Apokalypsa
Apokalypsa, ἀpοκάλυψις (apokalypsis "zjevení, odhalení"), je staroveký literární druh. Je velmi obtížné urcit jeho presné prvky a definovat, které spisy jsou apokalypsy, a které nikoli. Vetšinou se jedná o spisy, v nichž nejakému človeku (prorokovi) je skrze nebeského (andělského) prostredníka zjevena nadprirozená pravda
obvykle o dějinách a jejich smyslu (s durazem na Boží jednání v dejinách ve prospech trpících), ale muže se jednat i o zjevení nebeského sveta jako takového (viz napr. 1.knihu Henochovu apod.). Podle klasické definice sem patrí i zájem apokalypsy o estachologii. Obvykle apokalypsy obsahují i výzvu k urcitému jednání, to však není obecne nijak urceno - muže se jednat jak o výzvu k boji a odporu (Zvírecí apokalypsa v 1Hen), tak o pacifismu (kniha Daniel).
Podle typu obsahu se apokalypsy delí obvykle do dvou velkých skupin:
historické apokalypsy: popisují beh dejin, pocínaje dejinami minulými (vaticinia ex eventu) a predpovedí vecí budoucích, ci alespon teologickým výkladem událostí prítomných. Obvykle koncí rešením eschatologických otázek.
mimozemské cesty: zajímají se o kosmologii, o andelský svet a koncí podobne jako historické apokalypsy eschatologií.
Apokalypsy obvykle odrážejí nejakou krizovou situaci spolecnosti (pronásledování Židu za Antiocha IV. Epifana nebo znicení druhého jeruzalémského chrámu v roce 70), ale ne vždy je tato krize zu textu patrná; nekdy je potreba pojem "krize" brát velmi široce (pronikání helénismu do židovství). Apokalypsy jsou veskrze psány velmi vzdelanými lidmi, kterí meli široký kulturní rozhled
Termín "Apokalypsa" pochází z apokalypsy par excellence, z Knihy Zjevení svatého JanaTato kniha zacíná práve slovy "Zjevní Ježíše Krista", recky Άpοκάλυψις Ίηsοῦ Χριstοῦ (Apokalypsis Iésú Christú). Podle tohoto prvního slova dostala svuj název jak samotná kniha Janova zjevení, tak celý literární druh.
Apokalypsu jako literární druh je treba odlišit od apokalyptyky (což je typ hnutí). Ne každé apokalyptické hnutí vyprodukovalo vlastní apokalypsy.