Michal Klus - Je psáno...

Když jsem si připravoval dnešní kázání, tak mi na mysl přišel jeden křesťanský manželský pár, opravdu nádherní křesťané, kteří slouží Bohu. A oni v těchto dnech zažívají velikou bolest. Kladou si teď mnoho otázek. Co jsme měli ve výchově udělat jinak? Proč si naše dítě vybralo takovou cestu? Proč propadlo takovému zlozvyku? Proč řeší své problémy tak, jak je řeší? To jsou jistě otázky, které se klade mnoho rodičů, nejen ti, které mám na mysli. Každý věřící rodič chce pro své děti to nejlepší a především to, aby spoléhaly na Pána Ježíše, žily pro Něj. Ale ne všichni rodiče se dožijí naplnění tohoto snu. My toto léto probíráme Davida. A David si asi také pokládal podobné otázky.

Dnes pokryjeme delší biblickou pasáž, kterou nebudeme číst, a teď přečtu pouze část odkazu, který David předává Šalomounovi.

Když se přiblížil čas Davidovy smrti, přikázal svému synu Šalomounovi: "Odcházím cestou všeho pozemského. Ty však buď rozhodný a mužný. Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově, a tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoli. A Hospodin splní své slovo, které mi dal: »Budou-li tvoji synové dbát na svou cestu tak, aby chodili přede mnou věrně celým srdcem a celou duší, nebude z izraelského trůnu vyhlazen následník z tvého rodu." (1. Královská 2:1-4)

Jak jsem řekl, David také zažíval bolest ze svých dětí. Dovolte, že si uděláme takové krátké ohlédnutí. Podíváme se na 4 z Davidových synů a nakonec z toho uděláme nějaké aplikace. Ty dnešní aplikace budou spíše pro rodiče a možná dokonce pro rodiče dospělých dětí. Ale věřím, že i ostatní si mohou něco aplikovat do svých životních situací.  Podívejme se tedy na prvního ze synů, o kterých chceme hovořit.

1. Amnón

                Tady narážíme na první tragédii v životě Davidových dospělých dětí. Davidův syn Amnón vzplanul obrovskou sexuální touhou po své sestře Támar. S Támar měl společného otce, ale měli odlišnou matku. V takových případech bylo v té době možné, aby se on stala jeho ženou. Jenže on nechtěl čekat. On ji chtěl v posteli a chtěl ji hned. Amnón tedy předstíral nemoc a když jej navštívil jeho otec David, vyslovil přání, že by ho potěšilo, kdyby k němu přišla Támar a připravila mu jídlo. David zařídil, aby tam Támar přišla. Amnón té situace využil a znásilnil ji. Potom čteme následující slova: „Pak ji však Amnón začal převelice nenávidět. Nenávist, kterou k ní pociťoval, byla větší než láska, kterou ji miloval. Amnón jí poručil: "Ihned odejdi!" Řekla mu: "Nemám proč. To, že mě vyháníš, je mnohem větší zlo než předešlé, jehož ses na mně dopustil." Ale on ji nechtěl slyšet.“ (2.Samuelova 13:15-16)

Strašný příběh, příběh zneužití, příběh znásilnění rodinným příslušníkem. Davidovi to muselo rvát srdce.

Musím tady připomenout, že i dnes se takové hrůzy dějí. I dnes dochází k sexuálnímu zneužívání, dokonce i členy rodin. Je to hrozná tragédie. A samozřejmě nejde pouze o fyzické trápení, ale o psychické trauma, které oběť zažívá. Modleme se za ty, kteří se s takovými traumaty vyrovnávají. A máme je i kolem nás.

2. Abšalóm

                Druhý hrozivý příběh, který vlastně navazuje na ten prví. Abšalóm byl bratr Támar, měli stejnou matku i otce. A Abšalóma se ta událost s Támar nesmírně dotkla. Čteme: „Abšalóm už nepromluvil s Amnónem ani v dobrém ani ve zlém. Abšalóm totiž Amnóna nenáviděl, protože ponížil jeho sestru Támaru.“ (2.Samuelova 13:22)

                Dva roky doutnal v Abšalómovi hněv. Po dvou letech začal jednat. Zorganizoval slavnost a pozval na ni všechny sourozence. Domluvil vrahy, a při této slavnosti Amnóna zavraždili. V Davidově rodině už nebylo pouze znásilnění, už tady byla i bratrovražda. Tři roky se Abšalóm skrýval. Po třech létech mu David odpustil a dovolil mu bydlet v Jeruzalémě. Ale nesetkali se ještě dva další roky. Setkání si vynutil až později Abšalóm.

                Při pobytu v Jeruzalémě si Abšalóm začal budovat moc. Pomlouval Davida, že je slabý a obklopoval se přívrženci. Až jednou bylo vše připraveno na státní převrat. David se o tom dověděl a uprchl z Jeruzaléma. Po jakési době došlo k bitvě mezi Abšalómovým vojskem a vojskem Davida. Došlo k obrovské řeži a zahynulo 20.000 bojovníků. Mezi zabitými byl i Abšalón, králův syn.

                A tak Abšalóm jednoho bratra zabil, potom se postavil proti svému otci a  tuto jeho vzpouru zaplatily tisíce lidí životy.

3. Adónijáš

                Adonijáš je další z Davidových synů. Když už byl David sešlý věkem a jeho smrt se blížila, prohlásil se za krále a podobně jako Abšalóm si opatřil skupinu podporovatelů. David však provedl korunovaci Šalamouna a pomohl tomu, aby se lid obrátil na stranu Šalomouna. Adonijášovi přívrženci jej odpustili a Adónijáš utíkal, aby si zachránil život. Tentokrát to neskončilo krveprolitím, ale David i před svoji smrti musel spolknout hořkou pilulku další vzpoury svého syna.

                Milí přátelé, tady si dovolím udělat pauze. Ještě před tím, než se podíváme na čtvrtého syna, tak vás chci poprosit, jak byste se cítili, kdybyste byli v kůži Davida. Celý život jste bojovali za Boží věc. Bůh si vás použil k obrovským věcem. Ano, i vy jste měli své pády, ale znova jste se vždy v pokání vrátili k Hospodinu. A teď vidíte, jaké hrůzy se dějí v životě vašich dětí. Znásilnění mezi sourozenci, vražda sourozence, opakované spiknutí proti vám samým a proti vašim dětem. Prostě život bez Boha se všemi jeho důsledky. Jaký asi máte pocit? Je to pocit zoufalství? Je to pocit marnosti? Je to hrozná sžíravá bolest, která jako by se stávala fyzickou?

                Jsem přesvědčen, že i tady máme dnes mnohé z rodičů, kteří zažívají něco podobného. Ano, asi v rodině nemáte vrahy či jiné násilníky, ale možná stejně tak zažíváte bolest z toho, jakou cestou se vydaly vaše děti. Možná i vy se trápíte. Možná i vy se ptáte, co jste měli udělat jinak. Možná vás to budí ze spaní. Možná vám to krade o radost ze života.

                Je několik přístupů, které v takové situaci můžeme zvolit. Někdo si může zoufat a dovolit bolesti a zármutku, aby ho zničili. Možná nekonečně hledáme, kde všude jsme jako rodiče selhali. Samozřejmě, nejsme dokonalí rodiče a tak toto hledání může být opravdu nekonečné.

                Další se obrní netečností, snaží se realitu ignorovat a žijí, jako by vše bylo v pořádku, jako by ani nevadilo, že jejich děti jdou cestou směřující do zatracení.

                Jakou cestou máme jít my křesťané? Určitě ne cestou netečnosti? A i to u Davida vidíme. Když čteme ty příběhy, vidíme Davida plačícího nad tím co se děje. Samozřejmě, tragédie našich dětí musí bolet i nás. Ale určitě nemáme být těmi, kdo propadnou depresi nad sebou samým, kdo žijí ve výčitkách svědomí. Ano, jistě, máme příležitost Bohu vyznat svá selhání, kterých jsme se při výchově dopustili. A to je určitě důležité, ale potom musíme dál.

                Víte, když jsem to četl, tak jsem si říkal, že toto je opravdu velmi temné údolí, kterým si David procházel. A přišel mi na mysl ten známý Žalm 23: „I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.“ (Žalm 23:4)

                David tady říká, že se nebude bát. Proč? Protože Bůh je s ním! A tak to, co v takové chvíli bolesti a trápení můžeme dělat, je utíkat do Boží blízkosti. Utíkat k modlitbě. Zajišťovat, abychom především my sami byli blízko Bohu, protože potom je tady možnost, že si nás Bůh použije k tomu, abychom mohli být požehnáním pro naše děti.

                A David říká ještě něco více. Říká, že ho potěšuje Pastýřova berla a hůl. Podle té berly a hole jde poznat, kdo je tady šéf. A David říká, že poznání toho, kdo to tady všechno má ve svých rukou, ho potěšuje. Davida potěšuje to, že není nic, co by se vymklo Boží kontrole. David určitě také nechápal, proč se všechny katastrofy dějí, ale potěšovalo ho vědomí, že Bůh o to všem ví, a že ani na něj, ani na ty kolem něj, nezapomněl. Kéž je tento Davidův návod pomocí i pro vás. Kéž zůstáváme v Boží blízkosti a kéž si připomínáme, že On má všechno ve svých rukou.

                Podívejme se teď ale na dalšího syna.

4. Šalomoun

                Těsně před svou smrtí David potvrdí, že Jeho nástupcem má být Šalomoun. Šalomounovo vládnutí začíná, David umírá. Mluvit o Šalomounovi jako o králi, to by bylo zase na několik kázání. Chci se nicméně zamyslet nad tím, co říká rodič svému synovi, potom, co zažil tolik bolesti a trápení od svých vlastních dětí.

                David nejprve vyzývá Šalomouna k rozhodnosti a mužnosti. A potom pokračuje: „Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví.“ (v.3) Jinými slovy, David Šalomouna ujišťuje, že on jako král má být podřízený Bohu. Má Jej poslouchat, má se jím řídit. David nijak nezahořkl, nezmalomyslněl, ale vybízí k poslušnosti Hospodinu.

Pro nás rodiče je to zase výzva, abychom naše děti povzbuzovali k tomu, aby následovaly Hospodina, aby následovaly Ježíše Krista. Stále hledejme cesty, jak to našim dětem říci a jak je povzbuzovat. Ano, jiné to bude, když jsou děti malé, jiné, když už jsou dospělí a mají své životy. Ale povzbuzujme je k důvěře v Boha. A využívejme ty velké životní události. Možná při příležitosti dokončení studia, možná při příležitosti svatby, možná při narození vnuka, možná při příležitosti nového zaměstnání, či když budou slavit životní jubileum. Popřejme jim v těchto situacích. A popřejme jim nejen zdraví a štěstí, ale život v Boží blízkosti.

Žijeme v době, kdy už není čas psát. Ale povzbuzuji vás, pište. Davidova slova jsou také zapsána. Zapsané slovo vydrží déle než vyřčené. Piště třeba i svým dětem. Třeba právě u těchto životních milníků. Napište jim přání do dopisu, ujistěte je o své lásce a vyjádřete svoji touhu, aby zažívali Boží blízkost, Boží lásku, aby žili ve vydanosti Bohu, protože to je ten nejlepší život. Modleme se za své děti a nepřestaňme s modlitbou hledat cesty, jak je požehnat. A při tom všem samozřejmě usilujme především o Boží blízkost a nechť nás potěšuje to, že Bůh má vše pod kontrolou, i když my tomu nerozumíme.

Audio záznam naleznete zde