Focení na tablo
28. 1. 2010
Dneska se konalo slavné a velké, dlouho očekávané focení na tablo. A tak jsem přišla, řádně napapána a napojena, na onu ulici a našla onu budovu, soudě dle plakátů zvenčí by to měla býti ona. Tak jsem tam vlezla a vypadalo to jako doupě feťáků. Hlavní fotograf vypadal nějak podobně.
Suterén smrděl a byl celý tmavý a studený, otlučený a olepený pochybnými plakáty. Tak jsem vzala telefon a zavolala Veverce, jestli jsem tu správně, a ona, že jo, že musím vylézt do prvního poschodí. Naivně jsem doufala, že to tam bude vypadat jako v efektním ateliéru.
Čekaly mě oprýskané zdi pokapané barvou, na zemi jakési technické lino? čili podlaha, která neviděla hadru, celou situaci ledového pokoje zachraňovalo několik zahradnických židliček a pobarvený gauč. Na druhém gauči seděla objednaná kosmetička, která nám vytvářela na ksichtech obličeje, bohužel byla jen jedna... tak jsem tu seděla a seděla a pila ( vodu ) a pak si objednala pizzu, abych nebyla tak moc protivná.
Nesnáším čekání totiž, i když vím, že čekali všichni.
Pak jsem se dostala na řadu s líčením ( jako předposlední, poslední byla Veverka, jak správně podotkla, jelikož mé mozkové závity jsou poněkud zamrzlé ). Namalovala nás slečna hezky, a celkem i za levno.
Pak jsme se šly fotit, spolu, jak jinak, bylo by nám smutno a zima.
Fotografové, jeden normální a jeden divný, nás naaranžovali na červený gauč s tím, že jsme nenáročná třída, která nechce malování na tělo nebo nějaký spešl rekvizity.
Sundala jsem si brýle nic jsem neviděla, tak byla celkem sranda. Teď to vypadá tak, že tu čekáme na focení portrétových fotek, všichni jsou protivní a nasraní, ale já spokojená... ani nevím, proč, snad, že tu jde internet.
Suterén smrděl a byl celý tmavý a studený, otlučený a olepený pochybnými plakáty. Tak jsem vzala telefon a zavolala Veverce, jestli jsem tu správně, a ona, že jo, že musím vylézt do prvního poschodí. Naivně jsem doufala, že to tam bude vypadat jako v efektním ateliéru.
Čekaly mě oprýskané zdi pokapané barvou, na zemi jakési technické lino? čili podlaha, která neviděla hadru, celou situaci ledového pokoje zachraňovalo několik zahradnických židliček a pobarvený gauč. Na druhém gauči seděla objednaná kosmetička, která nám vytvářela na ksichtech obličeje, bohužel byla jen jedna... tak jsem tu seděla a seděla a pila ( vodu ) a pak si objednala pizzu, abych nebyla tak moc protivná.
Nesnáším čekání totiž, i když vím, že čekali všichni.
Pak jsem se dostala na řadu s líčením ( jako předposlední, poslední byla Veverka, jak správně podotkla, jelikož mé mozkové závity jsou poněkud zamrzlé ). Namalovala nás slečna hezky, a celkem i za levno.
Pak jsme se šly fotit, spolu, jak jinak, bylo by nám smutno a zima.
Fotografové, jeden normální a jeden divný, nás naaranžovali na červený gauč s tím, že jsme nenáročná třída, která nechce malování na tělo nebo nějaký spešl rekvizity.
Sundala jsem si brýle nic jsem neviděla, tak byla celkem sranda. Teď to vypadá tak, že tu čekáme na focení portrétových fotek, všichni jsou protivní a nasraní, ale já spokojená... ani nevím, proč, snad, že tu jde internet.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář