Pooky a pentagram
S něžným šustěním jejích maličkých křídel přistála Thistl na větvi a rychle se přitiskla ke kmeni stromu. Zadržela dech a rychle vyhlédla zpoza stromu. Vrána Edgar byl od ní na jiném stromě sotva pár metrů opodál. Ještě ji nezahlédl. Není to ta dlouho, co by pro něj malá víla představovala svačinku... Jistě, to se ještě neznali a od té doby se vrána naprosto nezajímala o malé stvoření jako o jídlo, ale víla byla z její přítomnosti pořád trochu nervozní, když nebyla Elsie okolo. Pevně zavřela oči a potom si v duchu změnila názor...Ne, já prostě tiše odletím a on nikdy... A právě v té chvíli se ozvalo plácání křídel a závan větru donutil Thistl otevřít oči právě ve chvíli, kdy si proti ní Edgar dosedl na stejnou větev. Naklonil hlavu na stranu a prohlédl si ji šedivým okem. "Hledala jsi mě?" Víla se statečně postavila rovně a vystrčila bradu: " No, vlastně ano!" "Mohl bys pro mě něco udělat?" a usmála se na něj jako by mu právě podávala dárek... Vrána si ji prohlédla ještě důkladněji a pomalu. " Tak udělat?" No, víla pokývala hlavou..." Mohl bys pro mě něco vypůjčit? Já jsem slyšela, že vrány jsou v tom moc dobré - v půjčování věcí..." Trocha zlobivosti neuškodí a víla věděla, že se vrány neobtěžují ptát majitelů, než si cokoliv půjčí.. Edgar se naklonil blíž: " a co by to bylo?" Thistl sklonila hlavu a pozorně studovala pásek svého mini sandálku.: "Pookyho pentagram" "Kááááá!" Pták poskočil na větvi a zatleskal křídly. Víla strachy málem odletěla seskokem přímo dolů, ale naštěstí se Edgar uklidnil a znovu se na ni zadíval. "Pooky je můj kamarád - a od kamarádů si nic nepůjčuji!" Thistle se sice bála, ale zkusila to: No, mohl by sis ho půjčit, když spí, nikdy se o tom nedozví! Edgarovy oči ztvrdly. Víla okamžitě litovala, že to řekla...Vrány si nikdy neberou věci tak, aby o tom lidé nevěděli, vždycky je můžete vidět.. " Prosím Edgare! Vážně ho potřebují!" "Ano? A na co ?" Víla poskočila na větvi sedla a zkřížila nohy, protože si uvědomovala, že vysvětlování bude ještě těžší..No, zítra je výroční tradiční rituál svatby Boha a Bohyně...Všechny víly jsou pozvané a já jsem dostala pozvánku dokonce na to, být v procesí! Každý donese dárek, ale musí to být něco speciálního. " Prosím Edgare!" Ten se ale otočil a zlobně řekl: Nikdy, zapomeň na to, Pooky je můj kamarád!" a než stihla víla cokoliv dodat, odletěl pryč. Víla vstala a vztekle zadupala. "Tak já to tedy udělám sama!"
Příští den ráno se Pooky líně rozvaloval na posteli a vyhříval se na sluníčku, které dovnitř pronikalo otevřeným oknem na přehozu... Elsie zazívala a slezla z postele a dala se do rozčesávání vlasů, zatímco kocourek pokračoval ve vyhřívání a protahování se. Najednou se ale posadil a packou si přejel náprsenku. Potom začal očichávat a prohledávat celou postel a zeptal se čarodějky zděšeně: " kde je můj pentakl?" Elsie se otočila a sklonila hřeben - a neuvolnila se ti ve spánku stuha? Potom spolu s kocourkem prohledali znovu všechny pokrývky, polštáře, deky, podívali se i pod postel a dokonce pod předložku..Ale malý medailonek nemohli nikde najít... "A nemohl jsi ho ztratit včera, když sis hrál venku?" Ptala se čarodějka.. Ne, odpověděl po chvíli Pooky, to bych si všiml. Potom na Elsie otočil hlavu a oči měl jako pingpongové míčky: " Někdo mi ho ukradl!" Ta ho zvedla a políbila na čumáček.." Nesmysl, prostě ti někde spadl, když sis hrál venku!" Zbytek dne Pooky strávil tím, že obcházel celou zahradu a hledal svůj přívěšek. Obešel pečlivě všechny záhonky a pečlivě prohlédl celou oblast okolo své oblíbené šanty kočičí, ale nikde nemohl nic najít. Dokonce prošel své stopy až zpět do lesa, kde si den před tím hrál... K večeru se vrátil do chaloupky , vylezl si na křeslo a smutně koukal na Elsie,jak připravuje sendviče do košíku na piknik. "Našel jsi ho?" zeptala se...Vzhlédla a odpověď našla v jeho tvářičce." Dalo mi to hodně práce ho získat!" " Já vím, a určitě se zase objeví, slibuji!" Na to se kocourek trochu rozveselil. Když to řekla čarodějka, tak to musí být pravda! Vyskočil na stůl a nahlédl do košíku, který balila... Takže bude nějaký speciální piknik? " Ano, kývala hlavou čarodějka - zítra je Beltine!" Já vím! - svatba Boha a Bohyně zvolal nadšeně Pooky." A bude zase oheň a ohňostroj a hry?!"Potom si ale všiml, že vedle košíku je položený bubínek... A ty budeš zase zpívat..To nebyla otázka jako spíše konstatování. Elsie ho se šťastným úsměvem ujistila, že ano. Na to se ozvalo zasténání. Má svou čarodějku moc rád, ale její zpívání by ho přinutilo přikrýt si tlapkami uši.
Ještě nebyl ani příslib svítání, když ho další den ráno Elsie budila. Zanedlouho už pochodovali po lesní pěšině k louce, kde byla už dávno vztyčená májka, na které v ranním tichu a zrůžovělé obloze povlávaly stužky."Káááá, Kááá!" Edgar sletěl dolů, aby se připojil a přistál čarodějce na rameni. Jak došli na vrchol mírného kopce, všiml si Pooky malého zajiskření ve vzduchu. Bylo to něco podobného, co vidíval při čarování s Eslií. Něco jako zašustění a třpyt ve vzduchu, ale bylo to silnější. Bylo to jako by chtěl najednou vyskočit do vzduchu a prohnout hřbet a taky se zároveň přikrčit k zemi a zatnout drápky do trávy. Najednou si ale uvědomil třpyt něčeho zářivého na vrcholku májky. Jeho pentakl! Elsie! Elsie! Čarodějka přiběhla na zavolání, aby se na něj zmateně podívala a zeptala se: " Ty sis tu hrál?" "Ne!" Najednou se ale ozvalo malé a tiché " Ehm.." z vrcholku májky, kde seděla Thistl. Přitiskla si prstík na rty, aby naznačila, že mají být potichu a následovat ji. Odletěla do lesa a Pooky s Elsií šli za ní.
Les se za nimi uzavřel a oni pokračovali po cestičce lesem, kde se stíny snoubily s něžným tichem rušeným jen zvířaty. Slunce probleskovalo mezi stromy a opar ještě neopadl...V dálce bylo slyšet zvonění, hlasy smích a zpěv. Na konci lesa se zastavili, oči plné oslňujícího světla. Víla pozvedla ruku - "tady zastavte!" Před nimi byla louka ozářená jasným světlem a třepotáním snad tisíce malých křídel. Uprostřed louky byl nádherný bílý jednorožec, na kterém seděla Paní. Její krásné dlouhé vlasy jí spadaly ve vodopádu po zádech. Její zářivé šaty jako by odrážely všechny barvy jara. Vedle ní stál vznešený Pán v tmavě zeleném. Z jeho vlnitých vlasů vyrůstaly dva silné zakroucené rohy ze kterých tryskalo nádherné světlo. Jaký majestátní pohled! Náhle se otočili a podívali se přímo na čarodějku s kocourkem...Paní jim pokynula a Pán je pozdravil laskavým pohledem. Elsie a Pooky měli pocit, že se krásou snad rozplynou...Thistl je ale odvolávala pryč - "Pojďte! Slíbila jsem, že tu nebudeme dlouho!" Jako ve snu se vraceli pomalu lesem až k májce...Tam se Pooky schoulil čarodějce k nohám. Thistl vzala z májky přívěšek a donesla mu ho. "Paní mi řekla, abych ti ho vrátila.. Já ho vzala, omlouvám se ti." Kocourek překvapeně vzhlédl - "Ale proč?" "Měl to být speciální dárek k svatbě. Oni mi ale řekli, že je to tvoje a taky už zároveň jejich, protože reprezentuje tvoje spojení s nimi. Je mi to vážně moc líto." Kocourek věděl, že by se měl zlobit, ale zážitek, který právě měl mu nenechal místo...Cítil jak se úplně rozplývá a tak jen řekl: " To je v pohodě!" " Vážně se nezlobíš?" " No, jen už to nedělej znovu, jo? A hele, že kdo bude první na konci té louky?!" Víla se narovnala a v očích se jí uličnicky zablesklo: "Nikdy mě nechytíš!!" A se zavýsknutím se oba obrátili v závodu k lesu.
Elsie jen potřásla hlavou a usmála se na Edgara..." No, tak to vidíš" a šli se posadit k pikniku.