Karma Své radosti a strasti si volíme dřív, než je prožíváme.
K tomu, aby se člověk vyvíjel, potřebuje impuls. Bez podnětu by se nic nenaučil, musí existovat něco, co ho vhání do nespočetných zkušeností během putování z života do života. Tuto sílu. tento tlak vznikající samovolně se označuje: karma.
- Karma je to, co jednotlivec uvádí do pohybu z života do života svými pohnutkami, názory a chováním. Svět je jevištěm přirozené spravedlnosti: jestliže všechny podmínky vznikají jako přímý důsledek minulého chování, nemůže existovat nespravedlnost, nerovnost a neštěstí. „Chceš-li znát minulost,“ řekl Budha „pozoruj přítomnost. A chceš-li znát budoucnost, rovněž pozoruj přítomnost.“ Základní je tu poučka: „PROSPĚJEŠ-LI DRUHÉMU, PROSPĚJEŠ SOBĚ.“ a naopak „UŠKODÍŠ-LI DRUHÉMU, UŠKODÍŠ SOBĚ.“
- Karma je proces učení, který jsme si sami vybrali.
- Karmického původu jsou různé fyzické a psychické potíže a osobní tragédie.
Kdykoli žalujeme na svůj osud a stěžujeme si na své trápení, ohrazujeme se proti své vlastní volbě, ne proti vůli nějakého boha, který s námi špatně nakládá. A proto jediný hřích, který by si nikdy neměl dovolit ten, kdo ví něco o karmě, je závist. Nelze závidět druhým jejich životní situaci, nadání, jmění, přátele. Neboť máme to, co jsme si vybrali a zasloužili.
- Karma se projevuje zejména v těchto případech:
* Úsilí a tužby se mění ve schopnosti.
* Opakované myšlenky se mění ve sklony,
* Vůle k činu se mění v čin.
* Bolestné zážitky se mění ve svědomí.
* Opakované zkušenosti vedou k zmoudření.
Pokud touha být, činit, nebo vlastnit trvá, karmické důsledky zůstávají v platnosti Čím lépe člověk pochopí tento zákon, tím zřejměji nahlíží, jak osobní pohnutky, názory a chování vytvářejí karmické podmínky. Sebedokonalejším životem nelze ani zrušit chyby minulých životů ani jim nelze uniknout. Zákon je zákon a k moudrosti, jež je cílem karmického vývoje, nevede žádná zkratka. „Karma putuje s člověkem jako stín.“ „A je to jeho stín, neboť bylo řečeno, že člověk stojí ve vlastním stínu a diví se, proč je tma.“ Aby karma skončila, musí se splatit staré dluhy a nesmí vzniknout nové. A jediný způsob, jak vyrovnat položky dřívějších účtů , je bezvýhradné přijetí příkazů lásky a nesobeckosti.
Pokud v našich činech zbývá sebemenší stopa sobectví, pokud jsme dobří proto, že doufáme
Každá příčina má
Nejdůležitější na závěr: náhoda nehraje v našem osudu vůbec žádnou roli. Na zemi jsme ztělesněním volby, kterou jsme učinili před tímto životem . Svým rozhodnutím jsme si přiřkli určitou životní situaci a to nám přináší prostřednictvím podvědomých sklonů radosti i strasti osudu. Být přesvědčen o pravdě karmického zákona znamená přijmout stav, v kterém jsme se ocitli, bez ohledu na jeho obtíže. Člověk vyhledává úkoly a zkoušky, neboť ví, že mu dávají největší příležitost k ní a růstu.
Karmické programy vznikají z úsilí duše o vlastní zlepšení vykonáním určitých úkolů.
Jak člověk jedná, tím se stane ...
To, po čem touží, jeho osudem.
Karma je systém odměňující i trestající spravedlnosti, který vynucuje nové narození a určuje způsob
Dluhopisy karmy provází stále jako věrní služebníci všechno stvoření.
Karma se podobá proudu času: její neustálý běh v stopách člověka nelze zastavit. Úponky
Na zemi se hledání životního smyslu probouzí postupně a lze říci, že prochází pěti různými etapami, které mohou vyplnit mnoho životů:
Materialismus
Člověk usiluje o tělesné blaho a je ovládán především smyslovými tužbami. O to co cítí druzí, se stará minimálně a filozofické zájmy neexistují. Neuznává život po smrti ani žádnou vyšší moc.
Pověra
Člověk si poprvé uvědomuje, že jsou síly a bytosti větší než je sám. O této vševědoucí mocnosti neví téměř nic, uvědomuje si pouze, že existuje něco, co se nedá ovládat, leda amulety a zaříkáváním. Nadále přetrvává materialistický způsob života.
Dogmatismus
Prostoduché, pověrčivé a nepružné myšlení o Bohu nebo všemohoucím se stává základním odůvodněním života. Člověk věří, že modlitba, zachovávání určitých rituálů, určité názory a chování
mu má zajistit nejvyšší odměnu - blaženost v nebi nebo v posmrtném životě. Všemohoucího Boha je nutno usmiřovat, a to vyžaduje prostředníka, ať jím je Ježíš Kristus nebo indický guru s turbanem’, je totiž třeba aby někoho zvládl, usměrnil a vykládal základní nauku.
Filozofie
Člověk si začíná uvědomovat vlastní zodpovědnost. Náboženské názory si sice udržuje, zároveň však poznává, že pouhé spoléhání na dogma nestačí. Toto studium se vyznačuje úctou k životu, tolerancí názoru druhých a pochopením hlubšího smyslu ortodoxních náboženství.
Pronásledování
Převládá vnitřní napětí a úzkost, která pramení z intenzivní touhy pochopit skrytý smysl života. Vědomí, že takový smysl a účel života existuje, je podlamováno nejistotou, jak lze takového vědění dosáhnout Hledání odpovědí se často děje rozsáhlou četbou, studiem a členstvím v různých mystických a metafyzických skupinách.
Po zvládnutí těchto začátečnických stupňů vykročí člověk již pevnou nohou po stezce evoluce.
Evoluci lze přirovnat k obrovské hoře, po níž vedou různé křivolaké cesty někdy s větším, jindy s menším počtem poutníků. Některé jsou na východní straně a vyznačují se meditací, jiné stoupají po západním svahu a používají mystiky a spekulativní metafyziky.