme a vyhraje, kdežto já, já na to nemám? Nepřáli jste si mít mozek toho kluka z druhý lavice, který v matice neplave, kdežto já se den co den jen ztrapňuju u tabule? Nechtěli jste být prostě lepší? Takoví, abyste vzbudili obdiv? Aby se ozvalo to pochvalné "ach", když procházíte kolem. Abyste každému pomohli, byli oblíbení, pokládáni za nejlepší baviče, líbili se???
Každý člověk má plno přání. Každý má svůj tajný sen. Že jednou obletí svět, podívá se do Tibetu, postaví nemocnici pro chudé lidi, stane se známým kytaristou, nebo jen, že se vdá za toho kluka od vedle (to je u holek:-))... Každé srdce skrývá plno plánu. A hlavně srdce mladých lidí. Mladý člověk, to je továrna na sny, ideály a nápady… Mladý člověk, to je nepřeberná studnice pokladů. Mladý člověk, to je naděje…A mladý člověk také touží být bez chyby- být dokonalý.
Papež Jan Pavel II říkal: "Vy jste naděje světa, vy jste moje naděje". Toto poselství směřoval právě mladým. Vždycky, když to slyším, zamrazí mě v zádech. My, že jsme naděje? Já, že jsem naděje? Ale vždyť na to nemám!!! Já sama nic nezmůžu a navíc nejsem dokonalá, nejsem na to moc dobrá…Stačí se na mě podívat!
Pozor! Teď by měla začít houkat kontrolka! Máme tu totiž problém! Zásadní problém! Předsudky a podceňování. Však to jistě znáš. Máš něco udělat, ale najednou máš pocit, že na to nemáš, že pro to nejsi dost dobrý. Pocit, že každý se pro to hodí lépe než ty, a že na tebe se budou jen blbě koukat…
Víš, tenhle dojem já dobře znám. I já jsem si tolikrát říkala, jaké by to bylo, kdybych byla jiná. Kdybych vypadala jinak, nebo kdybych byla lepší ve škole… Od tohohle "kdyby" jsem ale postupně přešla do fáze "až". Až jednou, až skončím základku, až za týden, až odmaturuju, až mi začnou prázdniny… Až se vyřeší tohle a tohle, pak začnu žít!!! Ono to je ale nebezpečný. Víš, takhle postupně přestaneš žít. Začneš se jen vnořovat do svých snů a plánů. Vytvoříš si jiný svět. Svět, ve kterém sice hraješ hlavní roli, ale přitom to nejsi ty. Ten člověk, je někdo úplně jiný. Někdo, kdo nemá chyby. Jenže ten někdo neexistuje!
Svatá Terezka z Liseux napsala: "Dokonalost záleží v tom, abychom plnili jeho vůli, abychom byli tím, čím On nás chce mít…" Já jsem si tohle uvědomila celkem nedávno. Skutečná dokonalost není v tom, za co se pokládám, ale ve snaze plnit Boží vůli. Je to v tom, být tím, čím mě chce Bůh mít. Dokonalá můžu být i v úplném obyčejném životě…
Víš, já věřím, že Bůh má s každým z nás plán (jo i s Tebou!). Ale nenutí nám ho, jen nabízí. Někdy se ty jeho plány zdají strašně šílený. Až si říkáš, že to přece Bůh chtít nemůže... Jenže Bůh chce po nás bláznivé věci. On nám totiž chce ukázat, že jsme daleko lepší, než si myslíme, že může dělat zázraky skrze naše ruce!
Než to zakončím, tak ještě jedna citace:) Terezka Zukic (jedna řádová sestřička, která má strašně ráda skateboardy:-)) napsala: "Je to krásné, že ty existuješ. Zdobíš tento svět, protože svět by byl ochuzen, kdybys tu právě ty nebyl. Ty máš právo na život, na pocity, na radosti, úspěchy i porážky. Nejsi méněcennější proto, že se ti nepodařilo dosáhnout všeho, co od tebe ostatní očekávali, nebo proto, že ostatní tvoji cestu nechápou. Důležité je, abys naslouchal svému svědomí, byl bdělý a žil tak, abys na konci života mohl říci: "Žil jsem a tím jsem také druhým umožnil žít.""
Přeju Ti, abys našel sám sebe… Abys objevil, že můžeš být šťastný, i když třeba nejsi (podle sebe) dokonalý…
Autor: Markéta Jeníčková
Zamyšlení nad koncem světa...
Aby Bůh stvořil svět, stačilo 6 dní. Zničit ho může mrknutím oka. Při stvoření světa a všeho, co se na něm nachází, neměl Bůh žádné svědky. Když ho bude ničit, spatří to všechny národy a budou muset vyznat, že je všemohoucí. Běžte, bezbožní šejdíři, jděte vychytralí nedůvěřivci, přesvědčte se, že Bůh je všemohoucí, že viděl všechny naše skutky! Ach Bože, tehdy hříšník nebude mluvit, bude vzdychat a naříkat, že ztratil drahocenný čas! Pro něho všechno skončilo, zůstalo mu jenom zoufalství. Jak strašná to bude chvíle! Sv. Lukáš říká, že lidé budou schnout strachem, když pomyslí, jaké neštěstí je čeká.
Kdyby v této chvíli, když k vám mluvím o posledním soudu, na němž lidé uslyší neodvolatelný výrok, kdyby v této chvíli stanul mezi námi anděl Boží a vyhlásil, že během 24 hodin bude svět spálen ohněm síry, kdybyste už slyšeli hřmot hromů a strašné blýskání, kdyby se už vaše domy začaly řítit, kdyby se rozevřely pekelné chřtány a na chvíli vypustily zavržené, jejichž srdceryvné vřískání by se rozléhalo až na samý konec světa – nenaříkali byste v té chvíli, nebyli byste plni lítosti a slz? Nezanechali byste hříchu, nedělali byste pokání, neklesali byste před oltáře žebrajíc o milosrdenství? Proč to neděláte nyní, přestože vám kněží tyto pravdy jasně hlásají? Proč vaše srdce nepuká lítostí, proč se nezaléváte slzami? Jak velká je to slepota, jak velké neštěstí, že vámi neotřásají soudy Boží, že jste tak zatvrzelí, stále žijete v hříchu a svůj omyl uznáváte teprve tehdy, když už není žádné východisko! Zanedlouho už ten zaslepenec, který si spokojeně žil v hříchu, uslyší výrok zavržení a začne věčná žalost, žalost neplodná! Ano, bratři, budeme souzeni, je to nepochybné. Opravdu přijde chvíle, ve které už nebude milosrdenství a ve které začneme navěky zoufat nad tím, že jsme hřešili.
.
Nepodobá se to ničemu...?
V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
- Věříš v život po porodu?
- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
- No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
- Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
- Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
- No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom...