Mezinárodní problémy a jiné věci
14. 9. 2007
Máme polovinu září a nutno zkonstatovat, že se jedná o divné období. O období plné změn.
Co se tanečních týče, po prvotním "nic moc" se do třetí lekce těším, stal se totiž zázrak a povedlo se dostat sem Vikyho. Na druhé lekci jsme sice moc nezazářili, zato si notně pošlapali nohy, málem jsem spadla ( jelikož neumím otočky ) a on málem omdlel ( jelikož celý den nepil ), ale i tak to byla sranda :)
Musíme to holt ještě vypilovat. Nutno podotknout, že s novým tanečním partnerem se mé pocity z tanečních zlepšily o 100%.
Docela blbé je, že mi botky odírají nohy a mají otevřenou špičku, tudíž jsem dneska byla shánět nové. Koupila jsem si: pásek do gatí, řasenku na vlasy, dvě halenky k sukni, papuče do školy a tepláky pro mamku...boty jako obvykle nic.
Taky se u mě objevují zvláštní touhy....jako obarvit si korelí chocholku na hlavě na zářivě červeno nebo jinak ulítlo - bláznivě. Všichni kolem mi to vymlouvají, dokonce mi bylo řečeno, že do tanečních si mám pořídit pokrývku hlavy, jinak mám utrum :-)) Na(ne) štěstí se mi to barvení moc nepovedlo a je to jen jemně narezlé.
Po dnešku, ač nejsem rasista, jsem zjistila, že je lepší se vietnamským prodejcům na velkých výprodejích vyhýbat... zatímco procházím úzkou uličkou mezi mnoha lidmi a strašnou spoustou oblečení, tak jeden z prodavačů na mě něco spustil tou svojí vietnamštinou a u toho mi ukazoval na tašku, kterou jsem měla přes rameno. Koukala jsem jak žížala z hnoje, zatímco se mi sápal po tašce. "Nic tam nemám," odsekla jsem, připravena bránit svou nákupní kabelu a už jsem viděla, jak udělá nějakou scénu, že jim tam kradu.
Vietnamec pořád něco mlel a mlel a ukazoval mi na tašku, lépe řečeno na zip. "Mám to zapnout nebo co?" ptám se ho. On mele stále svoje - hatmatilku. Po zapnutí byl konečně klid.
Optala jsem se ho, zda rozumí anglicky, připravena ho sprdnout( v rámci nevelkých znalostí ), ale zase zaplácal pár slov svou rodnou řečí a zmizel. Těžko říci, zda mu záleželo na tom, aby mi z té tašky nikdo nic nevzal a nebo se bál, že tam něco přihodím a pronesu bez placení :)
Další trapas se přihodil u pokladny, kdy jsem platila 114 Kč tisícikorunou, a vietnamec za kasou po mně pořád něco chtěl. Za mnou řada lidí a pořád jsem nerozuměla, co chce ( nechápu, proč se nenaučí číslovky ). Stála jsem tam jak tele a on stále opakoval něco jako "špatně". Hlavou mi proběhlo, že si myslí, že jsou to falešné peníze a nebo že chce abych mu to dala v menších a on mi asi taky nerozuměl ani slovo...
Paní za mnou vyprskla smíchy a prozradila mi, že pan prodavač chce 14 Kč, a ptá se jestli je mám... Vietnamec se křivě usmál a pronesl první české slovo: "Nezná" :o)
Je něco špatného na tom, když Čech neumí vietnamsky?
Co se tanečních týče, po prvotním "nic moc" se do třetí lekce těším, stal se totiž zázrak a povedlo se dostat sem Vikyho. Na druhé lekci jsme sice moc nezazářili, zato si notně pošlapali nohy, málem jsem spadla ( jelikož neumím otočky ) a on málem omdlel ( jelikož celý den nepil ), ale i tak to byla sranda :)
Musíme to holt ještě vypilovat. Nutno podotknout, že s novým tanečním partnerem se mé pocity z tanečních zlepšily o 100%.
Docela blbé je, že mi botky odírají nohy a mají otevřenou špičku, tudíž jsem dneska byla shánět nové. Koupila jsem si: pásek do gatí, řasenku na vlasy, dvě halenky k sukni, papuče do školy a tepláky pro mamku...boty jako obvykle nic.
Taky se u mě objevují zvláštní touhy....jako obarvit si korelí chocholku na hlavě na zářivě červeno nebo jinak ulítlo - bláznivě. Všichni kolem mi to vymlouvají, dokonce mi bylo řečeno, že do tanečních si mám pořídit pokrývku hlavy, jinak mám utrum :-)) Na(ne) štěstí se mi to barvení moc nepovedlo a je to jen jemně narezlé.
Po dnešku, ač nejsem rasista, jsem zjistila, že je lepší se vietnamským prodejcům na velkých výprodejích vyhýbat... zatímco procházím úzkou uličkou mezi mnoha lidmi a strašnou spoustou oblečení, tak jeden z prodavačů na mě něco spustil tou svojí vietnamštinou a u toho mi ukazoval na tašku, kterou jsem měla přes rameno. Koukala jsem jak žížala z hnoje, zatímco se mi sápal po tašce. "Nic tam nemám," odsekla jsem, připravena bránit svou nákupní kabelu a už jsem viděla, jak udělá nějakou scénu, že jim tam kradu.
Vietnamec pořád něco mlel a mlel a ukazoval mi na tašku, lépe řečeno na zip. "Mám to zapnout nebo co?" ptám se ho. On mele stále svoje - hatmatilku. Po zapnutí byl konečně klid.
Optala jsem se ho, zda rozumí anglicky, připravena ho sprdnout( v rámci nevelkých znalostí ), ale zase zaplácal pár slov svou rodnou řečí a zmizel. Těžko říci, zda mu záleželo na tom, aby mi z té tašky nikdo nic nevzal a nebo se bál, že tam něco přihodím a pronesu bez placení :)
Další trapas se přihodil u pokladny, kdy jsem platila 114 Kč tisícikorunou, a vietnamec za kasou po mně pořád něco chtěl. Za mnou řada lidí a pořád jsem nerozuměla, co chce ( nechápu, proč se nenaučí číslovky ). Stála jsem tam jak tele a on stále opakoval něco jako "špatně". Hlavou mi proběhlo, že si myslí, že jsou to falešné peníze a nebo že chce abych mu to dala v menších a on mi asi taky nerozuměl ani slovo...
Paní za mnou vyprskla smíchy a prozradila mi, že pan prodavač chce 14 Kč, a ptá se jestli je mám... Vietnamec se křivě usmál a pronesl první české slovo: "Nezná" :o)
Je něco špatného na tom, když Čech neumí vietnamsky?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář