Michal Klus - Je psáno...

Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život. (Římanům 5, 6-10)

Velkopáteční texty nás berou vždy přímo k jádru naší víry. A tento text není vůbec výjimkou. Apoštol Pavel zde připomíná, jaký dopad má událost velkého pátku na nás lidi. Popisuje, co bylo před velkým pátkem, co se stalo o velkém pátku, a jaká je realita po velkém pátku.

1. Před velkým pátkem

Všimněme si, jak apoštol Pavel píše o lidech před velkým pátkem. Píše v první osobě množného čísla, tedy zahrnuje se mezi ně. A co tedy i o sobě píše? „Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.“ (v.6) Tedy, Pavel sám sebe před velkým pátkem považoval za bezmocného a bezbožného. Čtěme dále: „Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.“ (v.7-8) Tady vidíme, že Pavel se před velkým pátkem považuje za nespravedlivého a za hříšného. Tím nechce říct, že teď je bez hříchu a absolutně spravedlivý. Těmito slovy on označuje svoji identitu. Slovo hříšník používá ve smyslu – vydán hříchu a jeho důsledkům. Tedy Pavel sám sebe před velkým pátkem vidí, jako bezmocného, bezbožného, nespravedlivého a hříšného člověka.

A dovolte, že opět připomenu, jak apoštol Pavel na jiném místě popisuje svůj život v této době. Náboženským vůdcům řekl: „V Gamalielově škole jsem byl přesně vyučen zákonu našich otců. Byl jsem právě tak plný horlivosti pro Boha, jako jste dnes vy všichni.“ (Skutky 22,3) Apoštol Pavel by velmi vzdělaný teolog, který velmi horlivě praktikoval svoji víru. A tento duchovní člověk o sobě říká, že byl před velkým pátkem bezmocný, bezbožný, nespravedlivý a hříšný. Jak je to možné?

Ale čtěme dál, protože bude hůř. „Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.“ (v.9-10)

Pavel tady říká, že byl v pozici Božího nepřítele a byl objektem Božího hněvu. Tento zbožný teolog takto dramaticky popisuje svůj stav před velkým pátkem.

Bratři a sestry, toto je něco extrémně důležitého. Boží slovo nám ukazuje, že člověk může být velmi nábožensky založený, člověk může znát Boží slovo velmi dobře, člověk může mít velmi morální profil, člověk se může horlivě rozdat ve službě druhým a přesto je Božím nepřítelem a je objektem Božího hněvu.

A tady jen připomenu, že být objektem Božího hněvu neznamená, že vás tady ne této zemi bude stíhat katastrofa za katastrofou. I Pavel žil dobrý život a jeho kariéra se strmě rozvíjela. Přesto v době psaní tohoto dopisu viděl, že před velkým pátkem byl objekt Božího hněvu a nepřítel Boží.

Je tady ovšem jeden zásadní problém. On se tak neviděl v té době. On si v té době myslel, že je spravedlivý, zbožný, horlivý Boží služebník. A vy skutečnosti byl objektem Božího hněvu a Boží nepřítel.  

A pokud se něco takového stalo tak moudrému a náboženský formovanému člověku jako Pavel, tak se to může stát i nám. Někdo tady dnes může sedět s myšlenkou, že je dobrý křesťan a následovník Ježíše Krista, ale sám Bůh vás může vidět jako svého nepřítele, jako objekt svého hněvu.

Nejsi to ty? Není to pravda o tobě?

Můžeme si nalhávat, že jsme slušní, že s Pánem Bohem počítáme, že jsme Pána Boha přece nikdy nezapřeli ani se Ho nezřekli. Přesně jako apoštol Pavel. Ale jak Tě vidí Pán Bůh? Pokud Pavla, toho zbožného člověka, viděl jako nepřítele, jak vidí mne? To je otázka života a smrti. To je otázka věčnosti. A pokud dnes ta otázky hýbe něčím ve vašem nitru, tak vás prosím, neodcházejte z tohoto kostela, dokud s tím něco neuděláte.

2. Ve velký pátek

Potom přichází Velký pátek a vše se mění. Pavel píše, že „v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.“ (v.6) „Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.“ (v.8)

Pavel zdůrazňuje, že Kristus za nás zemřel. A znovu je tady ta první osoba množného čísla. Zemřel za nás. On nezemřel, protože jsme se stali lepšími, protože jsme se stali spravedlivějšími, protože jsme se stali Jeho přáteli, protože se přestal hněvat. Naopak. On zemřel právě proto, že my takoví nejsme. On zemřel právě proto, protože Boha hněvá zlo, i to zlo, které vidí v nás. Bůh jednoho dne veškeré zlo zničí. A pokud bude zlo i v nás, tak ten soud nad zlem semele i nás. Nic zlého totiž už nebude mít v Boží blízkosti místo. Ježíš to zakusil na vlastním těle. On ve velký pátek nesl naše zlo, a to zlo ho zničilo, zabilo.

Možná mi teď řekne, že my za to vlastně nemůžeme, že je v nás zlo. Vždyť jsme to zdědili. Vlastně za to může Adam s Evou. Vždyť kvůli jejich hříchu my všichni přicházíme na svět s infekcí zla v nás.

Představte si, že vám opilý člověk autem zabije dítě. Ano vím, je to tvrdá představa. Ale na velký pátek mluvíme o tvrdé realitě smrti. A představte si, že ten člověk už spáchal stejný čin několikrát. A teď stojí před soudem a soudce řekne, že mu dává svobodu, protože ten člověk za to úplně nemůže. Vyrostl v rodině, kde se táta domů chodil jen vyspat. Máma to nezvládala a každý večer šla do postele opilá. Vychovávala ho ulice. A v den té nehody dostal výpověď v práci a zjistil, že jeho přítelkyně spí s jeho kamarádem. Na základě těchto okolnosti mu soudce dá svobodu. Co si budete myslet? Ano, z jedné strany nám toho člověka bude nesmírně líto a chápeme ten sled okolností, který ho dovedl k této katastrofě. Na druhé straně víme, že tento člověk je stále zodpovědný za své činy. A říci, že není vinen, by bylo nesmírně nespravedlivé.

Možná řeknete, ať vás nesrovnávám s vrahem. Ale naše zlo je v Božích očích stejně tak hrozivé. Jakékoli zlo je v Božích očích odporné. On nesnese nic zlého, protože On je čiré dobro, čirá láska. Ano, chápeme, že jsme dostali nešťastné dědictví, ale my jsme zodpovědní.

A do té naší ztracenosti přichází ta zpráva, že Bůh nás přesto všechno miluje. On se rozhoduje nás zachránit tak, že se stává člověkem a přijímá trest smrti za nás. Svatý čistý, dokonalý Bůh v Ježíši Kristu umírá za nás zlem nasáklé lidi. Přesně tak to říká Pavel. A Jeho smrt vše mění.

Ale pozor. Změnil se po Velkém Pátku Pavlův život? Nezměnil! Ježíš zemřel a vstal z mrtvých a v Pavlově životě se nezměnilo nic. Že by o tom nevěděl? To asi ne. Moc dobře znal, co křesťané vyznávali. Ale nedotklo se to jeho srdce. On zbožný člověk se v tom nenašel.

Pavel musel zažít svůj velký pátek. Každý člověk musí zažít svůj velký pátek. Co tím myslím? Člověk musí zažít zázrak toho, že uvidí, že je Božím nepřítelem. Tak to uviděl Pavel. Zjistil, že je nepřítelem Krista a nepřítelem Božím. A potom musí uvidět, že na velký pátek mu Ježíš z kříže podal ruku a nabídl mu přátelství. Ta nabídka přichází proto, že Ježíš zemřel za všechno zlé v nás. A člověk tuto nabídku musí v pokání a ve víře přijmout. To je zázrak. Člověk se totiž do morku kosti bude zapřísahávat, že on je dobrý a že je na Boží straně. Ale když Pán Bůh udělá zázrak, pak uvidíme svoji realitu, uvidíme, že jsme vlastně Boží nepřátelé, skloníme se před Ním, a vírou přijmeme odpuštění. To dělá velkým pátek. Když prožijeme náš velký pátek, tak se z nepřátel stávají přátelé.

Pavel říká, že se stane ještě jedna věc. Ježíš Kristus se stane našim Pánem. Když se Ježíš stane Pánem, On změní náš život o 180 stupňů. On najednou kraluje. On najednou rozhoduje. On se pro nás stane nejdůležitějším. Pro Něj chceme žít.

Je to fanatismus? Je to přeháňka? Ne, toto jen mlhavě vystihuje, co se děje, když prožijeme Kristův velký pátek v našem životě?

Milý příteli, už jsi zažil ten velký pátek? Nebo si ještě myslíš, že jsi dost dobrý, že to s tebou není tak špatné, a že ten milující Bůh by se na tebe určitě kvůli těm maličkostem nehněval? Pros dnes toho, který na velký pátek umíral, aby změnil Tvé srdce, abys mohl prožít svůj velký pátek.

3. Po velkém pátku

Pokud jsi prožil ten svůj velký pátek, tak i o tobě Pavel píše: „Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.“ (v.9) Pokud jsi prožil ten svůj velký pátek, tak jsi nazván spravedlivým a jsi zachráněn od Božího hněvu. Pokud jsi prožil svůj velký pátek, tak vidíš to zlo, které se stále tak lehce na tebe přichytí, ale vírou vždy vidíš velký pátek, Krista, který za to zlo zaplatil, který odpouští, a který tě posiluje v zápase o zbožnost. Pokud jsi prožil velký pátek, pak se na tebe Bůh nehněvá, ale On se na tebe usmívá, protože díky Kristovu odpuštění tě vidí jako dokonale čistého. A On nemá větší radost, než být s těmi, kdo jsou čistí, protože prožili svůj velký pátek.

Budeme teď zpívat několik známých nádherných písní. V nich děkujeme Pánu Bohu za velký pátek. Ale pokud jsi ještě ten velký pátek neprožil, nebo máš pochybnosti, pros v této chvíli svými slovy ve svém nitru Pána Ježíše, aby ti dal dar víry, aby dnešní velký pátek, mohl být tvým velkým pátkem, který všechno změní.