Svoboda sloužit
Máme za sebou čtyři a půl kapitoly listu Galatským a apoštol Pavel nám vysvětloval, kde můžeme nalézt svobodu a jak je tato svoboda důležitá. A teď přichází druhá část listu Galatským a s ní jakési praktické aplikace týkající se toho, jak tu svobodu žít.
Dovolte, že než si přečteme náš dnešní text, začnu otázkou. Co uděláte, když se vám na zahradě urodí více, než spotřebujete? Pokud zrovna nepodnikáte v zahradnictví, tak je docela pravděpodobné, že se podělíte s rodinou či přáteli. Co uděláte, když najdete dobrého automechanika, který vám vždy auto dobře, rychle a levně zpraví? Pravděpodobně ho doporučíte i dalším, kteří hledají automechanika. Nebo když prožijete někde opravdu nadstandartní péči v restauraci nebo na dovolené, tak asi také druhým doporučíte dotyčná zařízení. Apoštol Pavel podobně přemýšlí i o svobodě a říká, že pokud jsme se stali svobodní, tak si to určitě nenecháme pro sebe, ale využijeme tu naši svobodu ve prospěch druhých. A o tom bude náš dnešní text.
Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili.
(Galatským 5,13-14)
Bratři a sestry, apoštol Pavel nám v tomto textu říká, že Svobodu nemáme spotřebovat na sebe, ale pro druhé. Pojďme se dnes nad tím společně zamyslet.
1. Nespotřebujme svobodu na sebe
Apoštol Pavel se v té naší části k tomu vyjadřuje dvakrát. Nejprve to jasně říká a podruhé to ilustruje příkladem. Nejprve tedy čteme: „Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe.“ (v.13) Svoboda nám totiž otevírá novou příležitost prosazovat sebe. Můžeme si to dobře představit na příkladu otroka, kterému jeho Pán dá svobodu. Tento otrok má nejednou nové příležitosti, jak se stát někým. Třeba se může naparovat před ostatními otroky. Třeba se povyšuje, že on byl lepší než oni a tak dostal svobodu. Svoboda mu dala příležitost, aby na sebe strhával pozornost.
A apoštol Pavel galatské, ale i nás, před tím varuje. On nás varuje, abychom si o sobě nemysleli, že jsme ti lepší. Jako křesťané víme, že nám byla dána milost. Nebyli jsme spaseni proto, že jsme lepší než ostatní, ale proto, že se nad námi Pán Bůh smiloval. A proto se nemůžeme dívat na druhé přes prsty. Nemůžeme se nad ně povyšovat. Nemáme o nich mluvit jako o těch hloupých, slabých, naivních či nerozumných. A znovu bych nás chtěl vyzvat, abychom byli uctiví ke všem. Buďme uctiví k těm, kdo mají jiné náboženské přesvědčení, jiné politické přesvědčení, jiné hodnoty týkající se manželství či jakékoli další oblasti. Samozřejmě, buďme jim svědectvím, diskutujme s nimi, přesvědčujme je, ale nemějme naší svobodu jako příležitost, jak se povyšovat.
Žel se najde plno rádoby křesťanů, kteří diskutují s nevěřícími, ale velmi špatným způsobem. Například: „Jestli věříš v evoluci, tak jsi opravdu blbec.“ nebo „Pokud volíš toho a toho, tak to opravdu v hlavě nemáš v pořádku.“ Toto není způsob, jak komunikuje svobodný křesťan. Toto je způsob, jak komunikuje ten, kdo je zaměřený sám na sebe a siláckými slovy ukazuje, že on je někdo lepší. Pavel před tím varuje křesťany v Galácii, ale také nás. A i dnes je to velmi aktuální.
A potom apoštol Pavel přidává ještě jednu ilustraci a ukazuje, jak to končí, když prosazujeme sami sebe. Čteme: „Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili.“ (v.15) Začíná to prosazováním sebe, pokračuje to kousáním a požíráním druhých a končí to zničením. A Pavel asi nemá na mysli fyzickou smrt, ale duchovni likvidaci. Tedy, končí to ztrátou víry. Možná ti lidé budou pořád chodit do kostela, ale v jejich srdci bude vládnout nenávist k druhému, která zabije víru.
Bratři a sestry, to je obrovské varování. Dávejme pozor, aby nás svoboda, kterou máme, nevedla k pýše. A dávejme pozor, aby nás pýcha nevedla k tomu, že budeme nevhodně útočit na druhé. Ano, všichni občas zraníme své bližní. Ale pokud se to stane životním stylem, tak to zabíjí víru a odvádí nás od Pána Boha.
Jaké máte vztahy s lidmi ve vašem okolí? Nejste náhodou člověkem, který neustále kouše někoho ze svých příbuzných? Nejste člověkem, který nevleze do dveří s někým z našeho sboru? Neusadila se ve vašem srdci nějaká zloba ve vztahu k někomu jinému? Apoštol Jan takovou situaci popisuje jasně: „Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě.“ (1Jan 2,9) A tak bych každého, kdo si dnes uvědomuje, že někoho „kouše“ vyzval, aby činil pokání a vyřešil to s člověkem i s Pánem Bohem. Apoštol Pavel napsal v listu Římanům: „Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.“ (Římanům12,18) Tedy, udělejme vše pro smíření.
Často když jsem mluvil o našem třineckém sboru, tak jsem říkal, že jsem nesmírně vděčný za to, že ve vedení sboru a v presbyterstvu máme dobré vztahy, nemáme žádné náročné konflikty, zažíváme jednotu. Musím říct, že poslední rok to trochu změnil. Stavby vždy přinášejí potenciální napětí. V posledním roce při stavbě Staré fary jsme zažili některé velmi bolestné střety. A znovu jsem viděl, jak destruktivní dopad to může mít. Když si potom nové presbyterstvo stanovovalo cíle, tak někdo vtipně napsal: žádné další stavby. Samozřejmě problém není ve stavbách, ale v nás. Ale každý velký projekt nějak hýbe emocemi. A tak chci celý sbor vyzvat, abychom se modlili o Boží ochranu, aby o nás jako o sboru neplatilo, že se navzájem koušeme a požíráme. Ono totiž i z malých kousanců může vzniknout infekce, která zničí sbor.
Dovolte, že tady přidám jeden příklad, který jsem četl v knize Thoma Rainera z USA. Už jsem ten příklad na některých shromážděních říkal. Rainer se snažil zjistit, co nejčastěji vede k zániku sboru. A tak se scházel s lidmi, kteří zažili tuto situaci. Těch důvodů bylo více, ale jedním z důvodů byly vnitřní spory, často o maličkosti. Snad nejabsurdnější byl spor o kazatelnu.
V jednom sboru presbyterstvo schválilo, že odstraní starou kazatelnu a vymění ji za moderní. Když to zjistili někteří členové sboru, strhli velký poplach a došlo to až tak daleko, že bylo svoláno mimořádné sborové shromáždění, kde se mělo hlasovat, zda k té výměně kazatelny dojde či ne. Na sborové shromáždění přišlo mnohem více lidí, než kolik tam běžně chodilo na bohoslužby. Nálada byla velmi vyhrocená. Zastánci nové kazatelny o několik hlasů vyhráli. Zastánci staré kazatelny o několik týdnů později opustili sbor a založili si nový sbor se starou kazatelnou. Po dvou letech tento nový sbor zanikl a po několika dalších letech zanikl i ten původní sbor. Když se lidé koušou a požírají, přichází smrt. A apoštol Pavel nás varuje, abychom nezneužili svobodu k tomu, abychom prosazovali pouze své zájmy. Hrozí totiž duchovní smrt jednotlivce i smrt sboru.
2. Spotřebujme svobodu pro druhé
Apoštol Pavel tady jasně radí, abychom svobodu využili k službě druhým lidem. Ta Pavlova logika je jasná. Pokud je člověk osvobozen Kristem, tak žije naplněný život a z této plnosti touží sloužit druhým. Naopak, když mu ta svoboda chybí, pak je prázdný a má tendenci vysávat druhé.
Ten náš dnešní text začíná ujištěním o tom, že jsme povolání ke svobodě. A pokud nás Pán Bůh povolal ke svobodě, tak máme hojnost a můžeme rozdávat. Pavel tedy dále píše: „Služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!“ (V.13-14)
Pavel tady galatským jasně ukazuje, že jako svobodní máme být lidmi, kteří milují bližní. Ano, stejně jako je svoboda Boží, darem, tak i schopnost opravdově milovat je nezaslouženým darem od Pána Boha. Přesto Pavel galatské vyzývá, aby si v lásce sloužili, a podtrhuje to připomenutím velkého přikázání, které nacházíme v Mojžíšově zákoně: „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!“ (v.14) Pastor John Piper říká, že v Bibli nenajdete těžší příkaz. Jak mohu milovat druhého jako sebe? Však se zamysleme, jak se staráme o sebe. Když máme hlad, staráme se, abychom jedli. Když jsme unaveni, hledáme cestu, jak si odpočinout. Asi nemusím pokračovat. A tento příkaz říká, že tak jak se staráme sami o sebe, tak se máme starat i o bližního.
Pamatujete si na situaci, kdy se o tomto textu bavil Pán Ježíš se zákoníkem? Čteme o tom v desáté kapitole Lukáše. Zákoník chtěl Ježíše zkoušet a ptal se ho, co má dělat, aby měl věčný život. Ježíš odpovídá otázkou a ptá se jej, co na to říká Bible a zákoník cituje dva příkazy – máme milovat Boha a máme milovat bližního. Na to mu Ježíš říká, aby to činil a že se dostane do nebe. Nicméně tomu muži došlo, že nemiluje všechny, jako sám sebe, a proto pokládá otázku, která ho má ospravedlnit, a ptá se, koho se to přikázání lásky týká. Kdo je tedy ten můj bližní? A Ježíš potom vypráví podobenství o milosrdném Samařanovi a říká, že my musíme být bližní pro všechny.
A my najednou vidíme, že nejsme schopni každého milovat tak, jak milujeme sami sebe. Vždyť já takto nedokážu milovat ani ty nejbližší, natož každého bližního. Nicméně nám to Pán Bůh přikazuje proto, abychom o tuto lásku nepřestali usilovat. Povzbuzuje nás, abychom se každé ráno znovu a znovu ptali, jak více milovat lidi, které máme kolem sebe. A jak se zpívá v jedné polské písni: „Miłość czynem jest“. Tedy, máme se ptát, co můžeme udělat pro bližního. Respektive, můžeme se modlit ještě trochu jinak. Můžeme se modlit, aby nám Pán Bůh ukázal situace, které On pro nás připravil, a aby nám dal sílu posloužit těm, kdo to potřebují. Nedokážeme posloužit všem potřebným. A Pán Ježíš to od nás ani neočekává. A proto se modleme o to, abychom dokázali sloužit tam, kde to Pán připravil. Cílem těchto činů lásky je ukázat na Pána Ježíše Krista a na to, že On je dárce svobody.
Pán Ježíš nám vydobyl tu svobodu. On je ten jediný, kdo dokáže naplnit každou potřebu druhého. On jediný je schopen milovat každého bližního jako sebe sama. Nelpěl na svém božském já, ale stal se nám bližním, vzal na sebe lidské tělo, upozadil mnohé ze svých božských atributů, sám sebe zmařil a zemřel na kříži. Tam na golgatském kříži svoji smrtí naplnil potřeby všech lidí. On jediný byl toho schopen. On jediný je schopen žít svoji svobodu plně pro druhé.
A On nás zve k následování a ke spolupráci. On odešel, aby nám připravil a nás tady zatím nechal, abychom spotřebovali svoji svobodu na druhých tím, že je budeme milovat. A přestože se tady na této zemi pereme a bude prát se svým egem, On nás ujišťuje, že jednou budeme s Ním a budeme dokonale svobodní. Až do té doby, stůjme v Jeho síle, nespotřebujme svobodu na sebe, ale spotřebujme ji službou pro druhé.
