Jak jsem byla na Pragoconu 2009
Ano, tak se to přece jen stalo. Viděla jsem Jeníka naživo a nejen jeho. Ale hezky od začátku.
Jednou mi Jeník napsal, jestli bysme s Viktorem nejeli na Pragocon, že tam bude přednášet. Byla to akce na jednom pražském gymplu, sjeli se tam nadšenci z celé republiky. Nejčastěji bylo vidět anime, manga, středověk, fantasy a magie. Většina lidí byla v kostýmech, což nám nikdo neřek, tak jsme šli velmi originálně za sebe.
Naše sekce Cesta poznání, jejíž stránky sice už dávno nenavštěvuju, ale ještě mě odtama nevyhodili, tam měla pro sebe jen jednu třídu, zato Kuře s bambusem hned tři. No nevadí, aspoň jsme byli hezky pospolu.
Odjeli jsme v sobotu ráno krásným vláčkem Intercity Jan Perner. V pátek večer a v sobotu ráno jsme se , jak jinak, ještě s Vikym stačili pohádat. Byl protivný, protože se mu nechtělo nikam jet, platit cestu a vůbec se trmácet až někam do Prahy... však to znáte. Ale nakonec v pohodě. Ve vlaku už byl naprosto normální a spokojeně se krmil dobrotama. Napapaný chlap = spokojený chlap.
Vláček byl hezký s kupéčkama, kam se dalo zavřít a zatáhnout závěsy, takže jsme úspěšně předstírali, že jsme v plném spánku a tudíž není vhodné nás nijak rušit. Aj pohodlné to bylo a prdel z toho nebolela a protože jsem pořád polehávala na Viktorovi a pospávala, uběhlo to moc moc rychle... a už jsme byli na hlavním nádraží.
Tam jsme nemohli najít metro, musel nám poradit místní bezďák. Jak je známo, bezďáci se nejlíp vyznají. No jo, stydím se.
Jakmile jsme našli metro, našli jsme i zbytek a úspěšně trefili až na místo konání.
Většinu osazenstva tvořily podivně oděné postavičky okolo 20 let s černými dlouhými vlasy, popřípadě hnědými dlouhými vlasy, v černém a nebo vyhublí vysocí tvorové s brýlema a kostnatým obličejem. Taky dívky "Japonky". Těžko říct, jestli jejich zájem o fantasy a scifi z nich dělá takové "introverty podivně vyhlížející" a nebo si díky tomu, jací jsou, vybrali koníček. Tenhle rys osazenstva byl totiž fakt nápadný.
No a jaký byl Jeník. Vyšší a štíhlejší, než jak jsem si ho představovala. Popravdě jsem čekala baňatou kouli připomínající hrocha, ale vypadal úplně normálně. Ani nebyl moc tlustý a vysoký byl tak akorát. Působil celkem jemným dojmem, příjemný. I když jsme si nějak extra nepopovídali, no...
Spaní byl další bod, mělo se spát v tělocvičně, ale o půlnoci se tam pořád svítilo a zábava byla v plném proudu, u toho se pár jedinců neúspěšně pokusilo usnout. Tak jsme se sebrali a šli hledat klidné místo jinde. Narazili jsme jen na plné třídy, chodby stále plné lidí, živé hudby, lidi spící ve výklencích a další neúspěšné hledače.
Tak jsme se vrátili zpět a zhasli světlo v tělocvičně, což se setkalo s nevolí, ale jinak to nešlo...o spaní se obrat nenechám. V noci jsem se mockrát vzbudila, byla mi zima, něco mě tlačilo a chtělo se mi smrkat, protože jsem parádně nastydla.
Ráno jsme balili a čekali Jeníka, který spal u Tarba. Jo, Tarbo, to je tvor, který vypadal jako kříženec obra z pohádky s horským bačou. Rozložitý, zarostlý a dobrosrdečný. A jednu nohu má o dost kratší, tak nosí protézu. Je mu kolem třiceti a zatím jsme se moc nepoznali.
Plánovali přijet dost pozdě, tudíž jsme mysleli, že když na ně budeme čekat, nestihneme vlak, ale nabídli nám odvoz na nádraží, takže to bylo v pohodě. Aj nám potom ukázali , Tarbo a jeho žena, kousek z centra Prahy.
Kdo by chtěl znát nějaké ty detaily, tak mi napište.