UDG
UDG
UDG vznikli v roce 1998 v Ústí nad Labem. Současný název skupiny je zkratkou původně užívaného slovního spojení Useless demi-Gods (v překladu Nepotřební polobozi) vypůjčeno z textů velšských kytarových idolů Manic Street Preachers, avšak dnes, jak sami členové říkají, tyhle tři písmenka už nic konkrétního neznamenají a každý si pod nimi může představit, co chce.
Počátkem roku 2001 vydali UDG první demonahrávku nazvanou Štěkat do boudy, a o rok později se skupina díky internetovému hlasování probojovala na jeden z největších českých festivalů Rock for People v Českém Brodě. V roce 2003 vyšlo kapele druhé demo Obsazeno místenkou a na podzim tohoto roku kapela odehrála pět koncertů v Paříži. Tady se také mimochodem seznámili i s kytaristou tamní kapely Intendo Entertainment System Guillaumem Kondrackim.
12. května 2004 se na veřejném finálovém koncertě v Paláci Akropolis skupina UDG stala z rozhodnutí odborné poroty vítězem druhého ročníku soutěže Coca Cola Pop Star a podepsala smlouvu na vydání alba s hudebním vydavatelstvím Sony Music. Debutové album Ztraceni v inspiracích se natáčelo v průběhu srpna 2004 v jednom z nejlepších českých nahrávacích studií Sono Records pod dohledem producenta Milana Cimfeho, jež v minulosti spolupracoval na albech kapel Kabát, Divokej Bill, Čechomor a dalších.
Písničky na novém albu mají hutný kytarový zvuk osvěžený saxofonem a mísí v sobě silné melodie s mladicky údernou energií a poetickými texty v češtině. Charakteristickým prvkem tvorby UDG je mj. i prolínání hlasů hlavního zpěváka Petra Vrzáka a saxofonisty Adama Kupery. Ve skladbě Smutné a lehké si jeden s vokálních partů zazpíval frontman kapely Kryštof Richard Krajčo, v jiné Petru Vrzákovi osobitě ztvárnil ženský protějšek Matěj Homola z Wohnout. Na albu ale nechybí ani ženský vokál v podání Jany Pečenkové a francouzský rap již zmiňovaného pařížského muzikanta Guillaumma Kondrackiho.
A zatím poslední deskou je Buď a nebe, které vyšlo teprve minulý měsíc. Deska se natáčela od 26.ledna do 15.února ve studiu Sono. Producentem desky je opět Milan Cimfe, s jehož pomocí se na desku dostala i ve správné (tedy vysoké) míře i energie melodických kytarových songů podbarvených specifickým zvukem saxofonu tak, jak ji fanoušci znají z koncertů.
Komentáře
Přehled komentářů
ej! k tuto kapelu přímo zbožňuju!!! nedávno sem na nich byla v horšáku... jen kvůli nim sem tam jela!!!:D a opravdu sem si to užila! je to best band na světě! a hned po nich následují kluci ze 100°C!!!XDDD
UDG
(Fleur, 15. 8. 2008 15:50)