Co je to aura
Aura
Hodně se toho napsalo a píše o auře; o biopoli. Energetičnost biopole se prokázat dá, o záření hmotného subjektu není pochyby. Auře se však připisuje mnohem víc. Nemá smysl opakovat, co všechno se auře připisuje. Nemusí to být nutně snůška nesmyslů; také proto, že mnohá tvrzení nelze fyzikálně prokázat. Ve hře je totiž vědomí a síla, životně podstatní činitelé z prozatím neznámé látky. Je více věcí, které jsou neznámé; ale jejich účinnost je nabíledni.
Vlastnosti aury
Někteří lidé dokáži auru vidět a popsat. Popisy jsou různé, ale mají společné znaky. Například hutnost či řídkost, slabá nebo silná barevnost; hustá či řídká mlhovina jako mléčné sklo. Různé intenzity, ale vždycky přítomnost tohoto fenoménu. Kdyby byla aura pouhá energie, vytratila by se libovolnými interakcemi. O odnětí aury se pokouší kde co; také například úder blesku. Ale nedaří se. Úder blesku může zranit i zabít. Ale auru nedokáže odstranit. Pokud zmizí, mizí i člověk tělesnou smrtí. Aura či biopole, jak kdo chce, je autonomní jednotka, která do těla přímo nepatří, ale má své místo v systému lidské bytosti. Takové pole, opuštěné silou a vědomím, vybavené jen tupým silovým projevem, energií, by nemohlo vzdorovat čemu vzdoruje. Z přirovnání aury k vyklánějící se hlavě z okna by mohlo vyplývat, že je v auře přítomen celý člověk. Není to pouze „cibulová, energetická slupka". Jako hutný substrát je aura „hlavní, ze které vystřelují náboje myšlenek na jakoukoliv vzdálenost; a má to látkovou účinnost". Kdežto myšlenka ponořená jen do hlavy a těla žádnou takovou účinnost nemá; neboje účinná jen na subjekt, který se jí implicitně zabývá.
Projev aury
Projev aury je subjekt. Nikoliv obráceně, jak to platí v běžné představě. Aura umožňuje duševní a duchovní interakce, ale i látkové, komunikace. Člověk medituje, soustřeďuje se do sebe, do j ednoho bodů v sobě; kdyby toto zdání byla pravda, byla by taková meditace poslední hodinkou meditujícího člověka. Byly by to nikoliv meditace, ale sebevražda. Není-li člověk pouze tělesná bytost, je-li dokonce z 90 % duchovní a duševní povahy, byla by to jen planá slova, kdybychom tvrdili zároveň, že chodí nohama, bere věci rukama, mluví hlasivkami, myslí mozkem. To by byla ryze tělesná bytost. kterou člověk není. Všechno, co v něm je, ale i není, je vloženo do aury. Chodí aurou, bere věci do rukou aurou, myslí aurou. „Přitlačení na pilu" tělesnosti, těla, oslabení priority jednání aurou, má ihned negativní praktické důsledky. Nastupuje entropie. Věci padají z rukou, automatika chůze je narušena, myšlenka zadrhává. Končetiny, mozek jsou pouze realizační prostředky aury. Člověk vlastně stojí před sebou, před svým tělem, neviditelný. Aspoň to, co je hodné nazývat se člověkem. Co se nazývá tělem, co vidíme a myslíme si, že je to člověk, má pouze nižší problémy a činnosti realizační povahy. I tak zůstává člověk celistvý, aura ovlivňuje vše a vše ovlivňuje auru. Je to podivuhodné spojení; podivuhodný vesmírný experiment.
Aura a smrtelnost
Aura je rozhodující pro smrtelnost či nesmrtelnost člověka. Je v ní obsažena také duše a duch. Člověk stojí před sebou a my se domníváme, že stojí tváří v tvář tomu, před čím stojí. Člověk je vložen do aury, když se narodí. Kdyby nebyl uložen, nenarodil by se. Je to zázrak zrození, který není ničím nadpřirozeným, ale svrchovaně přirozeným.