Kdybych byla poeta, tak bych řekla, že dny ubíhají jako řeky k moři, příroda si oblékla barevný šat a ještě na chvíli před dlouhou zimou ukazuje svou krásu. Já ale nejsem poeta a ani můj život se momentálně příliš poetickým býti nezdá, a tak musím říct, že dny ubíhají jako šílené, liší se pouze v několika malých detailech a když končí, mám pocit ulítanosti, mírné marnosti svého počínání a taky jakéhosi pocitu "nedokončenosti" - to při pohledu do ložnice na kupící se prádlo čekající na vyžehlení, roztřídění a uložení do skříněk, při pohledu na sesbírané ovoce čekající na zpracování, při pohledu na skříňový šicí stroj, hit osmdesátých let, který jsem si nechala před třemi týdny dotáhnout ze sklepa, že se konečně pustím do ušití těch závěsů do ložnice, ale zatím se na to jaksi nedostalo. No tak, alespoň mám kde odkládat další bordel. Taky jsem se včera večer hecla a pustila se do čištění a krájení jablek a hrušek a udělala si pár skleniček úplně vlastnoručně zhotovených SVÝCH PRVNÍCH přesnídávek a musím říct, že už dlouho jsem neměla z něčeho takovou radost. Nedala jsem se odradit ani Pepou, který tvrdil, že ty hrušky tam nemám dávat, že to nebude dobré, protože když to dělal on, tak tam byly hrudky, a přesnídávky chutnají báječně a pokud se mi dnes povede alespoň trošku pohnout s tou nehoráznou kupou věcí na skládání a žehlení (zapojím děti, né?), tak se opět odměním další prací na přesnídávkách:-)
Víkend byl ve znamení relaxu, taková hrr akce, ale někdy je to lepší, než dlouhé plánování. Naši milí přátelé nás zlákali na víkend na horách, a tak jsme narychlo objednali chatu, sbalili děti, společenské hry, napekli dobrůtky a odjeli se rekreovat. Pohoda, klídek, hřiby, knížka, žolíky, nějaká ta holčičí modřinka, všechny možné dětské společenské hry a 728 fotek z Číny plus vyprávění o ní - tak by se dal náš víkend shrnout v několika slovech...:-)
V úterý jsme byli pouštět draka. Jelikož taťka je pracovně velmi zaneprázdněn, tak momentálně všechny tyto akce podnikám sama s dětmi (ne že by patřily mezi mé nejoblíbenější činnosti). To bych nebyla já, abych v pondělí odpoledne nesháněla draka ( o drakiádě vím už hezkých pár dní, ale všechno má čas:-). V Kauflandu jsem zakoupila nějaký polotovar, doma ho narychlo lepila do požadovaného tvaru a v úterý ráno při kafíčku s kamarádkou vázala mašličky na ocas. Drak vypadal nádherně, ale původní záměr, a to aby lítal, se moc nevyvedl. Jednak moc nefoukalo a jednak byl asi trošku těžší a v konkurenci igelitových lehounkých dráčků s potiskem Cars či medvídka Pú neměl velkou šanci a i ty lehounké měly v téměř bezvětrném stavu co dělat - jen pár šikovných tatínků dokázalo svým ratolístkám připravit radostné chvilky, když jejich drak vzlétl a udržel se vysoko déle než jen chvíli:-) Míša byl ale i tak nadšen a běhal se svým drakem o sto šest. Mimochodem náš prvňáček v půlce října už umí přečíst slabiky skládající se ze všech možných písmenek a pilně trénuje. Akorát to psaní mu zatím dělá problémy, ale to doladíme. Já taky škrábu jako kocour a žiju. Tak co.
Matýsek byl po měsíci konečně zase ve škole, dva dny, a dostal horečku. Momentálně čekáme na výsledky výtěru, ale dnes už vypadá mnohem lépe, tak mám naději, že to nebude angína, ale jen nachlazení.
Tak, a děti už zase kolem mě obíhají a potřebují moji péči, takže končím dnešní zápisek a dávám si závazek, že ten další přijde dřív než za týden:-)