Michal Klus - Je psáno...

Audio záznam tohoto kázání ze sboru v Neborech naleznete zde.

Už se Vám někdy stalo, že jste rozbili nějakou vázu nebo hrníček, kterého jste si cenili natolik, že jste se to snažili slepit? Pokud vám jen upadlo ucho z hrnku, pak to ještě není tak špatné. Pokud se vám ale hrníček rozbil na mnoho kusů nebo pokud jste dokonce nějaké kusy ani nenašli, pak výsledek za moc stát nebude.

Věřící lidé jsou v Bibli často přirovnáni k nádobám. Pán Bůh nás stvořil jako dokonalé bytosti, ale hříchem spáchaným v Ráji se vše pokazilo a nyní se každý rodí s hříchem. Kdybychom to chtěli převést do našeho příkladu, pak bychom řekli, že se rodíme jako hromada střepů, které v sobě nesou znaky toho, že kdysi byly nádobou. Možná se nám to při pohledu na novorozeně tak nejeví, ale Bible to jasně říká. Už v tom několika měsíčním človíčkovi vidíme, jak se nahoru dere to, co je uvnitř – a mezi prvníma je to hněv. Když pak člověk prožije znovuzrození, Bůh z něj znovu tvoří nádobu a dává nám zaslíbení té prvotní dokonalosti. Ale zbytek života musíme prožít jako nedokonalá nádoba, protože neseme následky svého hříchu.

Bůh nás volá k tomu, abychom pracovali na svém zdokonalování. Bible tomuto procesu říká posvěcení. K tomuto posvěcení dochází, když se pokoušíme naplňovat Boží vůli, a přitom všem prosíme Boha, aby nám pomáhal. Dochází k návratu k původnímu obrazu.

Text, který jsme přečetli, nám dává 21 příkazů. Na to bychom mohli kázat třeba sedm kázání. Rozhodl jsem se, že z toho textu zdůrazním jen některé z těchto příkazů.

Chtěl bych vám poukázat na tři typy lidí, kteří se k původnímu Božímu obrazu nevracejí

1.typ: duchovní herec

Nechci tady teď mluvit proti divadelním a televizním hercům. Podívejme se na verš 9, který říká: „Láska nechť je bez přetvářky.“ Slovo, které je zde přeloženo jako přetvářka používali staří Řekové pro herce, který hrál divadlo a nosil při tom na obličeji masku. Jsme tady proto vyzváni, abychom ve společenství křesťanů nenosili žádné masky. Jsme vyzváni, abychom nebyli duchovními herci. Můžeme se zeptat: A proč by někdo vůbec tu masku chtěl nosit? Protože křesťan často vidí, že nejedná tak, jak by měl, je mu hanba a chce to maskovat. Stydíme se, nechceme, aby druzí viděli naši slabost, snažíme se vypadat dobře. Avšak to nám neprospěje, to nás nepřiblíží původnímu Božímu obrazu. To nás od něj pouze oddaluje. Když vidíme, že nejednáme podle toho, jak bychom měli, máme přijít v pokání k Ježíši a taky k dotčeným bratrům. Jsme duchovní herci, kteří se k původnímu Božímu obrazu nepřibližují. Naopak. Vzdalují se mu a hrozí jim totální zničení. A jak se takový divadelník projevuje v praxi? Tím, že vás uctivě zdraví a chválí, ale za zády vás pomlouvá a kritizuje. Tím, že v neděli zpívá, jak miluje Ježíše a dalšího dne používá vulgární slova jako ostatní spolupracovníci. Tím, že při předsvatebním pohovoru slibuje, že se spolu s partnerem bude modlit a pravidelně si číst z Bible, ale už v té době ví, že to by nikdy nechtěl. Nasazujeme si masku. Jsme duchovní herci a musíme z toho činit pokání, protože duchovní divadelník se vzdaluje od původního obrazu.

2.typ: duchovní lenoch

Druhý typ člověka, který se nevrací k původnímu obrazu – k dokonalosti, ke které nás Bůh původně zamýšlel, je duchovní lenoch. Je to člověk, který slyší a ví, co by měl dělat, ale nemůže k tomu najít dost síly, čas, odvahu. Takový člověk všechno zná, všechno ví, i do shromáždění chodí, ale z těch příkazů, které slyší, dodržuje jen ty, které si vybere. Takový člověk, když slyší například verš 10 o tom, že má milovat svého bratra, si uvědomí, že to bude náročné, a tak se milovat ani nepokusí. Kdosi řekl, že k nejhorší situaci dochází tehdy, když neuděláme nic, protože jsme schopni udělat jen málo. To je duchovní lenivost. Byli jsme jednou v USA na návštěvě doma u naší kamarádky, která měla nádherného psa. Jednou, když v kuchyni podřimoval, hodila mu naše kamarádka na zem nějaké maso, asi tak půl metru od jeho tlamy. Když to uviděl, začal hrozně kňučet, škemrat, slintat a všemi možnými zvuky se doprošovat této lahůdky. Byl ale natolik lenivý, že nebyl ochoten udělat ani tři kroky, aby si na této pochoutce smlsnul. Bylo to neuvěřitelné – věděl co chce, věděl kde to je, jak toho dosáhnout. Byl ale natolik lenivý, že zůstal hladový. A tak kdyby se o něj majitel nepostaral, musel by buď překonat svou lenivost, nebo by umřel hladem. I duchovnímu lenochu hrozí smrt hladem. Z toho našeho textu můžeme najít další příklady toho, jak se chová duchovní lenoch. Takový člověk ví, že má nenávidět zlo (v.9), doslova, že se má v nenávisti otočit ke zlu zády, ale ví, že by o mnoho přišel a tak to neudělá, nebo udělá jen částečně. Takový člověk ví, že má být horlivý, že má být vroucího ducha, ale nemá čas na sobě pracovat, nemá čas číst Boží slovo, nemá čas chodit na biblické hodiny, jeho duch nikdy nevře – zůstává vlažný. Ví, že má být otrokem Pána Ježíše, který poslouchá Boží rozkazy a je dobrým správcem toho, co mu Bůh svěřil, ale zdá se mu, že kdyby dával desátky (deset procent ze všech svých příjmů), tak by nevyžil. Takový člověk ví, že se má sdílet s potřebnými, ale on ví, že to znamená ubrat ze svého a to nechce. A mohli bychom pokračovat dlouho. Služba Bohu něco stojí. Návrat k původnímu obrazu Božímu něco stojí. A duchovní lenoch nechce tuto daň platit.

3.typ: duchovní chytrák

Verš 16 nám říká: „Nespoléhejte se na svou vlastní chytrost.“ Je to vážné varování. Ukazuje nám třetí typ člověka, který se nevrací k původnímu Božímu obrazu – duchovního chytráka. Někdy to tak před Bohem děláme– snažíme se mu ukázat svou vlastní chytrost. Jsou totiž tací, kdo znají všechny tyto Boží doporučení, která jsme četli, a snaží se ze všech svých sil je dodržovat. Považují sami sebe za dobré křesťany a myslí si, že svou vlastní silou, svou vlastní chytrostí, svou vlastní poslušností se navrátí k původnímu Božímu obrazu. To je stojí mnoho úsilí, času, ale i financí a oni jsou ochotni to dát. Touží po tom, aby se vypracovali zpět k původními Božímu obrazu. Ale to se jim nikdy nepodaří, protože na této zemi se toho nedožijeme. Bůh zaslibuje, že až v novém nebi a v nové zemi budeme obnoveni k původnímu Božímu obrazu. Co víc - tito lidé se dokonce ani nepřiblíží tomu původnímu Božímu obrazu, protože spoléhají sami na sebe. My se tomu původnímu Božímu obrazu totiž nepřibližujeme svou aktivitou, ale rozeznáním své neschopnosti, ve které přicházíme za Ježíšem. Když k němu přijdeme a vyznáme, že nosíme masku, že jsme leniví, že nedokážeme milovat tu či onu osobu,…. pak přichází On a nabízí nám svou pomoc. Mnohdy se stane, že to, co bylo nezvládnutelné o vlastních silách, s Bohem zvládneme. Bůh nám přichází na pomoc, bere nás do rukou a s Ním uděláme další krok směrem k původnímu Božímu obrazu. To je ta jediná pravá cesta. Co tedy máme s těmito příkazy dělat? Máme se snažit je poslechnout a máme být ochotni obětovat mnoho, ale při tom našem snažení musíme přijít pod kříž a říci Ježíši, že to sami nedokážeme. Musíme mu říct, že potřebujeme Jeho pomoc. Potom se on k nám laskavě skloní a způsobí, že dokážeme to, co bychom o vlastních silách nikdy nedokázali. Ježíš nás znovu přiblíží k tomu původnímu Božímu obrazu. Pamatujme: Bůh nás miluje takové jací jsme, ale odmítá nás takové nechat. Chce nás přetransformovat k původnímu Božímu obrazu.

 Audio záznam tohoto kázání ze sboru v Neborech naleznete zde.