hystorie astrologie
25. 4. 2007
Astrologie se zrodila jako zemědělský kalendář ve starém Sumeru, někdy okolo
čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Kalendář byl postaven na jevu,
kterému se říká heliaktický východ hvězd a který se tak stal základním konceptem
astrologie, ale později byl zapomenut.
Sumeřané pozorovali nebe a zjistili, že i když se hvězdy pohybují po nebi po
oblouku, vycházejí a zapadají každou noc o něco dříve. Budete-li pozorovat
několik dní za sebou nebe těsně před úsvitem, zjistíte, že se postupně budou
objevovat nové hvězdy, kterým se podaří vyjít před tím, než vyjde slunce a potlačí
je svojí září. Okamžiku, kdy se toto hvězdě prvně podaří, se říká heliaktický východ.
Sekvence východů jednotlivých hvězd se opakuje téměř přesně stejně každý rok,
takže příchodu každého ročního období předcházel charakteristický sled heliaktických
východů hvězd. Okolo roku 3000 př.n.l. pojmenovali Sumeřané čtyři souhvězdí,
které označovali změny ročních období. Byly to „Nebeský býk" pro jaro, „Velký lev"
pro léto, „Štír"pro podzim a „Kozoroh" pro zimu. Po dalších pozorování a provedení
určitých změn určili třicet šest oblastí na nebi, které byly uspořádány do třech
pásů po dvanácti. Střední pás, hvězdy které vycházejí vmístě východu slunce
představují náš zvěrokruh. Názvy souhvězdí se dochovala až do naší doby téměř
nepozměněná svýjimkou „Brázdy", která se teď nazývá „Panna" a „Čeledín", který
se dnes jmenuje „Skopec". Již tehdy si pohrávali smyšlenkou „měsíců" a bylo
tedy přirozené rozdělit nebe na 12 dílů, stejně jako bylo přirozené jim dát
jména, která nějak souvisela se zemědělstvím.
Bylo velice lehké se zmýlit a postavení hvězd považovat ne pouze za koincidentní
se změnami ročních dob, ale za vlastní příčinu jejich změn. Astrologie se tak
stala nástrojem věštby a záhy nahradila věštění pomocí čtení vnitřností obětovaných
zvířat či výklad snů, protože to byl mnohem přesnější nástroj, alespoň pokud se
týkalo počasí. Sumeřané věděli o pohybu planet a dospěli tedy kjednoduchému závěru,
že tyto vrtošivé věcičky jsou zodpovědné za změny událostí na zemi. Znejstarších
dochovaných astrologických záznamů se můžeme dočíst, že „Když Merkur kulminuje v
Tammuzu, objeví se spousta mrtvých těl", či že „Když Jupiter jde sVenuší,
modlitby země budou bohy vyslyšeny".
Tento druh astrologie se nazývá „astrologie světová" či „globální" a zabývá se
pouze předpovědí úrody, osudy zemí, válkami, králi a přírodními katastrofami.
Následná velká změna nastala, když se dostali okolo přelomu prvního tisíciletí
př.n.l. kmoci Řekové a vynalezli „horoskopickou astrologii", kde mohl být každý
běžný jedinec předmětem vlastní předpovědi. Astrologie postupně nahradila snad
všechny řecké věštírny, jako Delfy, které byly prakticky zapomenuty přes všechny
snahy o jejich znovuvzkříšení a jejich chrámy byly nalezeny až moderní archeologií.
Ptolemaios shrnul všechno známé astrologické učení do díla nazvaného „Tetrabiblios",
které se stalo základním textem západu. Je třeba si uvědomit, že toto všechno se
stalo před Koperníkem a Keplerem, kdy panovali jen velice nejasné představy o tom,
co to hvězdy a planety jsou, a i když bylo známo, že země je kulatá, myslelo se,
že leží ve středu a nebylo vůbec jasné, jakou velikost má Slunce a Měsíc a jak
jsou daleko, a dokonce ani to, co znich je Zemi blíže. Ve skutečnosti někteří
Řekové některé ztěchto věcí poznali, ale když řecké období skončilo, vědomosti
se vrátili ktomu, co řekl Ptolemaios.
Když vŘímě zvítězilo křesťanství, došlo dokonce knávratu kploché Zemi a veškeré
proroctví se stalo zločinem, protože odporovalo křesťanské ideji svobodné vůle.
Astrologie se vdobě temna spolu sostatními světskými vědami stáhla do podzemí.
Na povrch se dostala opět až vosmém století a plně byla rehabilitována až vobdobí
středověku, kdy se knám vrátila prostřednictvím Arabů, spolu sdalšími vědomostmi
převzatými od Řeků, které byly vEvropě potlačeny, jako byla matematika, astronomie,
hudba, filosofie a alchymie.
Západní astrologie byla následně pouze odvozená a nepůvodní. Rozrůstala se a
zanikala vzávislosti na svých přívržencích a odpůrcích vkaždé době. Vsedmnáctém
století hrála ve vládě přibližně stejnou roli, jakou dnes hraje ekonomie.
Přednášela se na universitách, vysvětlovala změny světa a žádný moudrý politik
neudělal žádné rozhodnutí bez toho, aniž by se poradil se svým astrologem.
Mnoho raných vědců se do jisté míry astrologii upsalo, včetně Koperníka a Keplera.
Až do doby vzniku smysluplných kosmologických teorií, které se formovaly v
Newtonově době, nebylo možné vidět astrologii takovou, jaká ve skutečnosti je,
ale mnoho se nezměnilo až do okamžiku objevu nových planet.
Uran byl objeven vroce 1781 a velice pěkně do celého konceptu zapadal. Neptun
byl vroce 1846 přivítán mnohem chladněji, protože narušoval numerický vzor
nazývaný Bodův zákon. Ve skutečnosti Rosicrucián Max Heindel tvrdil ještě
v roce 1928, že Neptun do naší sluneční soustavy nepatří, protože odporuje
magickému číslu sedm. Po dvou letech bylo objeveno Pluto a celou situaci ještě
zhoršilo. Pravděpodobně ve snaze předejít dalším trapasům, objevila se vroce 1976
kniha podávající kompletní astrologické podrobnosti týkající se desáté planety
nazvané Transpluto.
Koncem 19 století se astrologie stala předmětem rigorosních testů, které
pokračovaly spřestávkami dalších 120 let. Mnoho ztěchto testů bylo navrženo
samotnými astrology, a mnoho znich bylo dokonce publikováno včasopisech, jako
je „Nature". Subjektem těchto studií byly tisíce osob. Neexistuje jediný důkaz,
který by podporoval předpoklad, že postavení hvězd a planet souhlasí sosobními
rysy, povoláními, životními nebo světovými událostmi. Pokud by předpovědi byly
tak přesné, jak jejich příznivci tvrdí, takovýto důkaz by musel být očividný.
Vdnešní době jsou astrologové jen zcela zřídka bráni vážně představiteli moci,
svýjimkou některých podezřelých případů jako R. Reagan. Astrologii věří
přibližně 30% lidí a astrologické sloupky se objevují ve většině novin svýjimkou
pouze několika skutečně seriózních listů. Pro většinu lidí se jedná pouze o jakousi
nezávadnou zábavu, pro některé je to absolutní pravda a žádné množství důkazů je
nedokáže přesvědčit o opaku. Někteří lidé považují astrologii za zhoubnou a
nebezpečnou falešnou víru. Je jasné, že je hloupé brát astrologii vážně, musíme
si však počkat na výsledky British Parapsychologist, kteří se snaží zodpovědět
otázku, zda je opravdu nebezpečná.
čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Kalendář byl postaven na jevu,
kterému se říká heliaktický východ hvězd a který se tak stal základním konceptem
astrologie, ale později byl zapomenut.
Sumeřané pozorovali nebe a zjistili, že i když se hvězdy pohybují po nebi po
oblouku, vycházejí a zapadají každou noc o něco dříve. Budete-li pozorovat
několik dní za sebou nebe těsně před úsvitem, zjistíte, že se postupně budou
objevovat nové hvězdy, kterým se podaří vyjít před tím, než vyjde slunce a potlačí
je svojí září. Okamžiku, kdy se toto hvězdě prvně podaří, se říká heliaktický východ.
Sekvence východů jednotlivých hvězd se opakuje téměř přesně stejně každý rok,
takže příchodu každého ročního období předcházel charakteristický sled heliaktických
východů hvězd. Okolo roku 3000 př.n.l. pojmenovali Sumeřané čtyři souhvězdí,
které označovali změny ročních období. Byly to „Nebeský býk" pro jaro, „Velký lev"
pro léto, „Štír"pro podzim a „Kozoroh" pro zimu. Po dalších pozorování a provedení
určitých změn určili třicet šest oblastí na nebi, které byly uspořádány do třech
pásů po dvanácti. Střední pás, hvězdy které vycházejí vmístě východu slunce
představují náš zvěrokruh. Názvy souhvězdí se dochovala až do naší doby téměř
nepozměněná svýjimkou „Brázdy", která se teď nazývá „Panna" a „Čeledín", který
se dnes jmenuje „Skopec". Již tehdy si pohrávali smyšlenkou „měsíců" a bylo
tedy přirozené rozdělit nebe na 12 dílů, stejně jako bylo přirozené jim dát
jména, která nějak souvisela se zemědělstvím.
Bylo velice lehké se zmýlit a postavení hvězd považovat ne pouze za koincidentní
se změnami ročních dob, ale za vlastní příčinu jejich změn. Astrologie se tak
stala nástrojem věštby a záhy nahradila věštění pomocí čtení vnitřností obětovaných
zvířat či výklad snů, protože to byl mnohem přesnější nástroj, alespoň pokud se
týkalo počasí. Sumeřané věděli o pohybu planet a dospěli tedy kjednoduchému závěru,
že tyto vrtošivé věcičky jsou zodpovědné za změny událostí na zemi. Znejstarších
dochovaných astrologických záznamů se můžeme dočíst, že „Když Merkur kulminuje v
Tammuzu, objeví se spousta mrtvých těl", či že „Když Jupiter jde sVenuší,
modlitby země budou bohy vyslyšeny".
Tento druh astrologie se nazývá „astrologie světová" či „globální" a zabývá se
pouze předpovědí úrody, osudy zemí, válkami, králi a přírodními katastrofami.
Následná velká změna nastala, když se dostali okolo přelomu prvního tisíciletí
př.n.l. kmoci Řekové a vynalezli „horoskopickou astrologii", kde mohl být každý
běžný jedinec předmětem vlastní předpovědi. Astrologie postupně nahradila snad
všechny řecké věštírny, jako Delfy, které byly prakticky zapomenuty přes všechny
snahy o jejich znovuvzkříšení a jejich chrámy byly nalezeny až moderní archeologií.
Ptolemaios shrnul všechno známé astrologické učení do díla nazvaného „Tetrabiblios",
které se stalo základním textem západu. Je třeba si uvědomit, že toto všechno se
stalo před Koperníkem a Keplerem, kdy panovali jen velice nejasné představy o tom,
co to hvězdy a planety jsou, a i když bylo známo, že země je kulatá, myslelo se,
že leží ve středu a nebylo vůbec jasné, jakou velikost má Slunce a Měsíc a jak
jsou daleko, a dokonce ani to, co znich je Zemi blíže. Ve skutečnosti někteří
Řekové některé ztěchto věcí poznali, ale když řecké období skončilo, vědomosti
se vrátili ktomu, co řekl Ptolemaios.
Když vŘímě zvítězilo křesťanství, došlo dokonce knávratu kploché Zemi a veškeré
proroctví se stalo zločinem, protože odporovalo křesťanské ideji svobodné vůle.
Astrologie se vdobě temna spolu sostatními světskými vědami stáhla do podzemí.
Na povrch se dostala opět až vosmém století a plně byla rehabilitována až vobdobí
středověku, kdy se knám vrátila prostřednictvím Arabů, spolu sdalšími vědomostmi
převzatými od Řeků, které byly vEvropě potlačeny, jako byla matematika, astronomie,
hudba, filosofie a alchymie.
Západní astrologie byla následně pouze odvozená a nepůvodní. Rozrůstala se a
zanikala vzávislosti na svých přívržencích a odpůrcích vkaždé době. Vsedmnáctém
století hrála ve vládě přibližně stejnou roli, jakou dnes hraje ekonomie.
Přednášela se na universitách, vysvětlovala změny světa a žádný moudrý politik
neudělal žádné rozhodnutí bez toho, aniž by se poradil se svým astrologem.
Mnoho raných vědců se do jisté míry astrologii upsalo, včetně Koperníka a Keplera.
Až do doby vzniku smysluplných kosmologických teorií, které se formovaly v
Newtonově době, nebylo možné vidět astrologii takovou, jaká ve skutečnosti je,
ale mnoho se nezměnilo až do okamžiku objevu nových planet.
Uran byl objeven vroce 1781 a velice pěkně do celého konceptu zapadal. Neptun
byl vroce 1846 přivítán mnohem chladněji, protože narušoval numerický vzor
nazývaný Bodův zákon. Ve skutečnosti Rosicrucián Max Heindel tvrdil ještě
v roce 1928, že Neptun do naší sluneční soustavy nepatří, protože odporuje
magickému číslu sedm. Po dvou letech bylo objeveno Pluto a celou situaci ještě
zhoršilo. Pravděpodobně ve snaze předejít dalším trapasům, objevila se vroce 1976
kniha podávající kompletní astrologické podrobnosti týkající se desáté planety
nazvané Transpluto.
Koncem 19 století se astrologie stala předmětem rigorosních testů, které
pokračovaly spřestávkami dalších 120 let. Mnoho ztěchto testů bylo navrženo
samotnými astrology, a mnoho znich bylo dokonce publikováno včasopisech, jako
je „Nature". Subjektem těchto studií byly tisíce osob. Neexistuje jediný důkaz,
který by podporoval předpoklad, že postavení hvězd a planet souhlasí sosobními
rysy, povoláními, životními nebo světovými událostmi. Pokud by předpovědi byly
tak přesné, jak jejich příznivci tvrdí, takovýto důkaz by musel být očividný.
Vdnešní době jsou astrologové jen zcela zřídka bráni vážně představiteli moci,
svýjimkou některých podezřelých případů jako R. Reagan. Astrologii věří
přibližně 30% lidí a astrologické sloupky se objevují ve většině novin svýjimkou
pouze několika skutečně seriózních listů. Pro většinu lidí se jedná pouze o jakousi
nezávadnou zábavu, pro některé je to absolutní pravda a žádné množství důkazů je
nedokáže přesvědčit o opaku. Někteří lidé považují astrologii za zhoubnou a
nebezpečnou falešnou víru. Je jasné, že je hloupé brát astrologii vážně, musíme
si však počkat na výsledky British Parapsychologist, kteří se snaží zodpovědět
otázku, zda je opravdu nebezpečná.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář