Když vidíme zlaté tele
Bratři a sestry, vrátili jsme se po dvou měsících do našeho kostela, abychom zde prožili společnou bohoslužbu. Co tady vidíte? Jak tu bohoslužbu prožíváte? Jaká je reakce vašeho srdce? Budeme číst biblický text, který předchází události, kde se Mojžíš také vrací k lidu po 40 dnech a to z hory Sinaj. To, co uviděl, bylo děsivé. Lidé tančili a dováděli kolem zlatého telete. V dnešním kázání se podíváme především na to, jak Mojžíš reagoval.
I promluvil Hospodin k Mojžíšovi: "Sestup dolů. Tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, se vrhá do zkázy. Brzy uhnuli z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili si sochu býčka a klanějí se mu, obětují mu a říkají: »To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.«" Hospodin dále Mojžíšovi řekl: "Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ." Mojžíš však prosil Hospodina, svého Boha, o shovívavost: "Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a pevnou rukou z egyptské země? Proč mají Egypťané říkat: »Vyvedl je se zlým úmyslem, aby je v horách povraždil a nadobro je smetl z povrchu země.« Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš. Rozpomeň se na Abrahama, na Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu, aby ji navěky mělo v dědictví." A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid. (2. Mojžíšova 32,7-14)
Přečetli jsme známy a bolestný text, který nám opět připomíná, jací my lide jsme. Je to těžko k uvěření, že lid, který viděl tolik zázraků, se uchýlil ke zhotovení zlatého telete. Jde o lid, který viděl egyptské rány, který přešel rozestoupeným mořem, který se sytil manou a křepelkami, který dostal zázračně vodu. Viděli Boha hmatatelně v akci. Přesto se vyhotovili zlatého býčka, kterému se klaněli. Jak je to možné? A jak na to máme reagovat? To jsou otázky, nad kterými dnes budeme společně přemýšlet. Chci dnes ukázat, že právě proto, že nás ohrožuje modloslužba, potřebujeme se modlit, aby konečným výsledkem byla Boží sláva. Pojďme se skrze ten text podívat na sebe, na druhé a na Pána Boha.
1. Pohled na sebe: Ohrožuje nás modloslužba
Izraelský lid už několik týdnů putoval a došel k hoře Sinaj. Na tu horu Mojžíš vystupoval, aby hovořil s Hospodinem. Při své druhém výstupu tam strávil 40 dnů. Při tomto pobytu mu Pán Bůh dal desky s Desaterem. Potom mu Pán Bůh řekl: "Sestup dolů. Tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, se vrhá do zkázy. Brzy uhnuli z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili si sochu býčka a klanějí se mu, obětují mu a říkají: »To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.«" (v.7-8)
Z toho textu a také z předchozích veršů vidíme, že to, co lidé udělali, nebylo odmítnutí Hospodina. Oni si Ho prostě chtěli ztvárnit. Čteme, že motivaci bylo to, že měli strach, že Mojžíš zemřel. A Pán Bůh nemluvil s nikým jiným než s Mojžíšem, a tak si toho Boha chtěli přiblížit k sobě. Chtějí Boha dostupnějšího. Chtějí, aby vyhovoval jejich představám. Chtějí, aby s Ním mohli svým způsobem manipulovat, aby jim byl k dispozici, když chtějí oni.
Když chceme tento text aplikovat, tak si musíme uvědomit, že tento text není o bezbožných lidech, kteří Hospodina odmítli. Tento text je o nás, o Božím lidu, o naší církvi, o našem sboru.
Kde nám hrozí modloslužba? Ano, můžeme pořád mluvit o Pánu Bohu a vyznávat, že je láska. Můžeme pořád zpívat o Ježíši Kristu, že je náš Vykupitel. A při tom všem můžeme být modloslužebníci jako Izraelci. To je velká hrozba.
Dovolte několik příkladů, jak se sbor může stát uctívačem zlatého telete. Takovým zlatým teletem může být budova – kostel. A ty předchozí týdny byly testem, zda náhodou není. Pokud máme očekávání, že když budeme v kostele, potom to bude duchovně dobré, tak může být pravda, že jsme si z budovy kostela udělali modlu. Pokud máme pocit, že na Hutníku nebo jinde už to nemůže být ono, tak je možné, že jsme si z kostela udělali zlaté tele. Když se v budově kostela nic nesmí změnit, je to možná známka toho, že jsme si z kostela udělali modlu. Vždyť víra není závislá na budově. Mnozí křesťané kostely vůbec nemají.
Druhým příkladem může být forma bohoslužby. Přestože chceme mít v úctě tradice předků, tak zkostnatělost formy může ukazovat na to, že jsme si z formy, z liturgie udělali zlaté tele. Očekáváme, že ta správná forma bohoslužby přinese tu správnou zbožnost. A to je nebezpečné.
Přidám ještě jeden poslední příklad. Jde o to, že si tvoříme svoji vlastní představu o Bohu, podle toho, co nám vyhovuje. Vyhovuje nám Bůh, který všechny vždycky miluje. Vyhovuje nám Bůh, který odpouští. Vyhovuje nám Bůh, který plní naše přání. Ale nevyhovuje nám Bůh, který trestá a soudí. Nevyhovuje nám Bůh, který připouští věčné zatracení. Nevyhovuje nám Bůh, který je naprosto svrchovaný. Nevyhovuje nám Bůh, kterého hněvá i náš sebestředný život. My všichni jsme v ohrožení, že si Boha přizpůsobujeme tomu, jakého Jej chceme mít.
I mně i vás ohrožuje modloslužba. Ta modloslužba má katastrofální následky. Stejně jako ty Izraelce, tak často i nás vede k nemorálnímu chování, k vnitřnímu rozkladu a ke ztrátě naděje. Proto potřebuje Boží slovo, které nám dává reálný obraz o Pánu Bohu a které rozbíjí modly. Potřebujeme srdce oživované Božím Duchem, abychom byli schopni ty modly pojmenovat a činit pokání. Potřebujeme to my, křesťané, protože modloslužba je vždy velkým pokušením.
2. Pohled na druhé: Přímluvná modlitba je lék
Modlitební zápas o naši svátost pročišťuje naše srdce a naše motivy. My se potřebujeme modlit, aby nás Pán Bůh chránil před pokušením modloslužby. A pokud někde klopýtněme, potřebujeme v modlitbě prosit o odpuštění.
Ale ten náš text ukazuje jiný typ modlitby. Ukazuje přímluvnou modlitbu, kdy Mojžíš prosí o lid. Čteme: „Mojžíš však prosil Hospodina, svého Boha, o shovívavost: "Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a pevnou rukou z egyptské země? Proč mají Egypťané říkat: »Vyvedl je se zlým úmyslem, aby je v horách povraždil a nadobro je smetl z povrchu země.« Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš.“ (v.11-12)
Bratři a sestry, ta první Mojžíšova reakce, když se dovídá o hrůze, které se Izraelci dopustili, je to, že se přimlouvá u Hospodina. Modlí se za šanci. Modlí se za odpuštění. Prosí o shovívavost.
Mojžíš se tady stává vlastně předobrazem Pána Ježíše Krista. Jako Pán Ježíš se staví mezi hříšný lid a Boží hněv. Ale Pán Ježíš se nejen modlí, On se navíc obětoval, aby usmířil Boží hněv a aby nám bylo navěky odpuštěno.
Na druhé straně, tento text je pro nás také návodem. Ukazuje, jak se máme chovat, když někdo v našem okolí sklouzává do modloslužby. Naším prvním úkolem není označit ho za modláře a vyhodit ho z kostela. Naším prvním úkolem je modlit se a prosit o milost. Právě tito lidé potřebují naše modlitby. A přestože je mnohdy třeba i dalších kroků, je důležité začít modlitbou.
Bratři a sestry, ve vizi našeho sboru je ta výzva, abychom byli pod křížem a přiváděli tam další. Chtěl bych, abychom byli sborem, který na modlitbách bojuje o ty, kteří se z pod toho kříže vzdalují. Nezačínejme výčitkou, že už ve sboru nic nedělají. Začněme modlitbu. Nezačínejme výčitkou, že už nechodí. Začněme modlitbou. Nezačínejme výčitkou, že si z rodiny udělali modlu. Začněme modlitbou. Nezačínejme výčitkou, že se vše točí kolem jejich kariéry. Začněme modlitbou. Prosme Hospodina o milost. Prosme Jej, aby je přitáhl k sobě. Prosme Jej, aby ukazoval na modly a rozbíjel je. Prosme Jej, aby ukázal, že On je ten nejvzácnější a že každá modloslužba je hrozná prohra.
3. Pohled na Boha: Děláme to pro Boží slávu
To je to poslední, co bych chtěl zmínit. Všimněte si, jak Mojžíš ve svém rozhovoru s Hospodinem argumentuje. Odvolává se na smlouvu uzavřenou s Abrahámem. A odvolává se také na Boží pověst, na Jeho slávu. Ještě jednou připomenu ta slova: „Proč mají Egypťané říkat: »Vyvedl je se zlým úmyslem, aby je v horách povraždil a nadobro je smetl z povrchu země.«“ (v.12)
Samozřejmě, že Mojžíšovi jde o zachránění lidu, který těžce zhřešil. Nicméně, jde mu také o Boží slávu. My to musíme mít stejně. Musí nám jít o Boží slávu. Když sami vedeme zápas s pokušením, vědomí toho, jakou ostudu děláme svých hříchem Pánu Bohu, by mělo být jakousi brzdou. A naopak, naše úsilí o zbožný život by mělo být motivováno Boží slávou. A kdy že je Bůh nejvíce oslaven? Kdy je posvěceno Jeho jméno, jak se o to modlíme v modlitbě Páně? Tehdy, když před Ním lidé skloní své hlavy a vyznají Ho jako Pána. Právě věrnost Božího lidu je reklamou na dobrého Boha, nebo naopak nevěra působí jako antireklama.
A tak když vidíme, že lidé v našem společenství padli do hříchu, modleme se o milost a modleme se, aby nebyla snížena Boží sláva, ale aby Pán Bůh dal východisko, aby zachránil a aby se i v těchto těžkých situacích oslavil.
Bratři a sestry, dnešní neděle nás volá k modlitbě. A dnešní text nás specificky volá, abychom se modlili jeden za druhého. Modleme se, aby nás Pán Bůh chránil od hříchu. A modleme se o milost pokání, když do toho hříchu naši bratři či sestry upadnou. Já sám Vás prosím, abyste se modlili i za mne a další pracovníky sboru. Jak jsme viděli v našem příběhu, vedoucí jsou stejně zranitelní jako ostatní. Byl to Áron, který nakonec vedl tu ohavnou modloslužbu. A samozřejmě, když padne pastor či nějaký zaměstnanec, pak je to velká ostuda pro Boží jméno. Modlete se prosím tedy za mne, za ostatní pracovníky sboru, ale modleme se jeden za druhého. Pán Bůh se přiznal k přímluvné modlitbě Mojžíše a nezničil svůj lid. Věřím, že Pán Bůh se přizná i k našim modlitbám a zachová nás a skrze to bude sám oslaven. Kéž by nám Pán Bůh dal vroucího Ducha přímluvných modliteb. Pomodleme se o to!
