Jan Flégl  Jak jsem potkal kyselicu

Liberecké nádraží ČD , čtvrtek 11. října 16.16 hodin. Začíná letošní Podzimní  rozjímání. Čtveřice věrných : Ladys, Jiří, Míla, Starý Mac. Cesta vlakem do Turnova bez problémů,rozjímáme . V Turnově v hospodě Slunce se dozvídáme, že Slavia pomohla dobré věci a helfla malému klubu ku slávě. Pijeme Svijany a rozjímáme. Do Dolánek se jde kouzelnou cestou podél náhonu Jizery za svitu baterky a kopec srovnatelný s Nanga Parat zdoláváme bez zadýchání. U Ladyse je za chvíli teploučko, inu Míla se v topení vyzná, jíme vybrané lahůdky /sekaná , sýry, slaninka a proslulá Lotusova sýrová roláda/, pijeme pivo a skotskou, rozjímáme a usínáme u stolu.
Děda komárek by řekl : chčije a chčije. Tedy trochu poprchalo, ale nás nic nezastaví. Po snídani /česnečka s opečeným chlebem, sekaná a sýry / vyrážíme. Ladys je k nezastavení, bože, co ten všechno ví ! Ukázal nám jezevčí díry, reliéfy v pískovcích a je až dojemné sledovat Jiřího s jakým zápalem si  nevěřícně prohlíží ptakopyska vytesaného do skály. Jizeru zdoláváme po visutém mostě a mezi dřevěničkami a elektrickými ohradníky si vyšlapujeme podél Jizery do Malé Skály. Statek u Boučků je útulný, čaj s rumem posilující, pivo vychlazené, rozjímáme. V samošce před hospodou nakupujeme potraviny/buřta a rohlík/ před výstupem na další ze štítů. Stoupáme téměř kolmo do převysokého kopce, navzdory únavě Jiří nachází houby! Jedná se o dvě poloshnilé babky / připomínají Jiřinu Jiráskovou a Květu Fialovou /, necháváme je na vysemenění, i když hamižný Lotus nesouhlasí. U Bartošovy pece zmizeli pstruzi a chodník je přehrazen cedulí s nápisem „no entry“, možná bude radar tady ! V Jenišovicích rozjímáme a pijeme chcanky, tak hluboko klesli v té naší oblíbené hospůdce. Ale náladu si spravujeme v pivovarské hospodě v Rohozci. Pivko dobré, sulc vynikající, tlačenka excelentní, hrajeme karty a domino a v půl desáté se zvedáme a jdeme nocí domů. Zabijačkový guláš s knedlíkem /Ladys se čtyřmi /, pivo, rozjímání a skotská nás opět uspávají.
Ráno jako malované, sluníčko, barevné listí, Kozákov a Trosky, co víc si přát.
Snídáme pravou valašskou kyselicu, brambory na loupačku se šnitlikovým  tvarůžkem a sýry. Rozjímáme a jsme v pořadí na WC, kyselica nás pucuje jen co je pravda. A potom jdeme do té krásy, sestupujeme k Jizeře a za mostem stoupáme do Turnova. A tady se naše kroky rozcházejí, Starý Mac odjíždí a pera se chápe někdo další……