Vzpomínky plují
17. 9. 2007
Kapky po okně stékají,
mé oči pochopení hledají.
Oči plné šedi a bolesti,
kdo by je moh životem vésti?
Sedím u okna, dívám se na nebe,
nechci být sama,ale u Tebe.
Mé srdce stále plné bolesti je,
hodně si vážím lidí, díky kterým mě u něj zahřeje.
Vzpomínky, pořád to bolí,
je to jak posypat ránu solí.
Čas a život mi je postupně berou,
z mých očí se skzy derou.
Chci být šťastná, ale potřebuji čas,
zlomené srdce, bolest na duši, zlomený vaz.
Jsem ale ráda, že už to je za mnou,
stalo se to minulostí, vzpomínkou pohou.
Teď ale nový smysl života mám,
našla jsem a už nehledám.
Lásku, porozumění,
někdy se i bolest v dobro promění.
mé oči pochopení hledají.
Oči plné šedi a bolesti,
kdo by je moh životem vésti?
Sedím u okna, dívám se na nebe,
nechci být sama,ale u Tebe.
Mé srdce stále plné bolesti je,
hodně si vážím lidí, díky kterým mě u něj zahřeje.
Vzpomínky, pořád to bolí,
je to jak posypat ránu solí.
Čas a život mi je postupně berou,
z mých očí se skzy derou.
Chci být šťastná, ale potřebuji čas,
zlomené srdce, bolest na duši, zlomený vaz.
Jsem ale ráda, že už to je za mnou,
stalo se to minulostí, vzpomínkou pohou.
Teď ale nový smysl života mám,
našla jsem a už nehledám.
Lásku, porozumění,
někdy se i bolest v dobro promění.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář