Michal Klus - Je psáno...

Milí bratři a sestry, vážení přátelé, dnes máme neděli poděkování za úrody země. Myslím si, že tento svátek doceňujeme stále méně a méně. A zvlášť v dnešní době globalizace. Když se neurodí u nás, doveze se ze zahraničí, zemědělci dostanou státní pomoc a případně jim pojišťovna proplatí vzniklé škody. Ten přímý dopad neúrody je minimální. Po jedné nevydařené sezóně bychom hlad neměli. Přesto vše jde o nesmírně významný svátek, který nám připomíná, co pro nás Pán Bůh dělá. Nejen, že stvořil tento svět. Nejen, že nám zajistil spasení tím, že poslal svého Syna na Kříž Golgaty. On se také o nás denně stará. A to jak tím, že máme dostatek jídla, tak tím, že máme všechno ostatní, co potřebujeme k životu.

Děkujme Mu za to, děkujme Mu za to nejen dnes, ale každý den. A pamatujme, že tím největším projevem vděčnosti je život vydaný Kristu. Tím největším projevem vděčnosti je to, že využijeme bohatství, které jsme od Něj dostali, pro Jeho slávu.

Někdy se však stane, že nejsme dost vděčni. A potom hrozí zásadní nebezpečí. Zaposlouchejte se do dnešního textu, který nám toto nebezpečí představuje.

Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví." Ježíš mu odpověděl: "Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má." Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom, a říkal si: 'Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?' Pak si řekl: 'Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.' Ale Bůh mu řekl: 'Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem. (Lukáš 12:13‑21)

V tomto textu nám Ježíš dává dvě varování, Ježíš tady dnes varuje každého z nás před nebezpečím, které plyne z nevděčného srdce. Zamysleme se nad těmito varováními.

1.varování: Pozor na chamtivost!

 Celé podobenství o boháči a stodolách vyprovokovala situace, kdy za Ježíšem přišel člověk s prosbou, aby Ježíš promluvil s jeho bratrem. Tento člověk chtěl, aby Ježíš přesvědčil jeho bratra, aby se podělil o dědictví. Ježíš na to reaguje slovy, že není ani soudce ani rozhodčí a začíná své kázání. První slova zní: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí.“ (v.15)

 Nevíme přesně, co se stalo v rodině muže, o kterém je řeč. Nevíme, zda byl chamtivý ten muž, který přišel za Ježíšem, nebo ten, kdo se s ním nechtěl rozdělit o dědictví. Možná oba dva. Každopádně Ježíš zde varuje i nás před chamtivostí.

Toto je zajímavý Ježíšův příkaz. Co je to vlastně chamtivost? Chamtivost je podobná lakomství. Ale narozdíl od lakomství, kde se člověk nechce podělit o to, co má, chamtivost se vyznačuje tím, že člověk má přehnanou touhu získat to, co nemá. Synonymem pro chamtivost by byla hrabivost. Ta je možná zřetelnější. Někdy říkáme, že si člověk chce nahrabat.

 Chamtivost je podobná i závisti, ale na rozdíl od závisti je aktivní a projevuje se činem. Chamtivý člověk nejen závidí druhým, ale udělá vše pro to, aby měl. Chamtivý člověk to je ten, o kterém řekneme, že by si dal pro korunu koleno vrtat.

Chamtivost je také podobná chtivosti. Vlastně i ta slova jsou podobná, jen ve slově chamtivost máme o dvě hlásky více. Chamtivost má tedy také souvislost s devátým a desátým přikázáním.

 Jaké má chamtivost důsledky, to známe dobře. Vzpomeňte si na pohádku o zlaté rybce. Manželka rybáře chtěla nejprve nové necky a dostala. Potom chtěla nový dům a taky ho dostala. Jenže chamtivost je bez konce a tak chtěla být královnou. Nakonec neměla vůbec nic. Ano chamtivost má špatné důsledky, ale přesto s ní více či méně zápasí i mnoho křesťanů.

Chamtivost má někdy velmi viditelné projevy. Člověk hledá cestu jak bez práce zbohatnout. Loterie, sázení či snad dokonce hraní o peníze určitě nejsou cestou, kterou Pán Bůh dal člověku k získání prostředků. Těmhle cestám by se křesťan měl určitě vyhýbat. Chamtivost se také projevuje stálou touhou po nakupování či nových věcech. Ale člověk může být chamtivec a ani to na něm nemusí být vidět.

Minulý týden jsem měl kázání o tom, jak zacházet s hříchem. Aplikujme to na dnešní téma. Nejprve se modleme, aby nám Pán ukázal oblasti, ve kterých jsme chamtiví. Možná Duch svatý někomu ukáže, že jeho touha po lepším autě není v pořádku. Možná někomu ukáže, že jeho touha po stále novém oblečení je chorobná. Možná někomu ukáže, že touha po nejnovější elektronice není ve shodě s Boží vůli. Věřím, že Bůh svatý vede k rozpoznání toho, co v našem životě není v pořádku.

Tím druhým krokem je pokání a dále následují praktické kroky k tomu, abychom se před tímto hříchem ochránili. Chamtivost je zákeřná! Nedovolme, aby chamtivost ničila naše vztahy tak, jako ničila vztahy těch dvou bratrů z našeho textu.

2.varování: Pozor na nadbytek!

 Ježíš mluví o nadbytku a říká: „I když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“ A dále Ježíš pokračuje podobenstvím o boháči a stodolách. Tomuto boháči se hojně urodilo. Když má někdo dobrou úrodu, tak je to důsledkem minimálně dvou faktorů. V prvé řadě je jasné, že Pán Bůh daroval dobré počasí, dostatek sluníčka, dostatek deště, ochranu před škůdci. Ale potom se určitě projevilo ještě něco. I ten zemědělec musel dobře vykonat svou práci. Musel vybrat dobré zrno, musel dobře připravit půdu, musel pole chránit před škůdci, atd. A tuhle práci vedoucí k úrodě Ježíš určitě nekritizuje. Naopak, Boží slovo nás často vyzývá, abychom byli dobrými pracovníky. Ať už pracujeme kdekoli, máme se snažit pracovat co nejlépe. Mám být dobrý zedník, klempíř, svářeč, učitelka, zdravotní sestra. To se Pánu Bohu líbí.

 Takže ten náš člověk byl dobrý zemědělec nebo možná zaměstnával dobré zemědělce. Jenže to nebylo vše. On byl také dobrý manažér. Protože se mu urodilo hodně, rozhodl se zvětšit skladovací plochy. Zbořil malé stodoly a postavil větší. A ani to Ježíš nekritizuje. Vždyť to bylo velice moudré. Přece to nenechá na venku.

 Přestože byl tento muž dobrý zemědělec, přestože byl i dobrý manažér, Bůh ho nazývá bláznem. Proč? Podívejte se, co ten boháč řekl sám sobě: „Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.“ (v.19) Problémem toho muže bylo to, že díky blahobytu se z něj stal na sebe spoléhající egoista, který vymazal Boha ze svého života. Tohle působí nebezpečí blahobytu. Blahobyt způsobuje, že lidé myslí jen na sebe a zapomínají na Boha. Však se podívejte kolem sebe. Co se to stalo s církvi v Evropě? Myslím si, že jedním ze zásadních důvodů odpadnutí od Boha je to, že lidé neunesli to, že obdrželi blahobyt. Mají vše, na co si pomyslí a stali se na sebe sama spoléhajícími egoisty, kteří nepotřebují Boha.

 Milí přátelé, když mluvím o blahobytu, nemluvím o milionářích, mluvím o každém z nás! Patříme totiž k nejbohatším lidem na tomto světě. Dovolte, že znovu připomenu několik čísel, která jsem napsal v úvodníku Sborového zpravodaje.

Každé čtyři sekundy umírá na tomto světě někdo v důsledku hladu nebo nemoci způsobené podvýživou. Třičtvrtiny z těchto úmrtí jsou děti. Na následky hladu a podvýživy umírá každoročně šest milionů dětí mladších pěti let. Poslední průzkumy dokazují, že 852 000 000 lidí na světě trpí podvýživou. (Ve zpravodaji jsem tady měl chybu a měl jsem pouze 852 000.) Hlad a podvýživa jsou největším zdravotním rizikem, na jejich následky umírá více lidí než na AIDS, malárii a tuberkulózu dohromady. A přitom na výživné jídlo na celý den pro africké dítě stačí 4,50 Kč.

Právě proto si dovolím tvrdit, že žijeme v blahobytu. My žijeme v blahobytu a musíme si dát obrovský pozor, aby nás blahobyt neodvedl od Boha. Modleme se o to, a ptejme se Pána, co máme dělat a jak žít? Protože když si všechno dokážeme koupit a zařídit, když se proti všemu dokážeme pojistit, tak lehce zapomeneme, že vše, co máme, máme od Boha. Taky lehce zapomeneme, že On je nejbohatší, protože za naše hříchy zaplatil tu největší cenu. Dal svého Syna Ježíše Krista, aby mi bylo odpuštěno.

Co teda dělat, abychom nepropadli pokušení, která plynou z blahobytu? Jsem přesvědčen, že je jen jediná ochrana, jak neprohrát boj s blahobytem. Tou ochranou je štědrost. Dovolte, že zacituji verš, který jsem rovněž použil ve zpravodaji: „Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu.“ (2.Korintským 9:11) Milí přátelé, bratři a sestry, buďme velkoryse štědří. Tak si vybudujeme poklad v nebi. Pokud nebudeme mít poklad v nebi, jsme blázni.

Milí bratři a sestry, já Vás teď nevolám k tomu, abyste uklidnili svědomí a třeba tento týden složili dar na Tanzanii nebo na něco jiného. Duch svatý pobízí každého z nás, abychom se podívali na své hospodaření. Duch svatý touží po tom, aby si každý z nás udělal kontrolu našeho životního stylu. Jsme vděčni? Žijeme a hospodaříme tak, jak chce Bůh? Pamatujeme na vdovy a sirotky, který nasytí jídlo za pět korun? Pamatujeme na to, že cokoli uděláme těm nejmenším, děláme Kristu?

Když jsem dostal svou první farářskou výplatu, domluvili jsme se s manželskou jak budeme hospodařit. Lehce jsme se shodli na tom, že chceme dávat desátky do sboru. To už jsme praktikovali před tím. Potom jsme diskutovali o tom, kolik chceme oddělit pro potřebné. Rozhodli jsme se pro nějaká procenta a upřímně vám řeknu, že jsem byl mnohokrát v pokušení to snížit. Bylo mnohodobých důvodů. Přibývalo dětí, děti začaly chodit do školy a výdaje se zvedly. Díky Pánu za to, že jsme to nesnížili, protože jsme se přesvědčili, že se o nás Pán postará  jsme to. Nebylo to vždy lehké, ale vím, že to je to, co po nás Pán chce. Co chce Pán po Vás? Jak štědří chcete být vy?

 Dovolte, že ještě jednou připomenu konec toho našeho příběhu: „’Bůh mu řekl: 'Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem." (v.20-21)

 Milí bratři a sestry, nechtějme být nazváni blázny. Nebuďme chamtiví, nedejme se zničit blahobytem, buďme štědří, jako byl k nám náš nebeský Otec štědrý ve své lásce.

 Jsme před zpovědi. Dnes jsme tady mluvili o dvou konkrétních pokušeních. Mluvili jsme o pokušení chamtivosti a o pokušení, která plynou z blahobytu. Možná jsme těmto pokušením podlehli. Náš nebeský Otec nám chce dnes odpustit a dát nám novou sílu začít znovu. Prosme Ho tedy, aby nám ukázal na náš hřích, čiňme z něj pokání a při stole Páně přijměme odpuštění skrze prolitou krev Ježíše Krista a přijměme také naplnění duchem svatým, abychom žili tak, jak se Mu líbí.

Audio záznam naleznete zde.